Aralia spinosa arálie trnitá, prodara trnitá

Arálie mi vždycky připomene Josefa Kemra a jeho „kanálie jedna“ …(Na samotě u lesa). Jenže tahle tropicky vyhlížející kráska nemá nic společného s jeho kozenkou. Angličané jí nazývají ďáblova hůl a když se v zimě podíváte na kmen bez listí posetý spoustou menších i větších trnů, pochopíte proč. Každopádně v sezóně je tato prodara trnitá obdařena listy dorůstajícími až 1,5m, takže nebezpečí ostrého střetu s kmenem snad nehrozí. I když dlužno dodat, že tyto trávově zelené, složené, lichozpeřené listy mají menší trny také. Na podzim se listy zbarvují do pestrých odstínů oranžové, červené až po sytě vínovou.

Na konci léta vykvétají nápadné, až 30x30 cm velké vrcholové laty složené z krémově bílých, drobných květů, z nichž se vytvoří purpurově červené až černé plody, velmi oblíbená pochoutka ptáků. Díky svému impozantnímu růstu je vhodná i jako solitéra, neboť k obdivným vzdechům kolemjdoucích nepotřebuje sekundanty. Arálie roste přirozeně vždy jako jeden stvol (kmen) od země a ráda odnožuje poblíž hlavního kmene, takže brzy vytvoří exoticky vyhlížející houštinu.

Arálie není vybíravá co do typu půdy. Snese lehkou i těžší zem, kyselou i alkalickou (v kyselé bude mít hezčí podzimní barvu listů), pouze nesmí být zamokřená. Jakmile zakoření, dobře snáší vyschnutí, ale přednost dá půdě rovnoměrně vlhké. Naopak při dlouhotrvajících deštích může v neodvodněné zemi shodit listy, které znovu narostou, až se voda ztratí a kořeny začnou dýchat. Nevyžaduje žádnou péči. Hlavní řez je možno provádět na jaře před rašením a tvarovací řez do začátku léta. Netrpí na choroby ani na škůdce. Plně mrazuvzdorná do min. -34°C a zřejmě ještě o něco více.

Poslední revize 20-02-2010