Arbutus unedo 'ATLANTIC' mrazuvzdorná planika, jahodový strom

Atlantic je francouzská odrůda mrazuvzdorné planiky, kterou roku 1993 představila školka Minier. Jedná se o pomaleji, hustě a kompaktně rostoucí keřík mnohem nižší výšky, než umí její rodič. Má úhledný, široce vejcovitý habitus a protáhlejší listy oproti podobné, rovněž mrazuvzdorné odrůdě Compacta. Jsou stálezelené a trochu se podobají listům jamovce – jsou úzce obvejčité, asi 5-7 cm dlouhé, vzpřímené, při okrajích jemně pilovité a řapíky a starší větvičky jsou růžové až růžově červené. Starší dřevo nabírá sytě červenohnědou barvu a na borce se tvoří tmavě granátově červené vrásky.

Planika patří do čeledi vřesovcovitých, čemuž odpovídají její konvalinkové květy. Jsou drobné, červenobílé, seskupené v krátkých hroznech a objevují se od podzimu do jara. Mezitím dozrávají jedlé plody, což jsou asi 2 cm široké kuličky, zprvu světle zelené, poté žlutavé a zralé jsou jahodově červené, což stromu dalo jeho jméno. Obsahují až 20 % cukru, ale chuť není zasyrova příliš výrazná, proto se používají spíše do marmelád, likérů a k dalšímu zpracování. Protože zrají velmi dlouho a je jich na keři hodně, často se stane, že nesklizené plody přezrají a samovolně na slunci fermentují, aniž by se kazily, proto si řidiči musí dát při jejich konzumaci pozor, neboť již obsahují alkohol. Ve Středozemí planika zraje na jaře, ale u nás podzimní květy většinou pomrznou a čekáme až na jarní kvetení, které – pokud je horké a slunečné léto, může dát plody na podzim, ale nelze na to spoléhat.

U nás planiku spíše než pro květy a plody pěstujeme pro její dekorativní kvality jako unikátní dřevinu se stálezelenými, lesklými listy. Mladé listy jsou světle zelené s bronzově červeným rašením a zůstávají dlouho svěže zelené, než dozrají do tmavě zelené barvy. Je kompaktní a hustá, takže se bude hodit téměř kamkoli – mezi menší jehličnany nebo jiné stálezelené a kompaktní listnáče, které pozvedne svým drobnějším olistěním, a přirozeně je nezastupitelná, pokud tvoříte středozemní zahradu. U nás několik odrůd pěstuji v těsné blízkosti cypřišovců, které jí chrání před větrem, ale zároveň vypijou všechnu vodu, což jí evidentně nevadí ani trošku.

Planika si zachovává pěkný tvar a není velká, přesto lze dobře stříhat. Zjara po mrazech ji můžete řezem povzbudit k hustšímu větvení. Často se tvaruje dokulata a nádherně vypadají vícekmenné formy, kdy se zachová několik silných, vzpřímených větví jako kosterní, ostatní se odřežou a letním řezem se formuje hřibovitá koruna. Takhle vyniknou její překrásné červenohnědé větve.

Planika potřebuje nutně dobrou, živnou, VÝBORNĚ propustnou půdu, kde jí hlavně v zimě nebudou zahnívat kořeny. S jílovitým podložím ve větší hloubce si snadno poradí. Po výsadbě zem udržujte rovnoměrně vlhkou, ale jakmile zakoření, zálivku omezte nebo úplně vynechte – je zvyklá zvládnout celé léto pouze s deštěm bez naší zálivky navíc. Pěstujte ji na plném slunci nebo v jen v lehkém polostínu a přednostně na chráněném stanovišti. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, aby během první zimy nedošlo k poškození mladých větviček. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -23 °C. Netrpí na choroby ani na škůdce.

Poslední revize 28-06-2022.