Choisya 'Pmoore06' ROYAL LACE choísie, mexický pomerančovník
vzrůst
střední keř,střední keř
běžná výška
0,8-1,3m
běžná šířka
1-1,5m
kategorie list
listnatý stálezelený
barva listů
kategorie květ
nápadné květy
barva květů
doba kvetení
květen
nároky na slunce
slunce
nároky na půdu
kyselá až neutrální
nároky na vlhkost půdy
suchá a velmi propustná (výborná drenáž)
USDA zóna (nejnižší)
6 (do -23°C)
kód zimní ochrany
pro zóny 5+6
pro zónu 7
zařazena do kategorií
S velkým překvapením i nadšením jsme obdrželi zprávy o odolnosti hybridní choísie, jež vznikla křížením širokolisté a choulostivé c. ternata, jež se hojně pěstuje na jihu Evropy a v Anglii, a c.dumosa var. arizonica, což je arizonsko-texaský úzkolistý druh, který je sice rovněž zvyklý na horko, ale umí růst až do nadmořské výšky 1200 m a vykazuje nezvyklé známky odolnosti snad vůči všemu. Hybrid samotný byl pojmenován choisya x dewitteana (na oficiální uznání botanického názvu se ještě čeká). Rodové jméno získala na počest švýcarského botanika Jacuese Denise Choisyho (1799-1859). Křížení provedl Angličan Peter Moore a první odrůdu Aztec Pearl představil v roce 1989.
Popis rostliny:
ROYAL LACE je jemnolistá odrůda mexického pomerančovníku od původního šlechtitele hybridních choísií Petera Moora z Anglie z roku 2013. Evropský patent č. 41455 byl vydán o 2 roky později. Nese neopadavé, středně tuhé, uzoučké listy, které na první pohled vypadají jako u odrůdy Apple Blossom. Jsou dlanitě tvarované a rozdělené do 3-7 podlouhlých lístků, které při rozemnutí mají výrazné, kořeněné aroma, ale do vaření je nepoužívejte. Jejich barva je v zimě limetkově žlutozelená a jakmile se do keře vrátí po zimě míza a chlorofyl, listy se vybarví do výrazně zlatožluté. Od konce dubna do začátku června kvete množstvím pětičetných květů ve tvaru hvězdy. Mají žlutý střed a silně a sladce voní. Vůní i stavbou připomínají květy pomerančovníků, proto se rostlině v angličtině říká Mexický pomerančovník. ROYAL LACE roste hustě do zploštěle kulovitého, kompaktního, nevelkého keře a svou barvou rozjasní jakékoli tmavě zelené aranžmá.
O silné odolnosti evropským zimám hybridních choísií zřejmě nevěděl ani samotný šlechtitel a přišli na to až holandští pěstitelé po několika nezvykle silných zimách po roce 2010, kdy běžné stálezelené rostliny typu bobkovišní a blýskavek, jež se pěstují i u nás, zaznamenaly silná poškození, tyto zůstaly naprosto netknuté mrazy až do -23°C. Sami jsme vyzkoušeli, že jsou skvěle odolné i zimnímu slunci, které jim nespálí listy a ty tak zůstávají krásné a svěže zelené po celý rok. Staré listy odpadávají až po více letech, takže keř je neustále pěkně hustý a neprůhledný, čehož se začalo využívat při výsadbě nadmíru atraktivně a nezvykle olistěných, nízkých, stálezelených živých plotů a zahradních předělů.
Choísie se nejlépe pěstuje stejným způsobem jako slunce milující rododendron. Má mělké kořeny a miluje kyselou, dobře odvodněnou, na živiny bohatou půdu a má raději sucho než vlhko. V těžkém jílu a vododržné zemi nepřežije. Vřele doporučujeme vysadit ji s použitím mykorrhizy, což zajistí dobré zakořenění a výživu zejména v prvních měsících po výsadbě, které bývají nejkritičtější. Jakmile po prvním roce dobře zakoření, nemusíte se o ni téměř starat. Protože kvete od poloviny jara, jakýkoli řez provádějte těsně po odkvětu, ale nikdy neřežte do starého dřeva.
Poslední revize 13-02-2023
