Helichrysum italicum smil italský

Smil italský je stálezelená středozemní aromatická polodřevnatá trvalka, někdy klasifikovaná i jako polokeř, podobně jako levandule, se kterou se před kvetením snadno zamění. V mnoha jazycích se jí rovněž přezdívá kari koření nebo kari rostlina, přestože s onou orientální směsí koření nemá ani za mák společného. Jen podobně voní, čehož se využívá i v kuchyni, ale nečekejte identickou chuť jako u kari ani barvu. Gurmáni většinou doporučují smil používat k masům a to celé větvičky, které se před konzumací vyjmou, protože vyvařené nemají příjemnou chuť.

Smil italský se pěstuje zejména pro okrasu. Jeho neopadavé listy jsou tenoučké, sivě modrozelené a hustě pokryté světlými chloupky, díky nimž vypadají až stříbřité, a rostlině propůjčují nadýchaný vzhled tolik typický pro středozemní trvalkové kompozice. Od konce června se objevují 50 až 60 cm vysoké, tenké stonky, na jejichž vrcholcích se nachází malé, ploché okolíky sytě žlutých květů, jež připomínají středy květů rmenu nebo heřmánku. Můžete jej kombinovat s dalšími suchomilnými bylinkami v nízkých záhonech, nebo jeho jemnou texturu využít pro doplnění a zjemnění záhonů s vyššími suchomilnými keři (komule, ořechoplodec, perovskie apod.), prérijními trvalkami (třapatky, zavinutky, krásnoočka, sporýše, mavuně, rozchodníky, šuškardy) a suchomilnými druhy trav (kavyl, kostřava, proso).

Řez je shodný jako u levandule – zjara po mrazech jej zakraťte na pevnou kostru, většinou se ponechává cca čtvrtina délky loňských větví. Pokud to nestihnete, máte druhou možnost ještě po odkvětu, kdy nejenže odstraníte odkvetlé stonky, ale celou rostlinu zmladíte stejným řezem jako zjara. Tento řez má tu výhodu, že zjara budete mít keříček již pěkně narostlý a dříve vykvete. Ale nevýhodu v tom, že v nejvyšší sezóně léta budete pár týdnů koukat na ostříhaný keříček, než znovu naroste.

Smil je naprosto nenáročný, pokud mu zvolíte vhodné stanoviště. Potřebuje výborně propustnou zem, ve které mu v zimě nenapadnou kořeny plísně, ideálně písčitou, kamenitou nebo skalku. Vysaďte jej na plné slunce – miluje úpal, sucho a horko a nesnáší zálivku. Ocení půdní živiny, ale nevyžaduje hnojení a zem preferuje spíše zásaditou (alkalickou) až neutrální. Díky převažujícímu jílovitému podloží v zahradách naší země se u nás nikdy nedoporučoval pěstovat, ale máme vyzkoušeno, že v podmínkách s výborným odtokem vody zvládne až -23°C. Nevhodný do venkovních květináčů, kde by v zimě mohl zmrznout.

Poslední revize 28-09-2022