Helleborus foetidus čemeřice smrdutá

Jak vidno, někteří botanici se s názvoslovím rostlin moc nepárali a evidentně jim chybělo jakékoli společenské vychování. No řekněte, nazvat takovouhle krasavici čemeřice smrdutá. Pánové, to se přeci ve společnosti neříká, byť by dáma páchla sebevíc. A podle mého to není taková hrůza - když si vezmete takový rozkvetlý kaštanovník nebo popadané a záhy tlející plody jinanu, to by člověk utekl!

Tato čemeřice pochází z oblastí od severní Afriky, přes jižní Evropu až k níže položeným regionům západního Rakouska a Německa, kde ji naleznete ve volné přírodě. Pěstuje se jak pro květy, tak i pro krásu jejích stálezelených listů. Jsou podlouhlé, velmi tenké a vypadají, jako byste rozstříhali dlanitý list na 6 až 9 proužků. Někdy jsou přirovnávány k otisku medvědí tlapy. Úžlabí listů a jejich okraje se od podzimu do jara barví do sytě purpurově vínové, zatímco středová kštice, ze které na konci zimy vzejdou poupata, je světle zelený. Kvetení je uspořádané v bohatých vrcholících a nastává od prvních teplejších dnů konce zimy (podle počasí - konec února až duben). Jednotlivé kvítky jsou zvonkovité, svěšené, světle zelené a mívají červený lem. Je pravda, že fakt nevoní.

Čemeřice mají rády polostín nebo rozptýlené slunce, těžkou, přednostně zásaditou či neutrální zem, která nebude vysychat. Je dobré je občas přihnojit, aby bohatě kvetly a měly více síly na udržení pěkných listů po celou zimu. Umístěte je někam ke vchodu do domu nebo poblíž oken, abyste je měli na dohled co nejvíce, dokud ještě venkovní počasí není ideální pro častější návštěvy zahrádky. Svými květy dokáží rozveselit mnoho ponurých dnů konce zimy. Jsou jedovaté. Mrazuvzdorná do cca -27°C.

Poslední revize 02-01-2016