Ilex 'MARY NELL' cesmína - samičí

Cesmína Mary Nell je překrásný a přes svůj úctyhodný věk stále velmi vyhledávaný americký kříženec tří druhů cesmín, který vyšlechtil roku 1962 Joe McDaniel ve školce Tom Dodd Nursery v Alabamě. Ve svém rodokmenu má velkolistou samčí cesmínu ilex latifolia a hybridní cesmínu Red Delight, která sama je křížencem dvou čínských druhů ilex cornuta a ilex pernyi. Joseph C. McDaniel (1912-1982) byl uznávaný botanik a šlechtitel, člen několika sdružení a nadšený sběratel magnólií, kterým byl v životě nejvěrnější a byl nejpilnějším členem American Magnolia Society. Tuto cesmínu pojmenoval po své manželce, která mu celý život pomáhala sepisovat jeho poznatky a novinky, protože sám Joe tolik překypoval energií, že by vše, co kdy řekl, sám nestačil sepsat.

Mary Nell je samičí odrůda cesmíny s nadmíru atraktivními listy, které popravdě nevypadají jako ani jeden z jejích rodičů. Jsou výrazně pilovité ale nepříliš ostré, spíše plošší, 5-6 cm dlouhé a hustě obrůstají větvičky po celé viditelné délce. Jejich barva je temně zelená a jsou vždy lesklé, jako by právě zmokly. Na podzim se tvoří množství sytě červených, nejedlých plodů nedaleko pod čupřinou letošního přírůstku listů. Většinou nevyholují zbytek větvičky, jak tomu běžně bývá u mnoha dalších samičích cesmín. Pro tvorbu plodů potřebuje opylovače – samčí cesmínu v okolí do 1 km. Plody obsahují malé množství saponinů, které mohou způsobit zažívací obtíže, ale neklasifikují se jako jedovaté.

Keř roste vcelku rychle, vzpřímeně a úhledně do úzce pyramidálního tvaru. Běžná výška se u nás pohybuje mezi 3 a 4 metry a lze dobře tvarovat. Jarní řez (konec března až konec dubna) podporuje větvení a letním řezem (konec června až konec července) rostlinu krátíme nebo tvarujeme. Mary Nell je krásná jako menší solitér stejně jako vhodně včleněná mezi jiné keře v neprůhledných zelených stěnách a živých plotech.

Cesmíny se pěstují od plného slunce do plného stínu, ale dávají přednost většímu množství světla, aby si zachovaly tvar a nenatahovaly větve za sluncem. Mary Nell je poněkud žádostivá na živiny – potřebuje velmi výživnou zem kyselé reakce a i když po zakořenění výborně zvládá sucho, za občasnou zálivku v nejsušším období bude vděčná. Dokonce je schopná vydržet i dočasné podmáčení, což většině stálezelených keřů vadí. Při výsadbě doporučujeme použít mykorhizu. Pro zadržení vlhkosti půdy a proti jejímu rychlému promrzání v zimě určitě doporučujeme keř dostatečně zamulčovat vrstvou cca 5-7 cm kůry. Mary Nell se považuje za jednu z nejodolnějších a univerzálních cesmín jihovýchodu USA podobně jako odrůda Nellie R. Stevens a její mrazuvzdornost se pohybuje kolem -25°C, ale očekává se, že snese ještě o několik stupňů níže.

Poslední revize 25-10-2020