Ilex verticillata cesmína přeslenitá

Cesmína přeslenitá je právem obdivovaný menší strom nebo větší keř z rodiny cesmínovitých s významným rozdílem: je opadavá. Pochází z východní části Severní Ameriky a poprvé byla objevena roku 1736, ale až v roce 1753 ji zahrnul do své knihy Species Plantarum významný švédský botanik Carl Linnaeus (1707-1778) včetně podrobného popisu.

Její listy jsou měkké, 4-10 cm dlouhé, oválné až široce kopinaté, při okrajích pilovité a zakončené nápadnou špičkou. V sezóně jsou svěže zelené, raší s lehce purpurovým nádechem a na podzim žloutnou. Začátkem léta vykvétá množstvím droboučkých, bílozelených kvítků, které po opylení pylem ze samčí rostliny nabídnou na konci sezóny bohatou nadílku atraktivních červených plodů, které na dřevině vydrží velmi dlouho, než je oberou ptáci, protože jsou velké, tvrdé a ze všech cesmín nejméně chutné – aspoň tak mi to kosi řekli, jsou docela vybíraví. Tato cesmína je dvoudomá, takže pro plody na samičí rostlině potřebujete jednu samčí a ta vystačí k opylení slušného harému – až 10 samičích keřů či stromů rostoucích v nejbližším okolí, ideálně do vzdálenosti 500 metrů. Plody jsou nejedlé a obsahují malé množství saponinů, které při větším množství mohou být nebezpečné.

Roste docela pomalu a přirozeně tvoří mnohokmenné keře, kterým během dlouhých let zesílí dominantní větve a ty se tyčí ke slunci, aby vytvořily hustou korunu, díky které dřevina vypadá jako strom. Avšak jeden kmen v přírodě nikdy nenajdete, to umí vytvořit jen pěstitelé ve školkách, ale dá to dost práce – je to tak trochu nadstandardní lázeňská péče, čemuž pak odpovídá i cena. Je nejlepší je pěstovat jako vícekmenné keře, kterým odstraňujete tenčí a konkurenční větvičky a ponecháte si pevnou kostru 3 až 5 silných větví od země. Pro hezčí tvar můžete zjara před rašením seřezat korunu do hřibovitého tvaru. Plodí na novém dřevě od třetího roku věku.

Cesmína přeslenitá pochází z vlhkých až mokrých stanovišť, čehož můžete využít i na své zahradě, máte-li nějaké podmáčené místo – konečně kytka, co se nebojí kaluží! Zvládne ale i běžnou zahradní půdu, jen nesmí úplně vyschnout – je vlhkomilná. V půdách, které mají tendenci vysychat, použijte bohatou nastýlku mulče zejména v létě. Naštěstí je prokázáno, že starší rostliny si docela dobře poradí se v současnosti aktuálním úbytkem vláhy. Zem preferuje kyselou až neutrální reakce, ve vápenitých půdy jsou listy chlorotické a růst slabý. V ideálních podmínkách se může rozrůstat výhony z kořenů. Je silně mrazuvzdorná až do cca –39 °C.

Poslední revize 08-12-2024