Lagerstroemia 'SIOUX' lagerstrémie, pukol
vzrůst
nízký strom,vyšší keř
běžná výška
2-5m
běžná šířka
2-4m
kategorie list
listnatý opadavý
barva listů
kategorie květ
nápadné květy
barva květů
doba kvetení
srpen-říjen
nároky na slunce
slunce
nároky na půdu
kyselá až neutrální
nároky na vlhkost půdy
mírně vlhká ale s dobrou drenáží
USDA zóna (nejnižší)
6 (do -23°C)
kód zimní ochrany
pro zóny 5+6
pro zónu 7
zařazena do kategorií
Lagerstrémie je rostlina původem z mírných až tropických oblastí od Asie až po Austrálii a paradoxně ta nejrozšířenější l. indica pochází z Číny, odkud byla v 18.století rozšířena do USA a Spojeného království. Původní botanický druh tohoto taxonu je poněkud choulostivý a nepříliš vzhledný, ale šlechtitelé za mnoho desetiletí přišli s mnoha kultivary, kde zejména mezidruhovým křížením s l. speciosa či l. fauriei docílili nejenom krásných květů a kompaktních, hustých rostlin, ale – a to je zejména pro nás důležité – dalším křížením a selekcí mezi těmito již hotovými odrůdami nabídli i několik zatím málo kousků, které snesou i chladné zimy a nejenom že nezmrznou, ale i stihnou v létě vykvést.
Jedním z průkopníků šlechtění byl americký botanik Dr. Donalda Egolf z U.S. National Arboretum ve Washingtonu, D.C. Podle jeho jména se jeho i následní kříženci někdy nazývají x egolfii. Jeho unikátní šlechtění započalo roku 1959, kdy použil semena druhu l. fauriei, které o tři roky dříve posbíral jeho kolega Dr. John Creech na japonském ostrově Yakushima. Ten si všiml pozoruhodné odolnosti tamních rostlin nejen vůči letnímu padlí, ale zároveň nepříliš vlídnému klimatu, neboť keře a stromky rostly na velmi exponovaných místech, jež se s horkým a vlhkým klimatem původního výskytu teplomilného druhu l. indica nemohly rovnat.
Jedním z průkopníků šlechtění byl americký botanik Dr. Donalda Egolf z U.S. National Arboretum ve Washingtonu, D.C. Podle jeho jména se jeho i následní kříženci někdy nazývají x egolfii. Jeho unikátní šlechtění započalo roku 1959, kdy použil semena druhu l. fauriei, které o tři roky dříve posbíral jeho kolega Dr. John Creech na japonském ostrově Yakushima. Ten si všiml pozoruhodné odolnosti tamních rostlin nejen vůči letnímu padlí, ale zároveň nepříliš vlídnému klimatu, neboť keře a stromky rostly na velmi exponovaných místech, jež se s horkým a vlhkým klimatem původního výskytu teplomilného druhu l. indica nemohly rovnat.
Popis rostliny:
Sioux je další úspěšnou mrazuvzdornou hybridní odrůdou lagerstrémie z Amerického národního arboreta. Tvoří kompaktní, rychle a vzpřímeně rostoucí keře či nízké stromy užšího habitu. Květy jsou středně růžové, výrazné a svítí jako neon. Jsou uspořádané ve vzpřímených latách a objevují se podle kvality léta od srpna až do září či října. Listy jsou opadavé, zjara hnědočervené, v létě svěže zelené a na podzim se barví do šarlatově červené barvy. Jsou odolné padlí.Siouxové jsou severoamerický indiánský národ, třetí největší indiánské etnikum, jehož lidé doposud žijí na velké ploše v Jižní a Severní Dakotě, Montaně, Minnesotě, Nebrasce, Manitobě a kanadském Saskatchewanu. Šlechtitel Dr. Egolf vybíral indiánská jména pro mnoho svých odrůd záměrně jako poctu lidem, kterým jeho národ způsobil nenapravitelné škody.
Lagerstrémie rostou přirozeně jako keře trychtýřovitého tvaru a jsou nejhezčí, pokud je necháte zprvu růst bez zásahu a až po dosažení výšky kolem dvou metrů začnete odebírat postranní větve ze spodních partií, abyste vytvořili elegantní vícekmenný strom. Kmeny mají kontrastní malbu podobnou platanům, kde se střídají zemité odstíny hnědé, khaki zelené a béžové v různých sytostech. Tato kresba nejlépe vynikne mimo vegetační sezónu, kdy je keř opadaný.
Lagerstrémie v našich podmínkách rostou většinou pomalu s výjimkou několika bujnějších odrůd. Umístěte je na plné slunce – potřebují neustálý úpal a nulový stín. Půda musí být dobře odvodněná, rostlina nesmí v zimě zůstat v těžké, podmáčené zemi. Pokud bude půda mírně kyselá až kyselá, budou mít efektnější barvu podzimních listů. Bohatý mulč je na zimu nutný a v létě užitečný, neboť lagerstrémie má ráda vlhko (nikoli mokro). Letní vrstva mulče by měla být nízká, aby se prohřívala i zem. Hnojení je dobré zjara na podporu růstu (dusíkaté) a od začátku léta na podporu květů (fosforečné). Sioux je ve dřevě mrazuvzdorný do cca -20 °C a na kořenech až do -24 °C.
Poslední revize 27-07-2023
