Magnolia x wieseneri šácholan Watsonův, magnólie

Pamatuji si, že když jsem propadl kráse magnólií a zamiloval se do nich, vyhledal jsem si ve všech encyklopediích ty nejzajímavější a nejkrásnější a sepsal si je do seznamu, jako kdybych psal lístek na nákup v samošce. Trvalo mi pěknou řádku let, než jsem všechny sehnal a přiznávám, že tato magnólie dala zabrat asi nejvíc ze všech. Latinsky se jmenuje magnolia x wieseneri a přesto se nazývá Watsonova magnólie. Jako vždy je příběh trochu spletitý. Za její představení Evropě vděčíme Světové výstavě v Paříži roku 1889, kam ji dovezl jeden japonský pěstitel. Vzbudila velký zájem mezi odborníky a jeden exemplář pořídil pro Královskou botanickou zahradu v Kew u Londýna i Sir Joseph Dalton Hooker, tamní ředitel. A aby měla jméno, v roce 1891 ji pojmenoval magnolia x watsonii (podle Williama Watsona, pomocného kurátora tamtéž). Tehdy neměli internet, aby se dozvěděli, že 6 měsíců předtím, v roce 1890, ji už jiný významný francouzský botanik Élie-Abel Carriére pojmenoval podle pana Wiesenera – tedy člověka, který ji od japonského šlechtitele na výstavě koupil. Přesto se jí dodnes říká Watsonova.

Watsonova magnólie je zahradní hybrid, kříženec mezi magnolia obovata (m.hypoleuca) s velkými listy a magnolia sieboldii (kvetoucí v létě). Výsledkem je překrásná magnólie se smetanově bílými, neskutečně voňavými květy, jež zdobí střed plný červených tyčinek. Jsou 12-15 cm široké a kvetou od pozdního jara do první poloviny léta na pozadí velkých listů. Pouze výjimečně může ukázat pár květů ještě před olistěním. Opadavé listy jsou až 20 cm dlouhé, široce obvejčité, středně zelené a poměrně pevné. V mládí roste dost zeširoka a teprve s věkem zahušťuje kostru a stává se plnější a tvoří vcelku souměrný, oválný tvar.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná do cca -27 až -29°C.

Poslední revize 02-04-2013