Mahonia aquifolium mahónie cesmínolistá

Možná ji dobře znáte ze zahrádek našich babiček, kde rostla bez ladu kdekoliv, jen ne tam, kde by vynikla. Tato staromódní neopadavá dřevina byla dříve pěstovaná hlavně pro její atraktivní listy, které uříznuté na podzim sloužily jako doplněk věnců a truhlíkových aranžmá za okny. Jelikož stálezelených rostlin bylo dříve pomálu, byla často jediným keřem, kterému přes zimu na zahradě zůstaly listy. Nejspíš proto, když starším zahrádkářům ukážete nějakou jinou stálezelenou rostlinu s pichlavými listy, to pro ně vždycky bude "nějaký mahon". Ať už si o vkusu našich předků myslíme cokoliv, tato mahónie dokáže být perlou ve každé zahradě. Pochází ze Severní Ameriky (Britská Kolumbie až Oregon), kde nese jméno oregonské hrozno. Jméno získala na počest významného amerického zahradníka z Irska Bernarda McMahona (1775-1816) a jako okrasná rostlina se začala prodávat až od roku 1823 a už 20 let poté se první rostlina objevila i u nás – v pražské Královské oboře (1844).

Botanický druh mahónie cesmínolisté je středně vysoký, stálezelený, vzpřímený keř s tmavě zelenými, lesklými listy se zoubkatými až pichlavými kraji. Na osluněných lokalitách část listů zbarví do zářivě červené a vínové barvy. Takto zbarvené listy zjara opadají a rostlina je nahradí jinými, ale většina listů na keři zůstává po celý rok.

V dubnu rozkvétá množstvím drobných žlutých květů ve vzpřímených, krátkých, hroznovitých latách a nese sytou ale jarně svěží vůni. Odstín žluté je velmi zářivý a rozkvetlý keř zaujme již z dálky. Po odkvětu následují elipčitě tvarované, modré, plody. Nejsou jedovaté, pouze mírně nebezpečné pro těhotné ženy. Dokonce se řadí mezi jedlé plody a kdysi se z nich dělalo víno nebo jejich sytě červenou šťávou dobarvovalo révové víno slabších odstínů.

Tvoří vzpřímené, často prutovité keře o výšce až 2 metry, které mají všestranné využití – samostatně stojící menší solitéry v předzahrádkách, v kombinaci s jinak olistěnými stálezelenými keři i jehličnany a často nachází i využití v parkových výsadbách, kde se využívá do velkých ploch s požadavkem na celoroční olistění. Roste středně rychle a pro pěkný tvar vřele doporučujeme ideálně každoroční řez.

Mahónie snese téměř vše, ale opravdu krásná bude ve vlhké půdě a lehkém polostínu. Pro nejlepší stav keře je ideální celoroční zamulčování a takto zvládá i plné slunce, kde bude mít nejbohatší habitus. Poroste i ve stínu. Stříhání je možné po odkvětu a snáší i hluboký zmlazovací řez. Občasným přihnojením zvýšíte hustotu olistění a tím i celkovou atraktivitu keře. Zem je nejlepší mírně kyselá, hlavně propustná a vzdušná. Přesto máme vyzkoušeno, že si poradí i s horší půdou – lehce jílovitou s občasným podmáčením. Přestože se většinou nedoporučuje na přesušená stanoviště jako např. vyprahlé pouliční záhony a mezi rozpálenými zpevněnými plochami, je vyzkoušeno, že zvládá občasné přísušky a její kořeny dokonce odolaly požárům. Mráz jejím květům vůbec nevadí, může vykvést a být znovu zasypaná sněhovou nadílkou. Plně mrazuvzdorná do min. -29 °C a na chráněných stanovištích vydrží až -34 °C.

Poslední revize 29-01-2019; 25-01-2023