Myrica pensylvanica vřesna pensylvánská, voskovník

Vřesna pensylvánská je světlolistým druhem vřesny, která narozdíl od vřesny bahenní nesnáší podmáčené podloží, i když ani trvalé sucho jí nedělá dobře. Pochází ze Severní Ameriky (východní pobřeží od Newfoundlandu až po Severní Karolínu) a mezi všemi u nás pěstovanými druhy je asi nejokázalejší díky svým širším, mírně kožovitým, zvlněným, světle trávově zeleným, lesklým listům, které se na podzim barví do červené až vínové a pokud je mírná zima, nemusí ani opadat, pouze stáhnou chlorofyl. Vypadají trochu jako listy subtropického keře pittosporum tobira. Jsou vonné stejně jako ještě aromatičtější květy - drobné, vzpřímené, kapičkami pryskyřice tečkované, žlutozelené jehnědy od poloviny jara.

Vůně květů je nepopsatelná - něco mezi sladkou a bylinkově myrtovou, já bych to přiblížil ke stejné vůni lesa v místech, kam jsme chodívali na borůvky a brusinky, když jsme se přiblížili až k vodě, kde rostly jedovaté vlochyně, na které jsme si jako děti museli dávat pozor a nesbírat je, i když vypadaly jako velké borůvky. Každopádně je dostatečně silná, aby fungovala jako přirozený repelent proti komárům. A několik rozmačkaných listů, jejichž šťávou si potřete holá části těla včetně obličeje, vám pomohou odpudit malé jedovaté mušky.

Vřesny většinou milují vlhká místa, ale vřesna pensylvánská potřebuje dobrou drenáž nebo písčité podloží, aby jí neshnily kořeny, i když dobře zvládá krátkodobé zamokření. Má raději kyselou půdu. Dopřejte jí plné slunce nebo jen lehký polostín. Řez pro jakékoli tvarování je možný zjara před rašením, popřípadě po odkvětu začátkem léta. Obráží spolehlivě a bujně, nemusíte se bát střihnout i hlouběji. Roste spíše pomaleji, nanejvýš středně rychle (cca 5-15 cm za rok) a nejlépe vypadá sesazená do větší skupiny z více rostlin. Je mrazuvzdorná do cca -37°C.

Poslední revize 09-01-2017