Osmanthus decorus vonokvětka ozdobná

Vonokvětka ozdobná pochází z Malé Asie, přesněji z oblasti Lazistánu (Turecka a částečně Gruzie) při pobřeží Černého moře. Jedná se o teplé a vlhčí subtropické klima bez silných zimních mrazů, ale s dostatečným množstvím srážek (podzim-zima), takže se tam daří velkolistým stálezeleným dřevinám, které s vodou nemusí šetřit. Rostlinu objevil a poprvé detailně popsal francouzský botanik Édouard Louis François Balansa (1821-1891), který se proslavil výzkumy a sběrem nových druhů rostlin v severní Africe, na Blízkém východě i v Jižní Americe.

Pokud už několik druhů vonokvětky znáte a poprvé v životě spatříte vonokvětku ozdobnou, do stejné rodiny ji nejspíš nezařadíte a řeknete si „hmm, to je ale zvláštní oleandr…“. Pravdou je, že i dřívější botanikové s ní měli problém a zařadili ji mezi jamovce, takže se dlouhá léta jmenovala Phillyrea decora (jamovec ozdobný) nebo P. laurifolia (j. vavřínolistý). Až moderní věda potvrdila větší genetickou příbuznost s vonokvětkou než s jamovcem. Ještě že ji máme tu moderní vědu, protože nevědět, kam ta kytka správně patří, asi bychom nemohli spát. A jen tak na okraj – až si tohle bude někdo číst za 100 let, kdy věda opět pokročí a všechno bude úplně jinak, ať se na mě nezlobí.

Její vstřícné stálezelené listy jsou tzv. protáhle elipčité, což znamená štíhlé, protáhlé a přišpičatělé na obou koncích. Jsou dlouhé – mohou mít až 13 cm na délku a 2-3 cm do šířky. Svrchu jsou mírně lesklé, tmavě zelené v polostínu až lehce olivově zelené na plném slunci a mají docela nápadnou světlejší žilnatinu. Spodní strana je světle zelená. Na rozdíl od ostatních druhů má dokonale hladké okraje bez ostnů a listy jsou kožovité ale měkčí. Kraťoučké řapíky jsou temně červené, mladé větvičky olivově žlutozelené a starší větve a kmen hladké a šedé.

Podobně jako ostatní vonokvětky bohatě kvete, ale v tomto případě zjara (jako jamovec – proto ten historický chaos). Kvítky jsou bílé, droboučké, hustě nahloučené v paždí listů jako chundelaté bambulky a sladce voňavé po ovoci. Síla jejich vůně není tak omamná jako v případě podzimních druhů vonokvětky.

Tvoří středně velký stálezelený keř se vzpřímenými větvemi, který se časem začne rozkládat do stran a zahušťovat do téměř neprostupného porostu. Lze jakkoli stříhat od jara do začátku léta. Protože má velké listy, pokud použijete plotostřih, listy přestříháte, což bude vidět a bude to škaredé, proto se jeho použití doporučuje jen zjara, kdy to rychle přeroste novými výhony. Jinak je lepší stříhat nůžkami přímo větve, abyste pěkné listy nepoškodili.

Může to nejspíš znít jako degradace, ale ve své domovině se nejčastěji využívá jako odolná a stálezelená výplň s ozdobnými a hlavně nepichlavými listy. Avšak milovníci a sběratelé stálezelených specialit tuto vonokvětku určitě vysadí jako samostatnou solitéru, ale moc pěkně vypadá i v kompozici s jinými stálezelenými keři s odlišnou texturou. Dobře vypadá i včleněná do zelených stěn a živých plotů, kde mě osobně moc baví je kombinovat s ostatními mrazuvzdornými tvrdolistými či středozemními keři typu jamovec, dub cesmínový, cesmína vroubkovaná, planika, mexický pomerančovník, hlošina Ebbingeova, portugalský vavřín nebo blýskavka.

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou (ale není to podmínkou), vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pro bohaté kvetení doporučujeme pěstovat výhradně na plném slunci, ale máte-li obavu o její odolnost, protože bydlíte v chladnějším regionu, dopřejte jí takové umístění, kde na ni v zimě nebude svítit přímé slunce a naopak v létě jej bude mít dostatek.

Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem a pokud jí zejména po první zimě venku sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Pořídíte-li si mladou rostlinu, přenášejte ji na několik prvních zim dovnitř, než jí zesílí větve a vyzraje dřevo. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je do -20 °C bez poškození a naše testování pokračuje. Při neobvyklém silnějším mrazu může dojít k poškození dřeva, ale po jarním řezu výborně obráží a brzy vytvoří novou, zelenou hmotu. Vonokvětky jsou dlouhověké dřeviny, které většinou netrpí na choroby, ale chutnají lalokonoscům, tak bacha na něj!

Poslední revize 10-11-2024