Paeonia lutea f.dissecta pivoňka tibetská

Velmi vzácnou a krásnou pivoňkou je druh nazvaný pivoňka Delavayova nebo - podle země, odkud pochází - pivoňka tibetská. V přírodě východní Asie se vyskytuje ve vysokých polohách o nadmořské výšce 2000 metrů a více a vyhledává slunné stráně či okraje lesních porostů s kyselejší půdou. Jedná se o velmi variabilní rostlinu, která již několika botanikům tak zamotala hlavu, že se její pojmenování a dendrologické zařazení stalo na prahu nového milénia chůzí po tenkém ledě. A abychom nezahučeli do ledové vody tibetských náhorních jezer, přikloníme se k názvu, který je nejvýstižnější z hlediska prostého překladu do latiny: Paeonia (pivoňka) lutea (žlutá) f.dissecta (forma s vykrajovanými listy).

Tato pivoňka roste velmi pomalu a tvoří dřevnatou strukturu spodních větví stejně jako pivoňka křovitá, oproti níž je přísně vzpřímená a její větve nikdy nepřepadají do stran. Od poloviny jara se otevírají voňavé, menší, cca 4-6 cm široké, jednoduché, výjimečně dvojité květy citrónově žluté barvy s bohatým středem plným zlatožlutých tyčinek s červeným základem. I po odkvětů zůstává nesmírně atraktivní díky svým tence a hluboce vykrajovaným listům světle zelené barvy s červeným nádechem zejména při okrajích a na řapících. Na podzim, než opadají, se listy zbarví do zářivých barev oranžové a šarlatové s příměsí vínové.

Jako taxon je tato pivoňka téměř nedosažitelná v běžné produkci evropských školek. Přesto, jakmile si ji pořídíte, nemáte před sebou v žádném případě choulostivou primadonu. Poroste v jakékoli propustné půdě přednostně kyselejší reakce na plném slunci nebo v polostínu. Má ráda rovnoměrné vlhko, ale po zakořenění není náročná na zálivku. Nestříhá se – roste tak pomalu, že vcelku není co stříhat. Mrazuvzdornost se v Evropě těžko určuje, protože v Tibetu je zvyklá na krátké léto a vysoké výkyvy teplot do obou extrémů. Přesto se očekává, že zvládne výsadbu v zónách 5 a výše (do cca -29°C).

Poslední revize 04-05-2014