Parrotia persica parocie perská

Jak už samotné jméno napovídá, parocie perská má svůj původ opravdu v Persii, tedy na území dnešního Íránu. Za přesnou lokalitu přirozeného a původního výskytu se pokládá pohoří Alborz v severním Íránu u Kaspického moře. Poprvé ji popsal německý botanik Carl Antov von Meyer a pojmenoval na počet svého předchůdce Friedricha Parrota (1791-1841), který po roce 1830 podnikl výpravu do Turecka a Persie, kde nejenže jako první vedl výpravu a zdolal horu Ararat, rovněž zkoumal a sbíral neznámé rostliny, které během své výpravy potkal. Vědci našli parociový pyl ve zkamenělinách ze středního miocénu, což dokládá její existenci na naší planetě již před 12 až 14 milióny lety v současném jižním Rakousku, tedy v místech, kde tehdy panovalo subtropické klima.

Parocie je opadavý, většinou vícekmenný strom s krásnými listy, které nezapřou své zařazení do čeledi vilínovitých, odkud mimo vilínů známe třeba kusku nebo lískovníček. Její opadavé listy jsou hladké a mírně lesklé, široce oválné, podobné buku, ale asi dvakrát tak velké: 6-15 x 4-10 cm, s nápadnými rýhami, které jim dodávají na plasticitě. Zjara jsou světle zelené a svěže vybarvené zůstávají až do podzimu, kdy se jako mávnutím kouzelného proutku promění do oslnivých barev lososové, oranžové a sytě žluté, a to postupně tón vedle tónu od konců větviček ke kmeni, jako když vedle sebe seřadíte různobarevné pastelky. Květy jsou drobné shluky karmínově červených tyčinek a vykvétají koncem zimy. Většinou nejsou příliš nápadné, ale máte-li parocii v kvetoucím věku, stojí za to přijít blíž si je prohlédnout.

Roste rychle, a to jak v mládí, tak i později a přirozeně vytváří krásné vícekmenné formy, kde stačí jen lehký zásah nůžkami či pilkou, abyste nechali vyniknout dominantní kmeny. Jsou šedé, hladké a s věkem se odlupují nepříliš silné vrstvy kůry, aby odhalily atraktivní, platany připomínající mozaiku ve světlých odstínech skořicové, šedé, růžové a zelené. S větším úsilím lze vytvořit i jednokmenný strom, nemáte-li prostor pro široké soukmení v nižších patrech.

Údaje o dospělé výšce se značně rozcházejí. Anglická encyklopedie RHS tvrdí 8 metrů, Wikipedie až 30, ale žádný jedinec takového vzrůstu nebyl doložen. Zatím největší exemplář mají v Morris Arboretum ve Philadelphii v USA, který v roce 2010 dosahoval 15 metrů, ale jeho stáří jsme nedohledali. Je dlouhověká a netrpí na choroby ani škůdce.

Najděte parocii prostorné a slunečné místo ve své zahradě, kde nejlépe vynikne její stavba a podzimní vybarvení v teplých tónech. Pro kontrast můžete zkombinovat s keři či stromy ostřejších podzimních barev (ambroně, japonské javory apod.). Má ráda živnou a hlubokou půdu, vlhkou ale dobře odvodněnou, po zakořenění výborně zvládá sucho, městské znečištění, silné mrazy i letní horka. Pro nejlepší barvy na podzim je dobré ji pěstovat raději v kyselém prostředí. Není náročná na údržbu, první rok po výsadbě kromě občasné zálivky nepotřebuje nic než obdiv. Řez je možné provádět před rašením od konce zimy do začátku jara. Plně mrazuvzdorná do cca -34 °C.

Poslední revize 22-10-2006; 21-01-2024