Pieris japonica 'TEMPLE BELLS' pieris japonský

Přestože pieris Temple Bells patří mezi kvetoucí, stálezelené rostliny, právě u této odrůdy bych důraz přesunul spíše na jeho olistění a tvar keře, kterými dokáže nabídnout něco jiného než ostatní pierisy. Temple Bells totiž nabízí kratší, o něco širší a u špičky více zakulacené, neopadavé listy, které jsou nápadně podobné zakrslému pittosporu tobira. To je moc pěkný japonský keřík hojně využívaný ve Středozemí, který v našich mrazech nemá šanci na přezimování venku, ale tento pieris jeho funkci plně nahradí. Stejně jako pittosporum i Temple Bells je pomalu rostoucí, tvoří úhledný polštář a s věkem se vykreslí patrovitá struktura větví, tolik ceněná například v japonských zahradách. Navíc nabídne různě bohaté kvetení spíše kratších, buclatých hroznů čistě bílých, konvalinkových květů. Odkvetlé hrozny odstraňujte – rostlinu vysiluje tvorba semen.

Nové listy se tvoří nejprve po odkvětu na jaře a podruhé v polovině léta, výjimečně ještě jednou na začátku podzimu. Čerstvé rašení je nápadně červené po dobu 2-3 týdnů, mění se na bronzové a zraje do sytě zelené. Temple Bells roste pomalu a kompaktně, řez není nutný. Přesto jej můžete tvarovat, nejlépe zjara okamžitě po odkvětu, tj. přibližně v dubnu.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě zacházet. Zem musí být velmi dobře připravená, propustná a lehká, doporučujeme smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popř. jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se mu dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a bude trpět na škůdce. Doporučujeme každým rokem pohnojit vyváženým, pomalu rozpustným hnojivem pro kyselomilné rostliny, nebo zjara několikrát zalít okamžitě působícími hnojivy. Výsadbovou jámu nedělejte hlubokou ale širokou. Mrazuvzdorný do cca -27°C.

Poslední revize 11-02-2012