Pinus pinea SELEKCE borovice pinie

Pokud jste alespoň jednou zavítali na jih Evropy a protože věřím, že tyto řádky čtou ti, koho zeleň zajímá, baví či dokonce fascinuje, nutně jste museli potkat jednu z nejdůležitějších dominant středozemní krajiny – borovici pinii. Starší a dospělé exempláře okamžitě poznáte podle horizontálně rostlých korun široce deštníkovitého tvaru s velkou hustotou, které poskytují stín a chládek běhen nejrozpálenějších měsíců jižanského léta. Jak je to s ní u nás – dá se pěstovat? Někde ano.

Borovice pinie, často jen pinie, je dlouhověký jehličnan se svěže zelenými, neopadavými a poměrně měkkými jehlicemi o délce 10-20 cm, jež vyrůstají v páru a hustě pokrývají konce větví, čímž vytváří neprostupnou clonu. Mladé rostliny od vyklíčení ze semen do přibližně desátého roku věku produkují nejprve stříbřitě modrozelené, samostatné jehlice (nikoli v páru), z těch vyrostou nové větve a teprve po jejich zesílení se začnou tvořit klasicky zelené, párové jehlice.

Jako okrasný strom se pinie využívala již za doby starověkého Říma, kdy byla záměrně použita k olemování nejvýznamnější ulice Via Appia a stala se jedním z nejdůležitějších symbolů Říma. Pravděpodobně největší rozkvět a rozšíření za hranice pobřeží všech součástí Středozemního moře zaznamenala až během italské renezance někdy koncem 15. století, kdy okrasné zahradničení se stalo módou a započalo svou slávu. Najednou chtěl mít pinii každý zámecký dvůr, jehož klima si ji mohl dovolit. Pomalu se rozvíjející možnosti cestování lidí z bohatých vrstev, kteří si mohli dovolit tu extravaganci, že si nechali přivézt stromy nejen z dalekých zemí, ale i z jednoho kontinentu na druhý, znamenal pro pinii další posun jak do vnitrozemí jihoevropských zemí, tak i na jiné světadíly se středozemním klimatem. Takže od konce 18. století se pinie objevuje v Africe, Asii, Austrálii i v Americe.

Toto všechno zahrnuje pouze moderní historii stromu jako dekorativního artiklu. Avšak pinie byla odedávna primárně vyhledávána a později i záměrně pěstována (již před cca 6000 lety) jako rostlina pro obživu, neboť plodí velké množství jedlých semen. Stromy musí být 15-20 let staré a po opylení semena zrají 3 roky, což je nejdelší období ze všech známých jedlých stromů. Semena jsou skrytá ve velkých, kulatých šiškách, mají drobná ale nefunkční křidélka, jsou roznášena zvěří i člověkem.

Pinie je velký a dlouhověký strom pro horká, suchá a slunná stanoviště. Roste 30-40 cm za rok a zjara před rašením lze stříhat, případně zakracovat vylamováním nových výhonů v polovině jara. Kůra je středně hnědá, nápadně vrásčitá a velice krásná. Dřevo je tvrdé, pevné a houževnaté a obsahuje málo pryskyřice. Nejčastěji se pěstuje se jako strom s jedním kmenem, ale je běžnou praxí mu od určité výšky esteticky vyholovat spodní větve koruny, které vytvoří velmi efektní mnohokmennou konstrukci, která vypadá jako stojánek pro svěže zelený polštář koruny stromu. V mládí jsou rostliny keřovité a kulovitého tvaru a s věkem se přirozeně formuje čím dál plošší a rozložitá koruna s téměř stejným rozpětím, jako je výška stromu. I přes svou mohutnost působí jejich koruny jako měkké zelené obláčky.

Jako většina borovic i tato si žádá plné slunce a spíše sušší stanoviště. Nesnáší mokrá a podmáčená stanoviště, drenáž je tudíž nezbytná. Na pH půdy příliš nezáleží. Má bohatě větvený a hluboký kořenový systém, který zpevňuje okolní půdu, čímž zabraňuje erozi, zároveň ale není agresivní vůči okolní dlažbě či asfaltu. Prodáváme pouze stromy, které selektujeme několik let po testech na mráz tak, aby snesly alespoň -20 °C, což je pro běžné semenáčky neběžné. Přesto doporučujeme vysazovat pouze do nejteplejších lokalit nebo chráněných poloh.

Poslední revize 20-07-2023.