Pinus sylvestris borovice lesní, sosna

Borovice lesní, také nazývaná sosna, je nejběžnější a zároveň domácí borovicí naší země. A je krásná, tak buďme hrdí, že ji máme :-).

Sosna tvoří stromy v lesních porostech různé výšky. Její neopadavé jehlice jsou 5-7 cm dlouhé, vyrůstají v páru, barva je středně zelená s lehce namodralým ojíněním. Nejkrásnější je zřejmě kůra. Borka kmene se od výšky přibližně 2 metrů mění z hrubé šedohnědé na zářivě jantarově hnědožlutou až zrzavě měděnou a odlupuje se v tenkých vrstvách, které vypadají neodolatelně, pokud je prosvítí slunce.

Habitus stromu bývá velice nepravidelný, se středně hustou či vzdušnou korunou, neboť jehlice po třetím roce odpadávají a nové se tvoří nadále na koncích větví, ale nikoli na dozrávajícím dřevě. Snadno tak vždy uvidíte někdy až bizardní vnitřní stavbu koruny. Jakmile zakoření, roste středně rychle, i když stále pomaleji než např. borovice černá. Větve bývají nepravidelně rozmístěné podél kmene a v koruně, což nabízí ideální cíl pro dětská zkoumání při lezení na stromy.

Využití této borovice je širší, než byste díky její velikosti čekali. Lze snadno udržovat řezem v menší velikosti, takže si ji můžete pořídit i do malé zahrady. Buď se v první polovině jara zakracují nebo úplně vylamují nové výhony, nebo se prostě každoročně sestříhá pravidelně po stranách. Bonsajisté právě sosnu využívají k vymodelování velkých zahradních bonsají. Zápoje borovic sosen v našich lesích asi nejvíce připomínají přímořské borové porosty, které potkáváme při dovolených na téměř holých, písčitých pláních a mezích, takže najdou své uplatnění i v kompozicích, kde chcete vykouzlit trochu jižanské atmosféry.

Pro mě je tento strom symbolem léta a tepla, neboť mám moc rád vůni borového jehličí. Jako malého kluka mě vždy lákaly porosty těchto borovic – rostly totiž téměř výhradně na vyhřátých, suchých místech, kde pod nimi byl dostatek světla, žádný plevel a prohřátá zem s měkkými mechy, na kterých se tak dobře leželo a přemýšlelo buď o ničem nebo o lotrovinách. Jindy jsme s ostatními dětmi po nich lezli, neboť jejich nepravidelně rozházené a vcelku pevné větve nabízely ty pravé výzvy pro zdolávání výšek. Kdyby tak tehdy naše matky tehdy věděly, co děláme – asi bychom měli zaracha dodnes!

Jako většina borovic i tato si žádá plné slunce a spíše sušší stanoviště. Mladé a čerstvě vysazené rostliny potřebují rovnoměrné vlhko k dobrému zakořenění, starší rostliny si vodu dokáží najít svým dlouhým, kůlovým kořenem. Pokud máte zahradu na skále, sosna si umí vytvořit náhradní postranní kořeny, kterými se dobře ukotví. Zem musí být dobře propustná, raději kyselejší reakce nebo pH neutrální. Nesnáší zimní posypovou sůl, proto není vhodná kolem frekventovaných silnic. Výborně mrazuvzdorná do cca -40°C.

Poslední revize 22-12-2010.