Pinus wallichiana (syn. P. griffithii, P. excelsa) himálajská borovice, borovice Wallichova

Himálajská borovice bývá snem většiny pěstitelů borovic, ale pro velkou výšku v dospělosti si ji může do zahrady pořídit málokdo. Přesto, máte-li prostor a milujete borovice, tento majestátní kousek stojí za dobré rozplánování i s budoucí vidinou, že jí po čase odřežete spodní větve, aby se pod ní dalo procházet a nezabírala místo do stran, protože do výšky máme každý zahradu nekonečnou 😊.

Pochází z hornatých oblastí Himálají od Aghánistánu přes Nepál, Pakistán až do provincie Yunnan na jihozápadě Číny a zvládá nadmořskou výšku až do cca 4000 m. Její semena posbíral a poprvé do Evropy dovezl dánský botanik Nathaniel Wallich (1786-1854), roku 1827 je ukázal je svým kolegům v Anglii spolu s obrázky nalezeného druhu a po návratu domů je vysel, aby devět let poté měl dostatek prvních rostlin k prodeji. Nyní je borovice Wallichova, jak se jí rovněž po svém objeviteli říká, již dostupná ve většině oblastí mírného pásu, ale z nějakého důvodu jí stále není dostatek.

Nese velmi dekorativní, elegantně svěšené, stříbromodré jehlice, které jsou měkké na dotek, 12-18 cm dlouhé, vyrůstají ve svazcích po 5 a vydrží 3-4 roky, než opadnou, zatímco strom tvoří nové na koncích větví. Další parádou jsou štíhlé, dlouhé šišky, kterých už na mladých rostlinách bývá dost. V prvním roce, dokud jsou malé, jsou vzpřímené a ve druhém roce se svěsí. Jsou dost smolné, tak si dávejte pozor.

Tvar stromu je široce pyramidální a nemá-li v blízkosti konkurenci, je dlouho zavětvený až k zemi, zatímco v zápoji spodní větve odumírají a koruna se žene ke slunci. Větve jsou převážně vodorovně kladené, pouze špičky mírně vystoupavé. Kmen je pěkně rovný, borka šedohnědá, vrásněná a s věkem se odlupují větší kusy. Roste rychle, v dobrých podmínkách půl metru i více za rok a v Evropě mívá v úplné dospělosti kolem 25 metrů do výšky při asi poloviční šířce. Přesto jsou známy více než staleté exempláře, které tyto míry dvojnásobně přerostly.

Jako každá borovice má ráda slunce a zvládne téměř jakoukoli zem, která nebude podmáčená. Nevyžaduje hnojení, je odolná chorobám a toleruje městské znečištění. Ohledně umístění dává přednost údolím a oblastem s uzavřenějším mikroklimatem, kde je vlhčí vzduch. Zejména mladé sazenice nesnáší tvrdé zimy a exponovaná stanoviště otevřená stálým větrům. Mrazuvzdorná do min -29 °C a po dozrání pletiv kmene zvládne i krátkodobé výkyvy o pár stupňů níže.

Poslední revize 18-03-2007; 01-02-2024.