Quercus coccinea dub šarlatový

Dub šarlatový je doma na východu USA a je považován za jeden z nejodolnějších druhů vůbec. Je poměrně těžké jej na první pohled rozeznat od dubu červeného, pokud se díváte jen na listy, jejichž tvar je navíc dost variabilní. Jsou přibližně stejně velké (15-20 cm), středně hluboce vykrajované s nejhlubším prostředním lalokem, což lze zaměnit i s dubem bahenním. Ale když máte před sebou již statný strom, tvar koruny je rozhodující - zatímco dub červený má korunu téměř kulatou a lehce rozcuchanou, dub bahenní je naopak poměrně výrazně pyramidální, dub šarlatový je z nich asi nejsouměrnější a tvoří nejprve vystoupavě oválný a s věkem malebně dómovitý tvar (kopule - něco jako široké písmenu U vzhůru nohama).

Listy jsou opadavé, v létě sytě zelené a lesklé a na podzim nápadně sytě oranžové, šarlatové až vínově rudé, pokud roste v kyselé půdě. Patří k typické flóře středozemní macchie, protože je velmi tolerantní suchu i horku. Tam půda příliš kyselá není, proto je jeho podzimní barva spíše oranžová. Roste pomalu až středně rychle. V naší zemi nezdomácněl a v přírodě jej nenajdete, pokud se tam nedostal omylem. Doposud se jedná spíše o sběratelský kousek pro milovníky jeho krásných listů a do větších zahrad, které snadno pojmou jeho dospělou velikost kolem 15m výšky a 10-15m šířky. Tvoří překrásné solitéry s příjemným stínem.

Dub šarlatový není náročný na půdní podmínky, ale podobně jako některé další druhy dává přednost neutrální až kyselé zemi, ve které se na podzim vybarví nejvíce. Je tolerantnější vůči mírně vápenité zemi než dub bahenní a netrpí na chlorózu. Naopak nesnáší mokro, ale než zakoření, potřebuje rovnoměrné vlhko. Poté je až neuvěřitelně odolný suchu, což se s měnícím se klimatem a úbytkem vody v půdě hodí. Nově vysazené stromy je nutné na 2-3 roky vyvázat k opoře. Snáší městské znečištění. Kořeny jsou silné a mohou nadzvednout chodníky, pokud jsou příliš blízko. Plně mrazuvzdorný do cca -34°C.

Poslední revize 14-11-2019