Rhododendron roxieanum var. oreonastes pěnišník

Tento pěnišník je hezoun největší. Na jeho květy se zeptejte až pak, nejprve si prohlédněte jeho listy, jež vypadají jako imitace dlouhého jehličí pajehličníku. Jsou neopadavé, kožovité, velmi tmavě zelené a velice uzoučké a zespoda mají výrazně plstnatý semiš. Jedná se o skvost ceněný zejména mezi sběrateli, ale i běžným okem nadšeného zahradníka se musíte zamilovat.

Květy jsou široce zvonkovité, téměř bílé s lehce růžovým přelivem při otevírání z ostře růžových poupat. V hrdle mají nápadné červené tečkování. Kvete málo a nepravidelně. Roste stejně tak - někde rychle, jinde pomalu a to většinou. Bez stříhání tvoří lehce rozkladitý a docela hustý keř, který až s věkem formuje něco jako zaoblenou špic v horních patrech. Pochází z Číny, z tibetsko yunnanského pomezí a objeven a poprvé popsán byl v roce 1915.

Můžete jej vysadit na plné slunce i do polostínu, každopádně vždy zamulčujte. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Jeho nejnižší mrazuvzdornost doposud nebyla určena, proto se zatím nedoporučuje se chladných oblastí. Měl by bez problémů zvládnout cca -23°C.

Poslední revize 18-01-2018