Magnolia 'IOLANTHE' magnólie

Magnólie Iolanthe je novozélandským hybridem, který vyšlechtil a v roce 1984 představil jeden z největších nadšenců pro křížení magnólií na světě vůbec Felix M.Jury. Chcete-li znát přesnou rovnici křížení, připravte se na dlouhý řádek: M. x. soulangeana cv. Lennei x M. x cv. Mark Jury (M. campbellii ssp. mollicomata x M. sargentiana var. robusta, to jen tak pro zajímavost…

Otevírá se z poměrně velkých, sytě purpurových poupat do zaobleného květu jemně ale nápadně růžově-purpurové barvy okvětních plátků zvenčí, které jsou téměř bílé zevnitř. Nejnápadnější je zřejmě střed květu, kde jsou naměstnány sytě červené tyčinky v tak hojném množství, že květ seshora připomíná obří okrasný mák. Přestože květ je velký, působí velmi něžně a bohatě nakvetlá rostlina se snadno stane středem pozornosti na každé zahradě. Opadavé listy jsou široce vejčité, středně zelené. Přirozeně tvoří zaoblenou korunu a kolem 4m vysoký keř přibližně stejně vysoký jako široký.

Někdy bývá zajímavé zjistit, odkud nové rostliny vzaly svá jména. Tato magnólie byla pojmenována podle opery, která měla svou premiéru roku 1882 v Londýně a byla sedmým společným dílem autorů Artura Sullivana a W.S.Gilberta. Jednalo se o satirický a přesto magický příběh skupiny nesmrtelných víl, které byly ve při se sněmovnou lordů a poukazovaly (už tehdy!) na jejich nešvary. Premiéra opery byla vůbec první, která se konala v nově elektrifikované budově londýnského divadla Savoy, což umožnilo škálu triků a do té doby nemožných efektů a možná právě iluze této neočekávané nádhery přiměla šlechtitele magnólie Iolanthe, aby i svému skvostu dal jméno důstojné pro zážitek, jaký tehdy zřejmě obecenstvo z představení mělo.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná do cca -27°C.

Poslední revize 16-09-2010