Magnolia virginiana 'HAVENER' šácholan viržinský, magnólie viržinská
vzrůst
vyšší keř,vyšší keř
běžná výška
3-4m
běžná šířka
2-3m
kategorie list
listnatý polo-opadavý
barva listů
kategorie květ
nápadné květy
barva květů
doba kvetení
červen-srpen
nároky na slunce
slunce a polostín
nároky na půdu
kyselá (s vysokým obsahem rašeliny)
nároky na vlhkost půdy
rovnoměrně vlhká (nevysychavá)
USDA zóna (nejnižší)
5b (do -27°C)
kód zimní ochrany
pro zóny 5+6
pro zónu 7
zařazena do kategorií
Magnólie viržinská je málo rozšířený klenot z jihovýchodu USA, jež se stala historicky první magnólií na světě, kterou jako samostatný druh vědecky popsal švédský botanik Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zapsal ji poprvé v roce 1753 jako jednu z 5 druhů, ale pouhé 4 roky později všechny dosavadní nalezené druhy přesněji zařadil a zápis zrevidoval, čímž vznikly 3 základní druhy: m.virginiana, m.tripetala a m.acuminata. Zajímavé je, že tato rostlina se do Evropy dostala již o téměř 50 let dříve, když ji v roce 1678 jiný anglický botanik John Baptist Banister, tou dobou působící v Severní Americe, poslal do Anglie svému příteli, rovněž úspěšnému botanikovi, biskupovi Henrymu Comptonovi, u něhož poprvé vykvetla. Stala se tak první pěstovanou a množenou magnólií v Británii a to ještě v době, kdy magnólie jako druh neexistovala a byla známá pod svým domorodým jménem ‚talauma‘ díky rostlině objevené Charlesem Plumiérem na francouzském ostrově Martinik.
Popis rostliny:
Odrůda Havener viržinské magnólie nabízí téměř plnokvětý květ, jež čítá až 20 okvětních plátků. Samotný květ je o hodně větší než základního druhu, mívá rozpětí 7 až 11 cm, podle stáří a síly rostliny. Jsou smetanově bílé s růžovými tóny. Ve volné přírodě se nachází na slunných až polostinných lokalitách, většinou ve velmi vlhké až mokré zemi. Proto se jí v angličtině říká mimo jiné ‚mokřadní magnólie‘, ale mnohem trefnější je ‚sweet bay‘ = ‚sladký záliv‘. Tato magnólie totiž kvete tak voňavými květy, že i jeden květ způsobí pocit, že procházíte kolem obchodu s parfémy. Vůně je sladce ovocná a velmi silná, u nás se jí může rovnat snad jen šeřík. Přesto není vtíravá a v žádném případě laciná jako parfém z tržnice. Silné a dobře zakořeněné rostliny kvetou od prvních horkých dnů června až do konce prázdnin, jeden květ po druhém. Listy jsou z horní strany sytě zelené, lesklé a na rubu nevýrazně zelené až sivé. Jsou poměrně velké, kolem 15 cm dlouhé, baculatě obvejčité a pěkně zaplňují rostlinu. Přestože se magnólie viržinská řadí mezi polo-opadavé druhy a její listy v jižních státech USA zůstávají na rostlině po celý rok, nejsou kožovité. Jsou o trochu pevnější než na opadavých druzích, ale s tuhými listy, jež známe z magnólie velkokvěté, je nelze srovnávat. Čím severněji se pěstuje, o to více listů během zimy opadne a zjara se objeví nové.
Viržinská magnólie vypadá jako dělaná pro naše podmínky, neboť kromě mrazů zón 5 a 6 výborně snáší těžkou a jílovitou půdu, která má tendenci zadržovat vodu. Jediné, co je potřeba upravit, je pH, aby nežloutly listy na znamení chlorózy – zem vylepšete rašelinou. Pěstujete je nejlépe na plném slunci. Mrazuvzdornost rostlin se zralým dřevem byla vyzkoušená jako bezproblémová do -27°C.
Poslední revize 02-02-2016; 10-02-2016
