Magnolia virginiana šácholan viržinský, magnólie viržinská

Magnólie viržinská je málo rozšířený klenot z jihovýchodu USA, jež se stala historicky první magnólií na světě, kterou jako samostatný druh vědecky popsal švédský botanik Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zapsal ji poprvé v roce 1753 jako jednu z 5 druhů, ale pouhé 4 roky později všechny dosavadní nalezené druhy přesněji zařadil a zápis zrevidoval, čímž vznikly 3 základní druhy: m.virginiana, m.tripetala a m.acuminata. Zajímavé je, že tato rostlina se do Evropy dostala již o téměř 50 let dříve, když ji v roce 1678 jiný anglický botanik John Baptist Banister, tou dobou působící v Severní Americe, poslal do Anglie svému příteli, rovněž úspěšnému botanikovi, biskupovi Henrymu Comptonovi, u něhož poprvé vykvetla. Stala se tak první pěstovanou a množenou magnólií v Británii a to ještě v době, kdy magnólie jako druh neexistovala a byla známá pod svým domorodým jménem ‚talauma‘ díky rostlině objevené Charlesem Plumiérem na francouzském ostrově Martinik.

Viržinská magnólie se vyznačuje nevelkými, zato silně voňavými květy. Mají pohárkovitý tvar, 9-12 okvětních plátků, 5-7 cm v průměru, jsou bílé až lehce krémově nažloutlé a vykvétají až v létě, většinou od začátku července do konce srpna. Listy jsou z horní strany sytě zelené, lesklé a na rubu sivě zelené až stříbřité. Jsou poměrně velké: 15 až 20 cm dlouhé a baculatě obvejčité (tvar široké elipsy). Přestože se magnólie viržinská řadí mezi polo-opadavé druhy a její listy v jižních státech USA zůstávají na rostlině po celý rok, nejsou kožovité. Čím severněji se pěstuje, o to více listů během zimy opadne a zjara se objeví nové. Mladé rostliny rostou rychle a s přibývajícím věkem se růst zpomaluje a tvoří se hlavně květy. Roste do výšky kolem 3 až 4 metrů, při výjimečně dobrých podmínkách a větším prostoru na kořeny umí v dospělosti až dvojnásobek.

Ve volné přírodě se nachází na slunných až polostinných lokalitách, většinou ve velmi vlhké až mokré zemi. Proto se jí v angličtině říká mimo jiné ‚mokřadní magnólie‘, ale mnohem trefnější je ‚sweet bay‘ = ‚sladký záliv‘. Tato magnólie totiž kvete tak voňavými květy, že i jeden květ způsobí pocit, že procházíte kolem obchodu s parfémy. Vůně je sladce ovocná a velmi silná, u nás se jí může rovnat snad jen šeřík. Přesto není vtíravá a v žádném případě laciná jako parfém z tržnice.

Viržinská magnólie vypadá jako dělaná pro naše podmínky, neboť kromě mrazů zón 5 a 6 výborně snáší těžkou a jílovitou půdu, která má tendenci zadržovat vodu. Jediné, co je potřeba upravit, je pH, aby nežloutly listy na znamení chlorózy – zem vylepšete rašelinou. Pěstujte ji nejlépe na plném slunci. Spolehlivě mrazuvzdorná do cca -29°C.

Poslední revize 18-12-2019