Osmanthus heterophyllus vonokvětka různolistá

Vonokvětka různolistá svým původem náleží do oblasti východní Asie, jižního Japonska a Tajwanu. Její botanický druh nese neopadavé, kožovité, tmavě zelené, vysoce lesklé a v mládí ostnité listy, díky nimž na první pohled vypadá jako cesmína, ale zkušenějšímu oku to nedá – něco je jinak: cesmíny totiž mají listy střídavé, kdežto vonokvětky vstřícné. Možná pro někoho zanedbatelný detail, ale tento klad listů poměrně silně charakterizuje stavbu větví a následně celého keře. Bohatě kvete droboučkými, zato sladce a silně vonnými květy na podzim. Pokud jsou opylené samčí rostlinou, následují malé, téměř černé, nejedovaté plody, ale k tomu dochází výjimečně.

Přirozeně tvoří vzpřímené, pomalu až středně rychle (20-30 cm za rok) rostoucí keře volného, spíše nepravidelného habitu se zaoblenou špičkou, který lze snadno udržovat a upravovat řezem. Jarní řez je na podporu větvení, letní řez je tvarovací. Ostnitost i velikost listů se liší podle matečnice, ze které jsou množené mladé rostliny a množství ostnů na listu se výrazně snižuje s věkem. Větvičky a kmeny jsou světle šedé a hladké.

Vonokvětky s ostnitými listy se odedávna využívaly jako přirozené bariéry proti zvěři, která se jim ráda vyhne. Rovněž i proto, že se jedná o dlouhověké keře či stromy – nemluvíme tu o desítkách let ale o stovkách – jsou zaznamenané exempláře, jimž bylo odhadnuté stáří na 950 let. Na zahradách v dobře zvolených lokalitách se může jednat o rostlinu, kterou si budou předávat generace. Dobře tvarovaná, zejména jako vícekmen, nabídne v dospělosti překrásný solitér s hladkými listy, neboť velké rostliny téměř postrádají ostny a připomínají spíše kamélie.

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou, vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu. V chladnějších regionech bude ráda za umístění takové, kde na ni v zimě nesvítí přímé slunce a naopak v létě jej má dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny a pokud po prvních zimách sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Mrazuvzdornost je výborná do -20 °C bez poškození a při -24 °C může mít lehce dehydrované listy na osluněné části keře, ale zjara je spolehlivě obnoví. Při neobvyklém silnějším mrazu může dojít i k poškození dřeva, ale po jarním řezu výborně obráží a brzy vytvoří novou, zelenou hmotu. Netrpí na choroby, ale chutná lalokonoscům, tak bacha na něj!

Poslední revize 11-03-2022