Prunus domestica 'ŠVESTKA DOMÁCÍ' ('Quetsche d'Alsace') švestka pravá - středně pozdní

Švestka domácí je v dendrologii popsána stejně jako odrůda, tak i jako základní (bezodrůdový) druh pravé švestky, neboť je tak stará, rozšířená a nejasného původu, že si ji každý stát přivlastnil jako svou domácí a pojmenoval po svém. Botanicky byla poprvé popsána v německém Alsasku v roce 1914, odtud i její další odrůdové jméno Quetsche d’Alsace, přestože Němci ji mají jednoduše za Hauszwetschke. A pokud si toto německé jméno několikrát zopakujete, uslyšíte v něm i původ českého slova ‚švestka‘. Velmi pravděpodobně se jedná o samovolný hybrid mezi myrobalánem a trnkou a její rodiště je na Kavkazu, ale názorů na původ je více.

Švestka domácí je takovou tou naší klasickou „českou švestkou“. Má protáhlý tvar, délku kolem 4 cm, typicky modrofialovou barvu a ojíněnou slupku, oranžově zlatavou dužinu a je snadno odlučitelná od pecky. Chuť je výborná, velmi sladká s mírnou kyselinkou, což jí dodává na výraznosti. Dozrává podle lokality od poloviny do konce září a je vynikající na jakýkoli druh zpracování včetně pálení a sušení. Přesto nejlepší je sníst je čerstvě utržené ze stromu. Je samosprašná a nepotřebuje opylovače pro bohatou plodnost, naopak poslouží jako vhodný opylovač pro většinu pravých švestek i středně pozdních pološvestek. Pro prodloužení trvanlivosti se doporučuje trhat plody i se stopkami několik dní před úplným vybarvením. Stromek roste středně bujně a tvoří pěknou, vystoupavou, spíše štíhle zaoblenou korunu.

Švestky jsou obecně vyšší stromy než například broskvoně, tvoří vzpřímené větve, z nichž vyrůstající postranní větvičky nesoucí plody. Nejlépe plodí 2-3leté dřevo. Lze je snadno udržovat řezem, nejraději po odkvětu, ale máte-li prostornou zahradu, nechte je růst volně. Mladým stromkům je dobré vytvarovat korunu – zkrátit dlouhé výhony o asi třetinu a odstranit tenké větvičky. Strom pak dobře a souměrně zmohutní a větve lépe unesou ovoce. Zem mají rády živnou, vlhkou ale dobře propustnou – v těžké, mokré půdě budou trpět houbovými chorobami a nebudou včas dozrávat, protože půda bude vždy chladnější. Jsou plně mrazuvzdorné do min. -29°C.

Poslední revize 29-10-2016.