Fotky

Tak schválně - znáte ji? Někdo určitě křičí ano! ano! znám a mám a je krásná!

Jenže stále je většina těch, kteří o ní nikdy neslyšeli a to je hrooozná škoda. Tahle krasavice nepatří jen do sbírkových zahrad a milovníkům hortenzií. Je to spolehlivý a zároveň užitečný keř do polostinných a vlhkých až mokrých míst s tak atraktivními listy, že strčí do kapsy i fíkovník. A ta podzimní barva je prostě skvostná.

Nevěříte? Tak se pojďte podívat 😁.

Hydrangea quercifolia

Takhle krásná je na podzim.

Máme pro vás druhý díl našeho nového seriálu, ve kterém navštěvujeme zahrady po letech. Tentokrát jsme se vydali na Vysočinu - do Velké Bíteše, kde počasí opravdu není ideální a občas dokáže pěstitelům házet klacky pod nohy. Přesto i tady vznikla překrásná a velká zahrada, kde najdete jak prvky horkého Středozemí, tak i klidnou oázu zenové zahrady s japonskými dřevinami. Pojďte se podívat.

A pokud nemáte čas na celé video, koukněte alespoň na pár fotek z jejich nádherné zahrady :-)

Dnes ráno mě probudil nečekaný zvuk - soused sekal trávník. Vážně. V lednu. A já se mu nedivím, protože tráva roste i v zimě a sekačka nejen zarovná pažit, ale posbírá i naváté listí. A dnešní překrásné a slunečné počasí vytáhlo ven nejen zahradníky. Chodníky i parky byly plné procházkářů a vypadalo to, že si všichni užívají konečně teplejšího vzduchu po uplynulých mizerných inverzích.

Vyrazil jsem ven i já a má profesionální deformace mě nezklamala, takže jsem byl nadšen, že jsem na konci dne s sebou měl foťák 🤩 Líbí se vám snímek? Miluju zimní nebe, má nejhezčí a nejsytější barvy. Koukal jsem na něj snad několik minut, než se slunce úplně ztratilo. A řekl jsem si, že vám ukážu ještě další barvy. Něco z loňské sezóny, ať se máte nač těšit, protože je mi jasný, že jakmile vás polechtají první sluneční paprsky, jdete vymýšlet, co a kam na jaře vysadit 💚🍀🌹 Tak se podívejte, třeba se vám trocha inspirace bude hodit 😇

řebříčky

pomněnkovec

pivoňka

krásnoočko

pěnišník

trubač

kohoutek

denivka

pieris

kapradina

tamaryšek

rozchodník

černý bez

vajgélie

ořechoplodec

plicník

Vydejte se s námi na prohlídku zahrad, které jsme buď pomáhali vytvořit nebo jsou vybudované z našich rostlin. Díky tomu, že už spokojeně rostou vícero let, máte možnost vidět, co jednotlivé stromy a keře dokážou a jak se jim u nás daří.

V prvním díle tohoto seriálu jsme nejeli daleko. Skoro za rohem, v Praze Stodůlkách, se nachází jedna z prvních zahrad, kterou jsme vytvořili v roce 2011. Pečlivá majitelka paní Kovaříková nám poví, co jí na jejich zahradě těší.

Sledujte zde na našem kanálu YouTube.

Česká televize se vytáhla! Na rozdíl od údajného debaklu štědrovečerní pohádky Tři princezny na Jedničce, nad jejíž kvalitou se letos nadzvedlo mnoho obočí (sám jsem neviděl, nechci hodnotit), nabídka novoročních pořadů na Dvojce byla jedna lahůdka za druhou. Asi není čemu se divit, protože zatímco komerční tvorba (kdekoli) zaměřená na pobavení za každou cenu směřuje čím dál víc do slepých uliček, které jsou ohrané, vyždímané a mělké, tudíž tam už není co brát, tvorba zaměřená na povznesení mysli a ducha má obzory neustále otevřené a nevyčerpatelné, protože její témata mají hloubku, obsah a vypovídající hodnotu v jakékoli éře.

Chci se zastavit u jednoho pořadu, fascinujícího francouzského dokumentu Dědictví (Legacy, notre héritage – ČSFD 89% ) z roku 2023 a natočil jej autor světoznámého díla Domov aneb Kam směřuje naše cesta (Home, 2009 – ČSFD 87%), větroplavec v balónu a ekolog Yann Arthus-Bertrand, kterému je 78 let. Od roku 1976 žil jako fotograf v Keni, kde pozoroval a dokumentoval život lví rodiny a objevil v sobě vášeň fotografování z horkovzdušného balónu. Čím výše a dále se dostával, tím více se dozvídal o stavu naší Země a jak s ní lidé zacházejí. Jeho práce zašla tak daleko, že roku 1994 spustil studii o stavu Země, kterou sponzorovalo UNESCO a kde ukazuje, kam až jsme dospěli v její devastaci během posledních ani ne 100 let. Roku 2005 zakládá organizaci GoodPlanet, která má za úkol pravdivě a uceleně informovat o důležitosti snížení skleníkových plynů a dopadů současné energetické politiky na ekosystém.

Připadá vám to nesnesitelné, jak se furt omílá téma skleníkových plynů, tání ledovců, oteplování planety a bla bla bla, všechno to okolo? Chápu. Nikoho nebaví, když se žvaní o něčem, čemu pořádně nerozumíme, a ještě k tomu o tom někdy žvaní i ti, kdo si naši důvěru opravdu nezaslouží, ale protože ovládají média, jsou hlasitější než ti, kterým o něco opravdu jde a chtějí se podělit o své nápady a návrhy. Já jsem ekolog a nestydím se za to. A neomlouvám se, když se na to téma rozpovídám, protože ho považuji za bytostně důležité. Ale Yann Arthus-Bertrand to umí mnohem lépe. Jeho pohled není jen z výšky balónu, kde zabírá překrásná panoramata, čím dál častěji teď létá mnohem níž, aby zabral pěkný detail každodenní poctivé práce člověka, který se k Zemi chová s úctou. Hodinu a půl trvající dokument Dědictví je do 9. ledna dostupný v ivysílání České televize, kdybyste se chtěli podívat a udělat si vlastní názor.

Dokument mě přimel popřemýšlet nad tím, co vlastně dělám a ještě více si vážit práce, kterou mám to privilegium dělat: nabízet k prodeji život. Nový život ve formě rostlin, které umí přetvořit prázdnou planinu na zelené plíce krajiny, nabídnou pastvu hmyzu, ptákům a někdy i nám samotným. Jde jen o to, jak velký kus té krajiny ke správě máme. U nás se o rostliny staráme ekologicky, doporučujeme a prodáváme z 95% pouze přírodní prostředky na jejich ochranu, protože víme, že pouze zdravý základ vytvoří zdravé prostředí pro dlouhověkost. Mám tu práci moc rád a dělá mi obrovskou radost. A neumím si představit, že bych byl někdy postaven před situaci, že bych ji z důvodu katastrofické změny klimatu nemohl dělat. O co bych přišel já i všichni ostatní. Ukážu vám to, co by chybělo mně, chcete se podívat? 😊

Chyběly by mi majestátní duby, které vypadají, že by se pod jejich korunami dalo bydlet.

Jejich hluboce brázděné kmeny, které jeden člověk není s to obejmout.

Nebo barevné mapy kmenů platanů, které jsou krásné v létě i v zimě.

Chyběly by mi vzpomínky. Tady mi bylo 39 🙈😎

Chyběly by mi lesy a jejich stromy a keře dost neprostupné, aby poskytovaly útočiště mnohé zvěři.

Ale chyběly by mi i výtvory člověka, který se už po staletí snaží přírodu tvarovat k obrazu svému ...

... kombující mnoho dřevin a bylin tak, aby jejich skladba lahodila jeho oku i duši.

Chybělo by mi to nutkání zastavit auto kdekoli jen proto, abych se mohl kochat dechebroucí krásou údolí se zelení tak bujnou, že nevidíte ani jedno prázdné místo ...

... nebo kopci posetými zelení natolik krásnými, že někoho napadlo tu udělat relaxační bazén, ať si můžeme dosyta vychutnat tu nádheru a klid.

Chyběla by mi typicky česká pole vlčích máků, nad kterými zemědělci sice lamentují, ale pro mě jsou symbolem dětství, kdy máky, chrpy a kopretiny byly všude kolem!

Nebo pole fialové svazenky.

Chyběly by mi borovice a jejich unikátní tvary.

Stejně jako jejich schopnost žít téměř z ničeho na holých skalách nad ledovým příkrovem zamrzlého jezera ...

... kde strašně nutně potřebujeme dělat andělíčky, když napadne čerstvý sníh 😁❄

Chybělo by mi slunce prozařující koruny stromů ...

... stejně jako výjimečné západy slunce ...

... a samozřejmě duha po dešti.

Chyběli by mi ti tvorečkové, co se občas objeví v mojí zahradě a někdy se ani nebojí a jdou blíž ...

... ale i ti, které musím s foťákem pronásledovat, když chci zjistit, kdo tu v noci dělá ta pěvecká sóla ...

... a ve dne si myslí, že se přede mnou schová 😊

Chyběli by mi ti, co si jen tak proplouvají životem ...

... i ti, se kterými si koukáme z oka do oka, když hodují na kostce másla, co ode mě dostali k Vánocům.

Chybělo by mi jaro života, které probouzí nové výhony...

... a podzim s jeho nekonečnou paletou křiklavých barev.

Chyběl by mi první mráz, co kreslí jinovatku na všem vůkol ...

... letní záhon trvalek, ze kterého si pokaždé můžu nařezat pár květin do vázy ...

... a malý trs prvních sněženek, které přinášejí jaro ...

... aby je zakrátko vystřídaly pestrobarevné skalky s kobercovitými trvalkami.

Chyběl by mi ten pocit z objevování, jak je možné, že něco tak krásného může tak páchnout (květnatec Archerův) ...

... zatímco tahle nádhera voní sldace na několik metrů.

Chyběl by mi ten čas, kdy příroda jde spát a vše pokryje sněhem ...

... a my máme ten úžasný luxus ten mráz a nepohodu venku sledovat z bezpečí vyhřátého domova. A možná i popřemýšlet, jestli jsme za to všechno dostatečně vděční.

Přeju vám všem šťastný nový rok! Ať je plný zážitků, překvapení, setkávání, povídání i mlčení a hlavně lásky, která je základem lidské existence ☺️❤🍀🌳