Fotky

A až potkáte Santu, ukažte mu naší mapu, že tady nemá co dělat, že k nám chodí Ježíšek :-) A proč mám teda já jeho fousy? No právě proto! Až uvidí takhle hubenýho českýho dvojníka, lekne se a hlady uteče :-)

Asi víte, že se rostlinám věnuji vášnivě a to zejména těm stálezeleným nebo jinak zvláštním, nevšedním a u nás ještě nevyzkoušeným, protože mám chuť naší malou zemičku obohatit o stromy, keře a kytičky, které jsou jiné a krásné, ale doposud nikdo nezjistil, jestli se jim u nás bude dařit.

Na několika místech testuji nové rostliny zejména vzhledem k jejich mrazuvzdornosti a celkové ochotě růst v naší půdě a středoevropském klimatu. Každý z vás, kdo se někdy něčemu věnoval s oddaností a vášní, jistě zná ten nádherný pocit zadostiučinění, když se mu něco, byť třeba až po mnoha letech vytrvání, povede. Přesně takovou radost mívám z každého nového přírůstku do rodiny nových a mrazuvzdorných dřevin pro naší republiku.

Už nějakou dobu se věnuji botanickému druhu osmanthus (vonokvětka). Několik z nich už s úspěchem prodáváme jako otestované a spolehlivé a další si prošly více či méně dlouhými testy a dopadly na výbornou. Pojďte se podívat na všechny z nich, zatím jich je 5:

Osmanthus

Osmanthus heterophyllus 'Goshiki' (Tricolor)

Osmanthus x fortunei

Osmanthus armatus

Osmanthus fragrans

Osmanthus heterophyllus sp.

Osmanthus x burkwoodii

osmanthus heterophyllus 'Goshiki'(Tricolor)
Mrazuvzdornost do -24°C (ověřeno).

Začneme tedy od tohoto fešáka - odrůdě Tricolor (Goshiki) vonokvětky různolisté. Zdá se, že je ze všech uvedených prozatím nejmrazuvzdornější. Ověřená mrazuvzdornost na listech bez poškození byla -24°C a při -27°C omrzly jen horní listy a horní patra větví, ale znovu zjara obrazily a během jedné sezóny se keř opět zacelil. Svými ostře zoubkatými listy připomíná cesmínu a dokonce jsem se setkal s tím, že v jednom zahradnickém centru jej prodávali jako její novou odrůdu. Unikátní je zde vybarvení – to zatím žádná cesmína neumí. Jedná se o pestrou skvrnitost spíše než proužkaté panašování a to v barvách zelené, béžové, žluté a v mládí dokonce i vínové. Tvoří spíše menší a velice kompaktní stálezelené keříky, které dokonce snáší i zimní slunce. Naleznete jej i v botanické zahradě v Tróji.

Osmanthus x fortunei (dříve o.aquifolium)
Mrazuvzdornost do -24°C (ověřeno).

Tady už jsme velmi blízko cesmíně, protože tenhle druh se jmenuje vonokvětka Fortuneova a dříve dokonce vonokvětka ostrolistá (jako např. cesmína ostrolistá). Opět se jedná o stálezelený keř s tuhými listy, většími než cesmína, které nejsou pichlavé ale zoubkaté jako pila. Jsou tmavě zelené, mírně lesklé a keř roste bez větších zásahů do nádherného tvaru a hustoty. Pouze při déle zamrzlé půdě mu na příliš osluněných stanovištích může slunce mírně popálit listy z osluněné strany. Na jaře je ale brzy překryje novými, takže je z něj opět krasavec. Už vydržel -24°C aniž by přišel o jedinou větvičku. Naopak mu ta jeho tykadla občas stříhám, protože se stane, že tu a tam vyrazí naprosto nezřízeně dlouhý letorost, který kazí symetrii keře. Takže fik šmik a je pryč. Krásná alternativa cesmíny.

Mimochodem ještě jsem neřekl proč vonokvětka. Inu protože většina druhů tohoto keře nese droboučké, bílé a nadmíru voňavé květy. Jsou schované uvnitř keře a nabízí naprosto líbeznou vůni, trochu jako květy pomerančovníku, jestli jste je někdy cítili. Vůně je sladká a silná a protože květy obsahují kromě vonných silic i léčivé látky, dokonce se v Asii sbírají a přidávají do čajů, nebo prodávají sušené samostatně pro přípravu uklidňujícího a nervy posilujícího výluhu. Některé druhy kvetou na jaře (o. x burkwoodii), některé v létě (o.fragrans) a většina ostatních na podzim (o. x fortunei, o. armatus, o. heterophyllus).

Osmanthus armatus
Mrazuvzdornost do -24°C.

Někdy je v zahradním světě i trochu legrace. Někdy i hodně legrace, nebo spíš něčeho, co Angličané oddělují výrazem ridiculous na rozdíl od funny. O tom za chvilku ... Takže trochu legrace je v názvu této vonokvětky - vonokvětka ozbrojená. To je mi tedy kombinace. Líbezné druhové jméno vonokvětka pokračuje armádně strohým ozbrojená. Proč ozbrojená? Protože má ze všech osmanthusů asi nejzubatější listy, při okrajích ostře pilovité jako tlama pilouna, a ten, kdo mu toto jméno dal, si zřejmě myslel, že se jimi dokáže ubránit. Proti zlomyslnému lalokonosci určitě ne, protože ten žere všechno, co je zelené, tuholisté a tím pádem šťavnaté. Už aby se objevil nějaký pořádný predátor proti tomuhle netvorovi.

Osmanthus fragrans f.dentatus
Mrazuvzdornost do -21°C bez poškození listů a do -24°C ve dřevě (ověřeno).

No a teď přichází to směšné. Mám jeden keř u sebe na zahradě (550m n/m) už od roku 2006. Stejně jako všechny ostatní jsme je přivezli z italských školek pod označením osmanthus armatus. A já jim věřil, protože to tehdy pro mě byly rostliny nové a informací o celém rodu na internetu bylo poskrovnu a v našich encyklopediích nebylo nic. Měl jsem podezření, že jeho listy jsou nějak jemně pilovité, ale nenapadlo mě jim nevěřit. Jenže protože jsem se vonokvětkám začal před pár lety hodně věnovat, nedalo mi to a hledal jsem a pídil se. A letos (tento text píši na sklonku roku 2019) jsem dospěl k závěru, že můj keř stejně jako mnoho ostatních podobných není o.armatus, jak se toskánské školky domnívají, ale osmanthus fragrans forma dentatus, česky oliva libovonná. Tento druh je více variabilní co do tvaru listu a jeho ostrosti, proto jim mohl připadat zubatější a tím pádem "ozbrojený". Namísto toho, abych se naštval, jsem dostal obrovskou radost, protože tím pádem se mi nechtíc podařilo potvrdit, že v našich podmínkách je možné pěstovat asi nejchoulostivější druh vonokvětky, která má velké listy bez ostnů a asi nejbohatší kvetení.

Je pravda, že po více jak deseti letech pěstování se ukázalo, že je ze všech doposud pěstovaných nejcitlivější na mráz, ale přežil vždy. Nevadí mu ani tak náš běžný mráz co do počtu stupňů pod nulou, spíše délka jeho trvání. Snese téměř stejné stupně pod nulou jako osmanthus x fortunei, ale nemá rád, když má kořeny zmrzlé příliš dlouho. Během hrůzné zimy 2005/2007 (-27°C 3 noci po sobě) přežil výborně, jenom horní část větví byla spálená. A během zimy 2009/2010, kdy sice teplota neklesla pod -21°C, ale zem byla zmrzlá po 3 měsíce, dostal zabrat, i když roste v absolutním zimním stínu. Všechny listy na jaře shodil a musel si udělat nové. Poškození větví bylo minimální. Důvodem je jednak dlouhotrvající mráz (dehydratace listů) a zároveň těžká, vododržná půda, ve které roste.

Nahradit olistění mu trvalo celou sezónu a je mi jasné, že pokud tomu budu chtít zamezit, musím jej přesunout do lepší půdy. Jenže jsem se k tomu nějak nedostal … a on mezitím rostl a rostl do krásy. Dnes (r.2019) už je přes 3 metry vysoký a vyřezávám jej do atraktivního vícekmene. Abych byl úplně poctivý, dodávám, že se jedná o selekci o. fragrans, což neznamená, že každá rostlina tohoto druhu to zvládne (a těch druhů a poddruhů existuje dost). Ale nevěste hlavu, mezitím máme další rostliny ve "zkušebnách", které testujeme na naše zimy. Jakmile budeme mít nové informace, opět je přineseme.

Na této fotce je jeho krásné rašení z konce května, které nabízí měděný až lehce jantarově olivový odstín mladých listů a oranžově červené větvičky.

Osmanthus heterophyllus
Mrazuvzdornost do -21°C bez poškození listů (ověřeno) a do -24°C ve dřevě (předpoklad).

Tento přírůstek do rodiny vonokvětek je můj úlovek z roku asi 2016. Česky se jmenuje vonokvětka různolistá a výše jsme si popsali její nejotužilejší odrůdu Goshiki. Jenže mě víc baví pouze zelené listy a zde jsem je našel a ještě něco navíc. Až donedávna jsem totiž tuhle krasotinku všude viděl malou - mladé rostliny s malými, ostře zubatými listy, které vypadaly spíš jako středozemní plevel. Až jednou mi na výstavě ukázali již větší exemplář jako pěstěný stromeček na nízkém kmínku a s hustou korunkou, tedy bylo zřejmé, že již má více let a tím pádem se projevila ta typická vlastnost mnoha ostrolistých stálezelených dřevin - vytrácení ostnů v pozdějším věku. Tyhle stromečky totiž neměly jediný viditelný zubatý, natož pak pichlavý list. Několik jich bylo ukryto hluboko uvnitř koruny, ale kdo by je tam hledal, že?

Ty listy byly jako pohlazení. Celokrajné, elegantně elipčité, temně zelené, velmi lesklé a tak nějak ušlechtile poskládané podél větviček, vůbec ne jako běžný buxus, ke kterému jsou někdy podle mě až hanlivě přirovnávané. Pro mě jednoznačný skvost, který jsem vysadil zkušebně jak v Praze tak i v Chlumci a prozatím zažili oba -21°C a ani nezívli. Nádherně přirůstá v zelené hmotě a mně přirůstá k srdci. Uvidíme, jak to půjde dál, ale opravdu se ukazuje, že rod osmanthus toho pro nás má v rukávě schovaného ještě dost :-)

Osmanthus x burkwoodii
Mrazuvzdornost do -24°C.

Dnešním posledním druhem je zahradní kříženec čínského druhu osmanthus delavayi a osmanthus decorus z jihozápadu Asie a Turecka vonokvětka Burkwoodova. Pojmenována byla po význačných šlechtitelích 19. století - bratrech Burkwoodových. Jedná se o středně vysoký, stálezelený keř s menšími, velmi elegantními listy, jež vypadají podobně jako osmanthus heterophyllus - mohou připomínat listy buxusů. Jsou tmavě zelené, oválné až oválně vejčité, lehce protočené, 3-5 cm dlouhé a keř dokonale zaplňují. Velký rozdíl je ale v době květu - zde vykvétají drobné trsy malých, čistě bílých, silně a sladce voňavých květů již od poloviny jara a to v takovém množství, že keř vypadá jako zasněžený.

Roste spíše pomalu do hustého, vystoupavě vzpřímeného keře s pružnými větvemi o výšce a šířce kolem 3m. Díky drobnějším listům vypadá něžněji v porovnání například s velkolistými bobkovišněmi, ale pravdou je, že právě v kombinaci s nimi v živém plotě zajistí perfektní kontrast a tvarovou i velikostní pestrost. Často se tvaruje do kulatých a hřibovitých korun, kde je potřeba ještě jeden upravovací řez v polovině léta. Jsou nápadné a vypadají luxusně, jenže ne každé zahradě sluší.

Tak jak se vám líbily vonokvětky? Vybrali jste si tu svou, nebo si přijdete přivonět, až u nás rozkvetou? Rádi vám poradíme, která pro vás bude ta nejlepší :-) A koho budou zajímat informace o testování dalších rostlin, podívejte se do článku ZIMNÍ TESTY NOVÝCH ROSTLIN, kde zveřejňujeme a postupně přidáváme nové druhy po skončení zkoušek.

Hana Hegerová v jednom ze skvostů českého šansonu zpívá:

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
když v rolích svědků povědí,
že mám ráda třeba ... růže.

No není to dokonalý rým a dokonalá poezie? Ten rytmus A-A-A-B, vivat Michal Horáček! V těch rýmech se dá lehce utonout a nechat se vláčet proudem, čekajíc na překvapení poslední slabiky. Rád se nechávám vláčet krásou a dokonalostí a při pohledu do rozjásaných barev podzimní přírody jsem se nechal inspirovat k jednomu verši:

Naši milí vědí dobře,
že ambroně se barví bodře,
spíš červeně než třeba modře,
než krásný podzim zcela dovře,
pak na zem v ježčí lůžka ulehnou.

Správně jste pochopili dnešní téma - jsou jím ambroně. Tyto krasavice (ambroň je ženského rodu) se díky podobným listům často mylně zaměňují s javory, ale jsou z úplně jiné čeledi, vlastně kvůli nim vznikla samostatná čeleď altingiovitých, kde jsou jenom ambroně. Dříve byla čeleď vnořena mezi vilínovité, ale molekulární testy ... dobrá, nebudu vás nudit :-). Latinské jméno liquidambar znamená tekutý jantar, což odkazuje na množství pryskyřice zlato-oranžové barvy, jež je obsažená v celém stromu a překrásně voní, i když jenom třeba utrhnete list.

A právě listy jsou tou největší nádherou, když se léto přehoupne do podzimu. Různé druhy a odrůdy se barví do odlišných odstínů, ale většinou převládají sytě červené, vínové a zlaté tóny na asi nejdelší dobu mezi všemi barvícími, opadavými stromy. Pojďte se na některé z nich podívat a připravte se zamilovat, pokud již ovšem jednoho Miláššška doma nemáte :-)

Začnu trochu nečekaně - letní fotkou odrůdy Manon. Je to jedna z mála panašovaných, která má v létě bohatě krémové melírování.

Díky menší ploše zelené barvy a většímu množství krémové nemá na podzim tolik šancí se vybarvit, ale snaží se dost.

Panašovaná je také odrůda Aurea (jak nečekané jméno!), která už nemá jinak vybarvené pouze okraje, ale má žlutavé žíhání v celé ploše listu.

Její podzimní barva mě naprosto fascinuje. Některé listy jsou jak od Moneta, musel jsem udělat detail.

A jestli máte rádi štíhlé holky, tady je ta nejhubenější. Jmenuje se Slender Silhouette a její podzimní barva je velmi výrazná.

Stejně nepřehlédnutelná je i Théa a její temně vínové listí.

Naprosto unikátní tvar listu má Rotundiloba. Vypadá jako list fíkovníku, kterým bylo Adamovi na malbách zakrýváno to ono ...

A na podzim je rovněž skvostná a k tomu ty oranžové větvičky jsou jako bonus.

Právě tvar listů je jedním z mála rozlišovacích znaků mezi ambroněmi, pokud před sebou nemáte už statný strom, kde i jeho výška a tvar by mohly napovědět. Letos na jaře si z nás vystřelil náš francouzský dodavatel, který nám přivezl asi 80 ambroní bez označení odrůdy. Vtipálek, co? A to byly navíc ještě holé bez listů. Ač to zprvu vypadalo bezútěšně, po nějaké době prohlížení se daly roztřídit i podle stavby kmene a násady pupenů. A jakmile narašily listy, už to šlo dobře. To bych dal do testu z dendrologie pro složení praktické zkoušky, to by bylo zpocených potítek :-)

Toto je odrůda Worplesdon, která má hluboce vykrajované listy s parůžky navíc.

Asi nejtmavší odrůdou, co se podzimního barvení týče, je zakrslá forma Gum Ball, která dorůstá jen asi 2m a na podzim je tak temně vínová, že z dálky může působit až černovínová. Jen potřebuje celodenní slunce a horko.

Kouzelný odstín šarlatové barvy a žluté větvičky po celý rok nese Golden Sun.

Hodně tmavě červené listy umí i odrůda Lane Roberts, která téměř netvoří žluté listy na podzim. Je to jedna z mých prvních, která mi na zahradě už vyrostla do slušného stromu a listy drží někdy až do Vánoc.

Když to shrnu, ambroní je hodně a tradičně jich máme v prodeji hodně odrůd na výběr. Jedna hezčí než druhá, no koukněte sami :-) Na jaře ještě nějaké přibudou včetně naší vlastní selekce ambroně Safro s velkými, cípatými a rovněž krásně vybarvujícími listy.

Dnešní nedělní ráno přineslo vítr. Neobyčejně silný vítr nejspíš ze Sahary, který voněl podzimem a něčím zvláštním, ale hlavně byl nezvykle teplý. Není proto divu, že po celé republice padaly teplotní rekordy dosahující až 22°C a po směru toho exotického větru padalo i listí.

A právě to mi pomohlo objevit na rychle se obnažujících větvích našich fíkovníků druhou(!) letošní úrodu fíků. Uvnitř sice nejsou dokonale červené a marmeládově měkké jako z první vlny z konce léta, ale jsou moc pěkné, docela velké a hlavně fakt dobré.

Toto jsou naše fíkové keře v biozahradě v Praze z konce srpna. Byly naprosto obsypané velkými a výtečnými plody během první sklizně a ti z vás, kdo k nám chodíte nakupovat do našeho BIO krámku, to jistě víte, protože pro něj a pro vás je úroda určená.

Odrůda se jmenuje Brown Turkey, je dostatečně mrazuvzdorná a plodnost spolehlivá, i když keře po zimě omrznou až k zemi.

Dřív mi často bývávalo líto, když končilo léto nebo teplé podzimní počasí, jako kdyby se už nikdy nemělo vrátit. Snažil jsem se užít si posledních paprsků venku, i když ne vždy jsem měl času nazbyt. Všichni víme, že vše se opakuje, že po podzimu a zimě přijde zase jaro a léto a zase bude slunečno a teplo. Ale chvíli trvá, než si na to zvyknete tak, že vám nepřijde líto, že něco končí. Možná že to není až tak spojené s poznáním toho opakujícího se řádu. Možná je to spíš přiklonění se k radosti, že něco nového přichází, než že něco odchází. Možná jde o naprosto stejný koncept o nahlížení na věci způsobem 'sklenice je buď poloprázdná nebo poloplná'.

Když se rozhlížím kolem sebe a vstřebávám energii lidí na ulici, v obchodech, na úřadech, na silnicích a kdoví kde ještě, všímám si, že současný stav většiny naší společnosti (jistěže ne všech) je založený na posuzování skutečností s výsledkem sklenice je poloprázdná. A víte co? Nemrzí mě to. Nespílám jim. Je to pro mě příležitost pokusit se ukázat jim, že ta sklenice může být poloplná. Podívat se na to z jiného úhlu pohledu, projevit více vděčnosti i za tu půlku, co máme, být spokojenější a tak i klidnější.

Proč to dělám? Já nevím, je to takové nutkání. Když jsem chodil na první stupeň základní školy, vedlejší třída - "béčáci" měli skvělou učitelku, kterou jsme jim záviděli. Byla takový ten mateřský typ paní učitelky, která dětem vypráví pohádky a příběhy. Měla vždy respekt a ticho ve třídě. Vždycky jsme se těšili, když jsme měli společnou hodinu, že si poslechneme nějaký příběh, protože jich znala spoustu - milovala dějiny a hlavně naše městečko, o kterém věděla snad všechno. Moc jsem si jí jako učitelky vážil a nebyl jsem sám. O mnoho let později, když ona byla v důchodu, já dospělý a sám jsem se stal učitelem angličtiny, překvapivě se zjevila na jedné mojí hodině. Byl jsem trochu nesvůj, ale brzy jsem to setřásl a pokračoval jako vždy. Po hodině jsem byl velice zvědavý, proč tam přišla. Pozvala ji moje maminka, která mi tehdy asi chtěla dodat sebevědomí, protože jsem se několikrát zmínil o tom, že si nejsem jistý, zda svým studentům dávám dost. Usmívala se na mě, což bylo znamení, že jsem v jejích očích asi uspěl a pak mi řekla: "Milane, ty seš rozený učitel!". Tolik mě to ocenění zrovna od ní povzbudilo. Děkuji Vám, paní Havlová, opravdu moc. A pozdravujte tam nahoře ode mě anděly! A vy se na mě prosím nezlobte, pokud někdy máte pocit, že vás školím. Já si prostě nemůžu pomoct :-)

A jako každý podzim pro vás máme krom jiného i obrovskou nabídku stálezelených keřů i stromů. Hlavně neopadavé listnáče pro živé ploty.

Leukotoe

Stálezelené magnólie - keře

A stálezelené magnólie stromové.

Stálezelené drobnosti - malé keře.

Jenom připomínáme, že ve svátek pondělí 28.října je zavřeno a pak zbývají už jen 3 dny do konce říjnové akce Slevy jako prales :-)

Není výjimkou, že příchozí zákazníci si postesknou, že i když mají spoustu vůle a chuti si zahradu udělat sami, jsou amatéři a nejde jim poskládat všechno tak, aby to bylo celoročně pěkné. Naprosto jim rozumím, protože není zas taková brnkačka vše naladit tak, aby se v každém období ukázalo něco pěkného.

Pokud máte opravdu chuť si udělat zahradu po svém bez pomoci zahradního designéra, doporučuji jednu důležitou věc: nespěchat. A na to navazující druhou věc: choďte do zahradnictví často, nejraději během celého roku, abyste naživo viděli, co právě kvete, raší, nebo se začíná vybarvovat. Když nebudete spěchat a zahradu si rozfázujete, budete mít vždy dostatek místa na výsadbu nových rostlin, které si budete postupně vybírat během celého roku.

Nyní jsme v asi nejbarevnější sezóně, která sice nepotrvá dlouho, ale dokáže vám nabídnout to, co jindy neuvidíte. Prohlédněte si okolní zahrady, projděte se naším zahradnictvím nebo jen následujícími fotkami a nasajte trochu inspirace. Počasí je krásné a nabídka stále široká, je z čeho vybírat :-)

A poslední rada: nenechte si do toho moc kecat! Zahrada, kterou tvoříte, je vaše a vy se tam máte cítit dobře, ne soused Chytrolín ani kolegyně Radivá.

Převislé stromky zahradám sluší, pokud jsou vybrané na vhodné místo, kde jejich většinou široké koruny mají dost místa se ukázat. A když navíc umí měnit barvu, je to bonus navíc :-) Tisovec Cascade Falls je v létě takhle svěže zelený ...

... a jantarově oranžový na podzim.

Ovšem tohleto je parádička, co říkáte? Japonský javor Garnet ('Granát'), to jméno je více než trefné, hlavně nyní na podzim.

Fascinující!

Tato varieta moruše Tesi Ubaldo pochází z Itálie, z dnes již neexistující stejnojmenné školky, kterou převzal jiný pěstitel a my doufáme, že bude pokračovat v jejím pěstování. Protože - jak sami vidíte - je překrásná. A to nejenom na podzim.

Modrá je dobrá, to ví každý. Hořec Rocky Diamond Blue Heart

Ale hořec nemusí být jenom modrý. Tenhle růžový Little Pinkie je neméně krásný.

A měli jsme tak pěkné rostliny, že jsme včera prodali poslední. Ale nebojte - příští léto zase budou :-)

Slunečné a teplé podzimní počasí rovněž přimělo některé stálezelené keře vytasit nové rašení v zářivých barvách. Tento pieris Little Frosty je drobný a elegantní.

Na druhou stranu blýskavka Magical Volcano je velkolistá, výrazná a nápadná.

Pestrost v neopadavé zahradě nabídnou hlavně stálezelené hlošiny. Dnes jich je na trhu už slušná partička, kupříkladu tahle kráska se jmenuje Maryline a je kompaktnější a hustší než většina jejích sester.

Také vám ještě kvetou levandule? Tady jako o život.

Stejně tak růže. Parole je nejen moje oblíbenkyně, ale zároveň jedna z nejspolehlivějších pozdních druhů.

A nejinak jsou na tom třapatky, královny letních i podzimních trvalkových zahrad. Zde je mojí favoritkou novinka Supreme Cantaloupe.

třapatka Hot Papaya

No a až vás omrzí dívat se na ty nádherně velkokvěté, velkolisté a jinak velkometrážní kyti, otočte se za touhle nenápadnou a přesto velmi pilnou a jedinečně elegantní abélií. Kvete rovněž dlouho a je tak nějak normální. A něžná.

A já vám všem svépomocným zahradníkům držím palce, ať se vám dílo podaří a pokud si přeci jenom nebudete vědět rady a necháte si do toho mluvit, přijďte. Je nás tu dost, co se umíme tvářit, že zahradám rozumíme :-)

Každý máme svou představu o absolutním klidu. Některé se shodují, některé jsou získané z médií - vnutili nám je, některé jsou naprosto individuální založené na osobní zkušenosti a z toho vyplývající potřebě každého z nás.

Jako řidič přirozeně nejsem nadšený z mlhy, pokud mám sednout za volant a prodírat se jejím neprůhledným závojem. Ale pro zahradníka, který se jde v neděli brzo ráno projít po své zahradě a s foťákem prozkoumat její krásy, je tahle kulisa magická a lákavá. Tady mlha přináší zenový klid a ticho. Vysrážené kapičky vody na listech a květech vypadají romanticky stejně jako fotky takto pořízené.

Ve vzduchu je cítit, že mlha se brzy zvedne, takže i když je teď všechno mokré, s prvními paprsky, co se proderou skrz, zahrada oschne a obtěžkané květy se napřímí k nebi. A já tím pádem asi nemám moc času, tak aspoň několik záběrů :-)

růže Lady of Shalott

růže Leonardo da Vinci

popínavá růže Florentina

růže Parole

novinka - růže Gentle Hermione

růře Goldelse

růže Duftzauber 84

růže Princess Alexandra of Kent

A kdyby byla voda v jezírku jen tak o 5 stupňů teplejší, určitě jsem tam skočil :-) Téééda, to byla dneska krásně a má to ještě nějakou dobu trvat. Užili jste si také neděli? Procházkou po okolí jsem ujistil, že jsem dnes v tom říjnovém vedru nebyl sám na zahradě polonahý a jakmile to šlo, fotil jsem a fotil. To byste nevěřili, kolik kytiček ještě kvete. Jestli nekvetou u vás, koukněte aspoň na ty naše. Nebo ještě líp - rovnou si pro ně přijďte :-) Co byste řekli třeba na tenhle záplevák v několika barvách? Typicky podzimní trvalka.

Úplně zběsile stále kvetou třapatky. Paleta dostupných barev je až ohromující a kvetení trvá a trvá ...

Překrásná až za horizont a ještě dál Sunseekers Salmon®.

Sunseekers Salmon® znovu. Skoro jako gerbera.

Naše nejzakrslejší třapatka s nejpoetičtějším jménem 'Motýlí polibky' Butterfly Kisses®.

Konec léta a podzim je důležitý čas pro blbuvzdorné rudbékie. Těm nedokáže ublížit snad žádný amatér.

Až doteď jsme tu měli kytičky s kopretinově tvarovanými květy. Ale kopretinu žádnou. Říkáte si, že samozřejmě, že už je na ně pozdě? Omyl. Na jednu určitě ne - překrásnou novinku Luna. Kvete jako ďábel a nechce se jí skončit.

Ale změňme barvu. Třeba na liriope.

Babí léto pokračuje a další fotky třeba zas za týden :-)

Konečně se utišilo nedávné větrné drama, aprílové střídání počasí a neustálé přeháňky a vypadá to, že si nějakou dobu užijeme opožděné babí léto. Tenhle překrásný soumrak to slibuje. Nedávno jsme zveřejnili podobnou fotku, tak schválně - zkuste najít 10 rozdílů :-))

S podzimem už tradičně přichází ke slovu neopadavé keře, ať už do zahrady nebo do nádob na terasy, balkóny a před vchody. Letos jsme vám přichystali takovouhle nádheru v podobě pestrobarevných dlužich v luxusních velikostech, jejichž listy odolávají mrazu až do cca -15° až -18°C, poté zavadají, zatahují do kořenů a brzy zjara opět obráží do takhle krásně hustých polštářů. Díky vysoké mrazuvzdornosti jsou dlužichy ideální do nádob, ale přirozeně je můžete vysadit i do záhonů.

Dalším skvělým adeptem jsou hebe. Tyto neopadavé stálezelené keře také tvoří nádherné polštáře v různých barvách listů a většina z nich i kvete.

A samozřejmě nesmí chybět naše zamilované a velmi otužilé leucothoe a pierisy. Obojí rovněž skvělé do nádob i do zahrad.

To bylo nějakýho štěbetání, už od září slyšíme zvědavé dotazy, jestli budou na podzim slevy, od kdy a jak to bude fungovat ... tak letos máme takovouhle pěknou nabídku. Podmínky jsou následující:

1. platí na všechny rostliny skladem - nikoli na zvláštní objednávky od dodavatelů
2. výše slevy se odvíjí od výše nákupu viz níže
3. slevy nelze sčítat - pokud máte zákaznickou kartu na vyšší procenta, platí ta vyšší
4. rostliny musí být odvezeny nejpozději do týdne od nákupu, ale nejpozději 31.10.2019
5. platí na osobní nákup nebo online objednávky od 1.10.2019 do 31.10.2019

Tak hodně štěstí při lovu slev!

Pokud se chystáte na víkendový nákup, chceme připomenout, že příští týden v sobotu 28.září je státní svátek = zavřeno, takže si sobotní nákup naplánujte raději na dnešek nebo příští pátek, kdy máme vždy od 9 do 7 večer v Praze a do 6 v Chlumci.

Mimochodem, slyšeli jste, že před pár dny vybuchla na Kurilských ostrovech (nad Japonskem) sopka? A kvůli tomu jsme měli takhle krásnou podvečerní oblohu. Nádhera, co?

Jejich odrůd je dnes na trhu tolik! Mezi nejoblíbenější patří ty poupátkové, kterým na trhu vévodí německá série Garden Girls® a na krk jim dýchá série Garden Beauties. Pak se do obliby dostávají i nové odrůdy, které téměř nekvetou, jako např. Skyline® nebo Sunset Girls®, ale mají výrazné barvy listů - od stříbřité, přes modrozelenou, světle i tmavě zelenou až vínově hnědou.

Máme jich zatím dost a ve všech barvách, tak si přijďte vybrat :-)

Miluju léto a všechno, co k němu patří - slunce, horko, barvy a kde tohle všechno najdeme? Nejspolehlivěji u moře. Když mi bylo asi dvacet, poprvé jsem se vydal sám k moři - jinými slovy už nebyla poblíž mamička ani tatíček, co by mi určovali kam jít, co jíst, na co se koukat a co netrhat a já si to náležitě užil. Jel jsem na jih Francie a moje oči nestačily žasnout nad tou záplavou barev, tvarů a bujné vegetace v udržovaných zahradách, protože - co si budeme povídat - v okolní vyprahlé přírodě rostl jen rozmarýn, kaktusy a podobné, nevlídně ostnité býlí. Až s věkem jsem docenil odolnost těchto méně okázalých rostlin, co bojovaly o každou kapku vody. Tehdy můj zrak ale lákala ta bujná a šťavnatá vegetace.

Nejvíc jsem si všímal divoce se pnoucích lián se zářivými květy v teplých barvách. o nichž jsem se později dozvěděl, že jsou to trubače. Plazily se po plotech, šplhaly po zdech a jejich dlouhé hrozny květů visely vedle kovaných bran více či méně luxusních obydlí. Vím, že si asi řeknete "no jasně že trubače, ty zná skoro každý". Ale před téměř třiceti lety tomu tak nebylo :-)

Jakmile jsem se vrátil z dovolené, začal jsem rostlinu hledat a protože jsem byl daleko vnímavější než předtím, všiml jsem si několika málo exemplářů v českých zahradách. Inu odhodil jsem stud a zazvonil u dveří, abych vyzvěděl, co to je za pěknou popínavku. Pokaždé mi otevřel nějaký milý člověk, který s velkým zanícením vyprávěl, jak a kde trubače, protože tak se jmenuje, sehnal.

Takže milý trubači, MÁM TĚ! Byl jsi odhalen a už tě nepustím. Nepustil jsem ho ani na chvíli a později, když jsem založil zahradnictví, se trubače staly až téměř sběratelskou vášní. Také se vám líbí? Pojďte se podívat na přehlídku jejich okázalých šatů.

Nejdřív trochu vědy: Trubač, latinsky campsis, je popínavá dřevina, jejíž rod zahrnuje pouze dva druhy a křížence mezi nimi. Každý pochází z naprosto jiného kouta světa. U nás je nejznámější severoamerický trubač campsis radicans, jehož starší české jméno zní křivouš kořenující. To proto, že jakmile jej vysadíte, po nějakých 2-3 letech ho ze země nevyndáte, protože jeho kořeny jsou snad až v Číně. Je velmi bujný, extrémně mrazuvzdorný a jeho květy jsou úzké trumpetky v barvách žluté nebo červené. Dorůstá až 10 metrů, když má kam šplhat. Na fotce je žlutokvětá odrůda Flava.

No a z Číny pochází o něco teplomilnější druh - trubač velkokvětý campsis grandiflora. Kdysi se jmenoval trubač čínský, má květy skoro třikrát tak velké, doširoka otevřené, lososově růžové se žlutým hrdlem. U nás roste poměrně pomalu asi do 3 metrů a vyžaduje teplejší polohu, ale i jeho mrazuvzdornost je také spolehlivá.

Většina nových odrůd jsou už kříženci. Není jich zase tam moc, ale každý stojí za to. O první hybrid se zasloužili bratři Tagliabuanové z Itálie už v roce 1893, když provedli křížení severoamerického a čínského druhu. Tak vznikla rostlina mrazuvzdorná i velkokvětá. Květy tomto prvním hybridu na světě jsou překrásné - měkce červené a velké. Dostala jméno Madame Galen a dominovala trhu skoro sto let.

Její převaha trvala do doby, než se v Holandsku objevila koncem 90.let minulého století senzace jménem Indian Summer. Přinesla do té doby neexistující barva sytě pomerančově oranžových květů, které už nejsou tak široké, ale barevně jsou naprosto unikátní.

Po nástupu nového tisíciletí se trubači začal zabývat i jeden japonský šlechtitel, jehož jméno si netroufnu vyslovit, ale zvládnu jméno města Takarazuka, odkud nejenže pochází, ale po němž svou sérii pojmenoval. Obchodní jméno dostala SUMMER JAZZ a dnes už známe 3 výjimečné odrůdy - sytě karmínově červená FIRE ...

... ani žlutá, ani oranžová ale opravdu zlatá GOLD, a dvoubarevná ORANGEADE s červeno-oranžově melírovanými květy.

Krása trubačů přiměla několik moudrých pěstitelů zkusit je vypěstovat i ve formě stromku a povedlo se. Je pravda, že kmen je dlouho ohebný a potřebuje silnou oporu po celý život, ale je to obrovská paráda mít na české zahradě malý strom plný květů po celé prázdniny.

A pěstují se nejenom stromy, některé nové odrůdy jsou natolik kompaktní, že se dají pěstovat i jako samostatně stojící keře. Děláme to tak, že vysadíme tři rostliny s bambuskou do trojúhelníku, nahoře bambusky svážeme a nové výhony k nim neustále přichytáváme, než se nám vytvoří pevná kostra, která už stojí sama a bambusek se časem můžeme zbavit. Nejvhodnější odrůdy pro keře jsou oranžový Indian Summer, zlatožlutý Summer Jazz Gold nebo rudý Summer Jazz Fire.

Trubač je milovník slunce. Jakmile jej dáte do polostínu, pokvete málo. Potřebuje plné slunce a čínský trubač i horko. Má příčepivé kořínky, kterými se chytá porézních materiálů, ale když to jinak nejde, chytne se i skla. Neničí fasádu - nevyžírá ji. Zem má rád neutrální až zásaditou, hlubokou a nevyžaduje hnojení ani zálivku, jakmile zakoření. Pokud jej chcete mít kompaktnější a menší, na jaře po mrazech jej zakraťte na 2-3 páry oček z loňských větví. U stromkových a keřových forem je to nutnost každým rokem.

Můj nejstarší exemplář už má skoro 20 let a mám ho místo žaluzií, markýzy, záclon a funguje i jako skvělá klimatizace, protože výhony na střeše sežerou všechno naakumulované teplo a v obýváku je v létě příjemný chládek. Tak co, vyberete si některý? ;-)

... jsme vám chtěli říct. Teď to máme i napsané na zdi :-)

Sadec nachový a sadec skvrnitý jsou velmi podobné druhy náležející do jednoho rodu překrásných trvalek latinského jména eupatorium. Jsou si velmi podobné a často se zaměňují, přesto se dá říci, že u nás se častěji pěstuje ten druhý - sadec skvrnitý (eupatorium maculatum) a jeho kříženci. Jedná se o vysoké rostliny, mnohdy až dvoumetrové, s impozantními květenstvími, jež mohou mít rozpětí až 30 cm. Jsou typicky nachové (růžově purpurové), pouze výjimečně bílé a vykvétají od poloviny léta - nižší odrůdy a od poloviny srpna vyšší odrůdy. Milují je hlavně motýli a včely, čmeláci v menší míře.

Jeho statnost jej předurčuje do pozadí trvalkových záhonů nebo mezi stromy či menší keře, kde v půlce léta nabídne ohňostroj svých droboučkých kvítků v ohromných latách. Je to typická 'architekturální' rostlina, jak říkají Angličané, tedy rostlina s natolik výraznou stavbou i hmotou, že se řadí do koster zahradních kompozic, nikoli jejich výplní.

Co se kombinace s dalšími kytičkami týče, fantazii se meze nekladou, jen bych možná doporučil držet se takových, co mají stejně pevnou stavbu, ale jedna vedle druhé nevypadala jako omyl. Já je mám vysazené společně s rudbékií, zlatobýlem, bahenním ibiškem, lobelkou a dokonce denivkou s rudými květy v červenci, kdy sadec ještě není tak mohutný a teprve dělá poupata.

Vždy pro něj volte plné slunce. Já sám udělal tu chybu, že v dobré víře, že odrůda Baby Joe je menší, jsem ji vysadil pod korunou vícekmenné vrby, kde jsem očekával dostatek světla. Ale s věkem se začala za sluncem vytahovat a ztrácet tvar. Takže musí jinam - na plné slunce.

A mimochodem - v Brně není nuda ale sadec nachový :-) V tamním parku hned na několika místech podél vody ve velkých skupinách.

Ve volné přírodě roste sadec na okrajích vodních toků a nádrží, proto i v zahradě potřebuje nevysychavou zem, ale nepotřebuje stát ve vodě. Pravdou je, že čím více vody mu nabídnete, o to bude mohutnější a stonky se nebudou sklánět. Rostliny ve stejné kompozici musí přirozeně mít podobné půdní nároky, aby se všem společně dobře dařilo.

Jeden rok nám všechno mladé rašení sežrali slimáci, do mrtě, nezbylo vůbec nic. Vypadalo to, že je po něm, nevyrostl ani stonek. Ještě že máme tolik jiné práce a nevykopali jsme ho, protože nadcházející jaro opět narašil a byl krásnější než předtím. To je ale pašák, co? Takovej rok odpočinku bych si taky dal líbit :-) A co vy - už víte, kam ho do zahrady dáte?

Ti z vás, kdo jezdí autem, nebo jsou laskavě voženi a vy tak máte více času čučet z okýnek, pohybujete-li se cestami spíše mezi městy a na venkově, všimli jste si v posledních několika týdnech těchto krásných, křiklavě purpurových kytiček ve strouhách a na mokrých loukách? Jedná se o jednu z nejrozšířenějších v létě kvetoucích trvalek našeho klimatického pásma - kyprej vrbice, případně jeho samovolné křížence a mutace.

Roste bez problémů všude tam, kde je vlhko až mokro. Buď se rozsévá semeny nebo se množí krátkými oddenky uvnitř hlubších škarp podél silnic. Barva jeho květů je tak výrazná, že si prostě nemůžete nevšimnout. Údržby silnic a dálnic naštěstí nejsou v našich končinách tak akční, takže vysekají rigol koncem jara a pak šlus, takže rostlina má dostatek času vyrazit a kvést, než koncem prázdnin přijedou sekáči podruhé. Před dvěma týdny mě úplně dojal případ jednoho mohutnějšího trsu kyprejů uvnitř trávníku u nájezdu do centra Českých Budějovic, který poctivý sekáč trávy krásně objel, aby jej zachoval, přestože měl jistojistě za úkol posekat nakrátko plochu celou. Taková krása, bravo, milý synu!

Nepodařilo se mi zjistit, odkud pochází a k čemu se vztahuje jméno kyprej. Napadá mě všelicos, například když se moderně říká 'ten je hustej' nebo 'drzej', jestli by šlo říkat i 'kyprej' - třeba: 'Koukni, ten šéf je dneska kyprej, co?'

Ať už je to se jménem jakkoli, tato rostlina má význam v léčitelství i v běžném životě. Kyprej obsahuje látky, jež dokáží zastavit krvácení. A její silice jsou natolik odporné pro komáry a mouchy, že zvířatům, která se v něm vyválejí, dají pokoj. Dokonce se sušené rostliny pálily a vykuřovaly se jimi příbytky, kde tento křídlatý hmyz byl na obtíž. Zde na fotce je již ohrožený druh kyprej prutnatý, který jsem volně v přírodě viděl jen jednou na jedné lokalitě.

Není divu, že díky vytrvalosti, dlouhověkosti a odolnosti má tahle kytinka předpoklady pro to, aby o ni jevili zájem i pěstitelé a šlechtitelé kulturních rostlin, proto se dnes v zahradnictvích můžete potkat s několika oblíbenými odrůdami. Často se jedná o mezidruhové křížence, jejichž nové kultivary se pyšní bohatostí kvetení, barvou či kompaktním růstem. Jednou z nejoblíbenějších je pravděpodobně Robin. Je kompaktní, extrémně hustý a kvete jako o život.

Stejnou barvu květů jen na vyšších stoncích nabídne jeho bratr Robert.

Velmi krásná, rovněž na vysokých stoncích, které se pohybují i za nejmírnějšího vánku, je Lady Sackville.

A úplně výjimečný je tento pouze světle růžový klučina Blush.

Kterou odrůdu si vyberete vy?

Když se zatáhne obloha tmavými dešťovými mraky a sluníčka nevidíme ani kousek třeba celý den nebo i déle, zahrada posmutní. Déšť je potřeba, to je bez debat a dívat se ven na blahodárnou padající vodu, když víme, jak je zem vyprahlá, přináší našim zahradnickým duším příjemný klid. Ale ne vždy prší, když je obloha šedá. Tehdy oceníme, když na nás ze záhonů svítí jiná - náhradní sluníčka. Na výběr jich je mnoho, na každé období něco, tak se pojďte podívat, jak své záhony rozsvítit, ať je veselo i za smutného počasí.

A nemusí to být vždycky jen květy, vždyť i mnoho žlutolistých keřů a keříčků udělá stejnou službu. Ukážu vám pár tipů, co vám zaručeně vrátí úsměv pod zamračenou oblohou :-)

kokarda GALLO PEACH

krásnoočko Zagreb

čilimník černající Cyni

třapatka Big Kahuna

kokarda MESA™ Yellow

štědřenec Vossii

zlaotobýl Stahlenkrone

mnohokvět Mango Popsicle™

vrba sachalinská Golden Sunshine

japonský javor Orange Dream

montbrécie Paul's Best Yellow

A to nejlepší nakonec - než jsem stihnul všechno nafotit, vyšlo sluníčko :-) Sice jen na chvilku, ale dost na to, aby mi umožnilo udělat tuhle fotku třezalky Gemo, která kvete celé prázdniny.

Dneska je to vše, na viděnou příště!

Senovážné náměstí, České Budějovice, 20.července 2019. Zapamatujte si tento datum, protože v tento den se město České Budějovice zřejmě rozhodlo oslavit 50. výročí výstupu člověka na Měsíc tím, že tamní květinové záhony maximálně přiblíží vzhledu měsíční krajiny. No já jsem z toho celej paf, jak se jim to povedlo, no koukněte na to!

Ale teď vážně - nejsem šťoura a nepůjdu hledat, kolik tahle akce musela město stát, od toho jsou tu jiní. Ale když vím, že podobné akce stojí desetitisíce a statisíce, v případě nedávné obnovy Sadů i milióny, copak to nikomu vážně nevadí a odpovědným osobám to projde??

Ani v létě nepřestáváme pravidelně dovážet nové zboží - každý týden máme nálož nových kytiček a doplňujeme i nějaké keře či stromy, pokud se již vyprodaly a u pěstitelů jsou opět dostupné. Tentokrát to jsou většinou trvalky v luxusních velikostech a menší barevné keře a asi třetina z nich jsou úplné novinky, které brzy objevíte v sekci Novinky. Těšíte se? Máte na co! :-)

Celé léto doplňujeme šalvěje, protože - co si budeme povídat - bez nich to prostě fakt nejde. Tahle temně modrofialová krasavice vlevo je Caradonna a hned vedle neopakovatelná směsice odstínů písku a pálené hlíny řebříček Terracotta. V popředí jsou trošku vidět nové levandule - i tam máme překrásnou novinku - a modrostříbrná kyhanka Blue Lagoon.

A co nesmí chybět každý týden jsou přirozeně třapatky - echinacey. Včera jsem už dostal dvakrát vynadáno od dvou zákaznic, že co jim to dělám furt nabízet nové odrůdy, že je stojí tolik peněz, ale že je prostě musí mít. No považte - můžu já za to?? ;-) Tentokrát máme 3 nové odrůdy, jedna hezčí než druhá - tmavě oranžová SOMBRERO™ Adobe Orange (vzadu), zelenorůžová Green Twister a uprostřed se hrdě prsí rudá SUNSEEKERS™ In Tans Red.

No a když to všechno pak vyskládáme do prodeje, vypadá to asi nějak takhle ...

Zaujala vás nějaká? Tak si pro ní přijďte! :-) Na viděnou ...

Znáte dlouhozobky? U nás se občas mylně pokládají za kolibříky nebo v tom lepším případě se jim říká kolibříková můra. Je to vlastně druh motýla. Tahle je trochu vzácnější - dlouhozobka zimolezová. Má nazelenalé tělíčko a mahagonově hnědý pruh na zádech. Rychlost jejích křídel jako by si dával závod se smoothie mixérem ... a ne a ne posedět a nechat se vyfotit.

Je to tak - kveteme zběsile, všude a hojně. Věděli jste, že k našim specializacím patří letní kvetení? To abyste po bohatém odkvětu jarních cibulovin a keřů se měli zase nad čím kochat. A to po celé prázdniny!

Přelom června a července je čas pro tulipánovníky. Tenhle je štíhlejší a jmenuje se Fastigiatum. Květy dokonce trošičku voní :-)

Rozrazily a jeho různé druhy a odrůdy jsou skvělé trvalky na konec jara i léto. Eveline kvete od konce června asi měsíc a půl.

Ulster Blue Dwarf je sytě modrá odrůda, spíše zakrslá.

Podobně zakrslá je i růžová Bubblegum Candy.

A o něco vyšší odrůda, také růžová, moje asi nejoblíbenější, protože kvete až do podzimu, je První Láska, tedy First Love®.

Popelivka Bottle Rocket má ráda vlhko až mokro a snese polostín.

A blízká příbuzná ligularia przewalski má ráda to samé, jen je o dost vyšší.

A samozřejmě nesmí v létě chybět levandule. Tahle krasavice se jmenuje Essence Purple.

A když už jsme u těch levandulí, často slýchám něco ve stylu "chtěl/a bych něco modrého na záhon, třeba levandule ...". Omluvte mi mou opovážlivost, ale ty jsou přece fialové. Pokud chcete něco opravdu modrého, zkuste třeba tuhle kobaltově modrou dymnivku Porcelain Blue.

A abyste se měli na co těšit, na konec dnes nabídnu fotku těchto překrásných rudbékií Cherokee Sunset. Již zakrátko je budeme mít v prodeji. Kdy? No, nevím, možná za týden, možná za pár dnů, nebo možná už dnes večer? Kdo ví ... :-)

A jestli vás zajímá, jak krásné kytičky máme v prodeji a ještě jste u nás nebyli, tady je několik fotek - ty jsou vždycky lepší než tisíc slov :-)

Vynakládáme velké úsilí, aby naše trvalky byly v co nejlepší kvalitě - husté, zdravé a již dobře rozrostlé s pořádným kořenovým balem pro co největší jistotu uchycení ve vaší zahradě. Proto je máme ponejvíce ve 2litrových a větších kontejnerech.

Šalvějím jsme letos vyhradili velký prostor hned u vchodu, protože se stávají asi nejžádanějšími trvalkami posledních několika let a není divu - jsou krásné, nenáročné a kvetou skoro celé léto. Máme snad všechny barvy, co existují - fialové tmavé i světlé, modrofialové, růžové i bílé, nízké i vyšší.

V tomto období nechybí hlavně řebříčky a začínají rozkvétat i třapatky. To je barev!

A jasně že je tu i plejáda mnohobarevných kokard a v druhé fázi kvetení jsou i liliochvostce. No a jestli jsem na něco zapomněl? Určitě ano - na gaury, kypreje, floxy atd. atd, raději se přijeďte podívat sami. Těšíme se na vás, na všecky!

Kokardy

Mrazuvzdorné fuchsie

Tak brzy na viděnou, těšíme se na vás, na všecky! :-)

Přelom června a července je vždy ve znamení bohatě rozkvetlých stromů katalp a chitalp. Kdybych byl jako malý kluk znalý botaniky tak jako dnes, určitě bych si obraz těchto vykvetlých stromů spojil s vysvědčením stejně jako mi v paměti zůstaly kytice pivoněk, denivek či růží pro paní (tehdy ještě soudružky) učitelky za to, že to s námi celý rok vydržely. Nebo my s nimi? :-)

Katalpám se v angličtině říká Indiánský fazolový strom, protože pochází ze Severní Ameriky, díky tomu snáší velmi silné mrazy bez poškození a na konci sezóny tvoří dlouhé, fazolovým luskům podobné tobolky.

Jejich květy jsou nádherné. Jsou složené v objemných, vzpřímených latách, základní barva je bílá a podle odrůdy nesou různě barevné kresby v hrdle. Toto je základní druh.

Odrůda Purpurea nese vínově zbarvené listy a květy mají o něco výraznější vínové žilky.

Aurea se vyznačuje světlými listy až brčálově žlutozelené barvy. Květy jsou jen o troško světlejší.

A právě ty listy jsou tou druhou senzací, kvůli které si katalpy pořizujeme. Jsou velké, srdčité a nabízí 3 barvy. Základní druh je čistě zelený a tvoří oválně vystoupavé koruny.

Aurea má listy světle brčálově zelené až zlatavé a naopak tvoří dómovité koruny ve tvaru širokého deštníku.

Nové listy odrůdy Purpurea jsou temně vínově červené.

Jejich velikost je po úplném rozevření úctyhodná.

Chitalpa je kříženec chilopsisu a katalpy, který vznikl v Uzbekistánu. Pyšní se narůžovělými květy a exotiky úzkými listy.

Kvete velmi bohatě od konce června až do konce prázdnin.

A jestli jste si mysleli, že květy a listy to hasne, mám ještě jednu zajímavost - katalpy, pokud jsou ve formě keře, tvoří takhle nádherné vícekmeny, po kterých můžete po čase i lézt :-)

Chitalpa Summer Bells®

Mám rád ten prostor pod korunami vícekmenů a i když mám tendenci zaplnit každé prázdné místečko, tady si zatím užívám toho poloprázdného prostoru a pocitu vzdušnosti.

Mám rád mistrovská díla. Nikoli díla mistrů, to je přirozeně rozdíl. Jako když se poví, že Bedřich Mára může být ten nejlepší sochař na hlavy, ale maršál Rybalko se mu uhníst pro soudruhy stejně nepovede. Nedávno jsem své neteři studující uměleckou školu s velkým nadšením až z Anglie pořídil velkou knihu portrétů největších umělců posledních 200 let. Nejsem odborník, to určitě ne, ale vybral jsem ji proto, že na obalu byl jeden z obrazů, který mě v posledních letech oslovil nejvíce - Madame X od Johna Singera Sargenta. Někde jsem dokonce slyšel, že "Sargent maluje lidské paže, jako když andělé zpívají" ...

Znáte příběh tohoto portrétu? Je z roku 1884. Nadaný malíř byl ve společnosti velmi oblíben, žil si dobře, protože měl mnoho zakázek za slušné peníze a hlavně uznání. Ale jeden objekt mu unikal dlouhou dobu - Virginie Amélie Avegno Gautreau, manželka bankéře Pierra Gautreau, původem Američanka. Její ostré rysy, přirozený šarm, vnitřní síla a samozřejmě i nedostupnost byly pro malíře tímtéž jako žhnoucí lampa pro můru v půlnoční ulici. V pramenech se neuvádí, jak dlouho vzdorovala, než k portrétu svolila, ale zjevně dost dlouho k tomu, aby malíř využil veškerou nahromaděnou touhu ji zvěčnit tak, že se obraz téměř přes noc stal skandálem, kvůli kterému byl nucen zanedlouho z Francie utéci.

Proč? Stačí se podívat a dívejte se pozorně. V portrétu je tolik vášně, touhy a neskrývaného obdivu k nádherné ženě, že vůbec nesejde na tom, kolik kůže je odhaleno. Navíc na úplně prvním originále měla Madame X spadlé pravé ramínko šatů! Taková troufalost na konci devatenáctého století! Dívám se na portrét už několik let a vidím božskou dokonalost. Ne v tom, jak detailně je namalovaný, ale v tom, jak dokonale se autorovi povedlo vtisknout do malby život se všemi emocemi, které chtěl dát najevo. Už několik známých osobností se snažilo Madame X napodobit, včetně Madonny a dokonce i Nicole Kidman. Všechny ve srovnání s originálem shořely stejně jako ta můra, když se přiblížila rozpálené žárovce. Protože žádná z nich nejenže nepochopila, o co šlo, ale hlavně postrádaly přirozený šarm a charisma bytosti, která stála za to dlouhé přemlouvání a čekání.

Když jsem venku v zahradě, parku nebo kdekoli v přírodě, stejným způsobem se dívám i po rostlinách, květech a stromech. Hledám dokonalost, která by mě chytila natolik, že budu přemlouvat a na kolenou prosit slunce a mraky za to správné světlo, abych mohl vzít foťák a cvak, cvak cvak cvak, cvak. A pak vybírat tu nejlepší. Určitě to mnozí z vás znají také. Chci se s vámi o některé portréty podělit. K tomu netřeba mého komentáře, zkuste se dívat beze slov.

mák východní Brilliant

modřenec

zmarlika Lavender Twist

zakrslý jírovec Koehnei

plamének Innocent Glance

ostrožka

kdoulovec Mango Storm

orlíček WINKY

Užíváte si barvy v zahradě? Ať už to jsou květy nebo listy, každá barevná významnost je vítaná. Třeba tahle vrba Golden Sunshine. To je taková nádhera! Roste jako z vody a letos naštěstí prší :-)

Šeříky ze série BLOOMERANG® kvetou dvakrát do roka - nyní a podruhé v létě. Tento růžový se jmenuje Pink Perfume.

A varianta s tmavšími květy se jmenuje prostě Dark Purple.

A barva je o hodně tmavší, dokud je keř ještě v poupatech.

Zlatokopové, odhoďte krompáče a prodejte letenku na Aljašku, místo toho si pořiďte tenhle skvostně zlatý úpolín Golden Queen, jehož barva nenechá na pochybách jediného zahradníka, že má v zahradě opravdový poklad.

A od letošního roku máme dvě nové odrůdy, které jsou si velmi podobné. Tuto musel vyšlechtit Angličan, protože je nazvaná po jednom z jejich nejoblíbenějších sýrů Cheddar.

Do téhle letošní novinky jsem se úplně zamiloval. Takový to byl loni malý trsíček a letos je z ní dáma plná květů, co kvete už plné dva měsíce. Silenka Rollies Favourite.

Máte rádi modrou? Asi kdy by neměl, že? Tenhle naprosto obyčejný rozrazil Knallblau je naprosto neobyčejný.

Do stejné rodiny patří i rozrazil rezekvítek, jako děti jsme mu říkali bouřka, protože nás babičky nutily věřit, že když ho utrhneme, začne bouřka, pamatujete si? Jen už nevím, jestli to fungovalo ...

Asi nejúspěšnější kvetoucí půdopokryvka se jmenuje písečnice horská. Je jako čerstvě napadaný sníh nebo kopeček šlechačky :-)

Další z mých miláčků je kuklík. Vlastně všechny druhy. Tohle je odrůda Scarlet Tempest, jejíž šarlatově oranžové, poměrně velké květy září do dálky.

Poslední tři týdny se minimálně každý druhý návštěvník našeho pražského zahradnictví po vystoupení z auta došel podívat na kraj parkoviště, co že je to za překrásně fialově kvetoucí strom. A nejenom oni - i místní kolemjdoucí nenechala tahle výjimečná a okázalá krasavice chladnými. Ať už je zaujala neobvyklá barva, efektní stavba koruny, nebo ta silná, sladká vůně, co se line do dálky několika metrů.

Jmenuje se pavlovnie a je to strom zámeckých zahrad a arboret, protože uchvátí vždy a téměř každého. U nás se pěstují dva druhy - nejčastěji pavlovnie plstnatá a nově i pavlovnie Fortuneova. Na tomto obrázku je květní lata té první - jednotlivé květy jsou protáhlejší a o něco užší.

Ta druhá má o něco širší, otevřenější květy a jednu obrovskou výhodu - kvete již v raném věku. A strom je navíc o trošku menší, tak se vejde i do středně velké zahrady. Její květy vidíte zde.

A i když zrovna nekvete, je krásná svými velkými, plstnatými listy. Mladé rostliny rostou velmi rychle (50-100 cm za rok) a mají větší listy, a jakmile začne strom kvést, listy se zmenší, roční přírůstky radikálně zkrátí (20-30 cm za rok) a začne pomalu houstnout. Často se stává, že bohaté kvetení se děje ob rok, nikoli každoročně.

Jinými slovy paulovnie je strom, který si nemůžete dovolit nemít, jestli se vám vejde do zahrady :-)

Rádi se po nějaké době zase vidíme. No jo, je to doba od posledně, ale když máme tolik práce venku! A protože předpověď OPĚT lhala a venku NENÍ typicky nedělní slunečno, co láká ven, mám chvilku času vám ukázat něco krásného, co mě těší a těší mě vám to ukázat. Je to takový zahradnický exhibicionismus. Varuji - silně návykové, ale bez obav, zvyknete si :-)

Dneska, shodně s uvedením naší reportáže v Receptáři Prima nápadů (19:05), vám chci představit choísie. České jméno nemá, ale používáme překlad z anglického Mexican orange blossom - mexický pomerančovník. Jedná se o stálezelený keř o velikosti cca 1x1,5 m, v našem klimatu již ověřený sedmi různorodými zimami s odolností do -26°C. Jeho jméno nemá nic společného s pomeranči (plody), ale s pomerančovníkem, tedy dřevinou, na níž pomeranče rostou, a to konkrétně podobnost květů a jejich silná, sladká vůně.

Původní druh choisya ternata pochází z Mexika a jižních států USA a hojně se pěstuje ve Středozemí, kde se využívá její úžasné adaptability na sucho a horko. Z hlediska mrazuvzdornosti pro nás byla až doposud naprosto nevhodná, ale anglický šlechtitel Peter Moore učinil obrovský průlom, když v 80. letech minulého století tento druh zkřížil s rostlinami vzešlými ze semínek, jež získal z americké Arizony, což byla choisya dumosa var. arizonica a výsledek byl překvapením pro všechny a hlavně šlechtitele samotného. Nová rostlina má tužší, užší listy a je velmi mrazuvzdorná. Představil ji roku 1989 a nazval ji AZTEC PEARL.

Vyzkoušel jsem ji na několika místech republiky a je senzační, odolná a bezproblémová. Už pár let ji prodáváme a má čím dál větší úspěch. Netajím se tím, že miluji stálezelené rostliny a proto mi dělá takové potěšení přijít s naprostou novinkou. Navíc je tu jedno unikum - až doposud uměly naše stálezelené keře pouze celokrajné listy s výjimkou mahónie, jež má složený (lichozpeřený) list. Ale choísye má snad jako úplně první rostlina v naší stálezelené historii list dlanitý.

Na fotografii vidíte v prvních dvou sloupcích pod sebou listy známých keřů jako cesmíny, bobkovišní, blýskavek, vonokvětky, magnólie a aukuby. Dlouhý složený list patří mahónii japonské a v posledním sloupci pod sebou vidíte rozdílně tvarované listy choísií -Aztec Pearl, White Dazzler, Apple Blossom a Aztec Gold.

Listy jsou navíc velice odolné zimními slunci, takže po celou zůstávají takhle nádherně svěže zelené, když okolní krajina šla spát.

Další úspěšnou odrůdou je WHITE DAZZLER (Bílý oslnitel), který nabízí dvoj- až trojnásobně více květů při o něco kompaktnějším habitu. Jeho listy jsou užší, mají tmavší zelenou a nejsou tak lesklé.

Navíc umí na konci léta vykvést podruhé. Sice nijak mohutně, ale je to milé a o to víc i díky voňavým květům.

Ta vůně láká nejenom nás, ale zve k pastvě i mnoho druhů křídlatého hmyzu - zejména včely, jejich nožky se musí při návratu do úlu řádně očistit, protože by na keři strávily mládí, čmeláky, motýly a samozřejmě i zlatohlávky.

Stejně jako většina listnáčů i choísie už má svou zlatolistou mutaci. Jmenuje se AZTEC GOLD a nabízí jásavě žlutozelený až zlatožlutý list.

Nejnovějším hitem je velmi tenkolistá odrůda APPLE BLOSSOM, která vypadá jako zelená pavučina a jako jediná umí růžová poupata jako jabloňové květy. Ale na kvetení si počkáte - kvete od pozdějšího věku.

Tak co, vybrali jste si tu vaší? Umístěte jí do perfektně propustné půdy kyselé reakce (jako pro rododendrony) a první rok mírně vlhčete. Od dalšího roku nepotřebuje nic - zálivku, hnojení ani střih. No není úžasná?

Co chybí v dnešním světě? Pravda, z metafyzického hlediska nic, protože kdyby svět a vesmír nebyl v každém svém okamžiku existence kompletní a vyvážený, zhroutil by se. Ale pak je tu ještě subjektivní hledisko nás – lidí, schránek méně dokonalých, neustále přemýšlejících i pochybujících, toužících a emotivních. A není na škodu občas nějakou emoci přiznat. Třeba tu, že mi chybí poezie. Jako by dnes měl košatý strom života své haluze osekané na co nejaerodynamičtější tvar, aby snáze proletěl vřavou uspěchané doby a vše, co je objektivně zbytné, bylo odstraněno. Jako když si k nám přijdete koupit strom a nejčastější otázkou je „a jak ho mám stříhat?“. No … nejlépe nijak. Proč ho nenechat růst, aby ukázal, co umí? Vždyť je sám o sobě dokonalý a krásný, jen mu dopřát čas a klid nás ohromit. V tom tkví jeho poezie, která mi tak chybí. Je to něco, co ve světě peněz nemá místo, protože se to nedá vyčíslit. Ale jako hodnota pro povznesení ducha je to k nezaplacení.

Představte si ten paradox – Francie. Naturel tamních obyvatel je daleko temperamentnější než u nás a na první pohled se zdá, že co tam nemá rychlost jak v mluvě, tak na tachometru, nemá šanci na přežití. Na kruháku u Vítězného oblouku možná, ale pozor na zevšeobecňování. Je to asi 20 let, co jsem navštívil francouzský jih a jen tak bez mapy a plánu projížděl venkovem. A tu se mi stalo, že po náročném dni za volantem a mnoha kilometrech po dálnici mě šipka z dálnice svedla na odpočívadlo. Normálně odbočíte a jste tam. Tady ne. Jedu jedu a furt nic. Jel jsem snad kilometr a teprve pak se mi naskytl pohled jako z jiného světa. Zbytky starobylého divadla, tedy jenom jeho antické sloupové průčelí, před tím maličké muzeum a velké parkoviště. Tak moc Francouzům stálo za to udělat z tohoto unikátního místa odpočívadlo u dálnice. Kolem parkoviště kvetly a voněly albízie a oleandry, a i když tu nebyl stánek s občerstvením, to místo bylo osvěžující. A klidné. Byl podvečer a dodnes si pamatuji ten pocit klidu a pohody. Hluk aut daleko za mnou a všude jen květy a zeleň. Před sloupy velký trávník, kde běhalo několik dětí z ostatních aut. To je poezie. Vymanit se ze spárů proudu doby a zastavit se nad krásou, ať už vzešla z čehokoli. Třeba květů magnólií.

A propos, když už jsme u těch magnólií, které právě všude kvetou a dělají náš svět mnohem krásnější, před asi 10 lety město České Budějovice provedlo zásadní rekonstrukci několika důležitých ploch. Pravda, velký průšvih bylo odstranění nádherných kvetoucích katalp z Lannovy třídy a její dokonalé zadláždění, jako by betonu už tu nebylo dost, ale pak asi někoho osvítilo, a i když park na Senovážném náměstí byl proměněn v parkoviště, ponechané zůstaly staré magnólie, které tvoří svébytný háj, jež neunikne jedinému fotoaparátu turistů, když kvetou.

Letošní bezmrazé jaro jim pomohlo uniknout před popálením květů a jsou skvostné. Tato se jmenuje Rustica Rubra.

A na Lidické třídě, stále v Budějovicích, je jedna docela malá předzahrádka plná magnólií, až oči přecházejí.

Po levé straně jí dominuje Alba Superba, za níž se schovává růžová soulangeana.

A po pravé straně už ohromná žlutě kvetoucí Yellow River.

Supersladkou až omamnou vůni kolem sebe rozlévají keře hvězdokvětých magnólií.

A protože je hezky a teplo, vykvétají už i středně pozdní odrůdy, jako třeba "holčičí magnólie", tahle se jmenuje Betty a nese silnou citrusovou vůni.

Nebo Susan.

Tak až na svých uspěchaných cestách narazíte na keř některé z magnólií, zkuste zvolnit krok, prohlédnout si ji a třeba i přivonět. Očaruje vás, uvidíte!

Tomu byste nevěřili, jaký žertík se nám dnes stal. Od společnosti Google jsme dostali e-mail, kde nás upozorňují na to, že naše internetová reklamní kampaň byla zamítnuta. O několik řádek dole byl uveden důvod: Magnólie patří do sekce jiné zbraně a to Google zakazuje...

Bohužel jsme zjistili, že to není aprílový žertík, ale doklad o tom, jak i sebelepší nastavení a snaha o zabezpečení všeho možného může vést a evidentně také vede k chybám, nesmyslům a často i poškození někoho, kdo vlastně za nic nemůže. Začalo to před mnoha lety tím, když americký soud dal za pravdu domácí paničce, která dala do mikrovlnky usušit kočku a z ní byl posléze prejt. Ale jistě víte, že to byl výrobce mikrovlnky, kdo byl odsouzen, že to na přístroj nenapsal, že se v něm nesmí sušit čičinky, ne ta tupá panička. Pokračovalo to tím, že jsme před cca 15 lety museli začít natírat první a poslední schod výstražnou barvou. Zřejmě proto, aby i podnapilí pracovníci poznali schodiště. Nejnovější majstrštyk přišel loni v podobě GDPR, který se tváří jako neprůstřelná ochrana soukromí obyčejných lidí, ale v konečném důsledku vytvořila pouze prostor pro vznik nových firem, které za tučné částky zajistily analýzu a doporučení firmám, které neměly čas pročítat 89 stránek předpisů od EU. Přitom stačilo jenom přidat dodatek do zákona o ochraně osobních údajů, kde by se vymezily nově zpřísněné nutnosti.

Jinými slovy všichni jsou nuceni dělat kroky k zabezpečení všech těch bezbranných lidí. Všech těch, kteří si právě teď stahují apky zdarma, které pro zajištění funkčnosti VYŽADUJÍ přístup k vašemu adresáři, telefonnímu seznamu, sms úložišti, historii skypu, foťáku, galerii a možná i číslu bot, přestože to se stahovanou apkou vůbec nijak nesouvisí. Teď mě pobavily dvě nové - první z nich je na opravu chyb v psané angličtině. Je úžasná, opravdu - opraví pravopis, nabídne lepší synonyma pro dané téma a dokonce upraví slovosled tak, že vypadáte jako inteligent! No není to terno? Jenom to chce, abyste text upravovali online ... Taková neškodná maličkost, že? Stejně jako ta velmi neškodná možnost nechat si na základě DNA testu říct, že jste třeba ze 7% Eskymák. To jste vlastně celý život potřebovali vědět a teprve teď jste úplní a můžete v klidu spát, když víte, že vaše DNA je v dobrých rukách ... asi krále Miroslava, ne??

Ale škoda mluvit a kazit si jarní čas, když se můžeme dívat na takhle krásné "jiné zbraně" jako na obrázku. Tahle se jmenuje VULCAN a varování se signální barvou všude kolem: má plně nabito!

Je tu první březnový den a my s ním :-) Všichni naši mravenečci a hlavně mravenečnice pilně pracovali celou zimu, abychom vám nyní s příchodem jara mohli nabídnout zase o něco obsáhlejší sortiment takových rostlin, bez kterých zaručeně nemůžete existovat.

Máme z toho radost a těšíme se na všechny ty krasavce a krasotinky a jak se říká u divadla - herečky a hérečky, protože máme za lubem spoustu novinek a hodně z nich jsou fakt šťabajzny.

Pokud máte zimní objednávku, vyčkejte prosím na zprávu, že je kompletní, než si pro ni přijedete. Zboží navážíme celé jaro a je ho opravdu hodně, takže se může stát, že i když je již téměř vše z vaší objednávky skladem, stále na nějakou kytičku čekáme.

A abyste se nenudili, mezitím se můžete podívat, co nám tu kvete a dělá radost. Případně pokud máte fotku něčeho pěkného z vaší zahrady a chcete se podělit, klidně pošlete, rádi zveřejníme :-) Přejeme krásné jaro!

Typické rostliny pro konec zimy jsou samozřejmě voňavé vilíny. Máme jich rok od roku čím dál více, hlavně díky německému pěstiteli panu Hachmannovi, který má zřejmě největší kolekci vilínů v Evropě. Letos budeme mít 3 novinky, z nichž ta první se jmenuje Robert. Má sytě zlato-oranžové květy a pomalejší, velmi kompaktní a hustý růst.

Na předchozí fotce byla klasická Jelena. Obě odrůdy za teplého počasí bez větru vydávají pronikavou, sladce kořeněnou vůni.

Naopak Pallida se světle žlutými květy barvy citrónové kůry voní jenom sladce, jako luxusní mýdlo z Tuzexu :-)

S čemeřicemi je to podobné jako u vilínů - i tady každým rokem vyhledáváme nové odrůdy a šlechtitele a máme radost, že se nám letos povedlo jich sehnat tolik! A připravte se - ještě pár jich přibude :-)

Tahle se jmenuje Elly a kvete už od prosince! Staré květy sice vybledly, ale stále držely tvar a trs obrůstá novými poupaty ve velkém množství, bude to paráda!

Tahle kočka je má oblíbenkyně - jmenuje se Sophie a má nádherně pihaté žluté květy.

Tenhle ocelově modrý hezoun je takový prcek mezi cedry a když nad tím tak přemýšlím, v dnešní době politické a společenské korektnosti aby se jeden bál ho nazvat prckem. Co kdyby ho to ranilo?! Bude se s námi soudit?

Jmenuje se Feelin' Blue a přemítání o (ne)smyslnostni novodobých pravidel korektnosti nechám na vás :-)

Keř na fotce je ponechaný svému osudu bez vyvazování k opoře, jinými slovy takhle vypadá přirozeně, téměř jako půdopokryvka.

Jasně - to bych vám nemohl udělat - neříct, co je to za překrásný bochánek svěže smaragdové barvy hned za ním - je to naše asi nejstarší hebe - New Zealand. V životě jsme na něj nesáhli nůžkami, takhle dokonalé je samo od sebe a celou zimu, nehledě na teplotu, má tuhle jásavě zelenou barvu. Velmi mrazuvzdorné.

A jestli chcete, aby vám na zahradě celou zimu něco zářilo jako pochodeň, pořiďte si některou ze zimních borovic, které se na nejchladnější měsíce roku oblečou do sytě žluté nebo zlatožluté barvy.

Tahle se jmenuje Golden Glow.

O něco menší a stejně zlatožlutá je odrůda Winter Gold.

A tuhle lákavou barevnou kombinaci jsem vyfotil na zahradě u sousedů - zářivě červená svída bílá a zelenolistá, neopadavá hlošina Ebbingeova.

Po nějaké době jsme zpět i na našem Fotoblogu a to s nabídkou přímo unikátní. U našich pěstitelů jsme tentokrát vybrali širokou kolekci rostlin pro krásné živé ploty. Jak ty malé za malý peníz, tak i ty větší pro každého, kdo už nechce čekat, než to vyroste. Aktuální nabídka se týká dřevin stálezelených, rostliny opadavé zase někdy jindy.

Důležité informace:

- rostliny s označením NA OBJEDNÁVKU nebudou v našem zahradnictví fyzicky k vidění, budeme je u pěstitelů objednávat v požadovaném množství přímo ke každé vaší objednávce

- jakmile si objednáte, zarezervujeme přesné druhy a počty ve školce a až budou připravené k odběru u nás, napíšeme vám

- u živých plotů se předpokládá vyšší počet objednávaných kusů a proto nabízíme atraktivní množstevní slevy: 10% pro 10 a více kusů a 20% pro 20 a více kusů, minimální objednávka je 10 kusů

- u zboží na objednávku je nutná nevratná záloha ve výši 50% z ceny zboží před slevou

- pokud si zboží objednáte během února a uhradíte v plné výši do 3 dnů po zaslání údajů k platbě, přidáme vám ještě 5% ze zimní slevy

- většina plotových rostlin se prodává velmi rychle a lze předpokládat, že do poloviny jara budou vyprodané, zajistěte si svoje rostliny co nejdříve, dokud je z čeho vybírat

Tak jdeme na to - zde je nabídka!

Začínáme naší nejoblíbenější dřevinou pro živé ploty - portugalským vavřínem. Rostlina je vysoce mrazuvzdorná a velmi elegantní. Doporučujeme 3 rostliny na 2 metry. Odrůdy:

ANGUSTIFOLIA - nejkompaktnější růst, nemusíte stříhat, výška až 3m
40-50 cm, 3l květináč, 299 Kč
60-70 cm, 5l květináč, 559 Kč

VARIEGATA - panašovaný bílo-zelený list, pomalý růst, spíše do šířky, výška cca 2-2,5m

30-40 cm, 3litrový květináč, 339 Kč
40-50 cm, 4litrový květináč, 580 Kč

BRENELIA - zvlněný list, červené větvičky, rychlý, uvolněný růst - není tak strnulá

30-40 cm, 3litrový květináč, 459 Kč

Do stejné rodiny jako portugalský vavřín patří bobkovišně. Druhů na výběr je hodně, tak jsme vám zjednodušili výběr na 4 nejodlišnější odrůdy - nízkou, kompaktní, štíhlou a vysokou. Tady jsou jedna po druhé:

NOVITA - nejvzrůstnější a nejrychleji rostoucí, umí 50-70 cm za rok, dorůstá až 5m, velký list

40-60 cm, 3litrový květináč, 269 Kč
60-80 cm, zemní bal, 399 Kč
70-90 cm, 9litrový květináč, 640 Kč

CAUCASICA - umírněnější v růstu a štíhlejší, velmi vzpřímené větve

40-60 cm, 3litrový květináč, 269 Kč

ETNA - pomalu rostoucí, zato velmi krásná, tmavý, mírně zvlněný list, baculatá, výška do cca 2m

40-50 cm 3litrový květináč 269 Kč
50-60 cm 5litrový květináč 480 Kč

OTTO LUYKEN - nejmenší vzrůstem (jen do cca 1,5m), velmi tmavý, lesklý list, rozložitý růst

30-40 cm 3litrový květináč 299 Kč
40-60 cm 7litrový květináč 750 Kč

Poněkud nevšední, přesto naprosto funkční a nápadný je plůtek z japonských pierisů. Vzhledem k tomu, že 2-3x do roka raší novými listy zbarvené růžově, červeně nebo vínově, se jedná o nadmíru atraktivní volbu. Nejrychleji (20-25 cm za rok) rostou odrůdy

FOREST FLAME a MOUNTAIN FIRE

20-30 cm 2litrový květináč 299 Kč

Ambiciózní a u nás naprosto unikátní živý plot byste vytvořili ze stálezelené magnólie velkokvěté. Velké, lesklé, kožovité listy a obrovské květy až 4 měsíce v létě, to se jen tak nevidí. Doporučujeme odrůdy:

ALTA - štíhlá, menší listy 50-60 cm 5litrový květináč 1 030 Kč

BRACKEN'S BROWN BEAUTY - velmi lesklý list 40-60 cm 4litrový květináč 599 Kč

FRANCOIS TREYVE - vejcovitě štíhlý růst, zakulacenější listy 40-60 cm 4litrový květináč 599 Kč

LITTLE GEM - malý list, bohatě a dlouho kvetoucí, jen do teplejších lokalit 80-100 cm 10litrový květináč 790 Kč

Nejmrazuvzdornější tzv. modré cesmíny jsou do plotů ideální. mají menší, zoubkaté ale nepichlavé listy a některé odrůdy nesou plody (červené či žluté) a je nutné je kombinovat se samčími rostlinami pro opylení:

BLUE MAID - samičí s červenými plody, do cca 3,5m
20-40 cm 2litrový květináč 299 Kč

GOLDEN GIRL - samičí se žlutými plody, do cca 4m
20-40 cm 2litrový květináč 299 Kč

HECKENFEE - samičí s červenými plody, co cca 3,5m
20-40 cm 2litrový květináč 299 Kč

samci bez plodů jsou HECKENSTAR nebo HECKENPRACHT
20-40 cm 2litrový květináč 299 Kč

Barevně atraktivní a díky rychlosti a bohatosti růstu jsou velmi populární blýskavky. Nové listy jsou vždy červené (odstíny se mírně různí podle odrůd) a skvěle reagují na pravidelný řez. vybírat můžete z těchto:

RED ROBIN - velkolistá, rychle rostoucí, do cca 3,5m
40-60 cm 3litrový květináč 329 Kč
60-80 cm 5litrový květináč 510 Kč
100-125 cm 12litrový květináč 980 Kč

CARRÉ ROUGE - štíhlejší, kompaktnější růst, menší, tmavší list, do cca 3m
50-70 cm 5litrový květináč 599 Kč
100-110 cm 15litrový květináč 1850 Kč

Doslova hitem posledních dvou let jsou stálezelené hlošiny. Roste extrémně rychle, takže přímo vybízejí k řezu a použití do zelených stěn. Jejich listy mají stříbřité ojínění, proto se jim někdy říká ruská oliva. Na podzim kvete a krásně voní. Dorůstají se mezi 3 a 4 metry. Se zelenými listy nabízíme tyto:

x EBBINGEI - bujný růst do všech stran
30-50 cm 3litrový květináč 299 Kč
80-100 cm 9litrový květináč 640 Kč

COMPACTA - kompaktní, více vzpřímená odrůda
60-80 cm 7,5litrový květináč 620 Kč

A pestrolistých odrůd je víc:

GILT EDGE - zelený střed, žlutý okraj (na fotce)
40-60 cm 7,5litrový květináč 590 Kč
80-100 cm 5litrový květináč 665 Kč

LIMELIGHT - žlutý střed, světle zelené žíhání a tmavě zelený okraj
30-40 cm 3litrový květináč 299 Kč

VIVELEG - zelený střed, žlutý okraj, kompaktnější růst
25-30 cm 3litrový květináč 339 Kč
40-60 cm 7litrový květináč 590 Kč

A myslíme i na milovníky bambusů. Nabízíme 2 typy. Phyllostachys je výběžkatý druh se vzpřímenými stébly, dorůstající 4 až 8m - podle řezu.

BISSETII
30-40 cm 2litrový květináč 559 Kč
60-80 cm 5litrový květináč 669 Kč

A trsovitý bambus (netvoří oddenky do dálky) je z rodu fargesia. Nebývá tak vysoký - dorůstají vesměs do asi 3 metrů a mívá větší listy. Vršky se více či méně sklání. Nabízíme odrůdy:

JUMBO - přepadavé vršky (na fotce)
40-60 cm 5litrový květináč 750 Kč

STANDING STONE - pevnější, vzpřímený růst
40-60 cm 5litrový květináč 750 Kč

A nezapomněli jsme ani na milovníky jehličnatých plotů, kde vybíráme cypřiše, cypřišovce tisy a 2 odrůdy tújí. Jako první je tu nejvyšší a nejrychleji rostoucí živý plot, co si dokážete představit - cypřišovec Leylandův. V Británii se na něj díky jeho výšce vztahuje stavební zákon, co se týče vzdálenosti umístění od pozemku souseda. Ale když si jej pravidelně stříháte, můžete mít luxusní, naprosto neprostupnou zeď jakékoli výšky.

80-100 cm zemní bal 399 Kč
150-175 cm 12litrový květináč 1650 Kč
200-250 cm zemní bal 2360 Kč

Před mnoha lety jsem si v Německu vyfotil tenhle živý plot. Připadal mi neuvěřitelný. Nechci se dotknout vkusu onoho zahrádkáře, ale to střídání barev bylo v elegantní ulici prostě nepřehlédnutelné jako v Disneylandu. Jedná se o dvě odrůdy cypřišku Lawsonova. Na druhé straně, dokážete si představit, jak pěkný plot by vznikl samostatně jen z jedné či druhé barvy? Tady je nabídka:

COLUMNARIS - modrozelený, kompaktní, běžná výška cca 3-4m
80-100 cm zemní bal 399 Kč
50-60 cm 3litrový květináč 399 Kč
140-180 cm zemní bal 1450 Kč

IVONNE - žlutozelený, běžná výška cca 3-4m
60-80 cm zemní bal 359 Kč
40-50 cm 2litrový květináč 299 Kč
120-140 cm zemní bal 1290 Kč

Naproti tomu jen jednu barvu, zato krásně temně zelenou nabídnou tisy. Existuje více druhů a nám se osvědčily zejména kříženci tisu středního, které jsou samy o sobě husté, vzpřímené a nevysoké. Rostou pomaleji do asi 3-4 metrů. Nabízíme 2 odrůdy:

HICKSII - samičí s plody, nahoře širší
50-60 cm 2litrový květináč 299 Kč

HILLII - bez plodů, užší, o něco nižší
40-50 cm 2litrový květináč 259 Kč

A úplně naposled jsem si nechal tu nejznámější dřevinu, u nás nadužívané túje. Pravda, ona za to nemůže, existuje mnoho krásných odrůd, ale to, že ji vidíte na každém kroku, z ní učinilo nepopulární jehličnan. Přesto, když jsou vhodně vysazené a správná odrůda, jsou krásné. Já dávám přednost kompaktnějším odrůdám, jako jsou Smaragd - drží tvar i bez stříhání a na zimu nemění barvu na zrzavou:

SMARAGD - sytě zelená
40-60 cm 2litrový květináč 199 Kč
60-80 cm zemní bal 299 Kč
100-125 cm zemní bal 459 Kč
140-160 cm zemní bal 1150 Kč
180-200 cm zemní bal 2150 Kč

GOLDEN SMARAGD - žlutozelená varianta
40-50 cm 3litrový květináč 499 Kč
25-30 cm 2litrový květináč 359 Kč

Tím je nabídka kompletní. Tak prohlížejte a plánujte, těšíme se na vaše objednávky!

Vítejte v novém roce 2019! Těšíte se na všechno, co přinese? Nebo jste už tak skvělí, že se těšíte z toho, co dává právě teď? :-) Venku je stále ještě docela dobré počasí a já trávím zimní čas mezi počítačem, abych vám postupně představoval nové rostliny a mojí zahradou, na kterou během sezóny mám času opravdu maličko. Dělá mi to takovou radost moci si v klidu vyhrabat zpod keřů listí, učesat trávníky, dosypat pěknou kůru a popřípadě upravit stromy a keře, které se řežou v zimě - např. všechny javory, jasany, jádroviny a réva, původní listnáče jako vrby, habry, buky, břízy a další dřeviny, kterým zjara už vytéká míza, popřípadě jehličnany.

Před svátky jsem poslouchal jedno regionální rádio, kde mě překvapili svou moudrostí a věcností, když to člověk porovná s ostatními, kde mlátí prázdnou slámu dokola a dokola už roky. Host redaktora byla odbornice na celostní výživu a zdraví člověka v závislosti na rytmu přírody. Jedním z témat byla novoroční předsevzetí a proč málokomu vydrží. A věřte mi, že mě odpověď překvapila a potěšila svou logikou. Během přelomu roku se totiž nacházíme v klidovém období elementu vody, kdy není vhodná doba pro aktivitu spojenou s novým rozhodnutím. Je to období rozvahy a plánování. Proto se mnozí zamýšlejí nad uplynulým rokem a i to bilancování sem patří. Rada odbornice byla jednoduchá a naprosto s ní souhlasím: než si nakoupíte ty permanentky do fitka a ostatních drahých zařízení, která normálně nenavštěvujete, dejte tomu čas aspoň do poloviny února. Tehdy se začíná probouzet příroda a energie přírody se proměňuje z klidu do aktivity. Jestli vám to předsevzetí vydrželo, teprve potom to zkuste, protože pak máte šanci vydržet.

Stejně tak to vidím se zahradou. Představujte si, co chcete udělat nového, to předělat, co vylepšit, ale teď to nedělejte. Teď jenom uhlazujte to, co máte, radujte se z toho a těšte se na nové. Náš e-shop pro 2019 už je otevřen a denně přidáváme nové zboží, které si již můžete nakoupit i se zimní slevou, ale nežádejte rostliny posílat nyní, abyste je vysadili. Jenom vše plánujte a rozvažujte. Uvidíte, že za měsíc či dva vám přijdou nápady další a dost možná ještě lepší! Tak to všechno dobře zVAŽte. :-) Mimochodem věděli jste, že vážka je rovněž symbolem transfromace a lehkosti? Brzy na viděnou!