Fotky

kamélie Winter's Interlude

kamélie Sanpei-tsubaki

kamélie Berenice Boddy

ozdobnice Red Chief

rákosovka Aureola

arálie Variegata

suchomilné trvalky - vyvýšený záhon

máčka Big Blue

kosmatec SUNDELLA™ Neon

krásnoočko Early Sunrise

rozchodník TOUCHDOWN™ Teak

Koho by napadlo, že se něco takového může stát. U nás. Tři dny před Vánoci. Slova "je nám to líto" nemohou dostatečně vyjádřit, co cítíme. Hlubokou soustrast všem rodinám a blízkým, kteří byli tímto bezprecedentním činem zasaženi.

kamélie Black Lace

hortenzie Limelight

Každý rok, sotva skončí sezóna, se několikrát za zimu prodírám zahradou s foťákem, abych vám všem ukázal, co krásného česká zima v české zahradě dokáže nabídnout. Byl jsem nadšený, že se může pochlubit tolika stálezelenými nádherami, které zahřejí při pohledu na jejich šťavnatou zeleň právě v zimě. A zároveň, přiznávám, i trochu hrdý na výsledek své téměř třicetileté (a určitě ne ukončené) práce při testování nových rostlin a jejich introdukování u nás. Letos se ale něco změnilo. Přesně před týdnem mě po návratu domů přivítala taková fůra sněhu – na některých místech až půl metru a to všechno napadlo během jediného dne, takže mi trvalo bezmála hodinu dostat se do tepla uvnitř.

To nebyl normální sníh, ani normální zimní den a viděli jsme to všichni, kdo jsme minulý víkend museli za volant nebo jen prostě ven. Díval jsem se na všechny ty stálezelené keře, ze kterých i ty třímetrové kousky byly ohnuté až k zemi, jak byly zasypané těžkým a mokrým sněhem, který začal pomalu mrznout při teplotě, která během pondělka a úterka dosáhla až k -14 °C. Bylo mi těch rostlin líto a věděl jsem, že ty, kterým nepomůžu hned z jejich mokrého a těžkého sevření, si budou muset pomoct samy, až bude obleva. Ta po týdnu konečně přišla. A i když jsem během dnešní obhlídky pár poškození a zlomených větví našel, nebylo jich mnoho, většinou to rostliny zvládly a budou dál žít a zkrášlovat všechny další zimní dny a dál.

Nechávám je jejich osudu, protože to je přirozený vývoj. Popravdě se jedná i o jeden z důležitých atributů pro schvalování nových rostlin pro naše klima – musí si umět poradit, nějak se s tím poprat, vysekat se z toho a žít a prosperovat dál. Aniž bychom my museli být neustále poblíž jako hlídací helikoptéry a foukat těm choulostivým na každé bebí. Buďme pozorovatelé, kteří jim přejí to nejlepší, ale nechávají je růst. V obou smyslech.

Proto mě napadlo letos vynechat zimní fotky rostlin, které většina ze stálých čtenářů už stejně musí znát. A namísto toho se povznést do krásné roviny snění a plánů na jaro a novou sezónu vůbec. Jak? No, nejlépe fotkami, které vůbec zimní nejsou, ale ze kterých na vás dýchne vibrace té nejsilnější zahradnické energie, která kypí životem a na kterou se už zase všichni těšíme. A jak bude zima postupovat, bude to čím dál silnější, znáte to dobře, že jo? Jednoduše a bez dalších průtahů, tady jsou fotky všeho krásného, co jsem za poslední rok či dva vyfotil, udělalo to radost mně a doufám, že teď i vám. Jen tak, bez ladu a skladu, bez tématu, bez agendy. Třeba vám to pomůže najít inspiraci pro vaše zahradnické plány na rok 2024. A přijďte se podívat častěji – budu přidávat další a další každou chvíli! 😊

Nejdůležitější otázka zní: mám tak choulostivé rostliny, že je potřebuji na zimu nějak chránit? Víte, jak se říká méně je více, to platí i v zahradničení. Byli jsme svědky mnoha případů, kdy přílišná péče rostlinám uškodila a nadměrně zazimované kousky natolik zchoulostivěly, že nezvládly jarní přechod a dopadly bledě. Tak si udělejme jasno.

TRVALKY V ZÁHONECH

1. Většinu trvalek na podzim nestříhejte, ale můžete odstranit odkvetlé květy a horní část stonků s květy. Listová hmota trvalek často funguje jako důmyslná izolace proti zimnímu přemokření. Jedná se např. o svíčkovce (gaura), krásnoočka (coreopsis), kokardy (gaillardia) apod.

2. Některé trvalky odstranění odumírajících stonků ale zvládnou a neuškodí jim to – jedná se o ty, jejichž nadzemní části jsou natolik zavadlé či seschlé a listy jsou opadané, že jsou rostlině k ničemu. Často tyto trvalky poznáte podle více či méně viditelných spících puků čnících ze země, ale není to pravidlem, jako jsou třeba rozchodníky (sedum), zápleváky (helenium), latnaté plamenky (phlox), kypreje (lythrum), rozrazily (veronica) , pivoňky (paeonia) apod.

3. Částečně stálezelené trvalky, jako např. šalvěje (salvia), kuklíky (geum), dlužichy (heuchera) aj., mohou vypadat lépe, když jim v teplejších dnech podzimu a zimy proberete staré listy a ostatní necháte pro parádu a celý trs ostříháte až zjara, pokud to bude potřeba.

4. Plně stálezelené trvalky jako liriope, bergénie, netřesky apod. nechte úplně být a až zjara odstraňte nepěkné listy.

5. Choulostivé trvalky, u nichž to v popisu výslovně uvádíme, mohou vyžadovat nějakou formu ochrany. Proti mrazu volíme vyšší nastýlku mulče nebo slámy a proti podmáčení chvojí či opět slámu, ale tentokrát do formy pagody, aby voda odtékala směrem od trsu pryč.

6. Vlhkomilné a mokřadní trvalky je potřeba občas zalít, je-li suchá zima, sem patří třeba bahenní ibišky (hibiscus moscheutos a hibiscus x), lobelka (lobelia speciosa), jinak mohou být po zimě zesláblé.


TRVALKY V NÁDOBÁCH vždy chraňte proti podmáčení odstraněním podmisky, případně přemístěním pod převis střechy, ať do nich neprší nebo nesněží a zálivku v případě potřeby upravte ručně dle potřeby jen cca 1-2x za zimu.


KEŘE

7. Valná většina našich keřů je natolik odolných, že žádnou ochranu nepotřebují. Pouze pokud pěstujete druh či odrůdu na hranici její doporučené mrazuvzdornosti, zvažte její dočasný zákryt nejraději bílou netkanou textilií a to pouze na nejnutnější období nejsilnějších mrazů, což často znamená pouze několik týdnů.

8. Exotičtější druhy mívají vlastní nároky na zimní kryt a vždy jej uvádíme v popisu. U fíkovníků to může být třeba domeček z rákosové rohože, u baroty polystyrenová budka, u palem stan a topný kabel.

9. Stálezelené listnaté keře je potřeba během suchých zim občas (1x za měsíc) vydatně zalít, když nemrzne a není zmrzá zem, aby doplnily vodu, kterou z listů vypařily. Jehličnaté tak o polovinu méně často.


STROMY

10. Běžné stromy není třeba nijak chránit. Možná je zvažte, jestli nehrozí riziko zimní návštěvy vyhladovělé lesní zvěře (srnky a zajíci) a pak použijte ochranné pletivo na kmen.

11. U stálezelených platí totéž, co u stálezelených keřů – během suchých zim občas (1x za měsíc) vydatně zalít, když nemrzne a není zmrzá zem, aby doplnily vodu, kterou z listů vypařily.

12. U exotických stromů a u těch na hranici odolnosti ve vaší lokalitě si můžete pomoci obalením kmene jutou na zimu, ale po odeznění mrazů (koncem dubna) sundat!

13. Někdy tuto pomoc ocení i běžnější stromy, pokud máte zkušenost, že jim hrozí brzké vystoupání mízy z kořenů, když silné slunce na konci zimy prohřívá kmeny, ale v noci teplota opět padá pod bod mrazu. Zamezíte tak praskání kmenů.


VŠEOBECNĚ

14. Univerzálně platí, že chcete-li, aby vaše rostliny trvalého typu (neplatí pro jednoletky) dobře a zdravě prosperovaly, přestaňte dřeviny hnojit tak v půlce srpna a trvalky nejpozději v půlce září. Nebudou se před zimou vysilovat a tvořit výhony, které by nestihly vyzrát a jakmile zima zahlásí konec sezóny, v klidu shodí listy a stáhnou mízu do kořenů, aby si šly odpočinout.

A vy si odpočiňte také a sbírejte síly a inspiraci do nové jarní sezóny! 😊

Všímáte si cesty, když jezdíte do a z práce? Nebo už je to taková rutina, že vás to netankuje? A co teď na podzim, když se příroda mění do mnoha barev, je to jiné? Já si to v těchto dnech užívám tolik, že mám nutkání zastavit a jít fotit. Občas i s rizikem, že si některý z kolemjedoucích řidičů klepe na čelo, aby mi dal najevo, že tu stojím blbě, ale co bych neudělal pro dobrou fotku 😊 Protože podzimní příroda je krásná, i v Praze, když nemusíte do samého centra.

Mám výhodu, že jezdím po Radlické, kde je centrála ČSOB s krásnou střešní zahradou, která právě teď hýří barvami stejně jako stráň hned vedle a parčík na protilehlém kopci. Denně je na co koukat.

Ano, i tohle je v Praze - uměle vytvořený val v Nových Butovicích chránící rezidenční čtvrť od hluku hlavní silnice.

A dokonce i kolem dálnice je na co koukat :-)

Všimli jste si, co to všude kolem v posledních dnech září? Sytě karmínová červená na nevelkých keřích v zahradách i ve veřejné zeleni. Když přijdete blíž, uvidíte zajímavé větvičky s křidélky. No jasně! Brslen křídlatý :-) Jeho barva je nepřehlédnutelná a i když podobně jako mnoho ostatních podzimních listnáčů nevydrží barevný dlouho, za tu show to vážně stojí.

Voděradské bučiny

asimina triloba

fraxinus excelsior

fraxinus excelsior

quercus frainetto

quercus frainetto

fraxinus angustifolia

fraxinus angustifolia

quercus palustris

quercus palustris

acer rubrum Morgan

pterocarya stenoptera Fern Leaf

stewartia pseudocamellia

quercus dentata Sir Harold Hillier

quercus dentata Sir Harold Hillier

krásnoočko Uptick™ Gold And Bronze

třapatkovka Sunseekers White Perfection

třapatkovka Sunseekers Salmon

třapatkovka Sunseekers Yellow

třapatkovka Sunseekers Embers

ořechoplodec Grand Bleu®

ořechoplodec STEPHI

hortenzie Limelight®

hortenzie Fraise Melba®

hortienzie BOBO®

bahenní ibišek EXTREME RED

kakost Rozanne

sasanka Fantasy Belle

agastache Kudos Coral

rudbékie Prairie Sun

řebříček Schneetaler

řebříček Milly™ Rock Rose

Může být obyčejná vrba neobyčejná? Zaručeně! Jmenuje se Golden Sunshine

Liriope Moneymaker

hluchavka Beacon Silver

mužák Maya

Zajímají vás vzrušující novinky ve světě rostlin a dychtivě sledujete, co nového přinese další sezóna? Pojďte se podívat na to nejhezčí z prestižní výstavy Plantarium 2023. Tady je naše nejnovější video.

Třapatek není nikdy moc, co myslíte? :-) Navíc když jsou tak krásně vybarvené ...

Drmek, latinsky vitex, je lehce exotický kvetoucí keř druhé poloviny a konce léta s voňavými listy. Pojďte se podívat na naše nové video 😊

Pozorně si prohlédněte tento obrázek, zamyslete se a poté co nejdříve zvolte jednu z následujících odpovědí na otázku 'Co to znázorňuje?':

a) výbuch v chemičce Spolana Neratovice

b) naprosto zbytečná hora šlehačky, moc daleko, abyste si aspoň lízli

c) spokojeně spící obr ležící na břiše si pšouknul

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Máte odpověď? Zde je výsledek. Pokud jste odpověděli:

a) jste naprosto nudný patron bez špetky představivosti, zato oplýváte strachem z budoucnosti, doporučuji Chocholouška

b) nejspíš trpíte obžérstvím, což je jeden ze smrtelných hříchů, tak bacha!

c) jste náš člověk! vždyť to přeci bylo jasný na první pohled, no ne?? 😊

d) pokud jste neodpověděli, tak je s vámi fakt něco špatně, protože za co jiného stojí život než za trochu legrandy?

Trubače byly jednou z prvních dřevin s letními květy, které jsem propagoval jako novopečený zahradník před mnoha lety, protože byly láskou na první pohled. A víte co? Ta láska se ukázala jako celoživotní a neutuchající. Dost možná je čím dál větší, když vidím, jak bujně rostou a mají víc a víc květů. O jejich druzích a odrůdách jsme si pověděli v tomto videu a dnes vám chci alespoň obrazem zprostředkovat trochu z té nádhery, kterou jsem měl to potěšení sledovat v několika posledních dnech.

Toto je můj asi nejoblíbenější druh - trubač velkokvětý s opravdu velkými květy. Fotku jsem pořídil před pár týdny v Itálii při teplotách dosahujících téměř 40 °C a bylo krásně vidět, jak pouze nové květy mají svou typicky lososově růžovou barvu květů a krátce poté zlátnou.

Tady jsou pro srovnání fotky pořízené jak v Itálii (vlevo) tak u nás (vpravo).

Tohle už je na mojí zahradě dnes ráno.

A na zahradě u zákazníka v Praze Stodůlkách.

A ještě jednou z Itálie - tady vypadá téměř jako odrůda GOLDEN TRUMPET.

Dalším skvostem je rovněž velkokvětá odrůda Madame Galen. Nese velké, měkce červené květy s lehce zploštělými trubkami. Květenství je opět hrozen, stejně jako v případě předchozího trubače velkokvětého, což není nic překvapivého, neboť se jedná o jeho hybrid.

Takhle krásně zdobí plot zahrádky v jedné vísce na Plzeňsku.

A shodou náhod tenhle kousek je rovněž z před pár týdny z Itálie :-) Není nádherný, co říkáte?

Chcete prozradit trik na rozeznání odrůdy Madame Galen od ostatních červenokvětých odrůd? Prohlédněte si pozorně okvětní plátky, nejsou rovné, mají profil a ten je ve tvaru písmene V směrem ven, nejvíce spodní plátek, vidíte ho?

Trubače nejsou jenom o květech. Jejich další devizou je záplava nádherných, zdravých, lesklých, tmavě zelených listů, které rychle a dokonale zakryjí svou oporu, což je další důvod, proč si je pořídit.

Do třetice barev všeho dobrého je tu ještě oranžová odrůda INDIAN SUMMER. Je naprosto pomerančová a mám k ní rovněž osobní vztah, protože patří k prvním trubačům, které jsem objevil a na základě jejich odlišnosti začal studovat. Fascinovaly mě tvary a barvy květů, formy květenství a způsoby růstu a čím víc odrůd jsem nalézal, o to jsem je měl raději. No, jak jsem říkal - láska na celý život 😊

Protože roste pomaleji a má pevnější větve, dají se z něj vytvořit něco jako keře.

Dokonce i stromy.

Také máte rádi stálezelené dřeviny? A co třeba stálezelené stromy? Portugalský vavřín TICO® patří k těm nejkrásnějším, pojďte se na něj podívat v našem novém videu!

Přesně tak – nádherný čas prázdnin: vy jste na dovolené a my se staráme. To je fér, ne? 😊 Jinými slovy, zatímco jste na dovolené a obdivujete tamní flóru, kulturu, lidi, ceny atd., my se tu staráme o všechny naše kytičky a stromečky a keříčky, pro které si přijdete, jakmile budete mít plážový písek ve všech tělních dutinách včetně těch, o kterých jste nevěděli, že jsou duté; až zjistíte, že všude je krásně, ale vaše zahrada či zahrádka je přeci jenom to nejvíc, co vás naplňuje a mnohem lépe komunikuje s vaší duší než trhovci; nebo jednoduše až vás všudypřítomný dovolenkový hlomoz natolik uondá, že dáte přednost tichu a klidu uprostřed vaší domácí zeleně, přestože tam není moře či dechberoucí pamětihodnosti. Takže užívejte, cachtejte se, odpočívejte, jezte a pijte, a až vás přepadne ta správná chuť, stavte se, máme něco pro každého, slibuju 😉 koukněte se sami …

Úchvatné hortenzie stromečkovité

levandule a rudbékie

zakrslé i normální plaménky

krásnoočka, co mají krásné oči

gaury

helenia

motýlí keře

kopretiny

stínomilné trvalky (vpředu ploštičník )

kapradinám vévodí pérovník pštrosí

trocha exotiky s mrazuvzdorným kalokvětem

stálekvetoucí kokardy a různobarevné bahenní ibišky

jako měsíční třpyt stříbřitá komule Silver Anniversary trochu připomíná přerostlou šalvěj

mezi novinkovými zmarlikami je Eternal Flame asi největším trhákem

třapatky nesmí nikdy chybět!

náprstníky

mrazuvzdorné fuchsie kvetou celé léto až do prvních mrazů

a jestli máte rádi atraktivní listy, nezapomeňte na plicníky

Máme pro vás nové video, tentokrát o kvetoucím keři vajgélie. Abychom se dozvěděli ještě více, dojeli jsme si pro nové odrůdy do Průhonic. Podívejte se s námi!

Vivat prázdniny! :-)

Doba dovolených je tu a s ní i mnooožství kytiček, co kvete v létě, když jim hlavy rozehřívá horké červencové slunce. Kosmatec patří ke skalkovým trvalkám a nabídne zářivé barvy na plazivých, půdopokryvných rostlinách s tučnými listy. Vyžaduje celodenní slunce, horko a sucho. Jako u moře. A krásné jsou úplně všechny, stačí si vybrat!

A k tomu ještě levísie a skalka je dokonalá :-)

Naše nové video je o mamotách, překrásných vřesovištních keřích, které stále ještě nejsou moc známé. A to je škoda. Pojďte se na ně podívat!

Většinou si pamatuji, když nějakou krásnou rostlinu potkám poprvé, ale u kalmií si nemohu ten první moment vybavit, respektive nejsem si jistý, jestli právě toto bylo ono poprvé. Vybavuje se mi nákup několika větších rostlin poddruhu myrtifolia, které jsem kdysi pořídil v Itálii, když jsem hledal pěkné, již vzrostlejší keře a prodejce neměl moc páru, co to je, jen tvrdil, že to u nás vydrží a že to má mnoho let, protože roste pomalu. Byly asi 60-70 cm vysoké a široké, krásně husté a s pevnými, kožovitými listy, jistěže neopadavými. Přestože stály dost peněz, vzal jsem je, fakt se mi líbily. A když u nás vykvetly, nemohl jsem věřit svým očím, jaká nádhera to byla.

Jeden kousek jsem si nechal do vlastní zahrady a dal mu čestné místo hned vedle bazénu, kde dělal parádu, nejen když kvetl. Po krátké době keři začaly opadávat listy a já měl podezření, že mu nedělá dobře jílovitá půda. Zanedlouho na tom byl ještě hůř, když mu odumíraly konce větví. Nedalo se nic dělat – radikálně jsem ho ostříhal a přesadil jinam a vyvýšil mírně nad terén. Trvalo to asi dva roky, ale krásně zregeneroval a už je zase fešák. A já mu děkuju, protože mě naučil, co nemá rád a jak se o něj starat.

Dneska jich mám v zahradě nějakých 15 odrůd. Všem se daří skvěle, protože už vím, jak na ně. A není to těžké 😊 Chcete je okouknout? Tady jsou!

Mamoty jsem si zamiloval a začal shánět další druhy a odrůdy. Zjistil jsem, jak úžasnou mají mrazuvzdornost - vydrží až -34 °C a dají se celoročně pěstovat ve venkovním květináči. Toto je odrůda Pinwheel, jedna z vyšších, která se skvěle hodí na balkóny a terasy jako pohledová clona.

Často na našem webu upozorňuji na skvostné vůně některých rostlin, protože je to jeden z důležitých atributů, podobně jako je pro člověka čich. Pamatuji si, že když jsem byl jako dítě vážně nemocný a rodiče se mnou po neúspěchu vědecké medicíny začali objíždět léčitele a podobné alternativní pomahače lidskému zdraví, narazili jsme i na aromaterapeuty. Tehdy mi to přišlo jako slabota v porovnání s arzenálem pilulí nabitých všemožnými chemickými sloučeninami, které stejně nepomohly a navíc uškodily. Zanedlouho jsem si uvědomil, že ty vonné esence něco mění a jestli to nebylo uzdravení samotné, tak alespoň uklidnění smyslů a nastolení klidu, který je sám o sobě jedním z prvních důležitých kroků k jakékoli léčbě.

Od té doby jsem nastavený vnímat všechny vůně (a bohužel i pachy) mnohem silněji, takže vás nepřekvapí, když se nadšeně rozepisuji o té či oné květince a její vůni. A v mojí zahradě to voní neustále – od jara do zimy. Teď mě baví vyvýšený záhon nad bazénem, který měl několik funkcí najednou: zamezit proudům dešťové vody do bazénu, vytvořit nový horizont v zahradě a umožnit tak rostlinám milujícím sušší než jílovitou půdu spokojeně růst.

Existuje už přes 10 let a za tu dobu se v něm vystřídalo pár rostlin. Každá si řekla, zda se jí prostředí líbí nebo ne a ty, které zůstaly, jsou parádní. A mnoho z nich voňavých. Zajímá vás, co je která zač? tak ho trochu rozebereme jako složité souvětí 😊

1. Aniž bych chtěl kteroukoli jinou kytinku umenšovat, číslo jedna je zde opravdu nejdůležitější, protože jsem na ni nesmírně hrdý. Jmenuje se choisya a je to jeden z našich největších úspěchů. Sladce a silně voní a navíc je stálezelená. Toto je odrůda Aztec Pearl.

2. šeřík Meyerův ze série Bloomerang®, odrůda Dark Purple je unikátní hybrid, který nabízí dvojí kvetení - koncem května a znovu v létě, nádherně a silně voní, trošku jinak než májové šeříky ze skupiny vulgaris

3. další majstrštyk - stálezelená letní magnólie s obrovskými, sladce citrusově vonnými květy, toto je odrůda Goliath

4. levandule a jejich podmanivou kořeněnou vůni připomínající Středomoří známe všichni, tato nízká odrůda je Essence Purple a vykvete tak za 2 týdny

Další voňavka nemá číslo, protože na fotce není vidět, ale cítit je. Nade mnou je koruna pavlovnie, která právě kvete velkými trubkami fialových, sladce vonných květů. Roste pomalu a je umístěna tak, aby její koruna nestínila do vody.

Další rostliny už nevynikají vůní, ale krásou nebo dlouhou dobou kvetení.

5. třezalka Gemo kvete celé prázdniny a má tenké listy jako rozmarýn

6. rodgersie Braunlaub nabídne obrovské listy jako v džungli a tady na plném slunci funguje jen proto, že na hranici kamenné opěry se hromadí voda z horních pater zahrady, kterou ona miluje

a zanedlouho vykvete vysokými stonky s drobnými květy

7. zakrslý rakytník Hikul má sivě modrozelené listy a přesně ten vzdušný charakter, které od letního záhonu ve středomořském stylu očekáváte

8. poslední fešák, co tomu dává korunu a to doslova, je jemnolistá varieta olše s názvem Imperialis, často jí stříhám, jinak by na tenhle záhon byla moc velká a je moc krásná

Takže teď už jen čekat na léto 😊

Magnólie jako rostlinný druh byly nejspíš mou první velkou fascinací, když jsem se začal věnovat zahradničení. Sebehezčí mohly mít okolní stromy a keře listy, já nedokázal odolat spanilé nádheře velkých, miskovitých květů té úplně první – magnolia x soulangeana, když jako první ze všech zjara otevřela své květy. Jejich tvar, velikost i barva vzbuzovaly obdiv i respekt a dodnes se chodím v době jejich květu kochat na Senovážné náměstí v Českých Budějovicích a sledovat nadšené cvakání fotoaparátů, když si je ostatní fotí. Přirozeně já cvakám taky 😊

Nebo před muzeem ...

Nebo u vědecké knihovny ...

No nejsou její květy k sežrání?

A jelikož se snažím být tolerantní, už nekroutím nechápavě hlavou nad každým, kdo náhodou řekne, že se mu moc nelíbí, protože magnólií je spousta, tak mu vnutím nějakou jinou 😊 Každá zahrada si zaslouží aspoň jednu, jak občas někdo řekne „mongólii“, no ne? A legendy o tom, jak magnólie po odkvětu za nic nestojí, hravě vyvrátím jedinou fotografií …

Důležitá věc - většina kyselomilných dřevin, mezi které magnólie patří, mají jako mladé rostliny v květináčích výrazně bledší odstíny a vybarví se po nějakých 2-3 letech pěstování v zemi v zahradě. Big Pink je toho důkazem. Ale i světlá je skvostná.

stellata v popředí a stellata Rosea v pozadí

kvetoucí nejdéle ze všech Genie

tripetala se pěstuje spíš pro její obří listy

Kterou mám nejradši? Těžko říct. Ale protože na ni koukám přímo z okna kanceláře, tak asi Betty.

Už jste někomu modrookému vyznali lásku slovy, že má oči jako pomněnky? Vzhledem k tomu, jak jsou pomněnky krásné a výrazně modré, to musel být ohromný kompliment. A jestli jste to udělali, jste borci. Ale co když ona či on pomněnky neznají a špatně si to vyloží? Třeba jako že na ni/něj chcete zapomenout, nebo že vypadají jako nějaké obyčejné polní kvítí?

Napadá vás někdy, jak těžké je dneska říct někomu něco citlivého a osobního, aniž byste se museli obávat, že to shodí, nebo v případě dospělých vás rovnou zažaluje za překročení mezí? Jsme snad odsouzeni žít v korektně normalizovaných bublinách, protože v USA se rozhodli brát všechno přespříliš vážně a najímají si právníky na každou blbost? Díky globalizaci ten nesmyslně stupidní trend již zasáhl i svobodomyslnou Evropu a dost možná i nás. Víte, na co jsem už několikrát narazil během rozhovorů s Američany různého věku a vzdělání? Evropa je pro jedny absolutní peklo, kam nikdy nepojedou ze stejného důvodu, kvůli kterému sem ti druzí děsně moc chtějí: prý se méně myjeme, méně dbáme o své zuby, méně věci hrotíme, přesto se jeden o druhého doopravdy zajímáme a hlavně si více užíváme něčeho, o čem si oni mysleli, že toho mají na rozdávání: svobody. Shrnuto v kostce, mají nás za bandu hipízáků, se kterými je vzrušující se pobavit, ale pak zas rychle utečou do své bubliny, jakkoli je nudná a omezující, protože … co kdyby…?

Nesnáším omezení. A i když se myju a dbám o své zuby, jsem Evropan a nenechám si vzít svojí volnomyšlenkářskou povahu. A je mi potěšením říct ženě zákaznici, že jí to moc sluší, když je vidět, že se sebou udělala něco nového. Na druhou stranu se přiznám, že jsem byl srab říct tomu zákazníkovi z pátku, že krásnější oříškové oči jsem ještě neviděl. Proč jsem to neudělal? Přitom to zaručeně nebyl ten typ, u kterého by hrozilo, že za to dostanu přes držku. Jednoduše jsem naučen, že muž muži to prostě veřejně neříká. Asi jsem už také nasákl tou toxickou morálkou, která nás všechny obklopuje. Ale mám lék – nechám se zhypnotizovat nádherou modrých oček pomněnek i pomněnkovců, uvolním se a příště se mi to povede hned napoprvé, jako Pájovi! 😊

Pomněnkovec je trvalka, která má květy jako pomněnky, ale pak nádherné a velké listy, některé i panašované.

A kdo by si třeba myslel, že zvonečkům odzvonilo, strašně se plete. Je jich čím dál víc a jsou čím dál hezčí. Třeba série Ambella® - už má 4 barvy a jsou moc krásné.

Lomikare, Lomikare, do roka a do dne ... Co to kecám, myslím lomikámen, lomikámen!

Tak co, kterou?

A co taková tařice skalní, co umí vyrůst i na zdi a ve škvírách skal?

Nebo tařička, její fialové odstíny svítí do dálky.

Zajímá vás, jestli a jak můžete ostříhat nebo zmladit váš velký rododendron nebo azalku? Pravidelně se tyto keře nestříhají kvůli kvetení, ale lze to, když je potřeba. Podívejte se na naše nové video.

Když se zima přehoupne do své druhé půlky, do zahrady se dostává více než ta obvyklá zimní půlhodinka slunečního svitu a pomalu ho přibývá, krajina kolem nás rázem dostává úplně jiný rozměr. Všude kolem je ještě chladno a valná většina rostlin stále spí, ale najde se pár odvážlivců, kteří vykukují ze země nehledě na noční mrazíky. Tou nebojácnou rostlinou mám tentokrát na mysli čemeřici.

Čemeřice nejsou v českých a slovenských zahradách žádní nováčci, už naše babičky je znaly a pěstovaly na svých venkovských zahrádkách jako neobvyklá až exotické vzezření podobně jako třeba juky nebo mahónie. A jakmile vykvetly první květy, jedna druhé se chlubívaly, jakou že mají pěknou barvu nebo vzor na okvětních plátcích.

Od dob našich babiček už uplynulo spousta vody, koneckonců i já bych v dnešní moderní době už mohl být teoreticky dědou. Moderní doba totiž přináší mnohé změny, a kromě změn ve společenských zvyklostech přináší i změny v nových možnostech šlechtění, například čemeřic. Díky nim se dnes můžeme kochat až neuvěřitelnými odrůdami, kterých každým rokem pár přibude. Ale pojďme se na čemeřice podívat trochu blíž.

Čemeřice jsou stálezelené trvalky s kožovitými listy, které většinou pochází z nepříliš osluněných a často i výše položených oblastí jihoevropských Alp a v Karpatech (h. niger) a v Turecku a Řecku (h. orientalis). Více slunce i tepla zvládají druhy ze Sardinie a Korsiky (h. argutifolius) a Mallorky (h. lividus). Vyskytují se ve volné přírodě i v Česku a na Slovensku, ale převažuje názor, že se jedná o rostliny zavlečené semeny ze zahrad a protože jsou odolné mnohdy až pod hranici -34 °C, nic jim nebrání se volně množit i tam. Navíc jsou z čeledi pryskyřníkovitých, tudíž silně jedovaté a veškerá lesní zvěř se jim obloukem vyhne. K tomu ale nutno dodat, že jako snad každá jedovatá substance se ve správné míře byla výborným lékem. Sám John Parkinson ji využíval k léčbě mužské zuřivosti, pomatení smyslů i slabomyslnosti a Maude Grieve zase k tlumení ženské hysterie.

Čemeřice jsou královny zimy a raného jara, kdy téměř nic jiného nejenže nekvete, ale ani neraší. V angličtině dostaly názvy Christmas Rose (Vánoční růže) pro čemeřici černou a Lenten Rose (Postní růže) pro čemeřici východní. Panuje většinové přesvědčení, že díky svému období kvetení, neboť ta první je opravdu raná a bydlíte-li někde, kde nástup zimy je teplý a bez mrazů, ta první umí výjimečně vykvést ještě před Vánoci. Nebo že by tomu bylo jinak?

Ještě tu je totiž ona švédská legenda, která praví, že když k pastýřům došla zpráva o narození malého Ježíška, byla mezi nimi i mladá pastýřka Madelon, která šla za hvězdou, aby ho uviděla a poklonila se mu. Když se blížila, uvědomila si, že pro něj nemá žádný dárek. Ze zoufalství se rozplakala a anděl, který se nad ní vznášel, proměnil každou její slzu, jež dopadla na zem, v nádhernou bílou květinu. Jak jinak než čemeřici, kterou Madelon natrhala a jako kytici ji přinesla darem. Květinu pojmenovali Vánoční růží, nebo etymologicky korektněji Růží pro Ježíška.

Druhá čemeřice – čemeřice východní si to spočítala přesně tak, aby vrchol kvetení připadl na konec postní doby (lentu), tedy Velikonoce. Tím zároveň poukazuje na svou výjimečně dlouhou dobu kvetení, protože období půstu dle liturgie trvá 40 dnů a čemeřice opravdu dokáže kvést až 2 měsíce a poté držet své květy na vzpřímených stoncích. Sice už mají opadané tyčinky a nevýraznou barvu okvětních plátků, ale stále jsou pěkné, což jejich dobu atraktivity dokáže protáhnout na téměř 3 měsíce a to mluvíme zatím jen o květech.

Zatímco čemeřice černá (helleborus niger) se proslavila svými sněhobílými květy, alespoň prozatím jiné neumí, čemeřice východní (helleborus orientalis) je parádnice marnivá, která dokáže nabídnout cokoliv v odstínech bílé s různými podtóny, zelené a žlutozelené, kompletní škále růžových odstínů, červené, purpurové a vínové.

Velmi oblíbené jsou i různé formy tečkování, žíhání, probarvených žilek či okrajů okvětních plátků a samozřejmě i dvoubarevné květy. Nebo alespoň výrazný rozdíl mezi barvou čerstvého a zralého květu.

Svatým grálem současného šlechtění jsou dvě důležité barvy – opravdová žlutá (nikoli jen žlutozelená) a opravdová černá (nikoli tmavě vínová). Několik fantastických výtvorů už tu je a i když musíme být trochu shovívaví vůči jednoznačnosti barvy, jsou to kousky k pohledání.

Květy jsou většinou jednoduché s 5 okvětními plátky a díky množství tyčinek uprostřed připomínají sasanky. Podle odrůdy mohou mít rozpětí 4 až 10 (!) cm. Mezi lahůdky pak patří poloplné až plnokvěté formy, kde množství z nich má přišpičatělé konce okvětních plátků, což květům dodá na atraktivitě.

Specialistkou na jejich šlechtění je Ellen Akerboom z Nizozemí, jejíž série Double Ellen® si za posledních pár let vydobyla pevné místo na slunci i na trhu. Její skleníky jsou zaplněné tisíci rostlin, které mezi sebou kříží klasicky staromódním způsobem přenosu pylu z jedné rostliny na druhou, květ zabalí, aby nedošlo k další kontaminaci, v létě posbírá semena, která vysévá do označených záhonů a trpělivě čeká na první květy. Takovou práci dokáže dělat jen opravdu oddaný člověk.

Když už zmiňuji konkrétní zapálené botaniky, začnu od začátku. Zmínky o pěstování čemeřic se dají nalézt snad v každém období evidované lidské historie. Nejprve bohužel kvůli jejich účinnému jedu a až dlouho poté pro jejich krásu. Až do přibližně 18. století se spíš jednalo o výstřelky bohatých vrstev, kterým tu a tam někdo přivezl z cest vzácný klenot, a protože za ně chtěl majlant, nedalo se mluvit o masovém zájmu. Doba se ale brzy změnila, zahradničení přestalo být výsadou privilegovaných a přibývá pěstitelů, školek i koupěchtivých nadšenců.

Až když roku 1789 renomovaný francouzský botanik Jean-Baptist Lamarck poprvé detailně popsal h. orientalis, vzbudil zájem mnoha šlechtitelů, kteří se jimi zkusili zabývat. Nejprve se jednalo o jednoduché selekce, neboť čemeřice je velmi variabilní, pokud se jedná o množení ze semen. Prvním, kdo se začal věnovat mezidruhovému křížení, byl zřejmě Angličan Frederik Stern (1884-1967), který zkřížil h. lividus a h. argutifolius. Výsledek byl nazván h. x sternii. Následoval jej Eric Smith, který Sternovy výpěstky ještě zdokonalil a jeho kříženci dostali název h. x ericsmithii. To jsou již moderní hybridy, které využívá mnoho současných šlechtitelů jako výchozí materiál. Za všechny musím zmínit alespoň Josefa Heugera z Německa, který dnes nabídne každý rok několik novinek v sériích Spring Promise® (SP) nebo Helleborus Gold Collection® (HGC) a všechny jsou skvostné.

Zmiňuji jej i proto, že Německo bylo první zemí, která se začala cíleným šlechtěním čemeřic zabývat možná ještě více než Anglie. Nových odrůd přibývalo, rostliny se stávaly čím dál dostupnější a čemeřice zažívaly boom. Oblíbenost si udržely až do dvacátých let 20. století, kdy se díky novým možnostem cestování na trh dostávaly nové druhy rozličných rostlin každým rokem a jeden nevěděl, co si vybrat.

Jejich sláva na dlouhá desetiletí upadla, ale jen do doby, než se jimi začala zabývat významná anglická pěstitelka a šlechtitelka čemeřic Helen Ballard (1908-1995). Říkalo se jí Královna šlechtitelka ve smyslu ‚růže mezi trním‘, neboť v Evropě nebylo v polovině minulého století příliš běžné, aby významnou šlechtitelskou práci dělaly ženy. První hlízy čemeřic získala od svého druhého tchána Ernesta Ballarda, což byl vůbec první impuls, aby se začala věnovat rostlinám a zanedlouho výlučně čemeřicím.

Brzy totiž zjistila, jak opomíjené bývaly listy těchto trvalek a že většina šlechtitelů se věnovala hlavně parádním květům. Helen se podařilo změnit pohled na celou rostlinu jednou provždy tím, že mezi sebou zkřížila druhy, u kterých do té doby nikdo neočekával, že by se zkřížit daly.

Použila zejména h. lividus s unikátními, melírovanými listy s ocelově modrým nádechem ale nižší odolností mrazům a h. niger s dokonalou genetickou výbavou pro přežití až -34 °C. Výsledkem byly hybridní kultivary s překrásnými listy, které navíc vynikaly větší trvanlivostí během zimy, neboť jak h. niger, tak h. orientalis mívají koncem sezóny či na sklonku zimy listy dost unavené a vypadá lépe je před rašením nových stonků s květy odstranit. Helenina děťátka ale spolehlivě drží pěkné listy celou zimu a je jen na vás, zda je budete chtít zjara odstranit. Na její počest jsou tito kříženci někdy označováni jako helleborus x ballardiae. Přirozeně ji zajímaly i květy a soustředila se hlavně na to, aby nevisely jako zvonečky, ale otáčely své hlavy buď vzhůru nebo alespoň do stran.

Dalšími Angličany, kteří přišli s překrásnými kultivary za použití mezidruhového křížení, jsou Rodney Davey a Lynda Windsor z Kentu. I oni kladou důraz na atraktivní listy a díky nim je na světě kolekce pojmenovaná Rodney Davey Marbled Group zahrnující odrůdy s nápadně mramorovanými listy.

Čemeřice se pěstují snadno, vůbec se jich nemusíte bát. Jejich velkou výhodou je, že nevyžadují speciální substráty, rašelinu dokonce nesnáší a jsou spokojené v běžné zahradní půdě a dokonce jim nevadí ani český jíl. Díky němu mají více vlhka, což jim dělá dobře. Preferují polostinná stanoviště nebo slunná místo s občasným přistíněním a dostatečnou vlhkostí. Rostou spolehlivě. Rostlina vysazená s jedním stonkem jich má už za 2 roky víc než tucet a dělá parádu po mnoho let, je dlouhověká. Nesnáší přesazování, tak dobře rozmyslete, kam ji dáte.

I když čemeřice s černými květy nabídne opravdové drama, vězte, že všechny ostatní jsou pestré a veselé a umí rozehřát poslední zbytky mrazivé nálady konce zimy. A chce to aspoň 3 barvy, ať máte na co koukat! 😊

Myslíte si snad, že taková Helen Ballardová se spokojila jen s jedním odstínem? Tu je historický důkaz, že ani náhodou. A zároveň i důkaz toho, že pokud děláte práci s láskou a vášní, věk není překážkou. Tedy pokud máte na čem jezdit 😊😊

Šťastný nový rok, naši milí přátelé všeho zeleného kolem nás (vyjma té uvřískané reklamní kreatury). Loni v květnu jsme byli na návštěvě významné německé rododendronové školky Hachmann, kde jsme natočili i celkem obsáhlé video týkající se hlavně rododendronů a azalek. Majitel školky Holger Hachmann nám navíc rozšířil obzory, když se rozpovídal o jeho vášni k japonským javorům, tak jsme do videa začlenili i krátkou vsuvku o nich a slíbili, že až bude čas, podělíme se s vámi o fotografie, které jsme pořídili.

Bylo jich přes tisíc, tak to fakt chvíli trvalo 😊 Teď je máme zpracované a nabízím je jako náš novoroční dárek pro vás. A to jak ve formě galerie, kde se můžete jen pokochat jejich překrásnými listy a barvami, tak i možností prokliku na náš e-shop, kde si některé můžete rovnou objednat. Ale protože vím, že je mezi vámi mnoho sběratelů a milovníků neobvyklých rostlin, u těch, které nemáme v běžné nabídce, jsme vložili možnost speciální objednávky, když je momentálně školka má k dispozici. Pravdou je, je často jen v malých množstvích, tak to včas rozmyslete a pošlete poptávku, abychom je zarezervovali.

Jinak si užijte tu pestrost forem, různě vykrajovaných listů a opravdu úžasnou paletu barevných odstínů, které japonské (dlanitolisté) javory umí. A jestli máte rádi hádanky, jednu malou bych tu měl: dvě odrůdy NEBYLY focené v německé školce, ale pochází z Česka. Poznáte je? Malá rada – sledujte okolní prostředí, podle toho poznáte, že jsou odjinud. I když byly focené u nás, patří mezi japonské javory a jsou rovněž z jara, tak jsem nechtěl, abyste o ně přišli 😊 Tak hádejte a objednávejte! Mimochodem u lednových objednávek máte možnost využít slevu 10%.

Enkan - není k dispozici

Enkan

Golden Treasure - na objednávku
40-60 cm - 1230 Kč

Golden Treasure

Earthfire - není k dispozici

Earthfire

Filigree - není k dispozici

Filigree

Firecracker - na objednávku
40-50 cm - 1870 Kč

Firecracker

Jeddeloh Orange - není k dispozici

Jeddeloh Orange

Green Globe - na objednávku
30-40 cm - 1150 Kč

Green Globe

Hupp's Red Willow - na objednávku
50-60 cm - 1470 Kč

Hupp's Red Willow

Ki hachijo - na objednávku
60-80 cm - 2310 Kč

Ki hachijo

Kiushi - není k dispozici

Kiushi

Orangeola - na objednávku
40-50 cm - 1850 Kč

Orangeola

Mikawa Yatsubusa - na objednávku
30-40 cm - 1680 Kč

Mikawa Yatsubusa

Osakazuki - není k dispozici

Osakazuki

Ojishi - není k dispozici

Ojishi

Purple Ghost - na objednávku
40-60 cm - 1230 Kč

Purple Ghost

Peaches and Cream - na objednávku
30-40 cm - 1390 Kč

Peaches and Cream

Ryusen - na objednávku
60-80 cm - 2720 Kč

Ruby Stars - na objednávku
2530 cm - 1510 Kč

Ruby Stars

Autumn Moon - na objednávku
30-40 cm - 1260 Kč

Autumn Moon

Johin - není k dispozici

Johin

Jordan - na objednávku
40-60 cm - 1490 Kč

Jordan

Red Dragon - není k dispozici

Red Dragon

Ukigomo - není k dispozici

Roter Stern - na objednávku
40-60 cm - 1230 Kč

Roter Stern

Sharp's Pygmy - na objednávku
30-40 - 1060 Kč

Sharp's Pygmy

Skeeter's Broom - na objednávku
40-60 cm - 1230 Kč

Skeeter's Broom

Tsuma gaki - na objednávku
40-50 cm - 1330 Kč

Tsuma gaki

Tamukeyama - na objednávku
40-50 cm - 1870 Kč

Tamukeyama

A na závěr je tu jedna specialitka - toto není javor japonský ale korejský (a. siebioldianum). Ale je stejně krásný, co říkáte? Jmenuje se Sode no uchi - na objednávku
20-30 cm - 945 Kč

Sode no uchi

Užili jste si dnešní javorovou show? Tohle je poslední fotka dokladující, jak chytré je udělat výstavku těch nejhezčích kusů rostoucích přímo u parkoviště zákazníků, kteří je tak mohou obdivovat, sotva vystoupí z auta :-)