Fotky

Naši milí,

chci vám z celého srdce popřát ... hodně ... a taky ... a víte co? Jsme obklopeni vánočními přáními s všemožnými motivy a texty a textovkami. Vesměs se všechny shodují, protože v té klasice už asi není co vymyslet a na invenci nám Vánoce připadají příliš ... svaté?

Tomuto zvyku se plně vymyká můj brácha - jeho dnešní vánoční smska zněla: "Klidné vánoční svátky, hodně sluníčka a krásných dárků pod rozkvetlou jabloní v kruhu rodiny u grilovačky." Takový on prostě je - poslal takovou textovku, aby svoje nebližší hlavně pobavil :-)

Proto bych vám chtěl popřát dvě věci. Nejprve slovy mudrce: "Přeji vám, abyste si nic nepřáli." To je moudro, které přetrvá věky a generace. Ale k tomu ještě hodně legrace :-) Protože legrace je nejdůležitější součástí života a pokud se budeme smát co nejvíc, určitě se nám povede líp, možná i skvěle! To vám přeju, fakt hodně :-)

Váš zahradník,
Milan BIO Havlis

Snížek bílý - kde nic, tu nic. Zato sluníčka je habaděj a teplo, že se dají stromy sázet. Tak jsem zasadil třešeň, měl jsem na ni místo už rok, ale nikdy nebyl čas. Inu, teď už je v zemi a vypadá tam spokojeně a já taky, protože už v létě si pochutnáme na sladkých chrupkách.

Pak jsem se šel projít zahradou. Teplota 13°C, bezvětří, prostě nádherně. Už jste byli na výletě? Vřele doporučuji, je to opravdu vánoční zážitek!

Snad každý keř a strom, co má listy, jsem vzal do dlaní a potěšil se jeho bujným životem. Jaká krása, když vám na zimu celá zahrada neopadá a jako smaragdové klenoty se na sluníčku lesknou listy stálezelených keřů a stromů. Úplně je v rukách cítit jejich pulsující život, když se jich dotýkáte.

Předchozí listy patřili magnólii velkokvěté, jejíž strom v mojí zahradě se stal vévodkyní a královnou všech kvetoucích stromů. Udává tón a tyčí se ve své eleganci již po 14 let na místě, kde mě všichni okolní "zkušení" zahradníci ujišťovali, že dozajista zahyne a nepřežije první zimu.

Můj táta vždycky říká, že zkušenost je nepřenosná. A má pravdu. Za prvé: zkušenost cizího může být pro druhého jedinečná i bezcenná, a za druhé: kde bereme tu jistotu, že všechno v našem budoucím životě se bude odehrávat podle zkušeností z minula?

Ohledně této magnólie to bylo daleko jednodušší - on to prostě ještě nikdo pořádně nezkusil. A když sem se do ní před asi 20 lety zamiloval v Anglii, VEDĚL jsem, že najdu odrůdy, které u nás budou žít a spokojeně žít. Prostě jsem dostal tu úžasnou možnost následovat svůj sen a protože jsem vytrval, trochu jsem pozměnil jedno rčení: "trpělivost magnólie přináší" :-) Pokud vás zajímá, které jsou všechny ty odolné, kouknětě sem. Během zimy jich ještě několik přibude.

Stálezelené kapradiny jsou dalším cenným doplňkem zahrad v zimě.

Kombinace stálezelených keřů, nad nimiž se tyčí opadavé stromy, je právě tou, která v jakékoli zahradě nabídne ten pravý poměr mezi obdobím vegetace a klidu. Zatímco v zimě stromy spí, keře pod nimi - které dorostou do úctyhodných rozměrů - nabídnou krásnou kulisu do doby, než se haluze nad nimi znovu olistí a třeba i vykvetou.

Ochoz kolem kamenné podezdívky jezírka je také hodně stálezelený - je na sever, takže na něj v zimě nezasvítí jediný paprsek slunce a je vidět z kuchyňského okna, tj. z místa, kudy se kouká ven po celý rok, proto je dobře mít na co koukat. Abyste třeba v depresi z příliš dlouhé zimy a navíc s pohledem do spící zahrady bez jediného lístečku nepřipálili placky :-)

Mezi zahradníky amatéry i profesionály se najdou tací, kteří chtějí mít všechno před zimou ostříhané, vypucované, prostě v richtigu; stejně jako tací, kteří (na to) raději pečou :-) Větvičky růží nechají tak, však ona příroda nejlépe ví, co dělá, listí z trávníku nevyhrabávají - však on si s nimi vítr poradí, a dokonce ani hortenzie neostříhají. Jenže to není lenost. To je radost z pohledu na třeba takhle malebná, jantarově zbarvená, suchá květenství toho, co v sezóně bylo růžově bílé. Jako připomínka nestálosti a pomíjivosti všeho na světě, i zahrady. A na závěr otázka? Co je lepší? Odpověď je v každém z vás :-)

Když jsem začal dospívat, uvědomil jsem si jednu důležitou věc při svém pohledu na okolní svět: mám rád vše, co mě přesahuje. Jak myšlenkově, duchovně, tak fyzicky. Proto tak rád chodím lesem i parky, kde jsou velké stromy. Jsou jako dávní mudrci, kteří svým stoickým klidem upozorňují na to, že každý může vyrůst do stejné majestátnosti, moudrosti a krásy, jen tomu dát čas, klid a víru.

Tak jsem si na zahradě vysadil cedr. Za sto let bude ohromný a i když tady (možná) už nebudu, on tu bude a bude se na něj dívat někdo jiný a třeba z něj ucítí něco jako ... vzpomínku zahradníka :-) Třeba se po své fyzické smrti vtělím do jeho kmene a budu tam přebývat podobně, jako se v Japonsku věří, že v kmenech sakur dlí duše jejich předků Samurajů.

Borovice mi připomínají léto. Voní a jsou překrásné v jakékoli formě a odrůdě. Přednost dávám těm větším a horským. Tohle je borovice černá, kterou jsme letos v létě trochu přistřihli - spodní větve už překážely v průchodu, tak z ní vznikl takhle krásný strom, je to ale fešanda, co říkáte?

Mezi stálezelenými břečťany jsou i velkolisté druhy s barevnými listy jako tento: břečťan kavkazský. Jeho zralý list je větší než moje ruka. A začíná si krom zdi zabírat už i okap. Asi mu brzy zkrátím pérka, drzounu jednomu, to by tak hrálo, aby mi obtáčel můj fešný měděný okap, co by pak zloději kradli, když ho bude břečťan držet ve svém pevném sevření? :-)

Všechny ty keře a stromy v zahradě jsou krásné a mám je moc rád. S mnohými z nich měli šlechtitelé a botanici mnoho práce, než spatřily světlo světa. Díky vám, pánové a dámy.

A pak ze země vyleze něco, s čím si nikdo nelámal hlavu. Každé děcko k tomu rozkvetlému trsu přiběhne a obdivuje ho víc než leckterou růži z výstavy. Sedmikrásky jsou jako poslové čisté a přirozené krásy a připomínkou toho, jestli si umíme vážit i na první pohled nicotností, které ale v celé té obří mozaice světa hrají veledůležitou roli. Smekám, slečno Sedmi-krásko :-)

Tak zase někdy na viděnou!

Od minulého příspěvku se počasí nezměnilo a Střední Evropě stále vládne velmi mírná a vcelku příjemná zima s denními teplotami od 8 do 12°C. Připadám si trochu jako v Anglii, kde jim od podzimu do jara běžně kvetou v truhlících u restaurací a hospůdek macešky tak bohatě, jako kdyby byl vrchol sezóny. Z Holandska mi sdělili, že jim vykvetly vilíny, což je jistě pěkné, ale z hlediska prodejnosti rostlin zjara poněkud nevhodné, protože v době jarního prodeje už mohou být odkvetlé. Ale co, všechno je tak, jak má být a nejlepší je se z toho těšit.

Že růže, speciálně polyantky a mnohokvěté, umí kvést veeelice dlouho, není pochyb. Dokazuje to i tahle stromková Gärtnerfreude, která je doslova obsypaná malebnými oranžově červenými šípky a ještě stále tvoří květová poupata, ze kterých se sem tam otevřou menší, karmínově rudé květy.

Mezi typické zimní kytičky patří čemeřice. Letos jsme jich nakoupili vícero v létě a dopěstovali si moc pěkné kousky se zdravými listy, z nichž některé již začaly kvést. Například tato Goldmarie®. Je jako sněhová princezna.

A okrasná slivoň - podzimní sakura Autumnalis teď kvete asi všude po republice, kde je vysazená. Její drobné, něžné kvítky nejsou tak nápadné jako na jarních sakurách, které jsou obsypané tak, že nejsou vidět větve, ale je sympatické všimnout si třeba v prosinci, že jsou ve městech rozkvetlé stormy či celé aleje.

Tohle už květy nejsou, ale barva je úchvatná, co říkáte? :-) Krásnoplodka, co víc dodat ... Možná jen tolik, že bych se mohl naučit lépe ostřit :-)

A teď z trošku jiného soudku: jedná se o stejný čas ale jinde. Pamatujete na Mrazíka: "...je to jiná vesnice...". Přesně tak, o dost jižněji, až k Sicílii a Španělsku, kde to zraje a kvete ostošest. Třeba Budhova ruka (citrus medica var. sarcodactylis).

A co taková zarděnice hřebenitá (erytrina crista-galli)?

Balmín metlatý (leptospermum scoparium) - loni jsem si nakoupil celou kytici tohohle krasavce do vázy jako dekoraci na svátky, Velmi dlouho vydržely kvést jeho voskové květy a byl opravdu nádherný.

Ze stejné čeledi jako protěž pochází grevilea (grevillea "Robyn Gordon").

Po krásném slunečném dni se nebe nad Prahou proměnilo v červánkovou plejádu. Je čas jít domů. Tak zase někdy na viděnou!

Kdo by to byl řekl, že se na druhou adventní neděli budeme opalovat a sát teplo ze slunečních paprsků, jež rozehřály naší zemičku na nějakých 12°C. Byl to opravdu krásný víkend. Procházka za procházkou a navečer opravdu kouzelný slaměný Betlém ve vesničce Sedlce poblíž trosek hradu Velešín.

A tady je pár fotek z prosluněné zahrady.

Malé potěšení pro velké fanoušky rarity - stálezelený kolostrom aralkovitý se svým zimním probarvením :-)

Druhou lahůdkou je novinka pro naše podnebí, presto známá rostlina z jižních krajů - dub cesmínovitý. Tato varieta oleifolia s listy podobnými olivovníku prokázala velmi vysokou odolnost proti mrazům. Jedná se o stálezelený strom s překrásnou korunou a stříbrným rubem listů. Již zanedlouho jej nabídneme v našem sortimentu, počkejte si, stojí za to! :-)

Quercus ilex var. oleifolia

Portugalský vavřín svou odolnost již prokázal a těší nás svou šťavnatou zelenou po celý rok.

Stálezelení bratři (v triku) - aukuba japonská a vonokvětka ozbrojená.

Když listy ambroní padají do břečťanu ... nebo že bych je tam takhle schválně naaranžoval?? Inu hádejte ...

Koukejte na ty kluky šikovný - oni ještě kvetou, to teda klobouk dolů!

Den fakt jak vymalovaný. Kolik jich ještě asi tak bude?

Podzim se pomalu blíží ke své poslední fázi, když většině listnáčů již opadaly listy, ale je tu pár kousků, které se jich ne a ne vzdát. Na jasně, ambroně to jsou. Tyto stromy a keře se barví nejlépe ze všech a navíc jim listí drží velice dlouho - často až do prosince. tady je několik kousků, které zaujaly čočku mého foťáku v posledních týdnech.

Základní druh se jmenuje ambroň západní a nabízí hned několik barev najednou, pěkně ve vrstvách od žluté, přes zlatou a oranžovou výše až k šarlatové, červené a temně vínové úplně na vršku. Takhle vypadal dnes ...

... a takhle ještě před týdnem.

A takhle bude vypadat tak za 2 týdny (fotka z roku 2012).

Letos se nám podařilo sehnat jednu výjimečnou odrůdu na testování - jmenuje Shock's Gold a zbarvuje se takhle nádherně karmínově červeně.

Odrůda Slender Silhouette kromě pestrého vybarvení na podzim vyniká štíhlým růstem a velkými, výrazně cípatými listy.

Vzácností mezi ambroněmi je odrůda Rotundiloba.

Nejenže na podzim nabídne úchvatnou barevnou show, její listy jsou navíc zakulacené podobně jako listy fíkovníku.

K největším favoritům se už tradičně řadí zakrslá odrůda Gum Ball, která listy drží nejdéle a barvy jsou přímo úměrné množství nasbíraného sluníčka a tepla v létě. Jinými slovy když ji dáte do polostínu, budete mít ještě v prosinci zelené listy, bez legrace. Ale když jí dáte na naprostou výheň, bude vínově purpurová, až vám budou očiska přecházet!

Takhle vypadají naše stromky. A naše prodavačka Nikola :-)

A když už jsme u té skoro černé, tu umí v poslední fázi i odrůda Lane Roberts a to překrásnou.

Nalákal jsem vás? Věřím, že ano, protože ambroně jsou jednoznačně jedny z nejhezčích listnáčů pro naše podmínky.

Jak už to znáte z předchozích sezón, na konci prodejního období vám nabízíme možnost koupit si zboží jak z letošní sezóny, tak předobjednat to nové z kolekce Jaro 2016 a pokud bude zaplacené do konce listopadu, náleží vám sleva 20%. To je velmi lákavá nabídka, co říkáte? A začínáme ve svátek - tedy v úterý 17.listopadu, kdy máme otevřeno v pražské pobočce celý den, tak si přijďte vybrat, než to všechno zmizí :-) Více se dozvíte na stránce SLEVY.

Toto není žádný botanický termín, popravdě existuje pouze dub letní, ale já mám teď na mysli duby na podzim v jejich největší kráse. Hlavně dub červený a dub bahenní, které umí velmi pestrou barevnou show. Ostatní druhy dubů nejsou v žádném případě k zahození, ale povětšinou brzy zhnědnou, výjimečně zežloutnou jako třeba dub maďarský a dub turecký. A navíc přísloví "až opadá listí z dubu" neplatí pro všechny z nich. Některé vám poshazují listy ještě dříve než leckteré javory, tak než budete podepisovat smlouvu s rohatým, dobře si rozmyslete, na co ho nachytáte :-)

Tohle je dub červený. Jeden z mohutnějších dubů lemujících naše cesty a zdobících české parky. Má velký, nápadně cípatý list, který se ze svěže zelené mění na zlatavou, šarlatovou až rudou na krátké období podzimu. Záleží na teplotě.

Velmi krásně se barví duby bahenní - většinou hned do červena - a jejich listy jsou podobně cípaté. Toto je štíhlá, sloupovitá forma odrůdy Green Pillar®.

Do stejné skupiny dubů bahenních patří i zakrslá odrůda s malou, kompaktní korunkou a pestrými barvami Green Dwarf.

A pro potěchu oka ze žluté barvy přidávám ještě zmíněný dub maďarský.

Jak se vám líbila ranní námraza posledních několika dnů? Moc si nezvykejte, protože to byl jen momentální záchvěv a od zítřka má být přes den 14-16°C a v noci nejméně 4 nad nulou. Takže zase hezky :-) Všichni chceme před zimou nachytat co nejvíc vitamínu D, že?

"Byl pozdní večer, první máj ... "
To ne, to je špatně. Takhle to má být:
"Byl pozdní říjen, v zahradě ráj." :-)

A je to pravda. Od rozbřesku do soumraku se den vyvedl a já chodil zahradou jak v parku. Sousedé mi říkají, že tu mám džungli a to mě baví - každý kousek zahrady je jiný a když se zastavíte, máte dlouhé minuty na co koukat z jednoho místa. Tak jsem si užíval každý list, každý odstín podzimu. Užili jste si den také? Pojďte se se mnou projít tou nádherou, třeba najdete inspiraci pro svou zahradu, nebo snídani :-)

Z terasy je vidět hned do několika koutů zahrady, jedné z níž vévodí tenhle krásný libanonský cedr.

Pohled na druhou stranu.

Zadní zahrada.

Tam je teď nejkrásnější asi tenhle dub červený, který je letos na podzim úplně jantarový.

Kousek vedle jsme vzrostlým habrům letos v létě odstranili spodní větve, tam to prokouklo a vypadá to výborně.

Přední část zahrady je neméně barevná.

A modřín Diana je králem tady.

A tudy se k nám vchází ...

A když už jsme doma, tak ještě pohled z oken ložnice v prvním patře.

Trošku už přerůstáme k sousedovi ... :-) Ale prý mu to nevadí, že je rád, že mu tam něco dělá pěknou kulisu.

A protože už se sešeřilo, je čas to zabalit a jít domů. Tak zase příště!

Na podzim je v neděli dopoledne v zahradnictví zpravidla klid a zákazníci začínají ve větším chodit nakupovat až po obědě. Dnešní ráno bylo jako vymalované. Po několika deštivých a pak studených dnech už od rozbřesku svítilo sluníčko, na obloze jen pár měkkých bílých obláčků a nebe modré jako ... jako nebe :-)

Měl jsem čas potěšit se tou nádherou a udělat i pár fotek. Je to fantazie, jak mnoho rostlin ještě kvete nebo dokonce plodí (v naší zeleninové biozahradě). A samozřejmě podzimní listí se už barví v různém stupni a když se do barevných korun zadíváte, říkáte si, jestli všichni ti geniální malíři, kteří vnímali i ty nejjemnější barevné nuance, nešíleli při své práci, když ne a ne napodobit tu nádheru, kterou ve své nejpřirozenější formě umí jenom příroda.

javor "SCANLON"

Co mu říkáte? Že by Monet? :-)

Když už jsme u té modré, co tahleta?

ořechoplodec

To kvetoucí úplně vpravo je heptakódium.

Heptakódium poroste i v té nejtěžší jílovité půdě a bude vždy takhle krásné i bez stříhání. Pašák, co?

A ty květy nádherně voní, trochu jako jasmín.

Růže kvetou ještě ostošest. Tady je rudá Firenza a žlutočervená Alinka.

A v zeleninové zahrádce svítí zlaté a oranžové květy měsíčku.

Jen kousíček od měsíčků stále kvete a láká svými modrými květy brutnák. Kohože láká? No přeci všechny možné opylovače, aby přistáli na naší zahrádce a bylo dost plodů.

Plody jako třeba tyhle, i když nejsou k jídlu. Ale jsou nádherné a budou potravou pro ptáky, kteří nám čistí zahradu od škůdců.

Co že to je? Vypadá to jako šípek XXL, ale je to okrasná jablůňka "RED OBELISK".

Hortenzie "BLUSHING BRIDE" (Červenající se nevěsta) se rdí i na podzim a jak krásně!

dub bahenní nemusí růst v bahně a přesto bude na podzim takhle skvostný

Trocha deštivého dopoledne mi umožnila si na chvíli sednout k počítači a zpracovat pár fotek, které jsme v poslední době od vás dostali. Moc za všechny děkuju, ať už jsou z luxusního foťáku nebo běžného mobilu, ze všech je cítit vaše radost, že vám to roste a má se k světu.

Tyto tři fotky pořídil pan Martin z Prahy, který se u nás na jaře byl poradit ohledně terasy, kterou chtěl zvelebit novými rostlinami. Společně jsme vybrali, sami si je vysadili a dílo bylo hotovo. A myslím, že se podařilo, co říkáte?

Paní Renata se nám pochlubila se svými oleandry se slovy "moje dvacetiletá pýcha". Paní Renato, máte být na co hrdá :-) Jsou úchvatné!

Paní Stanislava z Plzně nám poslala 3 fotky s těmito slovy:

"Dobrý den, musím vás moc pochválit za všechny rostliny, co jsme u vás koupili. Krásně rostou a prospívají, jste na trhu nejlepší. Největší radost máme ale ze zakrslé broskvoně, po čtyřech letech máme dvě mísy nádherných a výborných broskví a zahradu nám zdobí jeden z nejhezčích ovocných stromků. Posílám fotečky a velký dík, hezký den z Plzně :-)"

Tak za takovou pochvalu moc děkujeme! Broskvička Bonanza je opravdu senzační a krásná.

Takhe vykukují v druhé půlce léta plody zpoza hustého olistění ...

... a takhle pak vypadají sklizené na konci léta :-) Jsou opravdu moc dobré.

A poslední minisada fotek je ze Slovenska od stálého zákazníka pana Františka, který si každý rok udělá radost něčím novým a vždycky říká, že už to nemá kam dávat. No, když vidím ten prostor, tam by se ještě našlo místa :-)

Toto je pavlovnie plstnatá, která v květnu kvete nádhernými fialovými květy ještě před olistěním.

Zmarlice se také říká strom lásky, protože má listy ve tvaru dokonalého srdce a tato odrůda Forest Pansy má navíc červené listy.

A nakonec tu je dub velkoplodý, nádherný a u nás poměrně vzácný strom s krásnými listy a hluboce brázděnou borkou, která vypadá a na omak šustí jako korek.

Dnes je to všechno. Neváhejte posílat nám vaše fotky, rádi je zveřejníme a ostatní budou mít radost i z vašich pěstitelských úspěchů, věřte tomu :-)

Máte rádi čerstvou zeleninu? A víte o tom, že v Praze máme malou biofarmičku, kde pěstujeme zeleninu a drobné ovoce a můžete si k nám přijít pro čerstvé plody a zeleninu, které vám utrhneme přímo v zahradě? No jasně, můžete si s námi jít do zahrady rovnou vybrat salát, nebo vám dáme vaničku a natrháte si maliny, nebo když chcete mangold a nevíte kolik, prostě začneme trhat a jakmile uvidíte, že to stačí, řeknete "hrnečku dost" :-) Takhle krásně nám ještě stále zrají rajčata a saláty jsou radost pohledět. Přijďte ochutnat, sami poznáte, že bio není móda, ale opravdová kvalita a záruka nejenom zdraví ale i chuti. No a jestli bydlíte daleko, nebo nemáte čas přijet, můžete si cokoli objednat přes náš bio e-shop, kde máme kompletní nabídku včetně ostatních druhů a dovozových položek s možností dovozu nejen po Praze.

Jako by si příroda chtěla ten astronomický moment příchodu podzimu vybrat, tak nám na dnešek nadělila lehký deštík a mrholení, které postupem odpoledne ustávalo a vyjasňovala se obloha. Je to tak, podzim je tu, alespoň podle hvězd, protože venku to stále vypadá jako léto. Stromy plně olistěné bez jediného barevného natož pak spadlého lístku, kytičky ještě pilně kvetou a v sadu toho dost dozrává - třeba vinná réva. Tuhle jsem stihl vyfotit, než nám ji ti mizerové kosi sklidili. Jsou to fakt lumpové - nalétnou na jeden stromek a oberou ho komplet během mrknutí oka.

Hortenziím latnatým se už nějaký ten týden zapalujou lejtka. Jako že se jim barví květy a to pěkně do purpurově ruda. Tohle je Pinky Winky®. Je to holt "paní kulatá" (h.paniculata) :-)

Tahle rudbékie mi dělá takovou radost, je to prostě sluníčko celý zahrady právě teď - v case babího léta.

Máme novou gauru. Jmenuje se Gaudi Pink a je fantastická.

Já vím, že jsem mrazuvzdorný olověnec už ukazoval, ale co si pomůžu, když on je den ode dne hezčí a nakvetlejší ...

No a letní tamaryšek pětimužný začal kvést znovu, asi díky extrémně slunečnému a horkému létu, které má za sebou.

A čemu podzim v kalendáři rozhodně nevadí, pokud je slunce a teplo, je magnólie velkokvětá. Kvete, dokud má poupata.

Jak rosničkáři slibovali, odpoledne se přivalily mraky, ale sprchlo z nich jen trochu a vítr se alespoň u nás naštěstí nekonal. Zato po dešti vysvitlo sluníčko a vykouzlilo tak úžasnou duhu, jakou už jsem dlouho neviděl. Celou, dokonce dvojduhu a vybarvenou jak pastelky z Číny :-)

Chvíli na to nebe zbrunátnělo, jako kdyby se chystal výbuch ...

... a spolu s ním zrudla na krátkou dobu i celá zahrada. Vypadalo to opravdu jako z jihé světa, viděli jste "Mars útočí"? :-)

Zrudly i kmeny stromů.

A náš červeně natřený domeček chlumeckého zahradnictví se v té červeni kolem skoro ztratil.

Jenom fialové liriope zůstalo fialové, ale krásně fialové :-)

A vyvýšený záhon s perskou akácií, olověncem a jinými lahůdkami hrál všemi možnými i nemožnými barvami jako v Alenčině říši za zrcadlem.

Ale všechno jednou končí a tak i tohle žhnoucí nebe se rozjasnilo a ukázalo své podvečerně zlatavé obláčky, než se na krajinu snesl soumrak.

A jak se červená vytrácela, na krátký okamžik, než se úplně setmělo, se rozjasnila zelená a dala vyniknout tomuto překrásnému tisovci. Pak už jsme šli jenom spát, dobrou :-)

Tak nám konečně sprchlo. Po úmorných téměř 3 měsících sucha a vysokých teplot máme za sebou několik fází příjemného zahradnického deště, kdy se příroda mohla napít. Pravda, ještě toho nebylo dost, protože zem byla proschlá důkladně, ale buďme rádi za každý centimetr.

Důležité je, že rostliny pookřály, zvedly listy zpět ke slunci a začaly opět ukazovat svoje přednosti. A protože je ještě léto, kolem to kvete ostošest a stojí za to fotit :-) Tak se pojďte projít rozkvetlou zahradou ...

Bezpochyby jeden z nejkrásnějších velkokvětých trubačů. Úchvatná měkce červená barva.

Nemohu se vynadívat na tu nebeskou modř tohoto olověnce.

Ještě před 5 lety to byl takový ocásek ...

... a letos je z něj keř skoro metr do šířky se záplavou květů.

Série POPSICLE™ obsahuje snad nejodolnější mnohokvěty, které jsme doposud měli. Co do odolnosti mrazu tak I zimnímu mokru.

Že jsou dubolistky krásné, jsme přirozeně věděli. Ale o tom, že existují odrůdy, které jsou jako z jiného světa, jsme se přesvědčili až letos - Snowflake po odkvětu neodkvétá - jenom se lehce barví do zelenkava a vínova, což ještě více zviditelní její plné květy na obřích latách, které jsou v tomto období už převislé jako hrozny vína.

Vedle všech šlechtěnců a hybridů, není tahle krasavice přeci jenom ze všech nejhezčí? :-) Naprosto chápu, že si ji Van Gogh vybral jako něco, co provází jeho odkaz už navždy (jen to ucho si řezat nemusel ...).

V tomto období téměř každý, kdo přijede do našeho zahradnictví v Praze a vystoupí z auta, zadívá se na tento překrásný strom zahradě a pak jde přímo k nám z otázkou "copak že to je za tropicky vyhlížející strom v zahradě?" Je to perská akácie, nebo také kapinice, nebo prostě latinsky albízie. Strom ze Středozemí, ale dostatečně otužilý pro většinu území Česka a Slovenska, snad vyjma horských poloh a mrazových kotlin.

Příběh tohoto stromu - primo tohoto kusu - jsem už tady říkal, ale přesto pro nově příchozí tady je celá historie:

Před 6 lety jsme objednali větší zásilku stromů se silným kmenem pro náročné zákazníky, kteří nechtějí čekat, než jim malý stromek vyroste do dospělé velikosti. Tato akácie je poměrně dlouho měkká jak v borce tak ve větvích a při nešetrné manipulaci se snadno poláme či poškrábe. Tenhle kus byl typickým příkladem ignorace imigrantských brigádníků v italské školce, kteří - protože byl velmi těžký a jim jsou přeci nějaké pitomé stromy úplně putna - jej do auta narvali tím způsobem, že mu odřeli kmen na několika místech až na dřeň a to v šíři mnoha centimetrů. Vůbec nebylo pochyb o tom, že se to nezahojí tak, abychom jej vůbec někdy mohli prodávat. Ale nechtěli jsme ho ani odepsat, tak jsme jej dali do tehdy prázdné zahrady, teprve nedávno zavezené novou zemí z nedaleké stavby rodinného domu, kde vyhrabali mnoho tater velmi úrodného jílu. Udělali jsme mu pořádný kopeček, který radíme ke každé dřevině, která nesnáší těžkou půdu a přemokření a čekali, co udělá. Zakořenil velmi rychle a už druhý rok kvetl a obdařil nás novými přírůstky, zatímco staré větve seschly a odřezali jsme je.

Jsme ve Stodůlkách, tj. na kopci a kolem nás už nic vyššího není, takže na něj dost fouká, hlavně v zimě, i do jeho obnažených ran kmene. Jinými slovy přežívá ty nejhorší podmínky, které lze v Praze najít a i tak roste překrásně a každý rok se těšíme, až začne léto a zase se zazelená a vykvete. Roste rychle - někdy udělá i metrovou větev za rok a tvar koruny je typicky jižanský - deštníkový. Přesvědčil nás o tom, že zvládne vše, co se u nás může naskytnout, když už má zralé dřevo (mladé sazenice s nevyzrálou borkou nedoporučujeme).

A protože je z čeledi mimózovitých, na noc zavře své listy podobně jako pravá mimosa, která to dělá už při dotyku. Teprve tehdy vyniknou jeho chlupaté růžové chomáčky voňavých květů jako světélkující lampionky na stromu z Avataru :-)

V posledních několika letech se stala velmi populární odrůda Ombrella, která má pomalejší růst ale sytější květy zářivě purpurově růžové barvy. Jsou rovněž voňavé a strom je stejně mrazuodolný jako jeho rodič. Někteří pěstitelé tvrdí, že snad ještě o trošku vice, ale to jsme zatím neměli možnost vyzkoušet. U nás vydržely obě již -26°C, což je na středozemní krásku docela dost, nemyslíte? :-)

Každopádně i na mojí zahradě je vidět, že Ombrella díky svému pomalejšímu a úhlednějšímu růstu tvoří i vyrovnanější a plošší korunu.

Tak co, pořídíte si jednu domů? :-)

Vítr se utišil, cvrčci cvrkají, venku se nehne ani stéblo. Všude tma, jen lampy kolem domu osvětlují trochu z těch nádherných barev květů léta. A právě kvůli nim a kvůli vám jsem se vydal na noční lov barev a tvarů v zahradě. V jedné ruce příruční svítilnu, ve druhé foťák. A před sebou barevnou nádheru, kterou jakoby bodové světlo jenom na chvilku vylouplo z temnoty, než zase zhasne. Jako jednotliví herci, jež se na malý okamžik objeví na scéně a zasvítí na ně kužel světla z reflektoru a pak zase pohasne a objeví se jiný, a pak další, a tak do té doby, než se všichni ukáží a vystřídají. Takovou mám pro vás dnes nachystanou show. Připraveni se dívat? Jdeme na to ...

Jedna z nejdéle kvetoucích rostlin pro letní období je perovskie. I když popravdě, to co vidíte krásně fialové, jsou vlastně poupata, která se rozevřou do drobných, ještě tmavších květů až tak za týden, ale ještě předtím dokáže celý keřík navodit nádhernou fialovou atmosféru.

Nedávný šlechtěnec této zlaté túje se má čile k světu a dělá přesně to, co jeho jméno slibuje: Navždy zlatý (4ever Goldy).

Jedním slovem překrásná.

Proč jsou asi levandule stále tak populární ... asi proto, že jsou pěkné :-) Jednu jsem si přidal do nové miniskalky u bazénu a vyjímá se tam náramně!

Věřte nebo ne, tenhle trýzel kvete už přes dva měsíce. A nádherně voní. To je vytrvalec, co? A v žádném případě se nezdá, že by chtěl končit :-)

První je jenom jedna. A v říši hortenzií stromečkovitých byla tato první v růžové barvě.

Rozkvetly trubače, takže léto konečně začalo :-)

Musel jsem to vyfotit další den znovu - bylo tak krásné podvečerní slunce ... v naší pražské prodejně se cítíme jako v pohádce :-)

SAFRO(vo) velmi pozdní odpoledne ... :-)

Stíny se prodlužují, slunce zlátne a všude kolem barvy nabývají na sytosti a lidé zvolňují krok. Tak vypadá jedno krásné slunečné odpoledne v naší pražské prodejně. Miluju barvy. Tak tentokrát zkusím nabídnout něco z té barevné nádhery všude kolem.

třapatka "MARMALADE" a gaura "GAMBIT ROSE"

pěnišník "TORTOISESHELL ORANGE"

Pokaždé, když projdu uličkou s japonskými sturači, zpomalím, abych si užil vůni jeho překrásných květů. Je tam příjemná, nasládlá a unikátní. Odrůda PINK CHIMES má navíc květy jemně růžové a výrazně patrovitou stavbu větví.

Ke sturačníkovitým patří i sturačník chlupatý se svými hrozny krémově bílých roztřepených zvonečků.

Vajgélie jsou na jednu stranu běžné, parkové keře, ale na druhou jsou to senzační a bezproblémové rostliny, jejichž počet nových odrůd stoupá, protože stále je co vylepšovat. Například bohatost kvetení jako v případé této odrůdy RUMBA.

Vajgélii MARJORIE mám lehce přistíněnou pod větvemi jerlínu. Vůbec jí to nevadí a je půvabná.

Vajgélie OLYMPIADE® se kromě květů pyšní ještě svítivě ztaložlutými listy.

Týhle holce tu říkáme familiérně Viktorka, ale správně se jmenuje VICTORIA. Patří k těm odrůdám, které si drží moc pěkný tvar a moc nerostou.

BRISTOL SNOWFLAKE nese květy jako čerstvě padlý sníh. Okouzlující odrůda.

Tak jsme se dočkali lepšího počasí, ale že to trvalo, co? Sluníčko dnes začalo hřát tak, jak se na konec května patří a zahrada, před dvěma dny vydatně zalitá, začala se svými kouzly pokročilého jara. Květy kam se člověk podívá a foťák cvaká a cvaká ...

magnólie "CHARLES COATES" voňavá a okouzlující

Kolekce rorodendronů pana Hachmanna je fascinující a dechberoucí. Tenhle kousek se jmenuje ALEXIS.

Ptá se blondýna pilota:
"Prosím vás, slyšela jsem, že letos poletí červená. Nevíte náhodou v kolik??"

Furt. Protože červená jako tahleta nevyjde nikdy z módy :-)
pěnišník "ERATO"

Miluju kapradiny. Obzvlášť ty velké. Připadám si pak zase jako malý špunt v lese a čekám, že zpoza nějaké vykoukné skřítek a bude si chtít hrát :-)

pérovník pštrosí

Dokážete si představit rozžhavené ohniště, když ustávají plameny, ale uhlíky ještě žhnou? Podobným způsobem 'hoří' květy této azalky ...

azalka "GLOWING EMBERS"

Tzv. kanadské šeříky (šeřík Prestonové) jsou hybridy kanadské šlechtitelky stejného jména, které vynikají silnou mrazuvzdorností, pozdnějším a déle trvajícím kvetením trochu jinak sestavených květních lat. I vůně je jiná.

šeřík Prestonové "AGNES SMITH"

Loni touhle dobou jsem mokrý od hlavy až k patě vodou za bazénu. Letos jsem mokrý od hlavy až k patě vodou dešťovou. Abych se nevyjádřil špatně - jsem rád, když zaprší, zejména letos bylo deště po suchém nástupu jara potřeba. Ale venku je dnes zase jen asi 12 stupňů, to se i rosnička předpovídatelka šla schovat a vymýšlí novou sloku pořekadla "březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, květen - ..."

Ať už je to jak chce, zahrada po dešti pookřála a květy rododendronů a azalek se otřepaly a znovu napřímily své hlavy k nebi, kde zítra má vylézt sluníčko. Tak se těším. Pojďte se mezitím projít naší zahradou :-)

Děkujeme za dnešní návštěvu, přijďte zas! :-)

Vždycky když v sobotu večer přijíždím z práce domů, už je tma a já se těším na to, jak vystoupím z auta a nechám se okouzlit vším, co za těch pár dnů, co jsem tu nebyl, vykvetlo či narašilo. Rozsvítím všechna světla kolem domu včetně pomocného světla na mobilu a jdu prohlížet zahradu. Jsem ze všeho unešen a nadšen a nejradši bych zůstal spát venku někde na trávě a opájel se tou vší nádherou. Jenomže bych překážel miliónům mravenců, žížal, kosů a ostatní havěti, kteří si zahradu přisvojili a nechají mě v ní procházet a pracovat, ale už ne bydlet. Na to mám prý dům a že oni mi tam taky nelezou. Tak jo. Souhlasím s omezeným přístupem a nechám jim, co jejich je. Ale fotit to budu furt :-)

Letos se mi podařilo zachytit tento ronďák těsně po rozkvětu v jeho nevyšší barevné sytosti. Bravo, pane Hachmanne, tenhle kousek se Vám opravdu povedl!

Nebesky modrá. Ten název fakt sedí.

Čilimník ALLGOLD je momentálně samozvaným králem zahrady. Okolní magnólie se mohou na hlavu stavět, stejně se každý nejdřív a hlavně podívá na něj. Zaslouženě. Je překrásný.

Letos se nám podařilo v jedné velmi kvalitní školce sehnat naprosto neuvěřitelně krásné stromy tohoto sturače. Tento týden vykvetly a jsem z nich na větvi. Nejradši na některé z těch jejich :-) Stromy jsou silné a pěkně zapěstované a květy jsou tak okouzlující a voňavé!

Dnešní počasí bylo dle zpráv z různých koutů země vpravdě roztodivné. Tu pěkně, onde hnusně, u nás na jihu naštěstí nádherně :-) Sice až odpolko, ale díky za to. A tak jsem si užíval a samosebou fotil. Jak doma na zahradě, tak i něco málo ve městě.

Na tuhle koukám z oken pracovny ...

Lahůdka.

Neskutečné množství květů na tak malé rostlině.

Skvostná.

Jako z porcelánu.

rhododendron cinnabarinum "Wasgau"

Mňam, indiánské borůvky, už aby byly zralé :-)

Dnes jsem jel do Českých Budějovic s jasným záměrem - zvěčnit tuto nesmírnou nádheru - několik mnoho magnólií kolem centra města. Některé už sice měly naspěch s odkvětem, ale i tak se ještě většina snažila nabídnout to nejhezčí, co měla. Pro mě - milovníka magnólií - doslova magnóliové nebe. A když se podíváte na tuhle fotku pozorně, na reklamní plachtu vlevo nahoře s nadpisem Šangri-La, opravdu jsem se trefil :-) Protože v českobudějovickém muzeu, kolem kterého tyhle krasavice rostou, právě probíhá výstava stejného jména o hledání ztraceného ráje Nepál - Tibet - Bhútán - Indie.

Různě se tu proplétají 3 varianty Soulangeovy magnólie (základní, Rustica Rubra a Alexandrina) a hvězdokvětá (základní a Royal Star).

Magnólie byly krásné. Impozantní. Sice jen na krátko, ale určitě ta nádhera stojí za to. Cestou zpět domů jsem se stavil pro vodu u studánky v lese. Tam snad bylo ještě líp. Vzduch voněl, všude bezpočet jemných melodií ptačího zpěvu a sluncem prohřátý les. Sundal jsem boty a uvědomil si, jak neslyšný může být člověk naboso v porovnání s obutým. Šel jsem tak tiše, že jsem slyšel úplně všechno. I jak se z hromady klacků sunuly suchým listím užovky. Koukly na mě, otočily se a plazily se klidně dál tvoříc prapodivné osmičky furt dokola. Všude kvetly barvínky, fialky, pryskyřníky, blatouchy, sasanky a ještě nějaké petrklíče. Byla to nádhera. Pak na mě dorážel žluťásek, asi se chtěl pářit, ale já zrovna neměl náladu. Měl jsem mu říct, že mě bolí hlava, ne? :-) Za chvilku ale letěl dál a viděl jsem takovýho žlutýho datla, že by žluna? V ptácích se moc nevyznám. Zrovna oklofával kmen břízy. A já furt koukal na zem, co kde kvete, koukněte se taky ...

Koupil jsem si novej foťák. Musel jsem. Někdo jiný měl pocit, že ten můj předchozí je fakt dobrej a vzal si ho ... Už ho mám asi od února a dost jsem se s ním trápil, přestože ten chlapík v prodejně tvrdil, že je to nástupce toho, co jsem měl předtím. Ale je tak malej, že mám pocit, že mu ublížím. Až nedávno, když už zimě teklo do bot a venku začalo být co fotit, jsem se s ním naučil pořádně pracovat a musím potvrdit, že je fakt skvělej. To jen já byl nedočkavej a myslel si, že všechno půjde samo :-) Sice dá větší práci udělat makro, ale ten detail je senzační. Koukněte na tyhle droboučké kvítky meruňky Luizet. A to byly asi 2 metry daleko bez teleobjektivu. Prostě Carl Zeiss objektivy stojí za to.

A vůbec, máte čas všímat si detailů? Příroda je tak krásná právě v detailech. A na začátku jara ještě krajina nepřekypuje množstvím, velikostmi a barvami, tak je každý kvítek radostí, ke které se musíte přiblížit, abyste jej docenili. Stojí to za to, zkuste to :-)

Berberis linearifolia "Orange King" - dřišťál čárkovitý

Ty květy mají asi jenom centimetr.

Armeria maritima "Splendens" - trávnička mořská

Aubrieta gracilis "Kitte" - tařička něžná

Helleborus orientalis "Dark Red" - čemeřice východní

Adonis vernalis - hlaváček jarní

Magnolia x loebneri "Leonard Messel" - šácholan Loebnerův

Rhododendron neriiflorum "Burletta"

Geum coccineum "Borisii" - kuklík šarlatový

No a protože dneska bylo úplně nebesky krásně, přišlo mi škoda celý den jen odpočívat, tak jsem vzal rukavice a nářadí a vyrazil obdělat kousek jednoho staršího záhodu u oken pracovny, abych měl na co koukat :-)

A po asi 3 hodinách to vypadalo takhle ...

Tak jestli taky rádi tvoříte, dejte se do toho, ať máte ze sebe radost :-)

Také jste to dneska cítili ve vzduchu? Jaro konečně dorazilo. Bylo to až opojné a po velmi studeném březnu jsme z toho opravdu nadšení. Tak se radujte a užívejte si ho taky :-)

To už snad přehání, ne? Před chvílí dokonce zaznělo hromobití, neuvěřitelné ...

Hledal jsem na webu nějaké kloudné slovo o Velikonocích, abych se trochu dovzdělal a potěšil duši. Krom bezpočtu nicneříkajících religiózních frází jsem si všiml několika velmi pěkných maleb úžasného výtvarníka jménem Greg Olsen. Je Američan a jeho malby jsou prodchnuty jeho probuzeným vědomím. Maluje duší a cítí krásno. Není proto divu, že vedle přírodních a rodinných výjevů často zobrazuje Ježíše.

I když současná většinová společnost není nakloněna vnímání tohoto svátku v jeho prapůvodní podstatě vzhledem k nevíře v cokoli většího, než jsme my sami, včetně Ježíšovy existence, všímám si, že je čím dál více těch, kteří ano. A protože jsme zahradníci a protože ne každého určitě baví moje povídání na toto téma, ke dnešnímu svátku jsem vybral obrázek tohoto malíře nadepsaný slovy, jež nám všem po vleklé zimě a dlouhotrvajícícmu chladu určitě mluví z duše ...

Mějte se krásně a usmívejte se, protože není nic hezčího než teď :-)

My už bychom vážně chtěli jaro ... fakt.

Tak a je to tady. Jaro. Nastalo v sobotu a sotva nastalo, po poledni pro změnu nastala taková zima, že se nám kouřilo od pusy. Ale pravda je, že za poslední 2 dny se počasí během dne vytáhlo a i když venku ještě není cítit ta typická čerstvá jarní vůně, zima už snad nebude.

I tak už něco rozkvetlo, stálezelené rostliny pomalu opouštějí své ochranné nažloutlé kabátce a začínají svítit mnohými odstíny zelené a místy i žluté či bílé, nebo naopak červené. Prostě příroda se začíná vytahovat s barvami i pupenci, tak jí popřejme hodně síly a odhodlání.

Tento lýkovec začal teprve kvést a voní tak silně, že když zafouká vítr, ucítíte ho na několik kroků.

Jedna z nejkrásnějších a nejmrazuvzdornějších bobkovišní nese jméno po nejvyšší činné sopce Evropy a je stejně tak impozantní jako onen vulkán. Její listy jsou tuhé, kožovité, malebně zvlněné a v zimě neztrácí zeleň. Roste extrémně hustě i bez stříhání a není moc velká - dorůstá kolem 2 metrů výšky i šířky a kromě všech estetických kvalit působí i jako přirozené útočiště a domov pro užitečné ptáky našich zahrad.

Jen malý kousek vedle Etny roste tenhle překrásný pieris. Kvete časně - už nyní se z malých purpurově červených poupátek klubou konvalinkové květy světlounce růžové až bílé barvy. Vypadají jako vyrobené z toho nejkvalitnějšího porcelánu, protože stejně jako když se podíváte skrze stěnu kvalitního šálku proti sluníčku, je mírně průsvitný stejně jako droboučké konvalinky květů tohoto pierisu.

Tento cedr necedr je pokaždé velkým lákadlem mezi pestrolistými rostlinami.

Na osluněném kraji lesa už nesměle vytahuje první květy tento úžasný modrofialový barvínek. Za chvíli bude jeho překrásný, stálezelený koberec lesklého listí celý fialový od květů. Zajděte někam do lesa a uvidíte! :-)

A jestli se dokážete těšit i z obyčejných dřevin, určitě vás upoutají právě se otevírající žlutavé jehnědy lísek. Už se těším na oříšky ...

Tak tahle rostlina je opravdu unikát. Nemyslím ten taxon ale konkrétně tuhle odolnou krasavici. Před léty, už tomu může být tak 15 let, jsem si ji objednal v jednom zásilkovém zahradnictví na základě jejich nádherných fotek v pestrobarevném katalogu - tehdy jsem ještě neměl zahradnictví. Rostlina došla - spolu s ostatními - a byl to - stejně jako ty ostatní - takový chudáček chcípáček, ale moc jsem o něj stál, tak jsem ho zasadil a každý rok čekal, až mi vylezou dva listy. O květech jsem si nechal jenom zdát. Po asi 5 letech jsem to vzdal a už se každé jaro nechodil koukat, jestli něco vylezlo ze země. Záhon jsem nechal ladem a vše v něm rostlo svým životem. Jaké překvapení mě včera čekalo, když skrze poházené tújové větve, které tam zůstaly neuklizené od loňského stříhání živého plotu se sousedem, vylezla tahle nádhera. No řekněte, není to krása se takhle prodrat k životu? Tak se zase začnu chodit na tohle místo koukat, co se děje a omluvím se kytičce, že jsem ji svými návštěvami zanedbával :-)

A dlužno říci, že právě díky oné zásilkové službě a ještě několika dalším prodejcům jsem se před asi 11 lety rozhodl založit své vlastní zahradnictví, kde se zákazníci nebudou podvádět nepravými odrůdami a slabými rostlinami. Takže jim vlastně moc děkuju! A je jenom na vás říci, zda se mně a nám všem to povedlo a splnil jsem důvod, pro který jsem se do toho pustil.

Zelená je nejenom tráva ale i naše zahradnictví. Jako už obvykle jsme sezónu otevřeli velkým množstvím stálezelených rostlin, mezi něž patří všechny možné cesmíny, bobkovišně, pierisy, leukotoe, rododendrony, azalky, kalmie a samozřejmě i něco s jehličnatých dřevin, jasně že jen ty nejhezčí :-)

Ale jaro má i jiné barvy - vilín "ARNOLD PROMISE"

Probouzejí se už i čemeřice.

Pozor pozor, na vědomost se dává, že od soboty 28.února už plně zahradnicky fungujeme v pražské prodejně a od pondělí 2.března v té chlumecké. A aby bylo na co koukat a z čeho se těšit, přivezli jsme pro vás na ten úplný start sezóny překrásnou barevnou směs velkokvětých prvosenek z české školky. Ty sytě zlatožluté navíc překrásně voní! Tak se stavte pro něco pěkného do zahrady nebo jenom do jarních truhlíků, máme otevřeno v Praze každý den od 9 do 19 a v Chlumci kromě neděle od 9 do 18 hodin. Těšíme se na vás, na všecky!

Potěšit se můžete i velkokvětými maceškami, bez kterých by jediná londýnská putyka nepřežila zimu, neboť jim u těch typických PUBů kvetou v truhlících před okny a na teráskách opravdu od listopadu až do jara. Fantazie z pohledu našeho klimatu :-)

A taky cibuloviny jako jsou tulipány, narcisy, hyacinty a krokusy.

Ale pokud patříte k našim stálým, ničehož se neobávejte - dřeviny dorazily také a nové keříky a stromečky budeme navážet celé jaro, slibuju :-)

Pamatuji si, že mi bylo asi dvacet a kousek, když jsem si TO uvědomil. Poslední foťák, který jsem do té doby měl, byla taková ta stavebnice, co jsme si jako děti vyrobili na základní škole pod dozorem soudruha učitele, spíš pro ten pocit, že dokážeme něco sestrojit, než že to dělalo bůvíjaké fotky. A když mi bylo 21, poprvé jsem navštívil jiný kontinent. Tehdy jsem byl nepřiznaný buddhista a žil jsem pro úplně jiné ideály než mí vrstevníci a když někdo chtěl vidět fotky z mých výletů a cest, nikdy jsem žádnou neměl a vysvětloval jsem, že nevěřím, že fotka mi může někdy třeba jen zčásti nahradit můj vlastní zážitek. Žil jsem pro okamžik, který jsem si plně užil a všechny zážitky mám schované tam, odkud je nikdo nemůže nikdy ukrást. Byl jsem v tu dobu plně přesvědčen o správnosti svého konání ...

Dnes je mi dvakrát tolik a koukněte se na to - náš web je plný fotografií, které dělal stejný člověk, který vám tohle píše. Těch fotek tu je mimochodem přes 5000, dokážete si to představit? Co se změnilo? Popravdě, mnoho ne :-) Ale nedlouho poté, co jsem se vrátil z prvního dalekého výletu bez jediné fotky, jsem pochopil, že fotky tu nejsou pro mě. Jsou tu pro ostatní. Pro vás. A i když fotka nikdy nedokáže zprostředkovat můj zážitek, nabídne svému pozorovateli jiný - ten jeho. Začal jsem fotit asi ve 23 letech. Severní Amerika. Jižní Afrika. Anglie. Jižní Evropa. Moje zahrada. Naše zahradnictví. Všude, kde jsem byl, všude kolem mě, co mě uchvátilo. A dělá mi velkou radost, když se o to mohu podělit. A i když na vás nevidím, vím, že si moje fotky rádi prohlížíte a pro každého z vás má každá z nich jinou výpověď. A i když je místy okomentuji, stejně si z nich vezmete něco jiného. A to je v pořádku, dívejte se dál :-)

Dnes nabídnu fotky bez tématu, prostě to, co jsem nestihl loni zpracovat a zveřejnit. I když jednoho jmenovatele to zaručeně má = radost z toho, co jsem viděl. Tak se zkuste na chvíli radovat taky :-) Nic neřešte, zapomeňte na starosti a dívejte se. Dnes vám do toho nebudu mluvit, slibuju :-)

A to je dneska všechno. Ale nebojte, až vylezou letos první jaterníky, jsem zpět. I když, jak se znám, ulovím něco ještě mnohem dřív :-)

Vítejte v roce 2015 a v zahradnictví, které možná přejmenujeme :-) Ba ne, dělám si legrandu, ale bylo by fajn uctít tuhle krasavici, že jo? Je to jediný strom, který v naší pražské prodejně rostl, než jsme se nastěhovali před téměř 7 lety. Všude jen plevel, náletové vrby a křídlatka, ale skoro uprostřed plochy rostla krásná, tehdy ještě nepříliš vysoká ale už pěkně macatá borovička. Tak jsme udělali všechno proto, aby tam zůstala, i když je přímo pod dráty a u sloupu vysokého napětí.

I ona má svou historii, kterou jsem se dozvěděl teprve loni v létě, když k nám přišel muž kolem padesátky a hovořil horší češtinou. Šel od brány přímo k ní, tam se zastavil a se zalíbením si jí prohlížel. Došel jsem až k němu a ještě než jsem se stačil cokoli zeptat, pověděl mi, že ji tam vysadil on. Před asi 10-12 lety, když tam pracoval v autoservisu. Že někde sehnal takovou malou a pěknou a protože se nechystal jet brzy domů, tak jí prostě zasadil rovnou doprostředka. A jak byl rád, že tam zůstala. Už si nepamatuju, ze které východní země byl, ale koupil si u nás jednu raritní magnólii pro manželku, protože se už vrací domů a chce jí dát něco speciálního, když na něj tak dlouho čekala :-)

Borovice pouští každý rok spoustu ohromných šišek, které hážu zpět do zahrádky, co jsme kolem ní vytvořili a tvrdím, že až to bude plné šišek, půjdu do důchodu. No ale pak zjistím, že mi je odtud maminky s dětičkami vybírají jako suvenýr. Takhle se důchodu asi nedočkám :-)

Naše nedávná novinka a už kvete. Jakmile je zima vlídnější a trochu tepla a slunce, jde do květu a úžasně voní.

Jsem převelice rád, že po 10 letech fungování našeho zahradnictví je nejenom podle nejenom mého soudu, ale i podle vašeho názoru portugalský vavřín jednou z nejhezčích stálezelených rostlin jak pro živé ploty, tak i pro solitérní výsadbu. Tento keř je elegantní, bezúdržbový, kompaktní a skvěle mrazuvzdorný - v mnohých případech více než některé velkolisté bobkovišně.

Začátkem léta bohatě kvete a v zimě mu úplně zrudnou mladé větvičky a řapíky listů.

Znáte panašovaný buxus (zimostráz)? Vypadá moc hezky.

Další fešanda, co umí červenou barvu a nejenom v zimě, se jmenuje blýskavka.

Etna je po právu považována za jednu z nejotužilejších a nejkrásnějších bobkovišní pro naše klima. Je to pravý klenot, který I v tuhé zimě září svou úchvatně smaragdově zelenou barvou tuhých, lesklých listů.

Stálezelené hlošiny jsou oblíbené, rychle rostoucí keře, mezi nimiž hrají prim pestrolisté variant. Tato odrůda nabízí největší množství žluté barvy mezi doposud vyšlechtěnými odrůdami.

Další velmi oblíbenou bobkovišní je rychle rostoucí Novita s velkými listy.

I některé trvalky zůstávají neopadavé a v zimě moc pěkné.

Pokud uvažujete o jehličnaté kulise do plotu nebo celému živému plotu, která má vyrůst rychle a být mohutný, prohlédněte si tento cypřišoveč. K jeho velkým přednostem patří sytě zelená barva i v zimě - nehnědne, ani neztrácí chlorofyl.