Fotky

Už nějakou dobu máme na našem Youtube kanálu i playlist s krátkými videi SHORTS, o kterých někteří z vás možná neví. Jestli máte chuť jen na jednohubku na rozdíl od běžných a delších reportáží, přihlašte se a nic nového vám neuknikne 😊 Přidáváme každý týden - podle možností 😎.

Zrovna dnes jsme přidali nové video v obou formátech - jako klasický krátký 1minutový short/reel, ale protože mi bylo líto těch krásných záběrů první letošní silné jinovatky, stejně jako vybrané hudby, kterou miluju a chtěl jsem se o ni s vámi podělit, udělal jsem i celé 5minutové video. Tak koukněte 📺 a povězte nám v komentářích, jestli se vám líbí 💬.

Zajímá vás, kdo je oním hudebníkem? Jmenuje se Christopher Ferreira, je to skladatel a pianista, který se proslavil svými neoklasicistickými skladbami pro klavír. Jeho první kompletní nahrávka sólového klavírního díla The Piano Pieces je z roku 2011. Je známý svým nostalgickým a evokativním stylem hudby, který často používá ve filmových projektech. Rád kombinuje tradiční a moderní prvky ve svých skladbách, což mu umožňuje vytvářet jedinečný a působivý zvuk.

Pro mě se stal nesmrtelným soundtrackem k filmu Proměna (The Shift - Ambition To Meaning - 2009 - na ČSFD neuvěřitelných 83%), kde dokonale vystihl náladu filmu s hlubokými myšlenkami dnes již nežijícího Wayna Dyera (1940-2015). Dyer byl jedním z nejmilovanějších motivačních mluvčí a psychologů v USA. Svým typicky laskavým projevem a s mnohaletými zkušenostmi člověka, který se vymanil těžkému osudu a všechny rány, které dostal, mu nakonec umožnily pochopit trápení svoje i lidí kolem. Ve filmu popisuje své životní proměny a ukazuje lidem, kteří o něm přijeli natočit dokument, s čím se vlastně potýkají a jestli by nebylo lepší toho nechat a pustit do svého života opravdovost a skutečnou lásku.

Přestože se jedná spíš o artový film, vystupují v něm hvězdy jako Portia de Rossi, Michael deLuise, Shannon Sturges a Don Franklin. Jestli máte teď, během zimního volna, čas a dost možná právě teď ke konci roku, kdy máme větší tendenci bilancovat a ptát se, jestli byl rok dobrý, nebo co nám schází, koukněte na něj a nechte se povznést a třeba i zažhnout proměnu. Tady je celý film v angličtině. S českými titulky jej nabízí Prime Video.

A ať už na film kouknete nebo ne, užijte si konec roku a do toho nového přejeme hodně síly a víry, že bude lepší než ten předchozí 🥳☺️💪

No, zaskočilo mě to, přiznávám, když mi kolegyně v neděli napsala, že na mě kouká v televizi. Nova se rozhodla do závěrečného dílu pořadu Vaše kouzelná zahrada, vánočního vydání, vložit mou reportáž o ořechoplodcích z babího léta. Nejspíš abychom se už teď mohli těšit na pulsující život v našich zahradách od příštího jara.

Znáte vůbec ořechoplodce? Někdy se jim říká i ořechokřídlec. Jsou to většinou modře kvetoucí, opadavé keře s aromatickými listy různých barev a vzdušným habitem, které se hodí do prérijních kompozic a slunečných záhonů, které moc nezaléváte. Kvetou od srpna do října – podle odrůdy a jsou moc pěkně v kombinaci s třapatkami a třapatkovkami, okrasnými trávami, agastache i mrazuvzdornými fuchsiemi.

Koukněte na reportáž v archivu pořadu (začíná od 3:00), kde je dostupná ale jen krátce, ale trvale je dostupná na Voyo. A jestli nemáte čas na video, tady je pár fotek těch nejpěknějších kousků.

Podzimní barvy dokážou jednoho fakt uchvátit a jeřáb Dodong patří k těm, co vás nechají se zatajeným dechem, když ho potkáte v ten nejlepší okamžik. No koukněte, není fantastický?

A jestli si rádi čtete o rostlinách a zajímá vás více než jen velikost a odolnost, koukněte na jeho popis. Nedávno jsem narazil na velice podrobnou korejsko-americkou studii která dobře mapuje jeho zrod a to nejdůležitější jsem obsáhl i v našem textu.

Takhle vypadá v létě.

Plody se tvoří už od konce léta.

A vydrží až do podzimu, když se začne barvit listí.

Využijte pěkného podzimu bez mrazů a s příjemnou dávkou sluníčka se vydejte do zahrady něco zasadit. Dokud je zem kyprá a nezamrzlá, kromě exotických a choulostivých rostlin lze sázet cokoli. My jsme vykopali pár rebarbor a vysadili nebeské bambusy, tedy nandiny. Jsou opravdu nebeské, víte, jak šustí? 😊 No, jako bambus přeci!

Znáte je - ty nandiny? Jsou to stálezelené keře a lidově se jim říká nebeský bambus, protože jejich tenké listy mají tak zvláštní texturu, že při dotyku šustí jako bambusový háječek ve větru. A jsou nebesky krásné, proto ta kombinace :-) Ta žlutozelená, u které stojím, se jmenuje LEMON AND LIME.

Ale její žlutozelená barva je výjimečná, protože skoro všechny ostatní se pěstují hlavně pro jejich červenající listy na podzim a v zimě a lososové až červené listy zjara. Takhle vypadá botanický druh bez odrůdy.

Kromě barevných listů umí starší keře na podzim a v zimě i krásné korálky červených plodů.

Takhle krásně se na podzim červená třeba odrůda Gulf Stream.

Naprosto unikátní a vzácná je jemnolistá Filamentosa.

Asi největší show dokáže nabídnout strhující Firepower, která nejenže hraje několika barvami, její listy navíc mají dvojí až trojí tvar.

V neděli 27. října jsem vám v pořadu Vaše kouzelná zahrada na TV Nova ukázal stálezelené hlošiny Ebbingeovy. Tahle podzimní perla jsou krásné stálezelené keře v několika barvách, které právě teď – na podzim bohatě kvetou a nesmírně voní. Letošní podzim je natolik pěkný a k rostlinám vlídný, že po dlouhé době nabídly druhou vlnu květů, takže když u nás projdete zahradou nebo jen uličkou s těmito keři v prodeji, jejich sladká a silná vůně vás naprosto očaruje. A jestli nemáte čas zkouknout celou reportáž v archivu, tady je pár fotek těchto odolných a pěkných dřevin.

Takhle vypadá ta největší - botanický druh. Roste bujně a rychle a nabídne mohutnou clonu a výplň.

Její zmenšená verze je Compacta.

Nové listy.

Podzimní květy.

A krásná je i jako stromek.

Všechny ostatní odrůdy jsou pestrolisté. Toto je Limelight.

Opačnou barevnost má Gilt Edge.

Moc krásně vybarvená a bujná je Eleador.

A nakonec můj největší oblíbenec - kompaktní odrůda s banánově žlutými listy MARYLINE.

K něčemu se vám přiznám. Když jsem před nějakými 20 lety se zahradnictvím začínal, vůbec jsem neměl rád trávy. Jako dítě z venkova jsem jich asi měl dost z polí a luk 😊 Trvalo mi dost dlouho, než jsem jim přišel na chuť a dnes už jsem přesvědčený, že to bylo přesunem do města, kde mi najednou ta uvolněnost letních luk chyběla. Znáte to, když jdete na výlet do přírody a kolem pěšinky máte množství vysokých divokých trvalek a trav a každou chvíli máte chuť si nějakou pohladit, nebo jen sledujete, jak se vlní ve větru? Najednou je vůkol asfalt a beton a i když jsou kolem zahrádky, ta přírodní uvolněnost chybí.

Až jsem si všiml moderních výsadeb kolem pražských administrativních budov, kde se v posledních letech okrasné trávy staly klíčovou dominantou celé kompozice a to mnohdy i ve více druzích najednou. Na přísně vymezeném prostoru se nyní rozrůstaly bohaté trsy s jemnými i silnými stébly, které od léta kvetly a svými chvosty zjemňovaly ten urbanistický prostor a i když nenabízely moc barev, měl jsem pocit, že tam můžu kdykoli dojít a pohladit si je stejně, jako když jsem chodil do přírody a hladil trávy podél pěšinky. A může to udělat i kdokoli jiný, kdo jde okolo, čeká u semaforu na zeleného panáčka nebo jen kolem prochází na svou polední pauzu.

Takže dneska tu jsou trávy a jejich rozmanitá krása. Užijte si je! 😊 Jejich druhová pestrost je tak úžasná, že si zaručeně vybere každý, slibuju. Od nízkých a přízemních, přes středně vysoké až k vyšším než člověk; úzké a strnulé stejně jako široké a rozevláté, barevné listem i květem a proměnlivé v sezóně a na podzim. Prostě je to nádhera a kompozice založené na různých druzích trav v botanických parcích i ve veřejné zeleni dokážou rovnocennou nádheru jako keře.

Toto jsou miscanthusy.

Vezmeme to od podlahy, tedy od těch nízkých. Jako třeba kostřavy. Většina má modrostříbrné listy.

Tu nejsvěžejší zelenou barvu a nejměkčí listy má rovněž nízká rákosovka. Jen si na ní dejte pozor - ráda zdrhá a za čas roste tu i tam, je to takovej lump, ale moc krásná.

A má i ségru s panašovanými listy Aureola.

Nižší, ale tentokrát se zářivě červenými listy je Imperata.

A ještě jedna nízká tráva, tentokrát tak jemná, že ji máte chuť pohladit pokaždé, když jdete kolem. Jmenuje se kavyl péřovitý.

O něco vyšší je dochan. Tyhle zaječí ocásky jsou asi nejpopulárnější trávou vůbec.

A mají i zakrslé odrůdy - červené květy má Burgundy Bunny.

A na podzim zlátne.

Máte-li radši stříbro, koukněte na ozdobnice. Jakmile jim dozrají květy, koncem podzimu se jejich semenné laty změní v tato chmýří.

Ale to jsem předběhl sezónu. Většina z nich je atraktivní odlišnými barvami květů. Třeba Red Cloud je bronzově červený už v létě.

Nebo jantarově oranžová

A co takhle žlutě proužkované listy? Zebrinus

Chtělo by to i nějakého obra. Třeba giganteus. Umí až 3 metry.

Moc mohutné? Chápu. Pojďme k něčemu jemnějšímu. Metlice. tyhle trávy vypadají jako béžové obláčky.

Léto.

Podzim.

Prosím? Jo, proso! To taky :-) Těch je dost ...

Prairie Sky

Heavy Metal

Squaw

Bezkolenec. Vzpřímená tráva z rašelninišť a vřesovišť, která zvládne i bahno.

A nakonec jsem si nechal parádu všech parád - třtinu. Není tohle nepřehlédnutelný maják?

Overdam

Potřebujete zredukovat magnólii, aby se kolem ní dalo chodit nebo pod ní mohly růst menší keře? Pojďte se podívat, jak na to. Není to těžké, jen se nebát zlýho vlka! Naše nové video na youtube 😉

Naše republika má zbrusu nový zahradnický televizní magazín. Jmenuje se Vaše kouzelná zahrada a vysílá jej TV Nova. Je to v našich mediálních vodách unikátní pořad, který se věnuje výlučně zahradám a rostlinám – bez kutilství nebo mazlíčků. Provází jím zámecký zahradník Roman Kváč ze zámku Kačina, který ukáže, jak pěstovat různé druhy zeleniny a pak z ní v kuchyni něco dobrého udělat. Já vám v zahradnické reportáži každý týden ukážu něco pěkného do okrasné části zahrady. Tentokrát ve druhém dílu to budou třapatkovky, tedy echinacey, tak se dívejte v neděli ráno v 8:55 nebo si pořad prohlédněte ve vašem televizním archivu nebo na Voyo.

Všechny květiny jsou krásné. Ale třapatky jsou teď nejkrásnější, no podívejte se sami. Jednoduché, poloplné, ale i ty plnokvěté teď mají druhou nejsilnější fázi kvetení a je to taková nádhera, až oči přecházejí. A jsou to třapatky nebo třapatkovky? Moderní nomenklatura se přiklání k výrazu třapatkovka, aby se oddělil rod rudbeckia, který nesl české jméno třapatka (lesklá, zářivá, srstnatá atd.). Snažíme se dodržovat správné pojmenování, přesto si myslím, že to není důležité, protože jsme všichni zvyklí nazývat echinacey třapatka a rudbeckie prostě rudbekie, ale s kapacitami se hádat samozřejmě nebudu 😊.

Třapatky jsou nenáročné, pokud jim najdete správné místo a dáte to, co potřebují. Jste třapatkoví nováčci? 😊 Inu dobrá, tady nabízím několik rad pro jejich úspěšné pěstování:

• potřebují plné slunce nebo jen lehounký polostín, hlavně ty vysoké nesnáší zastínění – vytahují se pak za sluncem a ohýbají

• jsou to prérijní trvalky, takže vyžadují prohřátou zem – přemíra zalévání a vododržná zem jim škodí a může způsobit uhnití kořenů nebo půdní plísně

• přesto pro dobré zakořenění je nutné je po výsadbě pravidelně vlhčit, aby do první zimy udělaly dobré kořeny, od druhého roku zalévejte jen za velmi suchého období

• na druhou stranu v záhoně s propustnou půdou je můžete zalévat častěji, pokud je necháte mezi zálivkami vyschnout, budou bujnější a mít hezčí listy

• v přírodě většinou rostou ve společenství dalších trvalek a trav, takže půda kolem je zakrytá, toto můžete imitovat buď hustou výsadbou v zápoji nebo zamulčováním jemnou kůrou

• nevyžadují příliš živnou zem, ale rozumné hnojení na bází fosforu jim pomůže k více vlnám kvetení a hezčímu trsu

• tvorbě nových květů pomůžete odstříháváním odkvetlých (pod cca 2 patry listů), ale ne vždy mají sílu otevřít poupata níže podél stonků, pak je nejlepší celý stonek odstranit, čímž podpoříte tvorbu nových listů

• nevadí jim vítr ani silnější mráz, nevyžadují zimní ochranu, většinou zvládnou až -30 °C, některé i o trochu více

• zjara pozor na slimáky – protože raší pozdě a ze země lezou velmi pomalu, slimáci už jsou v plné síle a dokážou spást veškeré nové rašení, použijte organické nástrahy nebo pivní domečky

• občas se setkám s dotazem, jak je možné, že třapatka změnila barvu – ze žluté je najednou klasická nachová; nezměnila, ale nejspíš ta původní žlutá zašla a její místo zabral semenáček té nachové, která není sterilní a občas se vysemení

🌸 Veselé třapatkobraní! 🌸

Popelivka je u nás neprávem opomíjená trvalka ze skupiny vlhkomilných až mokřadních. Možná právě proto, že dostala tuhle nálepku, se jí většina pěstitelů bojí. Ale je to velká škoda, protože popelivka sice vodu miluje, ale nevyžaduje. Snese i běžný záhon s občasnou zálivkou. A je skvělá. Proč?

Popelivka je dlouhověký a odolný druh, který dobře roste i v těžších půdách a co si budeme povídat – hlavně u moderních novostaveb se v zemi často najde utužený jíl, který je seshora postrašený různě vysokou vrstvou ornice. A ani ta mnohdy za moc nestojí a noví majitelé domů a zahrad si lámou hlavu s vylepšením půdy, protože chtějí pěstovat květiny a nejen stromy, které si tužší zemí snáze najdou cestu.

A ty barvy! Popelivek je více druhů a tvoří různě tvarovaná květenství a odlišné listy. Popelivka zoubkovaná má květy zářivě zlatožluté a připomínají květy arniky. Vykvétají asi v polovině léta a vydrží kvést déle než měsíc. Listy jsou okrouhlé, v polostínu temně vínové až hnědé, na slunci více prosvítá tmavě olivově zelený základ a při okrajích jsou rozpustile zoubkované. Jejich velikost je přímo úměrná množství živin i vláhy v půdě.

Strašně rád používám popelivky do smíšených trvalkových záhonů, kde je vlhčí půda a jakmile mám osázet zamokřenou zahradu, popelivka je klíčová volba. Doporučuji dávat si pozor na slimáky, jinak netrpí na žádné choroby ani další škůdce a rok od roku jsou silnější, hustší i vyšší. Tato odrůda Britt-Marie Crawford dokáže mít v dospělosti až metr dlouhé stonky s květy. Tak to se těším!

Trvalky jsou neocenitelnou součástí zahrad, kde toužíte po květech na dlouhé období. Na rozdíl od (sub)tropů má většina našich dřevin krátkou dobu květu, takže chcete-li kvetoucí zahradu od jara do podzimu, tuhle pestrobarevnou práci zastanou trvalky. Podívejte se na tipy, jak je zkombinovat, které použít a kam. Možná budete překvapení, jaké tvary, barvy i velikosti dokážou 🌼🌸👍 Tady je naše nové video.

Léto je nejsilnější čas květů všemožných barev a tvarů. Nevěříte? Tož to se musíte podívat na naše nové video :-)

Pokud jste přijeli do našeho pražského zahradnictví během posledních několika týdnů, určitě vás zaujal tenhle ohňostroj barev ve vzorkové zahradě hned na začátku. Sedí si přímo uprostřed vyvýšeného záhonu a ukazuje se jako modelka, která se právě nalíčila na nejdůležitější přehlídku Fashion Weeku. Jmenuje se CAROLINA SWEETHEART (Drahoušek z Karolíny) a je k zulíbání.

Jde o tu barvu nových listů, která je jak ta nejkřiklavější růžová rťenka.

Kromě růžové jsou tu i bíle strakaté listy, protože se ke krásce přiblížil malíř, zrovna když natíral okolí bílým vápnem a celou jí nešika postříkal mnoho zelených listů.

Ale to nevadí ani trošíčku, co říkáte?

Starček alias pomoučený mlynář :-)

Série zakrslých motýlích keřů BUTTERFLY CANDY začíná kvést jako první a je skandálně překrásná. Toto je Little Purple.

A takhle ostrou malinově růžovou umí jenom Little Ruby.

Nejen květy, ale už i barevnými bobulkami jsou obsypané třezalky ze série MIRACLE®. Toto je Miracle® Grandeur.

Miracle® Night má tmavě vínové nové listy a květy jsou spíše pomerančově zlatavé.

Miluju jemnost a nadýchanost modřilu.

Parádní keř do smíšených výsadeb i nízkých kvetoucích plotů je zanice. Zde je zelenolistá odrůda Butterfly.

Květy magnólie viržinské Glauca jsou malé, ale skvostně voní na sto honů.

A spodek listů je modrostříbrný.

Roste pomalu do pěkných keřů nebo menších stromků.

kohoutek Hill Grounds

dymnivka kalíškatá

mnohokvěty

kakost

kontryhel

trýzel

úplín

rozrazil

lýkovec

plamének

kokarda

chrpa

Víte, kolik existuje odstínů růžové? Melounová, lososová, pastelová, starorůžová, baby růžová, žvýkačková, třešňový květ, neonová a další a další až k purpurové. Bez ohledu na jména, všechny jsou krásné. Již ve starověké Číně byla růžová symbolem mládí, svěžesti, krásy a něžnosti. Růžové barvivo bylo tehdy vzácné a do Evropy se dováželo za velké peníze. Trvalo dlouho, než se růžová dala vyrábět levně a stala se dostupnou barvou. Tím se změnila nejen její cena, ale během vývoje lidské rasy i její role hlavně ze sociologického pohledu.

Po druhé světové válce byl zejména v USA vyvíjen tlak na ženy, aby se vzdaly pracovních míst a „mužských“ principů s cílem vrátit se do „ženských rolí“ manželek a domácích paniček. Chytře se k tomu využívaly růžově natřené kuchyňské spotřebiče a ostatní bytové doplňky, které by si ženy koupily. Ale zpracovat se musí i malé holčičky, takže roku 1959 Mattel představuje svou absolutně disproporční panenku Barbie celou v růžovém, která má symbolizovat vše, po čem dívka může toužit. Není tudíž divu, že během počátků používání ultrazvuku v porodnictví v 80. letech feminizaci růžové barvy jen potvrdilo označování děvčátek růžovou barvou.

S podobným škatulkováním, které ale vedlo k diskriminaci i fyzickému násilí, se setkávali homosexuální vězni během druhé světové války, když je nacisté v táborech označovali nápadným růžovým trojúhelníkem, čímž dávali nevyřčený souhlas k jejich ponižování a šikaně ostatními vězni i bachaři. Otevřeně o tom mluví první autobiografie jednoho z přeživších koncentračního tábora vydaná roku 1972. Růžová se stává barvou LGTB+ hnutí, kterému se podařilo odstranit homosexualitu ze zákona jako trestný čin.

Později se růžová promítla do aktivistických akcí po celém světě. Roku 2017 po inauguraci Donalda Trumpa, známého svou misogynií, se růžová pletená čepička PussyHat stala symbolem Pochodu žen za solidaritu a zrovnoprávnění žen. Tento pochod se stal největší jednodenní demonstrací v historii USA a byl růžový. Barva symbolizovala příběh sesterství a solidarity tváří v tvář mnoha hrozbám pro práva žen. V Latinské Americe (Brazílii, Argentině, Uruguayi, Ekvádoru, Bolívii a Venezuele) mediální růžová způsobila tzv. růžový příliv, který měl za úkol zlidštit politické spektrum, jen jemnějším způsobem, než jak se o to kdysi snažila komunistická červená s veškerým svým radikalismem.

Svět se ale točil dál a s příchodem nových technologií a sociálních médií se všechno opět mění, a to závratným tempem. Začátkem třetího tisíciletí zažívá růžová vzkříšení. Muži nosí růžové košile a kravaty, aniž by se hlásili k homosexualitě, iPhone vydává roku 2015 svůj ikonický Rose Gold case a objevují se termíny jako tumblr růžová a mileniálská růžová. Výkonná ředitelka institutu barev Pantone Leatrice Eisman prohlásila, že barvy souvisí s kulturní náladou. Barvy, které oslavují naši touhu prolomit hranice, uspokojují naši vroucí potřebu hravé kreativity a neomezeného vizuálního vyjádření. K nim růžová bezesporu patří a je úplně jedno, v jakém spektru se nacházíte vy.

V zahradě je nejtypičtějším obdobím pro růžovou jaro – rané i pozdní. Nechte ji na sebe působit a poznejte její hravost i léčivé schopnosti. Může být něžná a světlá jako dlaně batolete nebo křiklavá a ostrá jako noční neon. Pomůže vám odpoutat se od starostí a vnořit se do světa krásy, klidu a mladistvé svěžesti. Slibuju.

úplně nahoře pivoňka Alexander Fleming, pod ní dvojostice a zde kohoutek Hill Grounds

pivoňka Alexander Fleming

čemeřice Cecilia

sakura Kanzan

pěnišník Alexey

sasanka Spring Beauty

azalka Rosinetta

vajgélie Stelzneri

mamota Little Linda

černý bez BLACK LACE®

Letošní brzké jaro přimělo i choísie - mexické pomerančovníky vykvést dříve a jsou zase krásné a nesmírně voňavé. Toto je WHITE DAZZLER.

Super jemnolistá APPLE BLOSSOM.

A pro mě v současnosti nejoblíbenější s největšími listy i květy a schopností kvést v létě podruhé GREENFINGERS.

Minulý týden nás pěkně potrápil. Do krásně narašených a kvetoucích keřů a stromů nám seslal ostrý noční mráz, který ty nejměkčí listy a květy popálil. Pěkné to není, ale už jsme zvyklí a víme, že se to může stát. Proto se kupříkladu choulostivé sazenice zeleniny vysazují až po tzv. zmrzlých. Tak to u nás prostě chodí a musíme se umět zařídit a nebojovat s větrnými mlýny, protože je stejně nepřemůžeme, viď, Quijote? 😊 Dobré na tom je, že pokud se nejedná o keřík velmi mladý, který předtím hodně narašil ve vyhřátém skleníku, mráz poškodil jen listy nebo květu, ale celou rostlinu neohrozil. Ta si vytvoří nové listy ze záložních pupenů a poroste dál. U mladých dřevin, kde mráz mohl zničit měkká pletiva kmenů a větviček si musíte víc držet palce, aby to zvládly. Hlavně teď nepřelévat a být trpěliví.

U nás už je vidět, že keře a stromy po oteplení znovu začaly rašit a pokud měly náhradní květní poupata, ta se kvapem otevírají a opět dělají parádu. Na magnóliích je to znát nejvíc. Pojďte si prohlédnout ty zázraky jara. Mnohé jsem stihl vyfotit ještě před mrazy v jejich největší kráse 😉 Toto je magnólie Susan, jedna z pozdních a nejdéle kvetoucích se sytě růžovými květy.

Máte rádi magnólie? Patří mezi naše nejdůležitější dřeviny. Jejich okouzlující květy jsou první, co začátkem sezóny potěší každého. Nevěříte? Podívejte se :-)

Já vím, máme to napsané v popisu stromu, ale video je video :-) Moruše platanolistá je krásný strom a stojí za to mít ho v jakékoli zahradě jakéhokoli typu i velikosti.

Taky jste se nechali probudit vlídnými teplotami posledních dnů? Hrábě, koště, možná i motyčky a nůžky, ti nejodvážnější i rýče 😊 To je příslib jara. A protože my už to taky nemohli vydržet, přivezli jsme prvnvní várku letošního nového zboží. A co jiného než právě vykvetlé a naprosto skvostné čemeřice. 8 odrůd, mezi nimi 4 novinky a jedna exluzivní, která před 2 týdny vyhrála první místo na Plantariu 2024. Co říkáte, to je krása, co? Veškeré dostupné odrůdy najdete zde a ta exkluzivní novinka se jmenuje Frostkiss Magico a je jich málo, tak na nic nečekejte (to je ta vlevo tady na obrázku ...).

Chodíte na módní přehlídky? Nebo třeba na filmové festivaly, kde chcete ulovit energii aury některé významné osobnosti naživo, když se kolem projde, aby zamávala kamerám a věnovala pár úsměvů i svým fanouškům? Tak zapojte veškerou představivost a sdílejte se mnou tento obraz: právě jsme před vámi rozvinuli červený koberec na něčem, co připomíná přehlídkové molo, kolem se zhaslo, jen bodové reflektory osvítily tu uličku slávy, kde se nyní blýskne třpytivý výběr nejžhavějších kousků nadcházející sezóny. Ale neuvidíte jehlové podpatky, šifon ani krajku.

Nyní vám ukážeme několik hvězdných lahůdek mezi keři a stromy, které budou na jaře k dispozici. A vy máte jedinečnou možnost si je už teď nejen prohlédnout a vzdychat nad jejich krásou, ale rovnou i objednat, protože co si budeme povídat – těch nejlepších kousků je vždycky nejméně a kdo dřív přijde …😉

Nebo se jen pokochejte pohledem na něco, co vám zaručeně v těchto mrazivých dnech zimy udělá svou šťavnatou zelení radost a přiblíží příslib nadcházejícího jara. A pokud se vám něco zalíbí, můžete klidně i zatleskat, to udělá radost zase jim. Koneckonců kdo z nás není rád ohodnocen?!

Jako první na scénu přichází portugalský vavřín. Fešák náramný a stálice mezi stálezelenými keři. Ať už jako solitér nebo v živém plotě. Tohle je základní druh bez odrůdy s velkými listy a uvolněným habitem.

A když se vytáhne, je z něj strom a moc krásnej. Tady v odrůdě Angustifolia, který vám udělá hustou a úplně neprostupnou korunu stálezeleného listí.

A do party musí vzít i bratříčka z Francie se jménem Brenelia. Má červené mladé větvičky, zvlněné listy a samozřejmě ráčkuje, dyk je to Francouz!

Červenou umí i další skupina stálezelených listnáčů a to na nových listech zjara i v létě. Říkají si blýskavky a tady se blýsknou hned dvakrát. Jednak v odrůdě Carré Rouge jako stromeček.

A tady je asi nejznámější odrůda Red Robin, rovněž jako stromek. Opět neopadavý.

Velkou parádou je stálezelený bambusový dub, kterého je čím dál méně. A když se podaří nějaký najít, stojí dost peněz, ale jsme za každý kousek rádi. Co říkáte na tenhle vícekmen?

Když už jsme u dubů, dub korkový znáte? Překrásná kůra a neopadavé listy, trochu svým rozcuchaným habitem připomíná olivu, na rozdíl od které snáší naše mrazy až do min. -18 °C.

Planika jako botanický druh je středozemní keř, který zvládá mrazy až -20°C a některé odrůdy i více. Tohle je nádherný keř, který když jsme viděli zblízka, museli jsme uznat, že je fakt hustej.

Naše zahradnictví má jako vlajkovou loď stálezelenou magnólii velkokvětou. Na našem molu samozřejmě nesmí chybět. Třeba jako strom v odrůdě Little Gem, který kvete od června až do října.

Stejně dlouho kvete a u nás asi nejprodávanější je odrůda Goliath, kterou jsme počeštili na Goliáše a čekáme na Davida, aby si to s ním rozdal.

Bude v mnoha velikostech a nejvíc z nich v keřové variantě, která nabídne květy už od země, takže si snadno přivoníte.

Zatleskat můžete i další fešné odrůdě Ferruginea, která se zdobí sytě rezavým semišem zespoda listů.

Tohle jste ještě neviděli - cesmína Impala jako stříhaný vícekmen s polokulovitou hlavou. To je parádička, co?

Čím dál populárnějšími se stávají stálezelené hlošiny Ebbingeovy. Na podzim jsme o nich natočili reportáž pro ČT. Jsou to spolehlivé keře i stromy se zelenými nebo panašovanými listy. Toto je botanický druh bez odrůdy se stříhanou korunou.

A toto je odrůda Compacta, která je pomaleji a kompaktně rostoucí, zde paradoxně s nestříhanou korunou, opět jako strom. Ale co je nejkrásnější - ta cena! Tady se povedl vážně kauf :-)

Když už mluvíme o stříhání, máte-li rádi tvarované keře, cesmína Nellie R. Stevens je v italských školkách dostupná snad ve všech tvarech i velikostech. Nedivil bych se, kdyby z ní vystříhali třeba i mamuta.

Jak se u nás mění klima a ubývá vláhy, oceníme keře a stromy, která nevyžadují moc vody a stačí jim déšť jednou za čas. Patří k nim třeba vonokvětky. Toto je speciální selekce Dentatus s velkými listy a skvělou mrazuvzdorností. A navíc je stálezelená.

Rychle rostoucím keřem rovněž do sucha, ale tentokrát s uzoučkými listy je jamovec úzkolistý. Z těchto keřů na jaře vystříháme efektní vícekmeny, těšíte se? Já už se nemůžu dočkat ...

A tady máme dnešního jednoho ze dvou zástupců opadavých keřů - parádní vícekmen od heptakódia. Jeho odlupující se vláknitý kmen je krásný hlavně v zimě a kvetení na úplném konci sezóny voní po medu a perníku.

Trochu exotiky do zahrady vnese juka nádherná. Toto je speciální selekce jednoho pěstitele s bohatým a opakovaným kvetením a většími listy.

A mezi očekávané novinky pro 2024 bude patřit i impozantní odrůda fíkovníku Ice Crystal s výjimečně vykrajovanými listy.

Nezapomínáme ani na milovníky jehličnanů. Borovice hustokvětá Umbraculifera. Pokud jí během zimy vítr nevyfouká ty staré jehlice, očistíme je zjara sami a uvidíte její překrásnou kostru šupinatých větví a svěže zelené jehličí připomínající středozemní pinie.

Borovice Watereri.

Stromkový cedr Feelin' Blue dělá překrásné závoje modrozeleného jehličí.

Golden Horizon je něco podobného ve zlatožlutém odstínu.

A kdo přichází jako poslední: Slíbený David. Ale prát se s Goliášem nebude, není to jeho brácha, je to tis 😊

Tak co? Zalíbilo se vám něco? Nezapomeňte, že tohle je jen malá ochutnávka, máme toho v rukávech mnohem víc. Tak brouzdejte a prohlížejte, zatímco naši manekýni a modelky si půjdou odpočinout, než se na ně zjara vrhnete.

Bylo nebylo, za mnoha horami a řekami ležela velká zem s hlavním městem a spoustou menších měst a vesniček a v nich lidé jako my. Ta zem byla opředená legendami a pověstmi o blahobytu a rozkvětu, a protože byla tak daleko v době, kdy cestovat tam by znamenalo životní pouť, všichni kolem věřili povídačkám, jak krásně se jim tam žije a docela jim záviděli. Sám jsem slyšel, že jejich vládce má nádherný palác a krásnou ženu, kterou by mu mohl každý závidět, ale že všichni jejich muži i ženy oplývají takovou fyzickou krásou, že vlastně není důvod. Že jejich pole jsou velmi úrodná a podnebí tak příznivé, že si téměř bez námahy vypěstují třikrát víc, než sami potřebují. Že jsou tak odříznutí od světa, že se u nich neválčí, protože žádný nepřítel se k nim pořádně nedostane. Že tím dosáhli mnohem rychleji vyššího stupně vývoje a mají mnohem víc vynálezů, které jim ulehčují i zpříjemňují život. Že mají vše, na co si jen vzpomenou – od moudrosti starých předků až po moderní vymoženosti a jsou tak soběstační, že ani sami nemají potřebu cestovat za vlastní hranice. Znáte ten příběh? Povím vám ho, třeba se rozpomenete.

Byl jsem tehdy velmi mladý a právě přijatý cechem do nového řemesla. A stalo se, že jsem potkal muže. Na první pohled mu mohlo být tak 80 let, možná i víc, ale co to říkám, nebylo mu více než 60, ale jeho tvář byla pokrytá únavou a utrpením a jeho vlasy i vousy protkané šedí starostí. Přišel k nám zdaleka a nikdy předtím jsem ho neviděl. Byl to poutník, tak jsem mu nabídl přístřeší a pohostil ho, protože to se u nás sluší. Nabídku přijal a já ho uvítal v mém skromném domě.

Když se najedl a odpočinul si, začal jsem se vyptávat, odkud a kam jde. K mému údivu to byl našinec a na cestě zpět z oné země, kam se kdysi vydal za lepší budoucností, když přišel o celou rodinu, protože už neměl co ztratit. Velký kus života strávil obtížnou cestou tam, nějakou dobu v oné zemi žil a další kus zase strávil cestou zpátky. Dychtil jsem se dozvědět úplně všechno, protože takové zprávy z první ruky na rozdíl od pouličních povídaček slibovaly punc vzácnosti.

Díval se na mě svým unaveným vrásčitým obličejem, z něhož stále ještě planuly dvě velké hnědé oči, které se chtěly podělit o to, co viděl a zažil. Nejdřív mi pověděl o svém utrpení s rodinou. Jeho mladá žena porodila dvojčata, ale osud jim nedopřál ani spatřit světlo prvního dne na Zemi. Žena se trápila natolik, že se zanedlouho rozhodla od manžela odejít, protože jí jejich smutný osud připomínal. Už jí nikdy nespatřil. Neměl pro co žít, tak se rozhodl odejít na pouť do té daleké země, o které mluvil každý mladý muž, ale nikdo se na ní nikdy nevydal.

Cesta mu přišla nekonečná. Každý, koho potkal, se chvástal tím, že dobře ví, kde ona zem leží a že mu poradí, kudy má jít. Jenže málokdo byl ochotný poradit jen tak – z dobré vůle. Mnohdy musel za informace zaplatit nebo si je odpracovat, aby stejně zanedlouho zjistil, že byly mylné nebo dokonce smyšlené. Nakonec se přestal ptát a řekl si, že má-li tam dojít a je to jeho osudem, dojde i bez nich. A šel. Trvalo mu to deset let.

Byl jsem nadšený z jeho vyprávění a nemohl se dočkat, až mi popíše, jak dorazil do země zaslíbené. Viděl to na mě, moc dobře to viděl a v klidu pokračoval dál.

Jednoho dne dorazil do města, kde opravdu bylo všechno jiné. Byl naprosto ohromen tou velkolepostí, nádherou a vyspělostí, která byla patrná na první pohled. Bylo mu jasné, že mezi ně jen tak nezapadne, přitom po tom tak moc toužil. Odebral se do ústraní ve víře, že ho přijmou lépe lidé na venkově nebo na předměstí a pomohou mu se začlenit. Nemýlil se, ujala se ho rodina, která mu s radostí vysvětlila, jak to u nich funguje a vyptala se na jeho domov. Byl jejich očividným zájmem potěšen a vyprávěl, co mu síly stačily, a pak dalším a dalším lidem. Měl pocit, že se mu splnil sen.

Ale jenom mluvit ho nebavilo, našel si práci, na kterou stačil a začalo se mu dařit. Spřátelil se s novými lidmi a byl až u vytržení z toho, jak mu visí na rtech, když ho opakovaně vyzývali k dalším vyprávěním o jeho domovské zemi. Dokonce si ho oblíbila i jedna krásná svobodná žena z města, která mu poskytla více než jen nový domov a stal se z nich pár. Zprvu se můj poutník rozhlížel všude kolem a srovnával, co oni měli a co neznal. Poznával to a učil se s tím pracovat. Chtěl dokázat, že na to má, že to chápe a může jim být roven. Těšilo ho, jak jej každý přijímal s radostí a úsměvem a vůlí pomoci. Po několika letech tvrdé práce na začlenění se v novém světě si uvědomil, že úsměvů i vlídnosti kvapem ubývá. Tak se snažil ještě víc. O to víc se od něj noví přátelé vzdalovali. Nechápal to. Hledal útěchu u své partnerky, která bývala čím dál častěji ve společnosti svých přátel a pro jeho otázky neměla pochopení.

Kdykoli to jen bylo možné, začal se vydávat ven z města na výpravy do dalších městeček a vesnic oné země, aby trochu pookřál a možná pochopil, co dělá špatně. Všude jej přivítali a povídali si s ním. Ale vždycky jen tolik, co bylo třeba. Pak se všichni stáhli zpět do svých ulit a můj poutník byl osamělejší než dřív. Sledoval tu krásu a vyspělost kolem sebe a byl přesvědčený, že dorazil do té správné země zaslíbené. Jen mu nešlo na rozum, co se kolem něj děje.

Až se jednou při svých víkendových výpravách dostal na farmu, která vůbec nevypadala jako ostatní vyspělé podniky, které doposud poznal. Farmář mu nabídl, že ho vezme do lesa a na pole a ukáže mu jejich krajinu. Byl také přátelský, ale nebyl zvědavý. Nezdálo se, že by dychtil po poutníkových historkách. Vydali se ven a cestou si povídali. Farmáře zajímalo, co poutníka v jejich zemi tak zaujalo. Ten se rozpovídal chvíli nadšeně, chvíli smutně, a nakonec bezradně přiznal, že si připadá ztracenější, než když přišel o svou rodinu.

Farmář si ho prohlížel a pak mu položil jedinou otázku: „Proč si myslíš, že by to u nás mělo být tak jiné nebo snad lepší?“

„No“, nevěděl poutník, jak začít. „Jste na takové úrovni, mnohem vyšší než my, tak jsem si myslel, že jste ve všem dál. A že tu kromě nového života najdu třeba i vysvobození z vlastní přízemnosti“, přiznal nakonec.

„Vážně si myslíš, žes tady našel někoho, kdo by byl víc než ty a nějakým evolučním zázrakem by uměl spravit všechny bolesti, kterými člověk trpí bez ohledu na vyspělost svojí země? Třeba závist, lakomství, nepřejícnost, zloba, lhaní a mnoho dalších?“

Poutník zalapal po dechu a okamžik za okamžikem si srovnával všechny příhody, které se mu v oné zemi staly. Postupně z nich sundával závoj novoty a výjimečnosti, než si uvědomil, koho vlastně potkal a jak se k němu zachovali. Farmář mlčel a čekal, až se poutník sám rozmluví.

„Nebyl jsem pro ně nic víc než opička z atrakce, která přestala být atraktivní v momentě, kdy nechtěla zpátky do klece, ale naopak mezi ně“, řekl nakonec pomalu. Bavil je, dokud jim ukazoval svou jinakost, ale když byla studna překvapení vyčerpaná, byl pro ně stále jenom cizinec, který ohrožuje jejich pracovní místo a zvyky.

Farmář se sehnul a nabral do ruky hrst země z kraje pole, u kterého seděli a řekl: „Podívej. Tohle je základ. Na tom záleží ze všeho nejvíc. Přesto to nikoho nezajímá, dokud má co jíst. Není to téma ke konverzaci u kávy, nedá se to inovovat a hrst země z tohohle pole je tak podobná té z támhletoho, že nikoho ani nenapadne se jí věnovat umělecky. Ale když uděláš, co máš a je úplně jedno, kdo jsi, pokorně se sehneš a zaseješ nebo zasadíš, dá ti zase ona, co má a ty můžeš sklízet. A nemusíš u toho říct ani slovo.“ Tím skončil. Ještě tam chvíli seděli a než se rozloučili, poutník věděl, co má udělat. Poděkoval farmáři za jeho málo slov, která byla moudřejší než evoluce jeho země.

Rozhodnutí vydat se zpátky domů možná vypadalo náhle, ale o to silněji ho cítil jako něco, co bylo dávno předurčeno jako další nutný krok. O všem, co viděl a zažil, měl spoustu času přemítat na dlouhé cestě domů. A já byl první, kdo ho vyslechl. Měl jsem asi tisíc otázek, ale viděl jsem, že vyprávění bylo vyčerpávající a to, co bylo v tuto chvíli mou povinností, bylo nabídnout mu přenocování a dál se nevyptávat.

Ráno jsem se přeci jenom osmělil a zeptal se, jak souvisí jeho hledání nového života s půdou, kterou mu farmář ukázal. Řekl mi jen toto:

„Když se dereme moc vzhůru a dál, někdy zapomínáme na to, co máme přímo před sebou a kolem. Tak se vydáváme pryč ve víře, že někde jinde nás čeká lepší život. A na té cestě potkáváme stejné lidi – také se derou vzhůru a dál. Takže se snadno my staneme tím, co oni mají před sebou, ale nevidí to. Tak moc věříme, že až TAM dojdeme, bude líp, takže nikdy neuskutečníme naše TADY. A to je chyba, protože z tam se nikdy nestane tady, jako se z potom nikdy nestane teď. Ten farmář to věděl. Zem ho to naučila. Věděl, že musí zasít tady a teď, aby se něco zrodilo. Že mu bude k ničemu, když bude stále hledat jinde a jindy něco, co by mohlo být lepší.

Co pro mě může být lepší než to všechno, co mám tady a teď? Mám tu čistou postel, ve které jsi mě nechal přespat, snídani na stole, cos nám připravil a možná i nového přítele. Za to všechno jsem ti moc vděčný a rád s tebou budu mlčet, zatímco ty si to budeš chtít přebrat.“

Přeji vám všem hodně moudrosti a víry v dobrý život tady a teď!
© Milan Havlis