Fotky

Tak jak jste si užili Štědrý den a Boží hod? Fantastické počasí, že? Dokonce bylo tak teplo, že bylo úžasné dát si poněkud pozdní snídani venku :-) Jasně že v bundě a čepici ale i tak - kdo to kdy viděl, aby na Vánoce bylo 10°C! Když jsem si šel odpoledne zaběhat do parku, všude byla spousta lidí - rodiče a prarodiče s dětmi na hřištích a prolézačkách, mladí jako staří spárovaní na lavičkách a stezkách, a kolem Malše obecenstvo pokukující po kánoistech v řece. Že by zamykání řeky? Den byl jako vymalovaný a má to potrvat až do Silvestra, tak si to užijte a zkuste také tu terasu - je to zážitek :-)

A protože foťák taky škemral, že chce vyvenčil, dovolil jsem mu několik barevných úlovků letošní zimy, ještě než přijdou opravdové mrazy. Přijdou??

Juky mám moc rád, ale musí být pěkně opaečované a vysazené na dobře promyšleném místě, aby nevypadaly, jako že jste si je přinesli před 20 lety ze Živitelky a doteď nevíte, co s nimi. To je myslím jeden z důvodů, proč je málokteří zahradníci vysazují - odstrašeni z těch nevkusných venkovských předzahrádek, kde akorát dělají ostudu zakryté plevelem a zanedbané s neotrhanými starými listy a polámanými suchými stonky. Je to tak krásná rostlina, že si to zaslouží, ne?

A mnoho z nich se pyšní i barevními listy, jež zejména v zimě rozveselí i ponurý den :-)

Fešanda, co? Na zimu se barví do sytě červené až vínové barvy a listy jsou tak lesklé, jakobyste je polili cukrovou polevou.

Zatímco cesmíny se barví na zimu třeba do červena, tato borovice do zářivě žluté.

Tento pieris se na své jarní kvetení připravuje už půl roku předem - ukazuje svá červená poupata, která jsou v zimní zahradě nepřehlédnutelná.

Miluju kapradiny. Nabízí naprosto odlišnou texturu od všech ostatních trvalek. A některé z nich jsou stálezelené a vydrží bez poškození poměrně silný mráz.

A taky miluju stromy, na kterých je vidět jejich věk. Přestože tato katalpa ještě není tak stará, už má hodně silné a pevné větve a jak je vidět vpravo dole - kočky si o ní brousí drápy. A jak znám děti, jakmile ji zítra v tomhle hravém počasí zmerčí malý synovec s neteří, bude z ní prolézačka č.1.

I některé trvalky zůstávají stálezelené. Tedy že si zachovávají listy po celou zimu jako tato iberka.

Jiné si také ponechávají listy, ale výraz "stálezelené" rozhodně není na místě :-) Spíše stálečerné ...

Máte rádi banán v čokoládě? Já jo :-) A na vánočním trhu v Oldenburgu jej prodávají dokonce na špejli, to je nápad, co?! Udělali mi tím radost a tu já rád pošlu dál. Nemyslím tím, že bych vám začal rozesílat chlazené banány v čokoládě, i když někteří z vás by mi určitě rádi ukousli z fotky, ale přeci si nerozlámete zuby o obrazovku.

Myslím vánoční radost. V dnešní době tolika moderních komunikačních technologií je moje přání stejné jako už několikátý rok: máte-li někoho rádi, chováte-li k někomu úctu nebo ho prostě jenom chcete potěšit, popřejte mu osobně. Vykašlete se na SMSky, maily a podobné vylomeniny. Hodně z nás je maže ještě před tím, než je přečte. A jestli jste daleko, stačí mu zavolat - je to sice po telefonu, ale je to váš živý hlas, kterému záleží na tom, aby toho druhého potěšil. A buďte si jistí, že to ocení dvojnásob.

Přemýšlel jsem také o dárcích. Opravdu jsou muži nadšení, když najdou pod nazdobeným stromečkem ponožky a manželky dárkový minikoš s kosmetikou do koupele? Nezní to jako "pořádně se občas umyj" nebo "ty si prostě neumíš koupit ani ponožky"? Já vím, že se zdá těžké přijít na to, co toho druhého opravdu potěší, ale v tom tkví to vánoční kouzlo. Dát něco, třeba jen maličkost, něco, co nestojí hromadu peněz, ale překvapí. Znáte tu radost dítěte, co právě rozbalilo ... cokoliv, o čem mumlalo posledního půl roku a ono to pod tím stromečkem bylo? Dospělí jsou úplně stejní, jen už o tom nemumlají. Jen se někdy zmíní. A když si na to vzpomenete - a věřte mi, že si vzpomenete, když budete chtít - nehledě na věk obdarovaného, v očích bude mít stejnou radost dítěte jako před lety. To přeci stojí za trochu snahy, že jo? Já takhle loni dostal od bráchy totéž, co jsem dal já jemu - protože jsme o tom mumlali oba společně :-))) Umíte si představit ten řehot všech kolem, když zjistili, že oba otevíráme stejný dárek?

Tak krásné svátky! :-)
Milan

Terasu má většina z nás spojenou s létem a hřejivými slunečními paprsky, kdy můžeme ve stínu markýzy relaxovat celý den. Proč si ale nedopřát to potěšení a nestrávit na čerstvém vzduchu větší část roku? Zkuste markýzu nebo zastřešení.

V rubrice Články pro vás máme jeden od firmy Confico o markýzách a zastřešených terasách, abyste si mohli zahrady užívat co nejdéle.

Včera republikou opět začaly poletovat vločky, na západě Čech už je hustě nasněženo, tak než bude celá republika bílá, mám pro vás několik fotek z poloviny listopadu.

Stal se totiž nakrátko opět ten úžasný fenomén oranžového nebe, kdy při západu slunce je vysoký mlžný opar nebo bílé mraky, které odrážejí ohnivě oranžovou až červenavou barvu zapadajícího slunce a tou osvětlují Zemi právě ve chvíli, kdy se na zcela zataženém nebi objeví trhlina, kterou tato barva osvětlí světlé nebe.

Stává se to jenom párkrát v roce a netrvá to déle než několik minut, ale je to nádhera. Přísahám na červený spartakiádní trenýrky, že následující fotky opravdu nejsou nijak barevně manipulované, takhle vypadala skutečnost z 11.listopadu, půl šesté večer :-)

Zejména stálezelené a navíc pestrolisté rostliny se v nenadálé barvě přímo koupou.

Člověk si místy připadal jako v pohádkovém lese ...

Tak jak se vám procházka oranžovou zahradou líbila? Zakončit ji má tu čest moje asi nejoblíbenější kapradina Cristata The King.

Je za námi další nádherný, slunečný víkend, užili jste si jej? Bylo by škoda promarnit tak krásné počasí, když odpolední teplota se vyšplhala až téměř k 15°C.

Protože je opravdu teplo na listopad, některé rostliny ještě vydávají poslední zbytky sil do poupat, které připravily ještě na konci léta, a rozkvetly. Možné ne úplně ale dost na to, aby potěšily.

Tato stálezelená velkokvětá magnólie je naší vlajkovou lodí a chybělo málo, aby se její dnešní polorozevřené poupě rozvilo úplně. Ale nevadí, počkáme si na příští rok, kdy nás bude těšit svými obřími, voňavými květy od června až do října. Vy ji ještě nemáte? Proč?

Některé neopadavé azalky, pokud jsou pěstovány na sluníčku, na podzim a v zimě mění barvu svého olistění tak výrazně, že až oči přecházejí. Kupříkladu Carolina nejenom že hraje všemi barvami, ale navíc umí kvést 2x do roka - na jaře i na podzim. Letos už je sice po odkvětu, ale barevného listí si užíváme dosytosti.

Tato azalka jménem Johanna se na podzim červená, jako kdyby něco provedla ...

To by bylo, aby paní Hitchcocková neměla v rukávu nějaké drama, když už ne horor. Dramatické zbarvení mají totiž nejenom květy ale i listy.

A dnešní přehlídkové molo zakončí gin z láhve Aladdinovy, jmenuje se Scout. Barvu má karmínově červenou a září do dálky jako rudý maják.

Tento modřín už patří do zahrady souseda, ale při pohledu ze západního kouta mojí zahrady dělá parádu tak, jako by byl součástí celé kompozice.

Krásné, slunečné počasí a teplo přimělo vykvést tut mahónii již v listopadu a prozářila tím podzimní, opadané zahrádky. Květy výrazně voní a mají sírově žlutou barvu.

Podzim dá vyniknout kráse všech kmenů, když rostlinám opadají listy. A mnozí i na takovémto kmeni nachází zalíbení. Jen nevím, jestli pohladit si jej bývá za odměnu nebo za trest ...

Já si tady fotim kytičky a najednou mi sem přilítne tenhle krasavec. Kde ses tu vzal, ty trdlo? Vždyť zmrzneš! Čí seš? Plav domů, huš!

Někdy vás okolí opravdu překvapí :-)

Vidíte tu korunu plnou poupat? A máte dostatek fantazie představit si, až celá vykvete? Jestli ne, klikněte si nahoře na odkaz paulovnie a prohlédněte si, jak krásně kvetou. A další dobrou zprávou je, že na jaře budeme mít omezené množství mladších stromů za úžasnou cenu 2.700 Kč už S POUPATY! :-)

Jedna z vůbec prvních kvetoucích dřevin jara se nazývá hvězdokvětá magnólie. A protože začíná opravdu brzy, poupata se tvoří již půl roku dopředu a tak máme tento krásný listopadový pohled na keř plný poupat, na nějž ještě stále někteří zákazníci ukáží prstem a vítězoslavně zvolají "jé, koukej, kočičky..." :-)))

Tak jak jste si užili slunečné soboty? Počasí bylo přesně podle plánu - tedy toho mého, nikoli toho od našich rosničkářů, kteří mi se sluncem a modrým nebem nad hlavou v rádiu tvrdili, že je právě zataženo nízkou oblačností a po zbytek dne bude hůř a snad i sprchne ... To si pak vzpomenu na Jiřího Macháčka ve filmu Nestyda, jak se rozhodne vysílat předpověď počasí opačně, když průměrná úspěšnost jejich předpovědí vyšla pouze na 40%. Vyhodili ho. Syčáci. Ale matematicky vzato, měl recht, ne?

Nás potěšilo nás, že i přes pokročilé listopadové datum jste využili možnosti přijet si nakoupit a doplnit svou zahradu o krásné kousky pořízené s výjimečnou slevou, kterou jsme dnes nabízeli v rámci podzimního výprodeje.

A protože listopadové dny jsou poplatné svému jménu a krásně barevného listí spadne ze stromů a keřů každým dnem víc, uvědomil jsem si, že čas utíká a nadělal asi milión fotek, které budu třídit možná do penze (jestli se nějaké dočkám s těmi jejich "pilíři"). Nebo si k tomu prostě sednu v neděli a udělám to místo odpočinku ... Koneckonců lhal bych, kdybych řekl, že mě to zatěžuje :-) Furt lepší, než ve chvílích oddychu čučet na bednu, kde nabídka opravdu pořadů nutí člověka přemýšlet o tom, že sledování televize fakt škodí mentálnímu zdraví.

Tak si radši pusťte monitor jako já, pohodlně se usaďte, další barevná smršť letošního popravdě vydařeného podzimu právě začíná!

Toto je naše nejprodávanější tavola. Patří do skupiny těch nejméně náročných a ve všech směrech odolných listnatých keřů, které jts si oblíbili pro její výrazně vínově červené listy v létě. A hele - ona se umí krásně barvit i na podzim. To ty ostatní červené tavoly neumí.

Není to perfektní odstín?

Věřili byste, že tenhle buk je v létě úplně zelený bez jediného náznaku zlaté nebo světle zelené?

Musím přiznat, že tahle fotka mě fakt baví. Co to asi je, jak tak hrůzostrašně ukazuje zahradou na dům? Že by ďáblovův trojzubec, kterému se vylomil jeden zub? :-))) Tak nemá furt přežvykovat to uhlí, z toho by se jednomu sanice vykloubila ...

Mimochodem, všimli jste té nádherné kostry opadané katalpy? Mám v zahradě tři. Vlastně ne, jsou tu čtyři. A dost možná ještě jednu pořídím, protože jsou prostě boží :-)

A ten dřín hned vedle je taky epesní!

A moc pěkné je, když vám jeden pohled hraje všemi barvami najednou, co říkáte?

A ještě lepší je, když víc barev najednou umí i jen jedna rostlina. Ambroně jsou v této věci úžasnými chameleony.

Podobně šikovná je i hned velde vysazená hortenzie dubolistá.

A když už jsme u dubů, tento patří mezi sběratelské lahůdky - jeho listy jsou ohromné a na podzim jsou tuhé jak papyrus, na který můžete napsat báseň pro svou Julii ... nebo taky sepsat výpověď, když už vám váš faraón fakt leze na nervy.

Máte rádi granáty? Nikoli střelivo ale drahé kamení - přesně tk se jmenuje tento japonský javor. Proč asi ...

A víte, koho ten okolní závod v podzimním barvení listů nechává naprosto chladným? Madam zakrslou broskvoň. Její listy jsou až téměř do opadání sytě zelené a lesklé. Jenom nenápadně, jako zevnitř koruny a tak obezřetně, jako by si právě chtěla upšouknout, sem tam pustí několik žluých lístků a na tu barevnou vřavu shlíží svrchu poněkud blazeovaně. Kdyby mohla mluvit, tak určitě by to komentovala slovy "teda já nevím, vo co vám jde" ...

A mimochodem - dobrá rada: pokud máte děti a tyto komentáře si čtete nahlas v jejich přítomnosti, nevyslovujte prosím v rámci zdravého výchovného procesu anglické jméno této broskvičky nahlas. Anebo alespoň ne vícekrát. To byste nevěřili, jak jindy netečná ouška dokáží zavětřit nepatřičný výraz a nepustí jej z těch jejich paličatých hlavinek a posléze i pusinek. Já vím, milujeme je bezuzdně, ale někdy máme chuť jim ublížit ... :-)

Tak a víc jsem toho dnes nestihl. Tak zas jindy a těšte se - ještě jsem zdaaaleka neskončil :-)

Kam na výlet, když jako Jihočech nechci jezdit moc daleko, ale chci si užít krásného výhledu i pohledu? Jasně že Hluboká. Rozhodnut ignorovat všudypřítomné asijské turisty s fotoaparáty jsem si zajel do zámeckého parku, který sice není tak krásný jako ten na zámku v Lednici, ale mám jej blízko a zámek samotný je skvost. Už když se na něj díváte z dálky nebo z auta, ční na kopci úplně jinak než všechny hrady a známky, co znám. Vypadá spíš jako svatební dort než jako historická pevnost. Koneckonců proč ne? :-)

Ještě než vyšplháte po strmé cestě k zámku, ve městě vás zaujme další historický klenot - kostel sv.Jana Nepomuckého. Popravdě, i když se jedná o krásnou stavbu, mě jako zahradníka více zajímal ten úžasný, právě opadávající dub před jeho hlavní lodí stejně jako zdravé borové kleče a další drobná městská výsadba.

Už jsem si zvykl nečekat od městských výsadeb zázraky, ale vždycky mě potěší, když i z toho omezeného výběru, který městští úředníci do své zeleně vybírají, sem tam vykoukne něco překvapivě vkusného a pěkného. Jako například tento zlatý cypřišek hrachonosný.

Jako podrostová dřevina pro výplň plochy byly zvoleny jalovec Tamariscifolia ...

... a stálezelený zimolez Maigrün. Obojí je vkusné, zdravé a evidentně opečované. Gratuluji.

Ale pojďme už nahoru do zámeckých zahrad. Před zámkem se tyčí další krásná stavba, která se zámkem nádherně koresponduje - Hotel Štekl. Původně (po přestavbě zámku v polovině 19.století) budova sloužila ke správním účelům zámku a až po roce 1989 byl zrekonstruován k ubytovacím účelům. Identický sloh a čistá architektura z něj činí nedílnou součást zámeckého komplexu.

No a protože nás zajímá zámek zvenku a jeho zahrady, vyhneme se hlavnímu schodišti vedoucí na nádvoří a prosvištíme tajemným tunelem ze psího vína a jsme v zahradě.

A zde už ho máme - zámek ve své nejsladší podobě. Jako z cukru.

Hlavní zahrada směřující na jih není nikterak velká a dominuje jí několik gigantů. Toto je úžasně podzimní jinan dvoulaločný ...

... mišpulolistý dub ...

... úžasně rozvětvený vícekmenný platan ...

... zerav západní ...

... ale hlavně - pro mě letošní nejdůležitější objev - křehovětvec. Ani mu nedali cedulku a taková vzácnost je to.

Jeho podzimní listí je svítivě jantarově zlatožluté a jak vidíte v pozadí, tísní se tu s poměrně objemnou katalpou a z druhé strany (to už vidět není) s paulovnií.

Těžko nyní zjišťovat, který šikula jej kdysi zasadil tak umně, že nyní vypadá, jako by vyrůstal přímo ze základů zámku. Evidentně mu to ale vůbec nevadí, tak můžeme být v klidu.

Hned za rohem je další unikátní architektonický prvek - oranžérie s litinovým zdobením.

Je krásná snad z každého úhlu. Tady obrázek po levé straně rámují elegantní větve smrku dvoubarvého.

A to už zámek obcházíme dokola a vracíme se ke hlavnímu vstupu, který je nyní nad námi a jeho podpěrnou zeď zdobí na podzim rovněž krásně vybarvená ruj vlasatá.

Zámecká zahrada, jak jsem již psal, je pod hradem na jižní straně, tedy vpravo od hlavního vchodu. A směrem vlevo vede cesta do zámeckého parku. Ještě než tam dojdete, nemůžete minout jiný architektonický skvost - zámeckou jízdárnu.

Po obou stranách vchodu do jízdárny lemují její vstup zdravé a bujné porosty rododendronů.

A při pohledu na vstup do jízdárny si musíte připadat jako ve Florencii ...

Zámecký park již z botanického hlediska není tak zajímavý, přesto je velmi atraktivní svou rozlohou, svažitostí i mohutnými porosty buků a pro procházky zamilovaných jako stvořený :-) Ale pro dendrologa trochu monotématický, bohužel.

Popadané listí za mnou zametlo stopy a já už jenom v klidu relaxoval pod vysokými korunami stromů za tichého šumění padajích listů.

Tak zase příště ;-)

A máme tu listopad. První sníh slezl a znovu se ukázaly barevné listy podzimních krasavic a krasavců. Některé ale po oblevě brzy opadávají. Tento japosnký javor má fantasticy sytoě červenou barvu.

Okrasné třešně, višně a slivoně rovněž umí okouzlující plejádu ohnivých barev.

Jestli všechny dosavadní fotky podzimního lupení byly pěkné nebo možná i krásné, tohle je, vážení, majstrštyk! Kysloun ve své největší kráse - podzimní granátová červeň za přítomnosti hroznů s tobolkami po odkvetlých květech. Nádhera pro každého sběratele a nejen něj!

Mám nápad - pojďte si zahrát tu starou hru z dětských obrázkových časopisů s názvem "najdi 5 rozdílů".

Tak kolik jste jich našli? Stačí mi jeden, abyste vyhráli :-)))

Tohle prosím pěkně není převislá vrba ...

... tohle je totiž za normálních okolností vzpřímeně rostoucí a překrásná sakura, která vypadá takhle:

Co to? Že vás dnešní počasí překvapilo? No to nám vykládejte ...

I když popravdě řečeno - letošní první sníh přišel v hojné vrstvě a kromě komplikací na silnicích přinesl i trochu romantiky do večerních výjevů :-)

Ani vodu z bazénu jsem ještě nestihl vypustit ...

... ale s tím už teď večer nic nenadělám. Tak třeba zítra. A mezitím si tu zasněženou krásu užiju v teple domova, poslouchajíc to měkké ticho padajících vloček. Zkuste to taky, vypnout všechny rušivé zvuky doma a zadívat se do zasněženého večera. A klidně si dejte u toho nohy na stůl jako já - už dávno se to nepokládá za nevychované gesto, přirozeně pokud na tom stole zrovna někdo nevečeří :-) Pro krevní oběh je to vynikající a pro relaxaci ještě lepší!

Ambroně jsou na prvních příčkách podzimní vybarvenosti. Odrůda Golden Sun má ještě jednu barvu navíc - žluté větvičky.

Tato abélie u nás příliš nekvete, ale má krásné listy, jež se na podzim barví to takto nápadné růžové.

Zahradu protkává množství odstínů žluté a červené a každý den je na co koukat, protože vybarvenost podzimního listí se až do opadu listů stále mění.

Máte rádi trávníky? Pokud na něj máte dostatek místa, nabídne několikerou funkci. Esteticky dokáže svou rovnou plochou zvýraznit stavbu keřů a stromů při jeho okrajích a pocitově navodí pocit klidu a čistoty (posekaný samozřejmě ...).

Hmmm, proč jsem asi tak fotil tašky na střeše...

Aha! To bylo špatně namířeno :-) To měla být fotka detailu listů tohoto dubu :-)

Tentokrát jsme dostali několik fotografií naprosto úžasné zahrady paní Anny, která si vše navrhovala sama. Když jsem si fotky prohlédl, kromě uznání dokonale provedené práce a velmi pečlivé údržby mě rovněž napadlo, že je nám ctí paní Anně prodávat naše rostliny. Všechny, které od nás má, jsou skvěle zakomponované, dokonale opečované a zdravé.

Zahrada není velká a tak je dobře vidět, jak se dá i s omezeným prostorem pracovat.

Kromě promyšlené kompozice tvarů a velikostí myslela i na barvy, aby se zahradou prolínaly odlišné tóny nerušivým způsobem. Rostliny vedle sebe příjemně, nikoli ostře kontrastují a doplňují jedna druhou nejenom barvou ale i texturou.

Takže při posezení pod slunečníkem je neustále na co koukat a kochat z té nádhery.

A když ji po dlouhém pracovním dnu či týdnu dožene stres a únava z práce, zahrada se na noc rozsvítí a může si v pokoji usednout a zarelaxovat či zameditovat u kouzelného zákoutí z dřevěněho vějíře se svatou soškou.

Této zahradě dávám jedničku s hvězdičkou. Ne proto, že je dokonalá. Ale protože je vytvořená s citem a láskou. Vyzařuje to z ní i z její majitelky - stvořitelky. Bravo!

Po několika propršených dnech začátku týdne se opět vyjasnilo a říjnová příroda přinesla další nálož barev, které se prostě musí vyfotit :-)

Tahle krásná scenérie je z obecního parčíku v Čimelicích. Radost pohledět. Jen je škoda, že tento pohled je od hlavní silnice, že nejde si sednout a kochat se pohledem po směru paprsků slunce. Sednout si můžete do toho parku naproti a zírat buď na vodní hladinu, kde se odráží množství aut, nebo se otočit na překrásnou smuteční vrbu, která má uprostřed samostatný ostrov.

Během roku vám stromy a keře kolem cest mohou přijít obyčejné až nudné, ale sotva přijde podzim a ještě k tomu tak vyvedený jako ten letošní, i plevelné a náletové dřeviny zaujmou svou barevnou krásou.

Překrásný dub.

Za mlžného rána vypadá až pohádkově - tento kousek ještě nezačal červenat.

Málokdo ví, že existují i jasany s takto úžasnou barevnou hrou na podzim.

A naproti tomu je zde tento krásně máslově žlutý jasan pensylvánský.

Bez komentáře ...

Pokud jde o naše domácí dřeviny, které najdete na mnoha místech republiky volně vysázené ve stromořadích, u lesů a cest, tak jednoznačně nejparádivější háv má javor mléč. Tento středně vysoký až vysoký strom tvoří kompaktní a hustou korunu, jejíž listy se na podzim mění na vínově červené, karmínové a šarlatové a později zezlátnou až do sytě žluté. Fantastická hra barev trvá až 4 týdny, což je dostatek času na to, abyste si užili jeho podzimních barev do sytosti.

No řekněte, není to nádhera projíždět sluncem zalitými cestami v takové nádheře?

Paní Monika nás také potěšila fotkami ze své podzimní zahrádky. Toto je brslen křídlatý, jehož podzimní barva je také úchvatná.

A ambroň se jí už také začala barvit ...

... a naše ambroň podle fotky z dnešního rána je již plně vybarvená.

Kysloun má rád kyselo a díky kyselé půdě takto krásně kysele barví :-)

Z vrcholových pupenů nám postupně vykvétají všechny tyto krásné žluté magnólie, kterým střídání teplot na podzim připomnělo jarní výkyvy a tak se rozhodly kvést.

Abélie jsou úžasné a neúnavně kvetoucí nízké dřeviny. Edward Goucher má lila růžové květy až do mrazů.

Tak tahle kytička žádný komentář nepotřebuje.

Kromě aktuálních fotek barevného podzimního listí jsme dostali od pana Františka ze Slovenska i senzační minifotostory o jedné stálezelené magnólii, které letos po zimě velice uškodilo počasí, stejně jako mnoha jiným rostlinám. Přesto těmto rostlinám věřím a podle našich zkušeností, i když mají spálené listy po zimě, bývají po těžkých zimách daleko zdravější než některé velkolisté bobkovišně. A pan František nám svými fotkami potvrdil, že jakkoli zuboženě vypadala na jaře, do léta se nádherně sebrala, samozřejmě s jeho vydatnou péčí, a je opět nádherná. Bravo! Děkujeme za fotky a povzbuzení pro další pěstitele :-)

Nutno podoktnout, že některé názvy odrůd stromů a keřů vymýšlel naprostý nelida a člověk dobrých mravů jistě neznající, neboť pojmenování třeba tohoto javoru zní už skoro jako nadávka. Copak je normální dát tak krásné rostlině jméno o 25 písmenech??

Ale že je krásný, co? :-)

Ještě než získá svou typickou medově jantarovou barvu podzimu, z letní temně vínové přechází do zářivě šarlatové a karmínové.

Tak tohle mě baví. Tento japonský javor je dle mého soudu nesmírně krásný, přesto, díky faktu, že je během sezóny "jenom" zelený, většina zákazníků jej přehlédne a jde k těm do červena vybarveným. Takže je to takový odstrkánek. Ale jenom do doby, než přijdou první chladné dny podzimu. To se vybarví do tak fantastických barev, že všechny ostatní odrůdy blednou závistí a v prodeji je vidět zdálky a prodá se samozřejmě nejrychleji ze všech. Sice si na to musel počkat až do podzimu, ale ve finále to všem natřel :-))

Tato hortenzie se jmenuje "Nekonečné léto" a je vidět, že s kvetením si fakt pokoj nedá ani teď, v chladných dnech začátku října :-) A co ta barva listů!

Dokážete si představit, že vyšlechtit tuto nádheru někomu trvalo 40 let? To je celoživotní dílo. A přeci tomu tak bylo. Tento hybridní bahenní ibišek spatřil světlo světa na přelomu tisíciletí a budeme jej mít v nabídce od příštího roku.

Tak tu máme podzim, nyní již oficiálně. Je pravda, že zrovna dneska to na něj moc nevypadá a tak kdo může, si jej užívá - kutilové a zahrádkáři na zahradách, kafíčkáři na zahrádkách restaurací a barů, otužilí náctiletí vlezli do nejednoho rybníka ... a ostatní si dnešní krásný den užívají třeba jen tím, že jdou vesele po ulici a mžourají do odpoledního sluníčka oči. A právě odpoledne přišel takový lehký opar, který zabránil ostrým paprskům, aby přesvítili fotografovu kompozici a tak jsem zas něco - doufám, že pěkného - nafotil :-)

Z některých pohledů to stále ještě vypadá jako v plném létě - žádné barevné změny, sytá zelené dokola kolem a bujaré olistění všech přítomných.

Ale když popojdete jenom o kousek dál, první znaky jsou nesmlouvavé - sytě červená ambroň v dálce má svůj podzimní háv již od konce srpna, protože je děsně nedočkavá :-)

Co mám samozřejmě nejradši a velmi často to fotím a velebím, je zóna kolem vody, kde je množství letních kytiček a keřů, které i na sklonku podzimu stále hýří barvami květů. Na jeho začátku to vypadá takto ...

Pohled z horní části zahrady k domu se stává tak malebným, že si tam asi pořídím lavičku. A až budu starej, tak i fajfku a budu tam bafat námořnickej tabák, popřípadě i na sousedy :-)

A přímo před zimní zahradou dlí jeden z nejhečích stromů celé zahrady - svída sporná s panašovanými listy. Je můj milášššek :-)

"Zahrada bez růže je jak člověk bez kůže ..."

nebo studna bez vody,
co jí vyschnul pramen
a už není pohody,
už je s ní amen :-)

Kupte si růžičku madam! Stojí jen pár krejcarů ... a je krásná!

Tato kalina je novinkou na poli stálezelených kalin a zatím je u nás v testovací fázi. Jedná se o křížence mezi viburnum odoratissimum a viburnum x hillieri WINTON. Ten první rodič je však příliš choulostivý na naše klima, tak rostlinu testujeme, ke kterému rodiči se její mrazuvzdornost přikloní. Pokud by to byl Winton, bude vyhráno, protože je u nás dostatečně odolný, pouze není spolehlivě stálezelený po celou zimu. Tato novinková kalina se navíc na podzim zdobí efektně vínovou barvou svých velkých, lesklých listů.

Zato tahle fešanda žádný problém se zimou nemá. Je sice opadavá, ale červené listy na podzim umí také a jak krásné!

Pozdní léto a ranný podzim je čas na modře a filově kvetoucí rostliny, jako jsou:

liriope ...

ořechoplodec s panašovanými listy ...

Neskutečná trvalka. Tyhle droboulinké květy se otevřely již na konci května a od té doby bez přestání kvete. A sladce voní ...

Tak co říkáte na dnešní počasí? To bylo krásně, co? Já vím, že podle předpovědi se možná jednalo o poslední letošní horké letní dny, ale co se trápit zítřkem, když teď je hezky :-)

A zahrada je v plném květu pozdně letních a už i podzimních rostlin. Tak se pojďte podívat ...

Kokardy jsou mé zamilované kytičky. Tolik květů a ty syté barvy - ať už tvoříte venkovskou zahradu, moderní aranži nebo Mediterán, kokarda se vždycky hodí.

Drmek je můj velký oblíbenec. Jeho atraktivní listy připomínají marihuannu, ale voní úplně jinak a hlava se vám z něj zamotá snad jen kvůli pohledu na jeho krásu, protože THC v nich opravdu není :-) Květy se objevují od konce léta a vydrží kvést až 6 týdnů. Tato odrůda je mrazuvzdornější než základní druh a přestože po letošní zimě zbyly jen 3 asi 7centimetrové pahýly, krásně obrazil a nyní má 6 větví, každá asi 1,5m vysoká a každá takto obrovský květ. Pašák!

Je vám jasný, že fotím hlavně to, co se líbí mně, jo? :-) Abych nemusel furt dokola opakovat, že tohle je můj oblíbenec a tohle taky ... :-))

Tak tady máme dalšího fešáka - velkokvětý trubač s merunkově červenými květy, který kvete jak o závod od července do prvních mrazů. To je barva, co?

Některé magnólie umí vykvést pár květy i v letní sezóně, přestože to od nich nečekáme, zato tahle to má v popisu práce a doslova i ve jméně: "od března do mrazů". Jméno je sice maličko nadsazené, ale kvete opravdu v několika fázích až do podzimu. A hlavně je to rostlina, kvůli které dostaneme každoročně zhusta vynadáno, když už v květnu jsou všechny vyprodané. Inu, kdo dřív přijde ... :-) A přesto ji stále prodáváme, protože je krásná!

Pokud jste milovníky jemnějších barev, máme tu hortenzii Limelight. To, co bylo ještě před měsícem světle limetkově zelené, nyní zbělelo a nabírá to slabounce růžový odstín. Elegance sama.

S jemností barev si rozhodně vrásky nedělá další latnatá hortenzie - Pinky Winky. Tahle slečna se za svou sytě růžovou až purpurovou barvu nestydí. Letos máme v nabídce po několika letech i stromečky s nízkým kmenem, které dělají parádu v trochu vyšším patře zahradní kompozice.

Občas vás při nákupu u nás překvapí, a určitě právem, že některé odrůdy jsou výrazně dražší než jiné od stejného rodu. Důvod je jednoduchý - nejedná se o náhodně sebranou kytičku z louky u lesa, ale o cílené šlechtění, které nějakému pěstiteli zabralo několik let, než vypiplal třeba tuto denivku, která nejenom že má krásné květy, ale je v mnoha ohledech výjimečná. A navíc umí kvést 2x za sezónu, čehož jsme právě svědky. Norton Orange patří do skupiny moderních denivek, které spolehlivě remontují od konce léta a nabídnou tak další sadu pestrobarevných květů v době, kdy ostatní denivky již mají pouze listy.

Druhou takovou, která kvete dvakrát za sezónu, je Tančící Shiva.

Tak nám to léto rychle uběhlo, co? Máme tu začátek školního roku a děti mají protáhlé obličeje, že musí zase do lavic. Kde jsou ty časy, kdy se děti do školy tešily, protože zase uvidí svoje kamarády, od kterých byly během prázdnin často na stovky kilometrů daleko.

Co nás těší v zahradách? Protože pro rostliny právě vrcholí nejsilnější období vegetace, většina z nich dělá, co může, aby nás potěšila. Letní trvalky a keře kvetou ostošest, právě jako perovskie, která se řadí mezi nejužitečnější a zároveň nejkrásnější kvetoucí polokeře celého léta. Tato rostlina již začátkem léta tvoří sytě fialová poupata, ze kterých se až ve druhé polovině prázdnin vyloupnou bouřkově modrofialové květy. Dokáže být tím pádem atraktivní 3 a někdy až 4 měsíce. A moc mě těší, že si jí díky jejím nízkým nárokům na péči stejně jako její kráse všímají i i architekti veřejné zeleně, kde nadělá maximum parády při minimální námaze.

Ibišky jsou právoplatnými obyvateli letních zahrad. Tyto nevelké keře kvetou od začátku prázdnin až do září a nesou atraktivní květy v odstínech bílé, růžové, purpurové a modrofialové včetně barevných kombinací.

Hortnezie latnaté samozřejmě rovněž patří do stejného pytle těch bohatě kvetoucích a superodolných rostlin, jež nám zpestří druhou polovinu léta.

Nejenom květy je zahrada atraktivní. Nové listy pierisů mají zářivé barvy a Katsura umí temně vínovou barvu, která je prostě nepřehlédnutelná.

Oproti tomu má Rosalinda nové listy spíše do zlatavě měděné.

A někdy se stane, že v létě vykvete i to, co kvést vůbec nemá. Jako například tato jarní magnólie. Ale potěší to :-)

K září patří samozřejmě i celá plejáda odrůd ořechoplodců, jedna hezčí než druhá.

Zatím nejnovější počin mezi ořechoplodci má takto krémově bílé okraje listů. Velice efektní odrůda.

No a v létě i na jeho konci nelze opominout fantastickou rostlinu, u nás skvěle mrazuvzdornou - fuchsii Riccartonii.

Poprvé od doby, co jej nabízíme v prodeji, nám tato odrůda vykvetla. Krásně žluté, drobné květy v typických latách na pozadí světle zeleného olistění.

Fantastické vybarvení mnohokvětů je stejně nápadné jako jejich nezvyklý tvar květů.

Dnes je neděle a já si neplánovaně přivstal. Nevím, jestli to bylo tím ranním chladem od otevřeného okna, nebo jestli mě vzbudilo ranní koncertování místních opeřenců. Každopádně jsem vykoukl z okna a uviděl překrásnou scenérii začínajícího dne v zahradě, kterou slunce začalo zaplňovat svým jasem a teplem. Chcete se se mnou tím ránem projít? Exkurze právě začíná ...

Moje první kroky většinou vedou k bazénu, protože dokud je alespoň trochu teplo, ranní skok do vody a několik poctivých temp dokáže člověka nejenom dokonale probudit, ale i nabít na celé dopoledne. Navíc, když se z vody zvedá pára tak mohutně, že ji dokáže zaregistrovat i čočka foťáku, přístroj jde stranou a tělo si dopřeje ranní vodní rozcvičku :-)

A protože bazén je záležitost léta, moje filozofie je zkomponovat výsadbu kolem něj co nejvíce rostlinami, které kvetou právě v létě, kdy se z vody můžete těšit pohledem na ně v plné parádě.

Jedním z nejúžasnějších a spolehlivých symbolů léta jsou bezesporu trubače. Přednostně kmenové formy - stromky.

Zatímco hned nad vodou jsou dva červené, ze zadní strany je žlutokvětý.

A soudce jim uprostřed dělá oranžový Indian Summer jako keř.

Díky tomu, že bylo opravdu jenom něco málo po sedmé ráno, slunce ještě nedosvítilo na celou zahradu a tak se barvy kvetoucích rostlin krásně vyvedly.

Třeba tahle gaura (svíčkovec) - no není fantastická?

Nebo kokarda ...

Od bazénu vede cesta k altánu ...

... před kterým narazíte samozřejmě na další nezbytnost letní zahrady - ibišky ...

... a tomu všemu vévodí již poměrně mohutný platan.

Cože? Co říkáte? Jo že jsem na něco zapomněl? Ale kdepak - to bych vám nemohl udělat. Ještě před platanem je opravdu ten největší klenot zahrady - velkokvětá letní magnólie (magnolia grandiflora).

Pojďme dál. Zahradu podle mě netvoří jenom pěkné skupinky rostlin, u kterých se zastavíte a obdivujete je. Těch se brzy nabažíte. Možná ještě zajímavější jsou různé průhledy skrze tyto skupinky, z jedné sekce zahrady do druhé. Každý úhel pohledu vám nabídne něco nového.

Ale teď už se vrátíme z letní části zahrady kolem vistárie a chitalpy ke kryté terase a odtud do přední zahrady.

A zase trubače! Jako by jich nebylo dost, co? :-)

Ba ne, trubačů není nikdy dost. I když už si uzurpovaly téměř celou plochu jednoho velkého francouzského okna a plazí se po střeše ke komínu.

Zahrada před okny je spíše klidová. Převládá zelená, sem vykoukne chomáč barevné trvalky, ale hlavně se tu zdržuje dobrá energie pro relax očí i těla.

Této ploše dominuje již rozrostlá katalpa Aurea se svými obrovskými, jasně zelenožlutými listy. Kdybych se tehdy nenechal přemluvit architektem a stavitelem domu, kteří tvrdili, že blízko domu se nic sázet nemá, dal bych si ji rovnou k terase. Byla by hned u východu z balkonových dveří naprosto senzační.

Slunce ještě stále prodírá svoje paprsky ranní mlhou ...

... ale jakmile vykoukne, je svět hned veselejší.

Travní cestičky zahradou jsou daleko příjemnější než kamenné nášlapy nebo vyštěrkované.

Opět průhledy.

Vzali jsme to pěkně pozpátku, takže jsme skončili přímo u vstupu, na parkovacím stání. Jak vidíte, cestička ke vchodových dveřím je zatočená, aby rostliny čelní stranu domu zakrývaly před zvědavými pohledy kolemjdoucích.

A stejně tak i opačně - při pohledu z domu není vidět do silnice.

Tak zase někdy u nás v ráji na viděnou :-) Jo a až přijdete a potkáte to kočku, kotě nebo nějakýho jinýho levharta, vězte, že není můj. Přesto si na mojí zahradě dává sraz veškerá potulná havěť z celé vesnice, tak bacha! :-)))

Konečně se našlo trochu času na pár nových fotek. První z nich je tato úchvatná hortenzie drsná ze skupiny Villosae. Jmenuje se Anthony Bullivent a vykvétá později než ostatní drsné hortenzie, sytějšími lila-fialovými květy.

Musím uznat, ač jsem nikdy dříve nebyl vyloženě trvalkový nadšenec, že třapatky dokáží nadcnout každého. Plejáda barev a velikostí různých odrůd se hodí snad do každého typu zahrady. Hot Papaya® má sytě červené, plnokvěté hlavy a kvete od začátku prázdnin až do podzimu.

A kokarda je další z nádher, o které bych ještě před nějakými 5 letey ani neřekl, že na ní budu ve své zahradě vyloženě trvat :-) Tato pochází z Anglie a jmenuje se pomeranče a citróny. Docela chutné jméno, že? :-))

Hortenzie jsou přirozeně neodmyslitelnou součástí léta. A latnaté druhy pro svou naprostou blbuvzdornost jsou favoritem mezi většinou zahradnických laiků i profesionálů. Pinky Winky® je novější odrůda, která je v polovině léta smetanově bílá a od srpna začíná růžovět. Ale na to si ještě počkejte.

Růžovění přichází ze spodní části květových lat a rychle pokryje celý květ směrem vzhůru.

Fantastické květy, tak trochu jako z jiné planety. Jmenuje se zavinutka, ale často se jí říká i latinským jménem monarda. její listy voní po bergamotové silici, jež se používá pro Early Grey čaj.

Obrovské bílé květy nese tato vylepšená odrůda Incrediball®, obchodně rovněž nazývaná Strong Annabelle®.

Růže svraskalá kvete od konce jara do konce léta. Je super odolná všemu - počasí, chorobám, parazitům i lidem ...

Málokdy se poštěstí na mladých rostlinách cedrů v prodeji potkat již dospělou šišku. A ještě výjimečnější je to u libanonských cedrů. Tohle je tedy úlovek unikátní :-)

A když už jsme u těch úlovků, tento si zaručeně nemohu nechat pro sebe. Průhonická botanická zahrada, minulý týden, zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Takhle krásný vykvetlý svitel jsem na vlastní oči v životě neviděl. Co mu říkáte?

Takhle úžasně tam svítí bohaté laty sytě žlutých květů.

Zatímco ve všech ostatních zahradách jsou juky již na odkvětu nebo úplně odkvetlé, u mě teprve začíná kvést. Nemám jí to za zlé ani trochu - dílem proto, že to je její první květ po 4 letech, co jsem ji zasadil do velmi nevhodné, podmáčené země; a také proto, že je fajn mít v tento letní čas v zahradě něco nápadně kvetoucího, nota bene ve středozemně laděné části zahrady :-)

Takhle vypadaly juky na začátku července. Obrovské zvonce na vysokých, pevných stoncích, které se v dešti nelámou ani neohýbají.

A když už mluvíme o Středozemí, na teplejších místech naší republiky již vykvetly rostliny typické pro jejich podnebí - kapinice (perské akácie) Ombrella svými sytě růžovými, chlupatými zaječími ocásky.

Kokardy jsou prostě úžasné a neoddiskutovatelně (to je slovo, co?) patří k letním zahradám.

A nemusí to být pouze květy, které nabídnou krásné barvy. Tento japonský javor nečeká na podzim, ale barví se již v létě, kdy vnitřní listy jsou světle zelené a kraje větví světle lososové až sytě růžové. S postupem počasí do chladnějších dnů v září a říjnu bude zářit šaraltovou, rubínovou a zlatou barvou.

Miluju všechny odstíny modré a fialové. Takže ostrožky jsou u mě doma :-)

Letošní novinkou mezi pierisy byl tento krásný kultivar nazvaný Temple Bells. Jsme z něj opravdu nadšení - zajímavý tvar listů, nižší růst, pěkná barva čerstvě rašícího listění.

S příchodem toho pravého léta rozkvétají i chitalpy. Jejich květy jsou slabě růžové, efektně tvarované a slaďounce voní.

Moje milované kokardy. To je prostě pastva pro oči a radost pozorovat nové a další květy den za dnem, po celé léto. Tahle madam je o něco pozdnější, takže vythuje květy až od polovina července.

Tato překrásná kapradina má nové vějíře listů bronzově zbarvené.

Ano, to je pravda, že právě kvete. Ale pravda je také to, že jenom proto, že byl trochu narychlený ze skleníku. Jinak ibišky jsou po letošní zimě trochu unavené a i když už máme první červencový týden za sebou, teprve se nalévají poupata. No tak, hoši, přidejte! :-)

Některé trvalky umí kvést buď ve více fázích, nebo po první vlně a razantním sestřihnutí odkvetlého trsu si dají odpočinek a za měsíc či dva ukáží znovu, jak jsou krásné. Tento úpolín je mým letošním favoritem. Jeho barva je nedostižná a začal kvést podruhé bez jakéhokoli zásahu.

Denivky. Neúnavné, odolné a krásné. A já mám velkou radost za tuto fotografii, protože se podařilo právě takové osvětlení, že poprvé mám tuto denivku v naprosté shodě s věrnou barvou jejího květu. Takto opravdu vypadá pravá Strawberry Candy.

Už jsem se zmiňoval, že mám rád kombinaci oranžové a fialové?

Máte také rádi ten podvečerní klid, kdy po horkém letním dni přijde větší či menší bouřka nebo jenom krátce zaprší a pročistí se vzduch? Ustane vítr a rozhostí se klid. Nejhezčí to je, když se tak stane, ještě než zapadne slunce, aby do té deštěm umyté přírody ještě prosvítilo několik posledních zlatých paprsků a osvítilo tu nádheru. To je ten nejlepší čas vzít si něco pod zadek, sednout si kdekoli v zahradě a všemi smysly se pokusit vnímat, jak je krásné být na světě :-)

Tohle je moje zahrada. Můj vlastní ráj na zemi. Moje relaxační místo. Můj domov. Místo, které nezůstává stejné, ale snažím se jej vylepšovat a zjišťovat, jestli provedená změna je v harmonii a když ne, tak to zase vykopat a dát jinam. Zahrada je živý útvar, který se dá měnit a přetvářet. A tvoření mě baví :-) Pojďte se podívat, co v tuhle podvečerní dobu uviděl můj foťák ...

Jeden z nejhezčích stromů zahrady. Nejenom svými na první pohled poutavými, dvoubarevnými listy. Jeho stavba je to, co z něj činí výjimečný kousek. V angličtině se mu říká "svatební dort". Docela to sedí, co? A co teprve když jsou listy ztěžklé po dešti jako dnes - to teprve vypadají jako cukrová poleva na patrovité lahůdce.

A co teprve tato katalpa s obrovskými srdčitými listy jasně brčálově zelené až nazlátlé barvy. Mám je raději jako vícekmenné keře než stromy s jedním kmenem. Připadají mi takti přirozenější a krásnější.

A jestli máte rádi velký lupena, tak tady je ještě jedna fešanda - arálie štíhlá.

Některé rostliny mám v zahradě docela náhodou. Buď jim něco bylo a nebyly dost dobré k prodeji, nebo je nějaký zákazník vrátil v podroušeném stavu jako týrané zvířátko a nezbylo než se o něj dobře postarat.

V tomto případě to byl překvapivě sám pěstitel, který nám prodal rostlinu, kterou špatně zakontejneroval a nenasypal pod kořenový bal dost zeminy, takže v květináči pěkně prosychala a než jsme to zjistili, bylo málem po ní. Přestože nejsem moc velký milovník jehličnanů a přestože už vypadala dost bídně i na druhou šanci, vzhledem k jejímu věku se mi jí zželelo, tak jsem jí vysadil na místě zahrady, kde jsem stejně ještě nevěděl, čím budu pokračovat.

A hle - do roka se úplně zotavila, vytvořila nové větvičky s listy (jehličím) a za další rok se celá zaplnila novými přírůstky a získala zpět původní tvar a krásu. Takže teď je to krasavice dokonalá - nijak ji nestříháme - tohle je přirozená forma. A je jí už něco kolem 16-17 let.

A když už mluvíme o rostlinách, které se nemusí stříhat či tvarovat a přesto vypadají úchvatně, tady je jeden úžasný příklad za všechny - zakrslá broskvoň. Ať už se jedná o jakoukoli odrůdu - jedlou nebo jen okrasnou, nebo dokonce i nektarinku, všechny mají takhle nádherné klobouky kompaktních korunek s neuvěřitelným množstvím atraktivního listí.

A teď už by to chtělo nějaké květy - začneme tou nejtypičtější pro naše zahradnictví i pro mou zahradu - rostlinou, kvůli které jsem se do zahradničení před léty pustil a díky které jsem zahradnictví založil - velkokvětá magnólie. Tahle dáma kvete od června do října, má skvostné, čistě bílé, sladce voňavé květy a navíc je stálezelená, takže i v zimě vypadá úžasně.

Dokážete si představit, jak tato lilie svítí za soumraku? Jestli ne, tak si jí pořiďte a kochejte se z její záře, když zajde slunce, protože její jasně ohnivě červeno-oranžová barva je vidět dlouho do tmy.

Další takovou svítivkou je toto krásnoočko. Mám jej vysazené v záhonu přes trávník proti oknům obýváku a i na těch cca 20m svítí od července do října naprosto spolehlivě.

Je libo nějakou luxusní štětku na láhve? :-) Ba ne, to by bylo škaredé takto degradovat tak pěknou trvalku. Jmenuje se šuškarda a kvete na pevných stoncích od začátku prázdnin.

Kokardy jsou moje oblíbenkyně. Jakákoli barva, jakákoli výška. Tato je kompaktní, dvoubarevná a kvete od začátku prázdnin až do prvních mrazíků.

Zvonečky v jakékoli velikosti a typu se stále těší velké oblibě. I u nás :-)

A fotografií detailu listu této překrásné ambroně se pro dnešek rozloučím, protože tma už padla i na objektiv a půlnoční fotky budou zase jindy :-)

Děkujeme za fotografie, které nám občas posíláte. Tentokrát fotky putovaly přes půl světa, přišly až z kanadského Ontaria, odkud nám Paul se svou manželkou poslali obrázky právě rozkvetlých trubačů. Děkujeme!

Na této fotce jie vidět, jaký je to silák - vidíte ten kmen propletený mezi plaňkami plotu?

Základní severoamerický druh je červenokvětý.

A jeho žlutokvětá varianta se jmenuje Flava.

A protože jsem byl zvědavý, jestli i u nás se už trubačům oveřela poupata, vzal jsem foťák a našel jsem několik prvních květů na velkokvěté italské odrůdě Madame Galen ...

... a na této červenokvěté odrůdě s dlouhými trubkami jménem Flamenco.

Velice mile nás letos překvapily tyto hybridní vlčí boby (lupiny), teré po velice bohatém prvním kvetení nabídly další vlnu květů. Barva i počet květů na jedné rostlině je téměř shodný jako v první vlně.

Stejně krásnou trvalkou, která kvete už také minimálně měsíc, je tento kamzičník. Nižší stonky a jásavě žluté květy stoprocentně rozveselí náladu každému bručounovi.

Nyní je ten pravý čas pro vykvétání pozdních - letních hybridních azalek.

A v tuto roční dobu nesmíme zapomenout na jasmín (pustoryl). Jeho silná vůně se line z keřů klasicky pojatých zahrad.

Chrpa - pro někoho obyčejná, pro mě neskutečně krásná - hlavně zblízka.

Buďte co nejsrdečněji vítání při další sérii aktuálních fotografií, tentokrát z již opravdového letního počasí. Zatímco několikanásobnými mrazy poškozené stromy a keře, zejména ty stálezelené, stále ještě sbírají sílu, aby vypadaly pěkně, mnoho kvetoucích dřevin a trvalek konce jara a začátku léta již ukazuje svoje vnady. A je na co koukat! Tak koukejte :-) Slibuji vám barevnou promenádu ...

A začneme u této fantastické pivoňky, co vypadá jako nedělní zmrzlinový pohár se šlehačkou. Dali byste si?

A že na vás nehodlám šetřit co do barev ani rarit dokladuje tento úlovek - moje historicky první fotografie vykvetlého tulipánovníku se zlatě panašovanými listy. Nikdy předtím jsem nevěděl, že už takto mladé keře mohou kvést - jedná se o rostlinu s kmínkem jen o něco tlusčí neč značkovací fix a výšky necelé 2 metry. A nemyslete si, že tam byl jen jeden usmolenej kvítek, ze kterýho jsem tak paf - bylo jich tam aspoň 10 a otevíraly se postupně skoro měsíc. Neskutečná paráda.

A tady je jeho sloupovitě rostoucí brácha - tulipánovník Fastigiatum. Rovněž kvete již v mladém věku.

Jedna z pozdních odrůd mamoty s hvězdicovitými květy podobnými trojpukům.

Od letošního roku jsme se rozhodli významně rozšířit jednu důležitou skupinu rostlin a to trvalky. Zejména ty v létě kvetoucí. Pokud k nám chodíte, jistě jste si již všimli, že od poloviny jara to u nás na trvalkových stojanech kvete nepřetržitě a v zásobě máme velké množství dalších rostlin, které kvést teprve začínají a budou nás svými květy těšit celé léto a některé až do podzimu.

Jednou z nich je tento dračík, který je pro mě novinkou, ale o kterém slýchám jen samé dobré zprávy. Nízká a bohatě kvetoucí rostlinka, v tomto případě sytě růžových odstínů.

Kokardy považuji za fantastické trvalky, které potěší množstvím květů po neskutečně dlouhé období celého léta. Tato je zlatá s oranžovým středem a pro velký zájem pro vás chystáme i velké, rozrostlé rostliny, které budou k dispozici přibližně od konce července. Stejně jako gaury a jiné oblíbené trvalky léta.

A první květ ukázala už i tato dubolistka.

Máte rádi fialovou? Já moc, proto jsem nadšený z naší další trvalkové novinky - tohoto hledíčku. A navíc úžasně voní.

A další fialovou je tato hvězdnice. Loni měla asi 10 květů a letos už skoro milión :-)

Svíčkovec (gaura) patří k mým oblíbencům už dlouho. A i když se stane, že někdy vymrzne, nebo spíše shnije v mojí jílovité půdě, zase si pořídím další. Tahle kytička za to fakt stojí :-)

Když jsem byl malý, dostal jsem k nějakým narozeninám nebo Vánocům, už fakt nevím, velkou, tlustou knížku s názvem Z našej prírody. Byl to úžasný atlas u nás se vyskytujících rostlin, setříděný podle barev květů a typů listů nikoli s fotkami ale ilustracemi, takže se dobře hledalo a určovalo. Měl jsem to jako bibli. Nikdo mi na ni nemohl sáhnout a všude jsem jí tahal s sebou. Možná už tehdy rodiče odhalili mojí lásku ke květeně a všemu zelenému (včetně rosniček :-). No a dnes vám nabízím pár fotek rovněž z naší přírody, které jsem nasbíral cestou po republice.

A začnu mým oblíbeným tématem - pohledem na nebe. Znáte ten pocit, když se po větrném dni plném zvartů konečně živly uklidní a zpoza mraků na západě vykouknou fragmenty zlatého kotouče zapadajícího slunce, kterému mraky brání tak, že z toho vznikají úžasné obrazce kuželů paprsků ...

Nyní je čas lupin - vlčích bobů. Volně rostoucí druh je většinou fialový.

Ale občas se povede i jiná barva - v celém poli fialových jsem našel 2 stvoly růžové :-)

Hned vedle se plevelil čilimník. Nečekejte tak krásné keře, jako máte v zahradách - na poli a ve strouze se o ně nikdo nestará, tak brzy stárnou, jak jim dřevnatí stonky a pak vidíte v krajině černé, mrtvé proutí.

V poli svítily sukýnky sytě červených vlčích máků.

Já vím, že je to plevel, ale krásnej, co říkáte? :-)

Stejně jako chrpa. Tu když vidí zemědělec, teče mu ze zubů. Ale mně připomíná staré časy, kdy se pole ještě tolik nechemizovala a máků a chrp v nich bylo jako ... no jako máku :-)))

A tohle si pamatujete? Jako malí jsme je sbírali a byli pak moooc bohatí. Penízek rolní.

No a pak se začalo stmívat a já uviděl neskutečně modrofialové pole, že se nedalo jinak než vyběhnout z auta a fotit a fotit a fotit ...

Nikdy předtím jsem tu rostlinu neviděl, ani takhle modré pole.

Krásné listy, neskutečná barva květů, které i po setmění svítily. Že by Temelín?? Nechal jsem si poradit od své kolegyně, která se v zemědělských plodinách vyzné lépe než já a jedná se o Phacelia tanacetifolia - svazenku vratičolistou, která se u nás pěstuje nejprve pro včely na med a pak se použije jako zelené hnojení. Velice ekologická rostlina.

A když už jsme u našeho zemědělství a krásných polí, před pár týdny jsem vyfotil ještě jedno pole krásné barvy.

Jetel červený. Jako červené zaječí ocásky.

Dnešní polní výpravu ukončím jedním impozantně kvetoucím přírodním stromem - jasan manový (zimnář) - fraxinus ornus. Když vykvete, celá koruna je jako chlupatá štětka.

Máme tu červen a s ním většina z nás očekává změnu počasí k letnímu. Přestože poslední týden byl ohledně teplot opět vrtkavý a nepříliš vlídný, dnes se teplota trochu ustálila a nakvetlá noční zahrada v Měsícem osvícené tmě dala tušit skvostným barvám. Tak vám nabízím několik půlnočních fotek právě kvetoucích rostlin.

Pokud byste si chtěli užít prohlížení těchto fotek i s trochou úžasné, relaxační hudby, které se k náladě noci perfektně hodí, zkuste toto (klik pravou myší a otevřít v novém okně).

Tento portugalský vavřín patří do stejné skupiny jako bobkovišně, ale například v letošní zimě prokázal daleko větší odolnost vůči dlouhodobým mrazům a vyschnutí než mnoho tučnolistých bobkovišní.

Na přelomu jara a léta kvete úzkými latami střemchovitých, velice voňavých květů, které se otevírají z kulatých, sněhově bílých poupátek, která vypadají jako perličky.

Sytě purpurová barva a plný květ - to jsou největší předosti jedné z nejoblíbenějších pivoněk českých zahrad.

Některé fotky vyšly skoro pohádkově :-) Přiznejme si, že ať už je nám kolikkoliv, v menší či větší míře v nás zůstala duše dítěte, kterou baví pohádková mystika, kouzla a dokáže se radovat z prosté krásy všednodenní nádhery přírody. A je mi líto těch, kteří se toho záměrně zbavili ...

Tento dřezovec je správný chameleón. Raší tmavě zelený, v květnu se mění se na olivový a nové listy jsou výrazně vínově, v létě je celý čokoládový, přičemž nové větvičky jsou opět vínové a na podzim je jantarově měděný.

Vajgélie jsou ceněné zahradní rostliny, které v červnu nabídnou záplavu různobarevných trubek květů na cca 2m vysokých a širokých opadavých keřích.

Existují i zaksrslé varianty ...

... jako třeba tato. V barvě, množství květů i kompaktním tvaru zatím nemá soupeře. Naše novinka pro léto 2012.

Poměrně vzácná odrůda panašovaného jinanu.

A teď jdeme na nejkrásnější kvetoucí rostliny konce jara - mamoty. Tyto rostliny letos rovněž prokázaly svou neuvěřitelnou odolnost vůči nepříznivé zimě - vedle modrých cesmín byly jediné, které neměly ani jediný lísteček poškozený zimními mrazy.

Mamoty jsou stálezelené, vřesovištní rostliny, které když dobře vysadíte, jedinou prací s nimi je pak vylamování odkvetlých květů. Jsou dostupné v široké škále odstínů červené, růžové a bílé. Jsme jediné zahradnictví, které se na ně specializuje a každoročně nabízíme mnoho odrůd včetně rarit i novinek.

Zakrslá verze s menšími listy.

Ohledně mrazuvzdornosti ještě je zde ještě jedna velice důležitá a užitečná vlastnost - tyto rostliny jako jedny z mála stálezelených výborně zvládají pěstování ve venkovních nádobách i v zimě, aniž by jim zmrzly kořeny.

A když už jsme u mamot, přesuňme se do denního světla, abych vám ukázal, jak nádherně tyto rostliny září přes den.

Na této odrůdě je dobře vidět další atribut atraktivity - poupata mají často jinou barvu, než otevřený květ, takže rostlina je krásná již několik tádnů před rozkvětem.

Novinka letošního jara.

Jemně růžová pro milovníky měkčích odstínů.

Toto jsou poupata ...

... a toto jsou květy. Nádhera!

Svostně jednoduchá a elegantní je odrůda Peppermint.

Ostbo Red má výrazně červená poupata.

Minuet má sice menší listy a vzrůst, ale květy jsou větší než na všech ostatních.

Pro dnešek se loučím odrůdou, která byla pojmenovaná po jednom z největších sběratelů a šlechtitelů mamot vůbec - Richardu Jaynesovi.

Jestli vás některá z nich zaujala, mám radost, protože tato rostlina je tak málo rozšířená a přitom odolná, že si jistojistě zaslouží větší pozornosti a více prostoru v našich zahradách.

Naprosto skvostným úlovkem pro letošní sezónu se stal tento novinkový kříženec javoru kapadockého a babyky. Jmenuje se Orientalia®, nápadně připomíná japonský javor Aureum, ale snáší daleko horší podmínky - plné slunce, vítr, mráz, horší půdu. No není to favorit? :-)

Jeden z nejpopulárnějších stromů v naší republice vůbec. Červeně kvetoucí hloh.

Letošní zima nás opravdu potrápila dosytosti a věříme, že po mrazících z minulého týdne je už definitivně pryč. Občas se mě někdo ptá, proč zde ukazuji jenom krásné fotky rostlin a nezveřejním nějaké obrázky škod, které na zahradě vznikly. Poprvé mě tato otázka tak překvapila, že jsem nechápal, zda je to vtip, nebo to myslí tazatel vážně. Podle mě úplně stačí, když se musíme koukat na omrzlou rostlinku v zahradě a čekat, než znovu naraší. Proto si myslím, že ukazovat tady fotky podobných "zásahů přírody" není žádoucí. K nám se naopak přijdete ukidnit, pokochat a těšit se z toho, čemu příroda neublížila a dělá nám to radost. Tak jdeme na věc :-)

Jedná z mála japonských azalek s dvojitými květy.

Jako když na keř nalétne hejno obrovských exotických motýlů. Tak vypadá tento dřín v plném květu. Něco úžasného.

Velice krásná forma zakrslého kaštanu má název Koehnei a kvete na přelomu května a června. Unikátní malý stromeček s bohatou hlavou plnou květů a listů, které netrpí na klíněnku.

Budete se mnou jakožto zlatníci-laici souhlasit, že listy tohoto zlatého jilmu mají přinejmenším 20 karátů? :-)

Fantastická podívaná, hlavně po ránu při plném zásahu slunečních paprsků, dokud je slunce nízko a osvítí kolmu celý plášť rostliny.

Protože v posledních dnech máme deště a přeháněk dostatek, spousta fotografií květů je i s kapkami vody. Někdy se to nehodí, jindy to vypadá dobře.

Také máte rádi Pohádky z mechu a kapradí? Já moc. A nevadí mi, když jsou třeba i z kamenů a kapradí :-)

A když už jsme u těch pohádek, vzpomínám si na jednu od Ferdy Mravence. Vyprávěl o housence, která se zakuklila a moc se těšila, až z ní bude motýl. Krásný motýl samozřejmě. A tak se v té kukle parádila, šlechtila a upravovala, furt nevěděla, jakou barvu si má zvolit a kdeso cosi. Takže nakonec toho splácala tolik, že když se vyklubala, byla z ní strakatá můra. Napadl mě tento příměř u této pivoňky, protože už 2 týdny kolem ní chodím a ona ne a ne se otevřít z poupěte. Trvá jí to, jako by měla jít na nějakou superdůležitou akci. Že by na Hrad??

Naprosto výjimečný je tento zvláštní zakrslý rhododendron.

Tak jsme zpět. Maratón začátku jarní sezóny nás nenechává vydechnout, natož pak najít si čas na pár fotek a mých řečí do fotoblogu :-) Konečně se přiblížilo jaro ... ehm ... vlastně léto. Tak jsme se nanadávali, že je furt zima, až nám to počasí vynahradilo jelením skokem rovnou do letních veder. Takže už si nemáme nač stěžovat. Vlastně jo - vždyť jsme Češi a ti si přeci VŽDYCKY na něco stěžují (a většinou prdlajs děláme pro nápravu stavu) - teď si tak dobrá půlka národa stěžuje na to, že toho tepla je už moc :-) Ja cha cha, no není to legranda? Chápu, že 24 až 27°C na konci dubna je docela soda, ale já jsem každopádně rád, i když mám spálenej nos a ramena. Protože po tak kruté zimě rostliny potřebují notnou dávku sluníčka a tepla, aby se probraly z letargie a napravily škody, které sucho, únorový mráz a pak ještě velikonoční mrazíky napáchaly.

Pamatujete si, jak jsem zde psal, když začaly ty strašné mrazy, abyste si nedělali přespřílišné starosti, jestli to vaše rostliny přežijí, v textech s nadpisem "je to v pořádku"? Je mi jasné, že i tak jste od března chodili kolem zahrady vytahovali očima každý lísteček, ale teprve nyní je vidět, že to opravdu příroda zvládla. Tedy ve většině případů. A pak nás těší, když vidíme, jak i ty nejhůře poškozené listy na stálezelených rostlin kvapem opadávají a raší nové, no není to paráda?

Ale teď už se pojďme věnovat tomu hezčímu, co už na zahradě kvete a dělá jak parádu, tak radost. Ještě před ukázkami kvetoucích nádher ale nutno zmínit, že dnes je prvomájový podvečer, jinými slovy "čarůdy" :-) Na "čarodějnice" si pamatuju od dětských let, protože to už bývalo večer docela teplo a mohli jsme lítat venku do poměrně pozdních hodin. Sledovali jsme, co starší puberťáci vyváděli u ohňů a vůbec kolem. A těšili jsme se, že to budeme dělat taky, až budeme starší. Příroda už voněla a kolem byly cítit čerstvě posekané trávníky = neklamné to znamení, že zahradnická sezóna již vypukla naplno. A jakmile se setmělo a ohně zaplály, všichni jsme se těšili, až čarodějnice vzplane :-)

Skalničkové plaménky (floxy) jsem si oblíbil teprve nedávno, když jsem je u jedné zákaznice viděl pěkně udržované, bez plevelu pod trsem a bohatě nakvetlé bez zaschlých větviček. Neodolal jsem a vysadil pár i do svojí zahrady. Výsledek mě nezklamal - sytě zelený kopeček po celý rok, v zimě jen s trochou fialového odstínu a zjara neuvěřitelnou pokličku neonově růžových květů, pro které listy ani nejsou vidět. Fantazie.

Druhou odrůdou je Emerald Cushion Blue s levandulově fialovými kvítky a stejně bohatým pokryvem.

I čilimník "Allgold" už pomalu leze z úkrytu.

Tuto kalmii polifolii máme letos poprvé a ani jsem ji nestačil zveřejnit jako novinku na webu a už je téměř vyprodaná. Moc pěkná zajímavost s něžně růžovými kvítky.

Další fantastickou skalničkou je tato tařička "Kitte".

Možná vás překvapí, že nabízím fotku i "obyčejného" blatouchu, ale podívejte se, kolik nádhery dokázal letos vytvořit a to hned mezi prvními kvetoucími kytičkami.

Prvosenka lysá je rovněž neobvyklá parádnice.

Nesmírně voňavá s květy stojacími jak šeřík je skimie "Fragrant Cloud".

U této magnólie si odpustím veškerý komentář a nechám vás se jenom kochat ...

Už skoro týden přemýšlým, co vám napsat. Je nad nebe jasné, že čekáte nějaký komentář k současnému naprosto nejapnému počasí. A po pravdě máte pravdu - chce se mi to vykřičet až za horizont všech zkrocených hor, že ho mám letos po krk! Přesto budu raději mlčet, protože se mezi vámi mohou najít i tací, kterým toto počasí jak na houpačce vůbec nevadí a těm bych nerad kazil náladu. Nebo ještě líp - pojďme předstírat, že se vůbec nic neděje a všechno je fajn. Jako naše vláda. Ta to umí miliónově. Někdy miliardově. A je jedno, jesto je v tom banka nebo Blanka, Petr nebo Radek. Já totiž stále ještě věřím, že Boží mlýny melou a dokud na téhle Zemi chodí ještě aspoň jeden pár lidských nohou, mlít nepřestanou a blbce z nás mohou udělat jenom tehdy, pokud jim to dovolíme. A stejné je to s počasím. Když si necháme líbit jeho bulvarizaci médii, bude nás štvát, ať už je jakékoli. Když si ale místo nářků radši vezmeme teplejší kabát a čepici, nemůže na nás. Proč? Protože jsme pro to něco udělali. To je naše jediná zbraň. Funkční. Nevěříte? Zkuste to. Takže: veselé Velikonoce všem!! :-)

Nové rašení mladých listů tohoto pierisu je výrazně purpurově růžové. A protože nové listy raší ve stejné době jako květy, paráda je dvojnásobná.

Tzv. holčičí magnólie (kříženci s dívčími jmény) jsou středně pozdní odrůdy, které se snáze vyhnou opožděným mrazíkům a tak jejich květy nebývají spálené. Tahle holka je asi nejúžasnější z nich a protože ji mám vysazenou před kamennou zdí, kam se opírá celý den sluníčko, vykvétá přibližně o týden dříve než kdekoli jinde v zahradě. Nese výrazně citrusouvou, svěží vůni.

Letošní senzační novinkou mezi magnóliemi je Sunrise. Fotografie tohoto poupěte je ze dneška a je barevně věrohodná. To znamená, že poupě má opravdu žlutozelený nádech a teprve v plném rozkvětu se barva vyčistí smetanově bílé.

Jako když rozsypete tisíc bílorůžových hvězdiček, tak vypadá tento kříženec hvězdokvěté magnólie Léonard Messel.

Jedním z prvních poslů jara a zároveň i pastvou pro čmeláky s dlouhými sosáky jsou pierisy. Mají mnoho variant velikostí a vícero barev květů a listů.

Tato odrůda je naší letošní fantastickou novinkou - tvoří dlouhá ramena bílých květů.

Tato odrůda má největší květy - nikoli celé hrozny ale jednotlivé kvítky jsou možná až o polovinu větší než na odstatních pierisech. Navíc jsou viditelně lesklé a vypadají jako z čerstvě vyleštěného porcelánu.

Jeden ze dvou pierisů, který má spolehlivě vzpřímená květenství, která s trochou fantazie vypadají jako laty šeříků.

Ralto je náš hit z loňska - nejpopulárnější pieris od doby vzniku Valley Valentine - tento má nejenom sytě červené květy ale navís panašované listy, no není to kauf?! :-)

Jedna ze 3 nejranějších magnólií se jmenuje Yulan, neboli šácholan obnažený. Květy jsou smetanově bílé, skvostně tvarované a pevné. A samozřejmě voňavé.

Tahle krasavice je můj letošní miláššek :-)

Jaro! Hynku, Viléme Jarmilo ... tedy počkejte si, jestli chcete, do 21.března, ale nám už to tu kvete. Nevěříte? Se přijeďte podívat :-)

První jarní (narychlená) radost za 29 Kč.

Atraktivní forma Smaragdu z Německa.

To zas bude něco, celá sezóna před námi, spousta nových rostlin a mnoho změn, drobných i zásadních, které vám ZARUČENĚ změní život :-))) Choďte k nám častěji a vše se dozvíte, nerad prozrazuji vše najednou ...

Rok se s rokem sešel a tak jsem se nemohl divit, že když jsem minulou sobotu otevřel dveře, do zahrady vidět nebylo skrze tyhle dva Židy, kteří si přišli jako každoročně vyprosit koledu pěkně vypečenou. Místo aby pěkně koledovali ...

... rovnou mi zabrali celý dům! :-( Tak s těma už hrát nebudu ani před pikolou ani za pikolou ... vlastně já už nemám kvůli nim ani tu pikolu!!! :-)))

Nakonec se mi podařilo je přeci jenom ukecat a dům mi laskavě ponechali. Jak se mi to povedlo? No přeci skrze jídlo!! :-)) Se podívejte, jak je najednou hodnej ...

A protože mně jako hospodáři otřásnění měsíčkové zatancovali kolečko a popřáli mi dobrého roku, dostali i oni výslužku.

Největší zájem byl jako vždy o "čaj", jehož hlavní složkou vedle tajných ingrediencí byl rum ředěný jaggermeistrem :-) Hlavně děti si chodily přidávat ...

I tentokrát se bojovalo o nejlepší masku a u mě to zvítězila partička Addamsovic rodinky, kde chyběl jenom Pucksley (toho času v polepšovně).

Rodinku vedla svým nezvratným životním optimismem babi Addamsová.

... a nechyběla ani Věc, věrná to společnice svobodného strýčka Festera.

A protože chůvu zlodějku spálil elektrický proud, mimino museli vzít s sebou. Ale očividně se mu líbilo. Pro jistotu mu dali lahvinku přímo do kočárku, aby netrpělo :-) Šikovnej to chlapeček, celej Gomez, ten knírek mu fakt sekne, co?

Masopust se prostě opět vydařil a my už se těšíme na reálné barvy přírody, nejenom veselých masek. A co se počasí týče, rosničkáři slibují hory doly. Mně by stačily jen ty doly, ale zkusme si počkat do příštího týdne - třeba budou i ty hory! :-)

Ne že bychom o to stáli, ale stalo se. Díky velice teplému počasí v prosinci nám některé na zimu uskladněné rostliny za okny vykvetly. A nejúžasnější byla magnolia Iolanthe. Něco tak skvostného jsem už dlouho neviděl. Obrovský, dechberoucí květ, není nádherná?

Tahle krasavice se jmenuje Rustica Rubra a na této fotce vidíte čistě bílý vnitřek květu ...

... a tady už je barva okvětních plátků zvenčí = sytě purpurová. Díky absolutně dokonalým podmínkám uvnitř, bez jakýchkoli rušivých vlivů počasí se květy otevřely úplně, téměř do plocha, což je vzácné.

Poslední dnešní narychlenou nádherou byla tato čínská slečna Manchu Fan. Opět díky dokonalým podmínkám pro rozvoj květu se krásně vykreslil puprurový plamínek zespoda kalíšku na jinak čistě bílých květech.

Včera jsem dostal e-mail s velice zajímavými fotkami. Jeden z našich zákazníků potřeboval pomoci vyřešit problém s moruší a při té příležitosti nám poslal fotky jeho malé zahrádky ve vegetační době.

Musím říci, že nejdříve mi spadla čelist, když jsem viděl, k jakému dalšímu účelu se dá zahrada také využít. A pak jsem se začal smát. Zajímá vás proč? Tak se dívejte :-)

První fotka ukazuje vcelku lapidární pohled na zahrádku s posezením, kam si pan Jaroslav ze Sedlčan občas zve přátele a kamarády. Zde si všimněte šipek, které míří přímo k meritu věci.

Na té zahradě totiž jezdí vlaky. Už jste to někdy viděli? Možná v televizi jako raritu, já ještě ne. Takhle precizně vypracované ...

... vlaky mají samozřejmě svoje mosty přes "řeku" a tunely ve "skále" ...

... dlouhé kilometry pustinami, daleko od lidských obydlí ... (těch dveří do dílny si nevšímejte) ...

... a také mají svojí konečnou, kde už to dál nevede a kde je potřeba vyložit náklad. Pokud máte dobré oči, už možná rozlišíte, co nám vláček přivezl ...

A jen na zdokladování, že to není žádná lokálka, tady uvidíte, kolik větví trať má a jak hustý provoz tu zaměstnává - á náklad už se veze.

A jéje, máme problém. Prohibiční stráž se podívala zblízka na náklad a označila jej za velice závadný :-))

"Ale no tak, pane policajt, přece nebude tak zle. Pojďte si k nám přisednout, však to u stolu nějak vyřešíme, co? Vždyť je to jen tuzemáček a budvárek, jsme přeši Češi, kurňa, ne?"

No jasně že jo. My vždycky všechno nějak vyřešíme. A kdybychom byli Angličané, jistě si k tomu všemu dáme ještě cup of tea :-)

Tak moc děkujeme za fotky a klobouk dolů! Tohle se tak často nevidí.

Tak zase někdy, třeba u vás :-)

Na našich stránkách jsou vítáni všichni, kterým je zahradničina jakkoli blízká. Ať už jste zahradní nadšenci, kteří každý víkend mají ruce po lokty v zemi, nebo naopak teoretikové, kteří propadli studiu dendrologie a baví vás zjišťovat nové informace o rostlinách, nebo prostě milovníci květin, kteří na webu sjíždějí fotky a články a diskutují o nich s přáteli. Každý si tu najdete něco svého.

Dnes mám pro vás nejprve teoretickou informaci týkající se těchto překrásných kanadských šeříků Prestonové, pojmenovaných podle jejich šlechtitelky Isabelly Preston z kanadského města Ottawa. Mezinárodní rada pro názvosloví rostlin se usnesla sloučit jejich latinská jména pod označení pouze "syringa" bez dodatku "x prestoniae", popřípadě uznávajíc hybridní označení "syringa x", pro které jsme se v rámci přehlednosti rozhodli my - je pro vás tak jednodušší vyhledávat je skupinově zadáním "syringa x" do hledacího okna a tím pádem vyloučit šeříky obecné "syringa vulgaris" z hledání.

A nyní praktická informace - na obrázku vidíte všechny odrůdy, které letos na jaře budeme mít v prodeji. Všechny jsou krásné, tak si odpustím komentář ohledně mého oblíbence :-) Máme velkou radost z toho, že se nám podařilo sehnat většinu z nich jako krásné, hustě větvené keře v kategorii DeLuxe. Pokud byste měli zájem o některý z nich v hobby kvalitě a nemáme jej uveden, stačí napsat a zjistíme, zda je ve školce k dispozici.

Zde je výčet odrůd:

1. Agnes Smith
2. James MacFarlane
3. Miss Canada
4. Minuet
5. Miss Japan
6. Redwine
7. Royalty
8. Miss Poland(novinka)

Trápí vás zima a třeskuté mrazy? Říkáte si "já se dobře obleču, o to starost nemám, ale jakou šálu a kulicha mám dát svým milovaným rostlinkám"? Mám pro vás řešení - buďte v klidu. Většina rostlin je na zimu dobře uzpůsobená a pokud jste si vybrali rostlinu vhodnou do vaší lokality, stačí se jenom těšit na jaro. Nabídnu vám několik fotek současného stavu, který některé z vás děsí, abyste viděli, že je opravdu vše v naprostém pořádku. Například rododendrony - jejich listy obsahují hodně vody a aby keř zabránil nadměrnému odparu, ve velkých mrazech list zkroutí, aby osluněná plocha byla co nejmenší. Po mrazech se opět narovná.

Většina velkolistých stálezelených rostlin mimo rododendronů své listy prostě jenom svěsí. i to jim pomáhá omezit vypařování vody, protože sluneční paprsky mají odlišný úhel. Týká se to například bobkovišní nebo těchto stálezelených hlošin.

Dalším ze způsobů je změna barevnosti - stažení chlorofylu na zimu. Tato stálezelená kalina má v zimě různou hloubku červených odstínů a na osluněné části keře může zabrat až 90% plochy.

Někdy je barevná změna natolik drastická, že už máte chuť rostlinu odepsat. Třeba toto je buxus Faulkner, který má fantasticky lesklé a šťavnatě zelené listy po zbytek roku, ale v zimě, pokud nemají kořeny z čeho pít, stahuje většinu zelené barvy a odhalí tak tuto žlutohnědou, která vypadá podezřele. Týká se to zejména rostlin pěstovaných v květináčích - v zahradě se to tolik neděje, ale i tak je to důvod, proč ... (k další fotce)

... mnoho zákazníků dá raději přednost buxusům z řady sempervirens, které zůstávají krásně tmavě zelené po celý rok včetně těch nejsilnějších mrazů v zimě.

I japonské azalky mění barvu listů a odhalují odstíny od žlutohnědé, přes červenou až k medově bronzové. A přesto na jaře neopadají, pokud nejsou vysušené, a znovu se zazelenají.

Navíc, když je taková měňavá azalky dobře umístěné vedle nějaké pěkně zelené rostliny, i v zimě, když na ně zasvítí sluníčko, dokáže nadělat dost parády. Toto je odrůda Purple Splendour, jedna z nejžádanějších.

Magnolie grandiflora - velkokvětá magnólie. Náš nejkrásnější stálezelný kvetoucí strom. I to, co vidíte na obrázku, je v pořádku. Listy s větším podílem žluté a hnědé jsou již dehydrované a rostlina je během jara a léta obnoví novými. Děje se to pouze na osluněné straně a pokud nemá ideální podmínky na kořenech, což ta moje největší chudinka opravdu nemá - před 10 lety jsem ještě nevěděl, jak moc je zem pod ní špatná. Ale i tak je nádherná. Na druhou stranu většina odrůud, které prodáváme, na zimní hnědnutí netrpí. A i tato krasavice je na druhé straně ... (k další fotce)

..., kam nesvítí slunce, krásně zelená. Ano, možná to vypadá neuvěřitelně, ale toto je jedna a tatáž magnólie, focená ve stejný den, stejnou hodinu.

Vše, co bylo řečeno, tedy napsáno, výše, se týkalo přirozeného stavu rostlin v zimním období, pokud jste si vysadili rostliny odpovídající vaší teplotní zóně. Ale co bychom to byli za lidi, kdyby se nám občas nezachtělo trochu experimentovat a pořídit si něco, co k nám teplotně nepatří a být si tím pádem vědomi i trochy nutné péče navíc, zejména v zimě. To něco, co je pěkně na celou zimu zabalené do dvou vrstev bílé, netkané textílie, je latnatec.

Musíte uznat, že tahle nádhera za tu minimální práci se zimním zábalem stojí, ne?

Při těch zimních experimentech, pokud máte zvídavého ducha, totiž zjistíte, že se u nás dají pěstovat i vyloženě exotické rostliny, jako je například tato stromová yucca rostrata. Zřejmě nejmrazuvzdornější juka, která v našich pomínkách tvoří kmen. Bez zábalu na zimu.

Také třeba zjistíte, že čemeřice korsická přes všechna data a údaje v encyklopediích lépe snáší silné mrazy, aniž by jí poškozovaly listy, než ostatní, "odolnější" hybridy.

Nebo vás naopak může rozesmutnit, že stálezelený lýkovec vonný (daphne odora), který jste si koupili v nějakém zahradnickém supermarketu a bohužel u něj nevisela cedulka "hej, nekupuj si mě, jestli nebydlíš aspoň v zóně 7, jinak ti umřu!!", má s naší zimou problém. Nevěděli jste to a nebyla drahá a hlavně je často prodávána v období kvetení, kdy neskutečně sladce voní. Potíž je totiž (to se rýmuje) v tom, že ani v superodvodněné zemi jí nezachráníte listy před popálením sluncem a když přijde -20°C nebo níže, mráz poškodí i poupata a to natolik, že na jaře odpadnou a na voňavé květy můžete zapomenout. Trocha optimismu závěrem - rostlina jako taková většinou přežije - stačí jí nařezat, tedy seřezat jsem chtěl říct, a znovu naraší a až do zimy bude moc pěkná.

Ale pardón, ještě na jednu zrzku bych zapomněl - tahle kryptomérie "Globosa Nana" je taky pěknej chameleon. V létě jasně trávově zelená a v zimě jak liška Bystrouška. A nejpozoruhodnější je, že ne všude se takhle v zimě chová. Ale i tak jí to promineme, protože je krásná :-)

A když mám zase chvilku, proberu se loňskými fotkami. Přestože fotek této hortenzie jistě u nás vídáte dost, tahle se mi nějak zalíbila svou přirozeností, tak jí nabízím - teď, když venku mrzne, až praští :-)

Jmenuje se "Božská modř". Já bych spíš řekl boží modrá :-)))

K modré patří do páru žlutá. Moc dobře spolu vypadají. Tahle pomalu rostoucí škumpa je v září skoro zlatá a pak přechází do ohnivé.

No řekněte - máme právo si stěžovat na klimatickou polohu naší země, když u nás mohou růst a kvést takovéhle nádhery?
N E !

Stojí, řekněme, od jednoho do 6 set, podle velikosti. A kolik hmoty a parády dokáží vykouzlit za 2-3 roky po výsadbě. Trávy jsou senzační doplňy každé zahrady. Je jich tolik druhů a odrůd, že do každého typu zahrady si najdete nějakou vhodnou.

Neděláme vždy jen realizace velkých zahrad. Někdy se na nás obrátí zákazníci třeba jen s tím, že už mají plné zuby přerostlého bylinkového záhonu, který jim kazí zahradu a chtělí to vylepšit, aby celek vypadl dobře. Tak jo. Bylinky pryč a místo nich růže, levandule, gaury - prostě květy na celé léto. Ta druhá fotka je okamžitě po výsadbě, ale počkejte za rok, až se trvalky rozrostou, to bude teprve záplava květů :-)

Určitě víte, že dnes už se rozlišuje mezi obyčejným tupým sprejerem, co si koupí někde barvu a bezmyšlenkovitě ničí vše kolem sebe, a graffiti umělcem, jehož grafiky jsou mnohdy lepší než to, co na nás chrlí reklamní agentury. Graffiti umělec si nevybírá pěkné fasády historických budov ani nové prostory veřejných míst jako zastávky, nádraží či muzea. Naopak, svým uměním vylepší ponuré a zbytečně prázdné plochy plotů. Na jedno takové graffiti jsme narazili v německém Oldenburgu - a protože je květinové, patří sem :-)

Včera večer přišla výborná zpráva od našeho pěstitele azalek v severní Itálii - díky teplému průběhu zimy se jim už nyní podařilo všechny objednané azalky zakontejnerovat a připravit k expedici, takže jakmile u nás za měsíc a něco vypukne jarní sezóna, nebude žádné zdržení a azalky tu budou cobydup (to je takový překladatelský oříšek :-)

A abyste věděli, z čeho můžete vybírat, tady je seznam odrůd, které již nyní můžete objednávat. Máme je pro vás v mnoha velikostech - od malých a levnějších hobby rostlin, až po impozantní solitéry.

1. Aladdin Scout
2. Amoena
3. Arabesk
4. Blue Danube
5. Aladdin Scout
6. Conversation Piece
7. Dorothy Hayden
8. Favorite
9. Fridoline
10. Girard’s Rose
11. Girard’s Fuchsia
12. Johanna
13. Kermesina Rosé (K.Variegata)
14. Martha Hitchcock
15. Nuccio’s Wild Cherry
16. Nuccio’s Lucky Charm
17. Orchidea Empress
18. Perla del Verbano
19. Purple Splendor
20. Royal Pink
21. Silvester
22. Snow
23. Shoka
24. Stewartstonian
25. Summer Sun
26. Marinja
27. Maruschka
28. Melina
29. Peppina
30. Schneeperle

Jeden z nejhezčích kvetoucích stromů července - katalpa. Tato varieta má velké, temně vínově zbarvené nové listy a množství květů.

Protože česká zima je dlouhá (a podle letošního vývinu i dost nepředvídatelná), máme rádi i rostliny, které umí kvést v zimě nebo na jejím konci. Tento lískovníček k nim patří. Už v březnu se začínají otevírat středně velké visací klásky citrónově žlutavých květů, které lákají první včely. Celý keř v rozkvětu je jedním slovem fantastický. Díky pomalému nástupu jara vydrží kvést až měsíc - tato fotka je z první půlky dubna, kdy jeho kvetení bylo na vrcholu, přesto ještě květy nebyly zvadlé.

Věděli jste, že Iris (kosatec), Violet (fialka), Rose (růže), Daisy (sedmikráska), dokonce Holly (cesmína) a Hyacinth (hyacint) jsou nejenom anglická pojmenování rostlin, ale hlavně víceméně běžná dívčí jména v Británii? Je to další z důkazů, že v Anglii je zahradničení národním koníčkem a není divu, že bylo povýšeno na královské hobby, za něž i královna uděluje ocenění. A pokud máte rádi svérázný anglický humor, možná se vám zalíbí i jeden z jejich nejúspěšnějších sitcomů 80.let Keeping up appearances (Zachovávat dekórum), kde čtyři sestry s květinovými jmény Hyacinth, Violet, Daisy a Rose spolu s jejich rodinami ztělesňují to, čím Angličané (a vpravdě i ostatní národy) opravdu jsou a to s nadsázkou, při které se vnímavý člověk nejenom směje, až se za břicho popadá, ale občas i stydí, že tomu tak opravdu je :-)

Dobře víte, že nejenom barevnými květy je zahrada veseleší. Mnoho rostlin dokáže vyloudit i různobarevné listy a některé navíc s barevnými obměnami během roku. Jako například pierisy. Tato odrůda má nové rašení výrazně karmínově červené, které se mění na medově bronzovou, než dozraje v sytě zelenou, zatímco ještě stále raší nové, sytě červené lístečky.

Mezi loňskými novinkami se objevily i tyto komule z francouzské řady Réve, tato je modrá ...

... a tato růžová. Kvetly neúnavně až do půlky podzimu.

Krásnoočko má krásné oči. Tato věta by asi potěšila mého profesora literatury, když se nás snažil naučit dokonalý rým: "naše staré hodiny bijí čtyři hodiny". To jsme si měli zapamatovat jako jeden z vrcholů české poezie. Vidíte? Zapamatoval jsem si to a beru si příklad a jako poslušný student tvořím na jeho základě svá díla. Je sice pravda, že ve větě "krásnoočko má krásné oči" se nic nerýmuje, ale pointa tupého opakování stejných slov s dokonale nulovou přidanou hodnotou vypovídající schopnosti zůstala zachována. Vivat český jazyk!! :-) Ale že je to hezká trvalka, co? :-)

Trubače mají nejenom v mojí zahradě trvalé místo a nic je v jejich úžasném kvetení nedokáže nahradit. Květy po celé léto.

Už jste někdy slyšeli výraz "užitečný omyl"? Ne? Já taky ne, tak jsem si ho musel vymyslet. Protože je to kratší než "všechno zlé je pro něco dobré". Stalo se toto: objednali jsme si ve školce v Itálii krásné, červeně kvetoucí albízie "OMBRELLA". A když dorazily a začaly kvést, té červené barvy jsme se nějak nemohli dopídit. A hle - po pár dnech starostí před námi stála poměrně raritní odrůda ALBA s bílými květy. Ani na chvíli nás nenapdlo ji reklamovat či dokonce vracet, právě naopak - poptali jsme se, zda jich nemají více :-) Bohužel to byla obrovská náhoda a ten pěstitel, kterému původně patřila, z toho nebyl moc nadšený, že mu někdo z jeho nevšímavých zaměstnanců sebral 2 kusy této rarity a poslal je do Čech. Bohužel nám nezbyla ani jedna, protože jakmile to naši zákaznici zmerčili, obě byly do týdne pryč. Je krásná, co říkáte? Aspoň že vyfotit jsem si jí stihl ...

Každoročně udělám tuny fotek této skvostné magnólie, i když už jich mám spoustu z minulých let. Nemůžu si pomoct. Když vykvete její květ, každou hodinu během dne je trošku jiný a já mám pocit, že tuhle fázi ještě nemám :-) A tak sám sebe přesvědčuju, že to MUSÍM vyfotit a říkám si, že ani vy jste tuhle fázi ještě určitě neviděli. Tady je čerstvě rozvitý dopolední květ vyfocený přesně v 10,53 hod. 11.července. Už hodinu poté se oddělí tyčinky od blizny a za další hodinu popadají dovnitř květu a začnou se v nich koupat omámené včely. Tak už chápete, jak to mám těžký?? :-))

A protože modrá je dobrá, bude tato hortenzie poslední fotkou dnešního setu. Jmenuje se Endless Summer® a patří k moderním, mrazuvzdorným odrůdám, které kvetou i na novém dřevě.

Přišel čas na další třídění hromady fotek ze sezóny jaro-podzim 2011. Tak nezdržovat, jdeme na věc.


Čím dál populárnější v naší zemi se stává tato blýskavka. Ani se nedivím (slovenský překlad této věty je půvabný: "nečudo" :-) )Češi totiž milují červenou barvu daleko více než jiné. Já mám kupříkaldu rád sytě žlutou a oranžovou, pročež mi jedna zákaznice řekla "ale Milane, to bych do vás nařekla, že vy jste na oranžovou barvu - to signalizuje lidi nestálé a takového vás neznám". Tak to vidíte - nenechte se zmást teoriemi o tom, co která barva znamená. Když se vám líbí, jděte do ní, ať si ostatní myslí cokoliv. A znáte to přísloví: "Nedělejte si starosti s tím, co si o vás lidé myslí. Protože oni mají daleko více starostí s tím, co si o nich myslíte vy" :-)))

Třeba takováto barva se mi líbí. Sytě zlatožlutá, která září na sluníčku stejně jako v zamračeném počasí. Tak si říkám - co myslíte - musí výrobce mobilních telefonů této denivce platit za použití jejího jména? ... :-)

A tady je druhý z mých oblíbených barev a navíc v barevné kombinaci, kterou považuji za velice efektní: oranžová s fialovou.

A tady je fotka samotných zvonků - jsou senzační, mají velké květy a poměrně dlouho kvetou.

Mezi loňskými novinkami jsme měli tuto fantastickou odrůdu denivky s názvem Night Embers.

Začátek letošního roku se vyvedl, co se počasí týče. Bylo krásně, teplo a slunečno. Dnešní vichr to sice zkazil, ale podle předpovědí má být celý leden bez významnějších mrazů, tak uvidíme. A protože slunce lákalo ven, musel jsem vzít foťák vyvenčit :-). Tentokrát jsem vybíral vše, co se pyšní svou barevností v zimě.

Pierisy tvoří svá poupata stejně jako rododendrony již rok dopředu, takže častou jsou pěknou atrakcí v zahradě v zimě. Tato odrůda má červené nejenom květy ale i poupata. Kontrast se sytě zeleným olistěním je fantastický.

Moc mě těší, že i u nás se již stává velice populární stálezelený hlošina. Je to pro naše podmínky dostatečně odolný keř, bujně rostoucí, který nabízí jak zelenou barvu listů v základu, tak i mnoho barevných kombinací u jejích odrůd. Listy jsou 5-10 cm velké a pestrobarevné a narozdíl od například barvených cesmín nemají žádné ostny, jsou dokonalle měkké a oblé. Navíc na podzim kvete drobnými květy, jež jsou sotva vidět, ale do dálky voní jako sladké karafiáty ...

... a představte si, že ještě teď kvete a když nefouká vítr a je opravdu slunečno, je cítit jejich vůně.

Tento rododendron má velice zajímavou barvu i tvar listů - jsou podlouhlé, mírně stočené dolů, ocelově modré v zimě s nápadným ojíněním. A co se týče jeho jména, většinou si užijeme dost legrace :-)

Břečťan jako keř je stále ještě málo rozšířený a je to velká škoda. Je to fantastický, naprosto marzuvzdorný stálezelený keř, kterému na podzim po odkvětu zůstávají až do jara tato zvláštní plodenství. Nejkrásnější jsou, když je na nicj jinovatka. Smaragdově zelené listy netrpí na zimní slunce a jsou stále luxusní.

Jedna z mála bobkovišní s panašovanými listy.

Kuličky, kuličky, kuličky. Co by byla zima bez barevných bobulek cesmín.

novinkou v letošním sortimentu cesmín je tato speciální odrůda s hladkými, téměř beztrnnými listy a plody, které nejsou červené, ale spíše do oranžova. Jmenuje se "jantar".

Koneckonců i černá je barva :-) Tato japonská cesmína vroubkovaná nese plody černý jak bota. Jedlé nejsou, naštěstí ani jedovaté, ale uvádí se, že při konzumaci většího mnosžství mohou způsobit 3 stavy: omámení jako při opici, zvracení nebo průjem. Řekl bych, že všechny 3 stavy spolu více či méně souvisí, takže ani jeden nestojí za to si je dát do poháru se šlehačkou.

A ať je barev ještě víc - "Zlatá holka" má kuličky sytě žluté, někdy až oranžové z osluněné strany.

Tato blýskavka je naprosto mrazuvzdorná a na zimu se barví do několika odstínů sytosti červené.

A ještě jednou jehličí - tato klečová borovice se na zimu mění na zlatožlutou. Ve spící zahradě vypadá velmi vesele :-)

Jednoho Davida už jsme tu dneska měli a tady je druhý. Tedy nikoli on ale ona - stálezelená kalina. Její plastické listy jsou v sezóně tmavě zelené a na zimu získávají měděně červený nádech a řapíky jsou výrazně vínově červené.

Podle našich zkušeností je tato odrůda nejmrazuvzdornějším velkolistým japonským brslenem, který jsme doposud vyzkoušeli. Bravo! Příhodné jméno :-)

A když už jsme u těch velkolistých příšerek, i zelená je barva, takže velkokvětá magnólie tu má své místo. Na fotce je jedna z mnoha mrazuvzdorných odrůd celým jménem Bracken's Brown Beauty.

Dalším zástupcem velkých, stálezelených listů je tento kavkazský břečťan. Listy dokáží být větší než dlaň dospělého muže. Mimochodem vidíte uprostřed ty zelené listy? Jeden šlahoun reversoval (vrátil se k původní nepanašované barvě) a právě ten se mi líbí nejvíc :-))

A poslední velkolistou rostlinou je tato japonská aukuba se stříkanými listy. Taky už jsem se doslechl, že prý vypadá, jako by měla skvrnitý tyfus. Ach jo, kde je ta poezie? :-) Bezproblémově mrazuvzdorná do cca -23°C v zimním stínu.

I stálezelené azalky umí na zimu měnit barvu listů, aniž by je shazovaly. A Carolina umí ještě něco navíc - kvést podruhé na podzim. Ale to jste si možná už všimli, jestli sledujete naše stránky častěji.

Doplňkovou barvu na zimní měsíce získává i portugalský vavřín. Zejména tato úzkolistá forma dokáže nabídnout sytě vínově červené vybarvení řapíků listů a mladších větviček.

A protože je zima teplá a místy i slunečná, tato mahónie už se pomalu probouzí, aby nám brzy ukázala své sírově žluté, voňavé květy.

Určitě víte, jak se to říká : a zazvonil zvonec, pohádky je konec. Tenhle zvoneček byl ještě na Silvestra krásně rozkvetlý, ale neměl jsem s sebou v lese foťák. Teď už odkvétá. Stejně je to zvláštní - zvoneček v lednu :-) Také jste na svých cestách po zahradě potkali něco krásného či neobvyklého? Tak nám pošlete fotku, moc rádi ji zvěřejníme.

Moje novoroční přání bude o mnoho kratší než novoroční projev prezidenta republiky. Vypůjčím si pro něj slova filozofa Martina Heideggera: "Technika překonala všechny vzdálenosti, ale nenabídla žádnou blízkost." Takže pokud chcete někomu něco sdělit, třeba mu popřát všechno nejlepší v novém roce, zkuste to tentokrát bez SMSek, e-mailu, skypu nebo facebooku. Zkuste toho člověka navštívit a dát mu najevo, že vám na něm záleží. Ať už je to s mayským kalendářem a údajným koncem světa jakkoli, myslím, že je na čase, abychom se vrátili k tomu být opět lidmi se všemi lidskými kvalitami a ctnostmi. Už dlouhou dobu si všímám si, že se to děje a mám z toho velkou radost. A protože je vás moc a opravdu bych to nestihl vás všechny objet a osobně každému z vás popřát vše dobré, hodně zdraví a lásku k sobě i ostatním v roce 2012, s láskou využívám techniku - internet, abych to udělal :-) Buďte šťastní!