Fotky

Bez ohledu na to, co nás média a zvyky nutí si myslet o vánočních svátcích, ať už jsme děti nebo dospělí, když nadejde ten zvláštní čas, jsme jiní. Něco je prostě ve vzduchu a nejde se tomu bránit. Taky proč se bránit, když nás to vždycky vede k lepším pocitům.

I když právě na Štědrý Den mohou emoce vybublat do svého vrcholu, jak to určitě zažilo i mnoho z vás, když se to přežene, je tu klidný čas. Moc dobře si vzpomínám na to, jaké to bylo být dítětem a těšit se na to kouzelné zazvonění z obýváku, kde skrze prosklené ale neprůhledné dveře byla vidět mihotající se světýlka právě rozsvíceného stromku. V tu chvíli byly všechny lidské marnosti pryč a byl tu Ježíšek. A dětské oči se radovaly ze všeho kolem – z výzdoby, plného stolu dobrot a samozřejmě dárků. Nejlepší bylo to rozbalování nebo spíš rozervání krásných obalů jako divou zvěří v dychtivém očekávání, co bude vevnitř. Jéé, autíčko!!! 😊

Letošní rok je jiný. Úplně ve všem. A tak i letos budou Vánoce zvláštnější. Pokud nás přejde vztek na to, co se děje kolem a jak nám to vadí, můžeme si užít tu radost z dětského nadšení nejen v očích našich ratolestí, ale můžeme si jí dovolit cítit i sobě samých, přestože nám už je dost. Protože nejšťastnější je ten, kdo uvnitř zůstal tím dítětem, které se umí radovat světu navzdory. A to je možná jedno z nejlepších řešení této doby.

Uvědomit si, co máme a netrápit se tím, co nemáme. Vážit si toho. Protože pokud něco nemáme, Vesmír moc dobře ví, proč tomu tak je a nedá si říct 😊 A hlavně věřit, že všechno dobře dopadne. A pokud k tomu dobrému konci máme něčím přispět, nebát se toho. Rozezněte svůj hlas tím, co máte na srdci bez ohledu na to, kolik lidí to uslyší. I kdybyste to měli říct jen sami pro sebe, i to se počítá!

Hezké Vánoce za všechny v Zahradnictví SAFRO® a hodně krásných kytek přeje Milan Havlis!

Když se do ulic i do zahrad vkrade listopadová mlha hustá jako mlíko, máte ji před okny i před světly svého auta, máte několik možností, jak na to zareagovat:

a) můžete si v hlavě přehrávat scény z hororového dramatu Ti druzí, kde mlha pomáhá zastřít (ne)skutečnost a hromady napadaného listí zase náhrobky zemřelých, kteří se nápadně podobají služebnictvu, které vás právě obsluhuje …

b) nebo to vzít pozitivně a říct si, jestli to vlastně není požehnání, že nás obklopuje clona, která nám pomůže se na konci roku trochu zadívat do sebe namísto ven a umožní nám usebrat se do rozjímání ještě dřív, než nám to rozkážou televizní vánoční reklamy …

c) nebo si uvědomit, že k listopadu prostě mlha patří a pokud vaše ani sousedovic komíny nečoudí smradem, který se za inverze fakticky k nebi nezvedne, nechat roušku na věšáku, vzít něco na sebe a do toho čerstvého a trochu štiplavého počasí vyrazit s rukavicemi a hráběmi nebo nůžkami a třeba poklidit zahradu.

Jaká možnost je správně? No jasně že všechny, neb každý jsme z jiného těsta – někdo je starej suchej rohlík, někdo jako vláčný kousek pizzy a jinej zase nadýchaná česká buchta. A protože já jsem spíš něco jako grissini – soudě podle slov některých stálých zákazníků, jež mě namísto pozdravu častují dotazem „nezhubnul jste, pane Havlis?“ – já jdu ven. Užít si to. To víte – v zahradnickém oboru se moc netloustne.

A až mi to vlezlo vleze tam, kam nechci, aby mi nic lezlo, seberu se a jdu dom, sednu si ke svému písí s obrazovkou dostatečně velkou, aby mi pomohla roztřídit ty mraky fotek, co vám furt fotím a furt nemám čas je vystavit. Ale dneska jo. Tak koukejte, co se mi před objektiv vkradlo ještě dřív, než tam byla ta mlha. Pozor spoiler: Rákosníček to nebude. I když, co já vím, možná přijde i kouzelník …

Znáte krásnější krajinu než tu naší?

Tak tady už chybí jenom Česílko.

Jé, ahoj, Moni! Pamatuješ?

A omlouvám se všem řidičům, co musí objíždět moje auto zaparkované u krajnice. Tu tady, jindy tamhle. Protože tohle se přeci MUSÍ vyfotit, no né?

dubolistá hortenzie

A když je trocha sluníčka, krásně to tu voní. Co? No přece vonokvětky!

A víte, že v tomhle počasí dozrávají citrusy? Ale u nás fakt ne :-)

Nebo třeba kaki, mňam! Máte chuť? Jestli nemáte zdroj nikde poblíž, stavte v našem biokrámku, máme jich dost a jsou senzační :-) Já si jich pár dám, tak zase příště!

Tak jste se opět dočkali - listopadové slevy jsou spuštěny. Během tohoto měsíce máte možnost nejvyšší slevy a to 20% na všechny rostliny skladem - tedy vyjma těch, které dorazí až na jaře, nebo rostlin na objednávku od pěstitele. Slevu lze uplatnit při osobním nákupu nebo online. Při platbách převodem musí být zboží uhrazeno do 3 dnů. Zakoupené zboží se musí nejpozději do týdne od nákupu odebrat, nejpozději však do 30.listopadu. Slevu nelze uplatnit na dárkové poukazy. To bude možné až od prosince. Více na naší stránce slev.

Počasí je stále pěkné a tak se dál můžeme hrabat v zemi a dělat zahrádky. Včera jsme přivezli nové podzimní a zimní zboží z jedné z nejlepších školek na jehličnany v Německu a jsme opět okouzleni jejich kvalitou i sortimentem. Jsou to krásné kousky. A některé už pořádné kusy kusy nejenom do zahrady ale i na terasy, pokud bydlíte ve městě, kde balkon či terasa jsou vaše jediná možnost se zahradně vyřádit. Koukněte na náš web do Katalogu nebo se přijeďte podívat, co přibylo nového. Naštěstí spadáme do výjimek karanténního stavu, takže můžeme mít stále otevřeno.

A samozřejmě všude kolem je spousta barev, které k podzimu patří. Hlavně barevné plody.

No nevypadá tahle krásnoplodka jako z Marsu??

Ale bergénie Pink Dragonfly ji svými růžovými listy dost možná trumfne, co? Pro kterou byste hlasovali?

Naše prodejna patří do udělených výjimek, které zůstávají otevřeny i po omezení ode dne 22.října 2020. Platí standardní otevírací doba.

Letos poprvé jsem si do zahrady vysadil řetězovku. Ne pilu. Tu trvalku. Phyostegia se jmenuje. A hned dvě - jednu bílou a jednu sytě růžovou. Popravdě jsem byl hodně nadšený, když vykvetly. Dosud jsem je viděl jen v málokteré zahradě a většinou byly takové umrněné, barvy nic moc a trs vypadal nevábně. Pak se mi ale dostala do ruky fotka jednoho botanika, který je vyhledává a popisuje a byl jsem užaslý, co ta rostlina dokáže. Řetězovka viržinská je totiž poměrně bujně se rozrůstající trvalka, která dokáže vytvořit souvislé, husté plochy, nejedná-li se o kompaktní, trsovitou odrůdu. A právě ta masa přísně vzpřímených čtyřhranných stonků s atraktivními květy mi učarovala natolik, že jsem jim věnoval místo v novém záhonu.

Kvete velmi dlouho, podle odrůdy, tato růžová je v plném květu ještě nyní - v půlce října a je naprosto zdravá, bez jakýchkoli nemocí na listech, které by kazily parádu. Snáší téměř jakoukoli zem a lokalitu, pokud bude na slunci. V přírodě roste jak na suchých prériích, tak i na vlhkých okrajích vodních toků.

Její květy zblízka vypadají jako když hroch zívá :-)

Květy odrůdy Rosea mají nádhernou kresbu uvnitř květů, ale musíte se sehnout a kouknout se fakt zblízka.

A Slečna Vychovaná Miss Manners je také sněhobílá, jen o něco vyšší než Peach White a přísně vzpřímená.

třapatkovka Sunseekers Pomegranate

S koncem léta a nástupem podzimu přichází čas těchto extra velkokvětých nádher - bahenních ibišků. Že jste je ještě nikdy neviděli? Tož to se podívejte na naše nové video :-)

Celou nabídku těchto ibišků naleznete zde. A k tomu nabízíme malou ochutnávku těch nejhezčích, co právě kvetou.

Toto je Extreme Sparkle.

Se začátkem školního roku začalo krásné babí léto a kolem všechno kvete. Pokud jste v poslední době neměli k nám cestu, nebo to máte daleko, pojďte se podívat alespoň virtuálně :-)

To takhle ráno přijdu do zahradnictví v Chlumci, nikde ještě ani živáčka, sluníčko svítí jako pomatený a já si to razím bezmyšlenkovitě mezi jehličnany podél kamenné zdi. Než mě donutí zvednout hlavu zářivě žlutá barva. Koukám, oči mi můžou z důlků vypadnout a na zdi, přímo z mezery mezi kameny vyrostla a na mě se culí slunečnice. Čerstvá, první den vykvetlá, svěží a krásná. A drzá!

Povím vám, to bylo pozdvižení na Starém Bělidle! Polovina z nás včetně mě vůbec nevěděla, že tam něco rostlo a ti ostatní si všimli listů, ale nevěnovali tomu pozornost. Je to skoro až na konci, u kompostu. Napadlo by vás to? Kde se tam to semínko vzalo, jaktože mu nevadilo, že ho nikdo ve zdi nezaléval a mnoho dalších podobných otázek ve smyslu "co si to dovoluješ, kytko jedna necudná, takhle se mít k světu, když se o tebe nikdo nestaral?!"

Vzpomínám si na jednu epizodu seriálu Chirurgové, kde mladá doktorka, onkoložka, nadšeně vykládá svým studentům o jednom případu komplikované rakoviny mozku, jak si přes všechny snahy lékařů se jí zbavit rakovina vždy najde cestu, aby přežila. Většina její nadšení nechápe, někteří jí to i vyčítají. Pouze hrstka pochopí, že ona onkoložka nesoudí rakovinu ani snahy lékařů jí zabít. Ona je jenom fascinována snahou každého organismu přežít.

Jako jedno jediné semínko slunečnice v písku mezi kameny ve zdi, které střádalo kapku vody po kapce, prorůstalo spárami, aby se dobře ukotvilo a pak už jenom doufalo, že slunce a všudypřítomná životodárná síla mu umožní vykvést a vysemenit se. A to se milé slunečnici i povedlo.

Ta původní fotka je téměř 3 týdny stará. Dnes už naše milá není tak okázale krásná, spodní listy dokonce vadnou. Už nemá důvod se parádit. Protože zatímco z jejích ratolestí vykvétají další, menší květy, stará máma už shodila okvětní plátky a pomalu svěšuje svou hlavu, jak v ní dozrávají těžká, olejnatá semena. Zanedlouho přilákají ptáky, aby se šli napást a během hostiny bez ubrousků se jim podaří nejenom spást většinu semen, ale také jich dost rozházet po okolí, aby slunečnice za rok mohla někde opět někoho překvapit.

A koloběh života půjde zase dál ...

Tentokrát pro vás máme krátké video o trubačích . Znáte je? Tak se pojďte podívat, jsou nádherné :-)

Znáte moruši platanolistou? Je to můj vůbec první strom, který jsem si do nové zahrady v Chlumci před více jak 15 lety vysadil. Nikdy předtím jsem jej neviděl, než mi ji ukázali v jedné italské školce a byla to láska na první pohled. Měl jsem v plánu udělat si kousek zahrady ve stylu džungle s tropicky vyhlížejícími rostlinami s velkými listy a tato moruše se svými obřími lupeny byla pro ono místo jako stvořená. Všichni okolo byli přesvědčení, že mi zmrzne, protože ji tu nikdo předtím nepěstoval. Ani náhodou! Naprosto bez úhony přestála všechny mrazy až do -27°C a dnes je z ní stromisko silné jako Goliáš.

Její listy mají zjara nejprve klasicky srdčitý tvar moruše bílé, ale jakmile se sezóna přehoupne do léta, nově rašící listy jsou již ostře a hluboce vykrajované přesně jako listy platanu. Jsou až dvakrát větší než mužská ruka, temně zelené a lesklé jako zrcátka až do podzimu.

Na asi nejhezčí strom jsem při svých cestách narazil v jedné předzahrádce v Nizozemí.

Přirozeně tvoří spíše nižší stromy s rozložitou korunou tvaru deštníku až klobouku. Pokud ji na jaře radikálně ořežete na 20 cm loňských větví, naraší dlouhými větvemi s obrovskými listy ve spíše horizontálním – deštníkovitém habitu. Pokud se nestříhá, roste volněji do lehce vystoupavě kloboukovitého tvaru, přičemž rozložitost koruny zůstává zachovaná, jen přirůstá o něco pomaleji. Protože koruny vytváří příjemný stín, je nanejvýš užitečné a zároveň i romantické pod ně umístit pěknou lavičku na klidné letní posezení.

Mimo jiné byla moruše platanolistá rovněž jedním z prvních stromů, které jsme prodali po otevření naší nové prodejny v Praze roku 2009. Tehdy si hned několik z nich koupilo družstvo vlastníků bytového domu nedaleko ve Stodůlkách v Petržílkově ulici a nyní tvoří překrásné zákoutí a zkrášlují tamní pěší zónu hned vedle radnice na Slunečním náměstí.

Máte-li menší prostor, ale chcete si dopřát pěkný strom s korunou, jež nabídne trochu stínu, zvažte tuto krásku. Jsem přesvědčený, že budete spokojeni.

Pěkně vás všechny zdravíme z chlumecké zahrady a pokud máte cestu kolem, zveme vás na prohlídku naší letní zahrady pro lepší inspiraci.

perská akácie Ombrella®

nádherné listy i květy, voňavé!

třezalka tříkvětá Gemo

bahenní ibišky ze série LUNA

letošní druhé kvetení choísye WHITE DAZZLER

a voníííííí

hortenzie ENDLESS SUMMER® Blue

a dnes se rozloučím mou nejoblíbenější barvou

trubač INDIAN SUMMER®

Máme pro vás další video oslavující zahradu jako místo, kde nejenže v létě všechno kvete, ale kde budete chtít strávit svou dovolenou, tak se pojďte podívat.

Nedávno jsme zde zveřejnili příběh dvou katalpových milenců v mojí zahradě a tentokrát pro vás máme i celé video týkající se kvetoucích druhů katalp.

Jsou tomu přesně dva roky, kdy jsme vytvořili tuto zahradu v Českých Budějovicích. Zadání bylo dětské hřiště pro děti a kolem něj krásná zahrada pro dospělé. Prohlédněte si pár fotek, jak se to vydařilo a pro celý příběh navštivte sekci Realizace.

Sedím si takhle večer v pohodlném křesle se všemi balkonovými dveřmi do zahrady otevřenými a poslouchám až ohlušující koncert cvrčků. Dokonce jsem tuhle slyšel i cikádu, je to u nás možné? Vzal jsem si dovolenou. A rozhodl jsem se užít si ji doma. Tam, kde zvelebuji své okolí už dlouho a odkud mi dává smysl nikam neutíkat, když pro tento účel svůj malý ráj na zemi tvořím. Jistě, vyrazím někam na výlet, ale k moři to asi nebude. Budu se těšit, až se zase večer vrátím a pod nebeskou klenbou plnou hvězd si zaplavu v jezírku, které jsem se po mnoha letech už konečně naučil čistit :-)

Většina návštěvníků zahradu obdivuje a občas i utrousí nějakou tu poznámku, že by to sami doma nesvedli. Jistěže svedli. Ale je potřeba si uvědomit, že to nebylo hned. Zahrada roste. Mění se a vy s ní. Přesazujete, vyměňujete, doplňujete, až je ten obraz skoro hotový a můžete si sednout do křesla a poslouchat cvrčky. Jen se podívejte, jak to vypadalo ještě před 5 lety. Vidíte ten trubač, jak je ještě "slušný" a nezabírá víc než asi půlku střechy? Tak dneska už je na celé a funguje jako skvělá klimatizace!

A věřte nevěřte, tohle byl úplný začátek. Pár sousedů se mi po letech přiznalo, že když jsme dokončili dům, říkali si, jak je ošklivý a nehodí se sem. A jakmile zarostl zelení, jsou rádi, že se původní močál takhle zvelebil.

A tady je vidět kousek toho jezírka. Ta voda se ale třpytí, co? No jasně, jsem hrdý, že už to umím :-)) Zadní část zahrady s ním je letní - všechno tu kvete během léta.

A protože o dovolené se hlavně jí, udělal jsem si tam pohodlí se vším všudy a s tím, co mám nejradši, takže vzniklo zátiší opulentní ovocné hostiny jak z barokního obrazu.

A nad hlavou mi kvete a voní ten nejkrásnější slunečník Ombrella.

Mimochodem, jestli vy k tomu moři jedete, tak se nelekněte, až tam Ombrellu potkáte, bude vypadat nějak takhle ...

Ale popravdě velikost cizích Ombrel mě nechává chladným a nezávidím jim je. Protože JÁ mám svýho GOLIÁŠE! Zatím bez Davida ...

Cože? Že se vám Goliáš do auta nevejde? Tss! Takovejch už jsem viděl a koukněte, kolik se jim tam toho vešlo:

A jestli vám to fakt nejde, máte si koupit pořádný auto!
Tak na viděnou s lepší károu :-)

Potkal jsem ji kdysi v jednom českobudějovickém zahradnictví. Mezi ostatními rostlinami tam stála tak nějak sošně a, i když byla dost mladá, už dávala na odiv svých několik velkých listů. Byly světle žlutozelené a lákaly zdálky svou exotičností. A já rád exotiku. Nabídl jsem jí, že u mě může bydlet. Souhlasila.

Nebyla vybíravá ohledně místa, spokojila by se s ledasčím, ale já věděl, že ji chci dopřát místo jednak důstojné a zároveň takové, abych na ni co nejvíce viděl. Naproti terase. Při každém pohledu z okna se moci kochat její krásou a stavbou. Prvních pár let měla dost těžkých. Ukázalo se totiž, že na onom místě se po deštích stahuje voda a dlouho neodtéká. A ona? Necekla ani slovo a dál tam stála bezvadně a spokojeně rostla.

Výpravy do různých zahradnických světů jsem podnikal často. Vlastně pravidelně – neuplynul víkend, abych se nebyl někde podívat a zjistit, neskrývá-li se tam nějaký další klenot. Jednou se mi naskytl pohled věru unikátní. Mladík pevné postavy a zdravého vzezření, brunet s jiskrnýma očima. Svrchu temně vínové až černé listy se třemi nápadnými špičkami, spodní listy tmavě zelené a všechny větší než moje ruka. V jednom vrcholu kratší, vzpřímená lata s bílými květy s oranžovým znaménkem v hrdle a vínovými žilkami. To byl úlovek! Šel se mnou bez reptání. Už byl dost urostlý, tak mohl a vlastně i musel v autě sedět vpředu na místě spolujezdce. Znovu jsem se zamiloval.

Tak, tady seš fešáku. Kam s tebou? Před nedávnem jsem dokončil jeden slunečný záhon ve tvaru jazyka a hledal nějaký menší solitér do jeho nejužšího cípu. To bude tvoje místo, tady budeš udávat tón a svou temnou kštici budeš vystavovat sluníčku, které ji bude spolehlivě barvit. Už seš ale dost habán, radši tě uvážu, aby tě vítr nevyvrátil.

Každé léto jsem se těšil z nádherných květů jak blonďaté slečny, která se pomalu tvarovala v mladou ženu, tak onoho mladíka, který sílil do krásy. Každý v jiném koutě zahrady.

Jednou jsem takhle v červenci chodil zahradou, bylo po dešti a na čerstvě posekaném trávníku byla spousta popadaných květů. Protože se před chvílí prohnala bouřka a dost foukalo, květy byly zaváté dost daleko. Tu jsem si všiml něčeho, co už vzduchem nějaký ten pátek poletovalo. Pár květů z obou stromů bylo totiž nezvykle blízko. Kosi už mi před nedávnem vyžvanili, že ti dva – brunet a blondýna – se o sobě dozvěděli a že si posílají psaníčka a že kosáci jsou jejich spojky, když létají z jednoho stromu na druhý, a že už to trvá pěkných pár měsíců. No to se na to podívejme, že by se nám zamilovali? Ti kosi jsou ale slepičí prdelky!

Přemýšlel jsem o nich a uvědomil si, že kosáci mají pravdu. Vždyť už jsou oba dost velcí na to, aby pocítili radost z nalezení svého protějšku. A zároveň už byli dost velcí i na to, abych jim odstranil opory kmenů, které už nepotřebovali. Když jsem to šel udělat brunetovi, vidím, že se trápí – koruna řídká, zato dole listů habaděj. No jasně, že se trápí. Vždyť jsou od sebe tak daleko, to jim nezbude než po sobě celý život jenom toužit. To ne, láska na dálku nefunguje. Rozhodl jsem se, že je nenechám trápit nenaplněnou láskou a postarám se, aby si byli blíž.

Našel jsem jedno pěkné místo u terasy v trávníku, hned naproti zlatovlasé blondýnce a domluvil se s tmavolistým brunetem, jestli je ochoten podstoupit to riziko a nechat se přesadit i v tomto věku, aby byl své milé nablízku. Neváhal ani trošku a prosil mě, ať to udělám co nejdřív. Ale musel počkat do konce zimy, zatím měl čas se na přesun dobře připravit.

Jak jsme se domluvili, tak jsem také udělal. Sotva sluníčko trochu prohřálo zem, když slezl sníh, vzal jsem rýč a vydal se za brunetem. Už byl celý nedočkavý, a i když neměl narašený ještě ani jeden pupen, celý se chvěl, jak se těšil. Opravdu se během podzimu a zimy připravoval, protože bylo snadné ho vyndat z původního místa i s většinou nejdůležitějších kořenů. Odvezl a zakopal jsem ho do nové díry u terasy a zahrnul kůrou. Bylo vidět, že je unavený a zesláblý, a tak jenom tiše hlesl blondýnce na pozdrav a znovu usnul. Jenže ona ho neslyšela, sama ještě spala tvrdým zimním spánkem, protože katalpy se probouzejí hodně pozdě.

„Vstávej, spáči, no tak, vylez už z pelechu, copak nevidíš a necítíš to sluníčko??“, povídá koncem dubna blondýnka.
„Co? Kdo to křičí? Proč mě nenecháš … jééé, ahoj!“, odvětil brunet, do té doby chalpák jako hora a teď slabý jako malé dítě ale šťastný jak blecha.
„No to ti to trvalo, už jsem myslela, že se neprobereš. Kde ses tu vzal?“
„No, víš, jak jsme si psali, tak mě sem zahradník přesadil, to jsem přeci já, pamatuješ?“
„Co myslíš, že nepoznám svého kámoše?“, culila se blondýnka a pomalu na sluníčku rozpínala své zlatožluté listy.
„Já jsem tak rád, že tu jsem“, řekl brunet, „ještě jsem trochu malátný, ale uvidíš, že zanedlouho budu jako dřív a ještě větší!“
„No to si jsem naprosto jistá, ty vejtaho. A hele“, na chvilku se zarazila blondýnka, „už tu zůstaneš?“
„Na to vem jed. Odtud už se nehnu“, doširoka se usmál brunet a s největší námahou rozevřel list, který byl blondýnce nejblíže.

A nehnul. Tohle se stalo v roce 2013 a i když fešákovi trvalo skoro dva roky se z toho stěhování probrat, došlo na jeho slova. Zanedlouho se vytáhl a už je větší než blondýnka. Ti dva se do sebe zamilovali a pomalu k sobě natahovali ruce. Loni se jejich dlaně setkaly a letos dokonce propletly, tak jsem je oddal, protože bylo jasné, že už jsou svoji. A z milenců jsou manželé. Dokud je Bůh nerozdělí. Protože já už tam s rýčem nepůjdu :-)

Nevím, jak u vás, ale u nás to roste jako z vody. Doslova a do písmene. Každý den tu spadne minimálně jedna slušná dávka deště, takže suchomilné rostliny nemají čas se otřepat. Ale kvete to ostošest :-)

Velkokvětá magnólie Goliath.

perská akácie Evi's Pride

kručinka Royal Gold

Je libo kopec šlehačky? Nebo radši dva? Beze všeho :-)
Hortenzie MAGICAL™ Sweet Summer

A můžu navrch trochu jahodové polevy?
No samo sebou!
hortenzie Wim's Red

dymnivka Porcelain Blue

letní česnek Millenium

krásnoočko Vanilla Daybreak

Právě přichází do kin švédský film Jít krást koně. Jedná se o retrospektivní melodrama šedesátníka, který žije v osamění obklopen drsnou švédskou krajinou. Těsně před koncem roku zjišťuje, že má nového souseda, z nějž se vyklube jeho dávný kamarád z mládí a vrací se tak do vzpomínek na čtyřicátá léta, kdy byl jinochem v rozpuku, který prožívá vše, co každý kluk ve věku 15 let. Celý film protínají šedé, až bezbarvé obrazy drsné krajiny skandinávské zimy, kde se setkáváme se stárnoucím hrdinou a zároveň pestrobarevné záběry z jeho mládí, kdy vše kolem je šťavnatě zelené a plné sytosti a života.

Režisér takový kontrast zvolil záměrně, aby co nejcitlivěji uhodil na melancholickou až nostalgickou notu a chtěl tím zdokladovat rozdíl mezi světem šedesátníka a světem mladíka v pubertě. Chápu jeho záměr. Film má dost vysoká hodnocení od kritiků i od laické veřejnosti, ale …

Přemýšlím nad tím a nějak mi to nejde pod fousy. Proč si máme myslet, že ve světě člověka v šedesáti (nebo o trochu více či méně) má převládat šeď a neutěšenost? Takové klišé! Znám mnoho mladých, jejichž svět je nudně jednobarevný a plochý. Naproti tomu mohu postavit většinu zákazníků našeho zahradnictví, kteří jsou již zralého věku, a věřte mi, že jsou to lidé s barevným světem. Promítá se do jejich zahrad, které barvami hýří, jsou veselé a živé. Nenechte si byť i uměleckým záměrem nakukat, že věk může znamenat ztrátu barvy a dál zvelebujte své okolí bez ohledu na to, co máte v rodném listě. Všem vám držím palce a hned je zase pouštím, ať se můžete rýpat v zahradě!

echinacea BUTTERFLY POSTMAN

echinacea YELLOW SKIPPER

echinacea ORANGE SKIPPER

krásnoočko MOONBEAM

hortenzie LIMELIGHT

růže BARONNE DE ROTSCHILD

Jeden z vítězů loňského Plantaria a naše letošní ninka - sedum ATLANTIS.

Už jste měli to potěšení seznámit se s touto nevšední skupinou hybridních japonských azalek, které umí protáhnout kvetení až do léta? Je to tak. Jedná se o odrůdy tzv. kurume a satsuki hybridů (ale nejen jejich) a tvoří květy nikoli najednou na celém plášti keře, jako to umí běžné jarní stálezelená azalky, ale postupně vytahují květ po květu a to později - nejčastěji od června do půlky července.


Toto je Orchidea Empress.

Summer Sun 6.června ...

... a po 10 dnech.

Tou nejdéle a nejpozději kvetoucí a zároveň i nejspolehlivější je bezesporu Perla del Verbano s poloplnými květy.

Proč nejspolehlivější? Protože tyhle azalky jsou poněkud princezničky hajsavé. Musíte si s nimi dát větší práci a vybrat dobrou lokalitu - potřebují mělkou, nepodmáčenou ale nepříliš vysychavou půdu a umístění v zimním stínu. Letní slunce zvládají dobře, ale únorové a březnové slunce jim dokáže popálit poupata.

Tak trochu chameleonem mezi nimi je Royal Pink. Jeden keř může mít květy takto třepenité ...

... nebo takto poloplné s širokými okvětními plátky. Ale vždy mají špičku.

Jedinečnou barvu i tvar květu má tahle 'Nucciho divoká třešeň' Nuccio's Wild Cherry.

Najdete tu i dvoubarevné květy. Martha Hitchcock září jako neon a patří k ranějším.

Nebo mohou mít každý květ jiný jako Haru-No-Sono.

A navíc melírovaný jako Conversation Piece.

A asi největším přepychem je azalka, která je nejenom jedinečně krásná, ale navíc umí kvést podruhé i na podzim. Jmenuje se Carolina.

Ať už si pořídíte azalky jakékoli, dejte jim, co potřebují a těšte se z jejich krásy. Jsou rády, když je obdivujete a rády se ukazují i ostatním. A na výběr je jich tolik ...

... a prší a prší. Konečně. A kytky pijou a kvetou, radost pohledět, i když jsou po několika dnech deště celé zmáčené. Ale už zítra má být krásně, tak osuší své tváře a budou se smát nebi do oken.

Věřte nevěřte, koho jsem to ještě našel kvést - tuto kamélii Pink Icicle. A to na více místech v zahradě. Vypadá to na nejpozdnější z jarních kamélií, jakou jsme doposud měli. Bravo, holka!

Letos pro vás máme novou kolekci velkokvětých a úžasně vybarvených růží, mezi nimiž je hodně vícebarevných. Tato je jedna z nich a jmenuje se Rock'n'Roll, hustý jméno, co? :-) Už zanedlouho jo najdete na našem e-shopu mezi novinkami.

Plamének 'Rhapsody'

Plamének 'Pamina'

Mám moc rád kuklíky. Jsou nenáročné, mají krásné, teplé barvy a bohatě kvetou. Toto je Mrs.Bradshaw.

Přelom května a června je rovněž čas na první fázi kvetení vajgélií. Toto je Wine&Roses.

Zakrslá Nain Rouge.

Moulin Rouge

Přímo z oken pracovny se dívám téměř denně na tuhle nádheru, která mě těší během celého roku a v jeho průběhu nabízí fantastické proměny, které mě nutí jej obdivovat a fotit do zblbnutí. Abych své posedlosti udělal alespoň pro jednou virtuální přítrž, chci vám je představit - pierisy a to v několika jejich fázích tak, jak od jara do podzimu dělají parádu. Jste připraveni na pierisovou jízdu? Připoutejte se prosím, varování: některé záběry vás mohou zbavit smyslů, jste-li zahradní maniaci ...

Pierisy jsou stálezelené keře střední až menší velikosti, které si vydobyly slávu snad po celém zahradnickém světě v oblastech mírného až mírně subtropického pásu. I když se jim u nás daří skvěle, Čechy jejich domovinou opravdu nejsou. Nejvíce rozšířený je určitě pieris japonský, kterého odrůdy se šlechtí ostošest do čím dál větší krásy, ale potkat můžete i severoamerický pieris květnatý (na fotce) a pieris tajwanský.

Poznáte je podle drobných, protáhlých listů s výraznou špičkou a více či méně dlouhých hroznů s konvalikovými květy. Vykvétají začátkem jara a podle starších poznámek a fotografií jsem našel rekordní datum začátku kvetení - v roce 2013, kdy bylo velmi teplé jaro, první odrůdy vykvetly už 15.března. Běžná doba kvetení je od poslední dekády března až do první dekády května.

Květy jsou poskládané v různě dlouhých hroznech - někdy převislých, někdy vzpřímených, mají tvar konvalinky a kvůli nim se rostlině v angličtině říká konvalinkový keř. Jsou buď bílé, narůžovělé nebo sytě růžové a voňavé. Někdy je barevnost navíc zajištěna rameny, která květy drží - ta můžou být červená až vínová a i když samotný květ je téměř bílý, rozkvetlý keř dělá spíše růžově červený dojem.

Nutno přiznat, že pieris dělá parádu mnohem dříve, než vykvete, neboť jeho poupata, tvořící se již od konce léta, jsou atraktivně zbarvená od podzimu, během celé zimy až do jara.

A když vykvetou, je fakt na co koukat. Většina květenství je převislých.

Některá mají veeelmi dlouhá ramena.

Jiná jsou kraťoučká ale bohatá.

Některá jsou bílá ...

... jiná jsou narůžovělá ...

... a jiná sytě purpurově růžová.

Jenže květy nejsou ta jediná paráda, co pierisy umí. Jakmile přijde teplejší jarní počasí, začnou se vyvíjet nové listy a to je teprve podívaná. Až na několik zelenolistých výjimek se pyšní křiklavými odstíny růžové, oranžově červené až oranžovohnědé a někdy i sytě vínové a takhle zbarvené zůstávají několik týdnů, než dozrají do zelené barvy.

Katsura má snad nejsytější barvu ze všech.

Existují i panašované formy a zde se barevnost mladých výhonů výrazně liší. Například asi nejstarší odrůda Flaming Silver má své dlouhé listy při rašení svítivě růžové, stejně jako její zakrslá, novější sestra Carnaval. Ale třeba úplná novinka Little Frosty zůstává bílozelená i při rašení. A zlatá střední cesta je rovněž zakrslá Little Heath, jejíž nové listy jsou béžově pískové až světle bronzové.

A v obdobích, kdy nebudou mít ani poupata, ani kvést, ani nebudou tvořit barevné nové listy, budou prostě pěkné, zelené a elegantní. Dokonce jsem je viděl jako menší živý plot, bezva nápad. Tak si vyberte ten svůj, nabídka je nadmíru široká.

Dnešní video je o choísii, tedy mexickém pomerančovníku. Už před asi rokem jsme jej představili v Receptáři prima nápadů, který ne všichni sledují, tak jsme udělali ještě jedno vlastní video pro vás všechny, naše milé zákazníky, sledovače a webové komentátory :-) Koukněte se na něj na našem youtube kanálu.

Přiznám se, že moc jsem toho tentokrát nestihl, ale aspoň něco z poloviny května :-) Třeba orlíčky - ty jsou fantastické v jakékoli barvě.

Kdoulovců máme čím dál více odrůd. Toto je Eximia.

Možná ho ani neznáte a to je škoda, koukněte na video, jak kvete hroznovec. Je to moc pěkný keřík :-)

Máme pro vás další video. Tentokrát ukážeme jarní půdopokryvné krasotinky a samozřejmě právě kvetoucí magnólie. Tak si nás pusťte :-)

Přes všechna negativa, která tato doba nese, je tu jedno velké plus - dnes nemusíte nikoho nutit jít ven - do přírody, do parku, mezi zeleň. Lidé si daleko více všímají a oceňují přírodu kolem nás, která nás právě teď dokáže potěšit bez ohledu na cokoliv. A pár zahradních postřehů pulsujícího života mám pro vás i já.

Půdopokryvné plamenky teď hrají první housle - jejich barevné koberce najdete hlavně na svazích a ve skalkách. Toto je Emerald Cushion Blue.

Plamenka MacDaniels Cushion

Plamenka Fabulous™ Blue Violet

Když se mluví o kytkách, už dávno jsem se odnaučil říkat slovo "obyčejný". Protože i něco tak běžného jako třeba obyčejný blatouch může vypadat neobyčejně krásně, co říkáte?

Letos pro vás máme výjimečnou nabídku překrásných tulipánů.

Orange Emperor

Louvre

Pieter de Leur

Denmark

Víte, že pro vás natáčíme videa? Prozatím jsou na našem youtube kanálu a brzy si i zde vytvoříme záložku, kde je budete moci všechna prohlížet. Zde je to poslední - velikonoční :-)

Ze samého rozrušení nad vyhlášením nouzového stavu se mi přihodila nemilá věc – zapomněl jsem zveřejnit sadu fotek čemeřic právě ze dne, kdy vláda zakázala vycházení a uzavřela téměř všechny obchody včetně toho našeho. Přesně v den 16.března jsme ráno zablokovali vstup do zahradnictví červenobílou páskou, která je na některých fotkách vidět v pozadí. Ale to by byla velká škoda se s vámi o tyhle krasotinky nepodělit, tak i se zpožděním nabízím pohled na typické květy února a března v několika barevných vydáních. Snad vás potěší i po pár týdnech a dlužno dodat, že mnohé z nich ještě stále bohatě kvetou!

Tak co, líbily? Tyhle otužilé krásky vydržely i nedávných -7 °C i v plném květu. Sice na pár dnů svěsily hlavy, ale rychle se otřepaly a do jedné byly opět krásné. Ať žijou čemeřice!

Před pár dny začalo astronomické jaro a spolu s ním přispěchaly notně opožděné noční mrazy. Jsou jako parta opilců nad ránem, co se vrací tichou ulicí z nálevny domů a dělá rámus a snaží se škodit. Sice už mají málo síly, ale nějakou tu paseku kolem sebe ještě nadělat zvládnou. A nestačí na ně jen z okna zařičet, ať táhnou, odkud přišly. A když se pak my ráno probudíme a koukáme kolem sebe, sečteme jejich škody a doufáme, že se vše zanedlouho srovná. Hlavně ať už nevylezou.

Jedním z keřů, kterému pozdní mrazy problém nedělají, je vilín. V angličtině se mu říká witch hazel, což by se dalo přeložit jako čarodějný lískový ořech, ale popravdě se jedná o shodu slov, protože slovo witch zde neznamená čarodějnici, ale zastupuje staroanglické wice, což znamená ohebný nebo tvárný a údajně se vztahuje vztahuje k jeho větvím, ale zrovna zde bych řekl, že moc ohenbé nejsou :-)

Nás ale daleko více zajímá jeho kvetení. Umí totiž vykvést již v lednu, pokud je teplejší počasí – každá odrůda jindy a těch odrůd je požehnaně! Květy jsou třásnité, žluté, oranžové i červené a za teplého a slunečného počasí nádherně a většinou sytě voní. V zahradách se nejčastěji pěstují odrůdy pocházející z hybridu hamamelis x intermedia, kde byly zkříženy druhy h.japonica a h.mollis.

Na obrázku je jedna z nejbohatěji kvetoucích odrůd žluté barvy Arnold Promise.

Historicky první odrůdou s oranžovými květy byla dnes již veleúspěšná Jelena.

Jelena je prvním počinem průkopnice vilínů botaničky Jeleny de Belder-Kovačič (1925-2003) z tehdejší Jugoslávie, nynějšího Chorvatska. Roku 1953 získala výjimečné svolení studovat v zahraničí a odcestovala do Dánska, Německa a Nizozemí. Když belgický obchodník s diamanty Robert de Belder a jeho bratr George zachránili před výstavbou pozemek školky v belgickém Kalmthoutu, jež obsahoval mnoho cenných dřevin, Jelena se o tom dozvěděla a sama se vydala na kole tam podívat. Nadšená jejich plány, sbírkou dřevin i Robertem samotným se do sebe zamilovali a po tříměsíční známosti vzali a Jelena zůstala v Belgii. Její první odrůdu Robert pojmenoval po ní – Jelena a když roku 1955 poprvé vykvetla, přihlásil jí na výstavu do Londýna, kde získala Certificate of Merit. Jelena se dál věnovala šlechtění vilínů a přibrala i hortenzie, pěnišníky, jabloně a slivoně.

Úspěch Jeleny samozřejmě inspiroval další šlechtitele, takže bylo jen otázkou času, kdy se někomu povede ještě sytější barva - mezi květinami tolik oblíbená červená. A podařilo se - německá odrůda Feuerzauber do dálky žhne svými ďábelsky rudými kvítky.

A když už zmiňujeme ďábla, slušelo by se to vyrovnat něčím andělským. Koukněte na zářivě žlutou odrůdu Angelly. Samozřejmě že s tím jménem to byl jen oslí můstek :-) Proč? Protože se jedná o složeninu jmen Angeline a Elly, což byly dcery šlechtitele Jana van Hejningena, který odrůdu roku 1985 vyšlechtil a po holčičkách pojmenoval. Mimochodem všechny jeho odrůdy mají dívčí jména a všechny začínají písmenem A.

No a pak tu máme Roberta. Je to překrásný a bohatě kvetoucí vilín z belgického Hemelrijk Arboretum, který selektovala firma Roberta de Beldera, na jehož počest byl po jeho smrti roku 1998 pojmenován. Vidíte tu překrásnou oranžovou? Jako žhavé uhlíky! Jenže tenhle klučina je trochu proměnlivý a někdy mění barvu ...

... tak dostal jméno Red Robert. To je ale barva, co? Pro tu by vraždil i ten největší pacifista!

Aurora je unikátní odrůda se zatím největšími květy.

A pro dnešek se rozloučím naprosto exkluzivně vybarvenou odrůdou, jejíž jméno je rovněž dvojsmyslné: Old Copper. Buď může znamenat Starobylá měď nebo Starej policajt, tak si vyberte :-) A hlavně buďte zdrávi!

Jak jste prožili dnešní den? Asi jen stěží byste hledali téma, ve kterém by se nezrcadlila aktuální situace nejen v republice ale v celosvětovém měřítku. Pravda, tohle si nikdo z nás zřejmě nedokázal představit bez ohledu na míru oprávněnosti či zbytečnosti vydaných opatření. Mysleme si, co chceme, ale respektujme jeden druhého a věřme, že všechno, co se podniká, je pro naše dobro.

A jestli vám to i tak kazí náladu, protože nemůžete do kina, do divadla nebo na hokej, pokusím se vám ji trochu zvednout - koukejte na náš Fotoblog! :-) Po již 14denní vřavě, kdy k nám najíždí jeden kamion za druhým s překrásným jarním zbožím, jsem se konečně utrhnul, abych udělal pár fotek. Sice až večer, ale díky skvělým čočkám Karl Zeiss jsem přesvědčený, že je i tak na co koukat :-)

Už vykvetly primulky a další rané trvalky, je to záplava barev!

Samozřejmě čemeřice k nim patří, máme jich letos snad nejvíc za celou historii našeho zahradnictví :-)

Na zahradě už mi kvetou ty nejranější kamélie a v prodeji máme některé z nich už také.

Vykvétají už i nejranější okrasné slivoně.

A magnólie první vlny kvetení jakbysmet! Co říkáte na ty stromkové kryptomérie mezi nimi? Hustý, co! :-)

Ale jestli to chcete vidět všechno, musíte prostě přijet (dokud to jde ...). Máme otevřeno denně kromě neděle 9-19 v Praze a 9-18 v Chlumci. Tak naviděnou!

Byl jsem v lese. Protože bylo hezky. A protože v hlavě stále ještě vzdáleně slyším rodičovské ponouknutí „táhněte vysmrádnout ven!“, adresováno mě a bráchovi, když jsme za pěkného dne civěli do bedny místo toho, abychom se šli ven proběhnout. No jo, ale pak jsme zase jako správní smradi nevěděli, kdy se uráčit vrátit domů. Neměli to s námi lehký. Tak jsem šel. Tentokrát dobrovolně.

Asi jste na tom letos stejně, když se nechápavě díváte na datum v kalendáři, pak z okna, pak zase na kalendář, pak zase z okna – nějak nám to neštymuje, co? Inu nic nenaděláme, příroda se probouzí. Zima si letos vzala dovolenou – prý je hezky v Turecku, tak se tam stavila. Slyšel jsem, že z ní moc nadšení nebyli. Já jsem už před dvěma týdny musel zastavit na kraji lesa a zkontrolovat jehnědy na lískách, protože vypadaly přespříliš žlutě. No jasně, ony práší! Takže kvetou a včely nikde. A už před asi 10 dny se na rybník vrátily husy. Všeobjímající a svět napravující aktivisti to určitě olajkujou a označí hashtagem třeba #necojejinak.

Jenže mě zajímá jen ta zelená. Všimli jste si, že jehličnaté lesy už ztratily tu temně zelenou zimní barvu a začínají vypadat svěže? Stejně tak stálezeleným zahradám už teplé počasí vylepšuje odstíny. No a na prosluněné stráňce nad řekou už mezi suchým listím vykoukly tyhle krásné fialové jaterníky. V tu ránu je mi jedno, jaký je datum a co se kolem děje, koukám jenom kytinkám do hrdel kochám se.

Zašel jsem si na jedno místo, kam chodím už přes 30 let. Vidíte tu modrou? Pokud nevíte, na co se díváte, to není nebe. Vlastně je, ale ne nad hlavou, tohle je odraz na hladině. Tomu místu se říká Skalka a je to takový kamenný převis vysutý asi 2 metry nad úrovní přehrady Malše.

Všude na břehu jsou tyhle bělokoré břízky, které vyniknou hlavně teď, když okolní vegetace ještě spí, a když nebe je blankytné, nikomu se odsud nechce.

Ani nám se nechtělo a v létě jsme tam chodili skákat do vody, než jsme uslyšeli motory člunu, který hlídá, aby se tam nekoupalo. To víte, je to nádrž na pitnou vodu = vstup zakázán = o to větší zážitek :-)

Pak jsme fofrem mizeli nahoře v houští, tedy pokud jsme nebyli takoví pitomci, abychom plavali na druhý břeh, protože té vodě nešlo odolat! Je úžasná, v létě brzy teplá, protože se skoro nehýbe. A ta krajina kolem ...

Největší švanda byla, když jsme tam šli neplánovaně, takže bez plavek, oblečení jsme schovali v korunách stromů na břehu a, když se najednou v dálce vynořil hlídací člun, museli jsme si dát závodního kraula ke břehu, a i s holými zadky utéct se schovat někam do křoví na druhé straně a počkat, až pojede zase zpátky, abychom i my mohli doplavat zpět. Byl to adrenalin i zážitek. Hlavně když jsem tak hodinu poté vždycky opuchnul díky jedovatým sinicím z teplé vody.

Kromě Skalky je tam několik dalších míst, co mají svoje kouzlo. Fotil jsem je už nesčetněkrát a ani dnes neudělám výjimku. Všechno tu je takové pěkné, hebké a čisté. Dost často si zuju boty a chodím tady bos i v únoru – není tu zima, když svítí sluníčko. Je to jako portál do jiného světa, možná do toho pohádkového.

Že chodím často bez bot, se o mě ví, hlavně v přírodě. Ale nesmí to studit. Takže mimo sezónu aspoň bosé boty, co nedělají v lese hluk a připadám si, že tam patřím. Někdy se mi stane, že nejsem-li po směru větru, pasoucí se srnky a jiná zvířata mě neucítí a všimnou si mě až na poslední chvíli a já je můžu chvíli pozorovat.

Ale tentokrát jsem to nebyl já, kdo v lese dělal hluk. Říkám si, že jsem cestou nikoho neviděl a chodím křížem krážem už drahnou dobu sám. Tak co to je za randál? No koukněte se na ně! Vidíte ty uličníky? Asi mě taky neslyšeli a dovádí tu v mechu a kapradí na lesních skejtech, co si sami vyrobili. Každou chvilku se jim kolečka zarazí o nějakou suchou větvičku a šup letí po hlavě na čumák. Mají naštěstí dost velkou bambuli, která funguje jako airbag. Ještě že jsem měl foťák, protože tohle by mi jinak nikdo neuvěřil :-)

Stojím tam, cvakám spoušť a říkám si, jestli jsem je nevylekal. Pche! Tihle dva a bát se? Naopak? Huby od ucha k uchu a hned mě táhnou za nohavici, ať se jdu podívat na jejich kapradí. Že si z něj na jaře udělají novou střechu. Pravda pravda, pěkné je, jen netuším, jak dlouho jim to vydrží a jestli jim ho vítr neodfoukne. Přeci jenom – taška je taška a cement je cement.

Jenže zatímco já přemýšlím o technických možnostech stavby chaloupky v mechu a kapradí, oni už jsou dávno v trapu, pokřikujou na mě z mlází a pózujou na pařezu, kam prý chodí lenošit. Sedí tam, žvatlají o všem možném, až mi z nich jde hlava kolem a než si srovnám vše, co slyším, Křemílek se mě ptá, jestli vím, kolik je hodin. No jasně, povídám, že půl čtvrtý a v tom Vochomůrka spustí, že se nemůžou dál vykecávat a že musí pryč!

Odněkud vytáhli pádla, sedli do mechu a křičí na mě, ať se prej zas někdy stavím. Třeba až budou zrát jahody nebo maliny, že jim lišky a medvědi všechno sežerou, když natáčí reklamu na Rajec, tak ať jim něco nasbírám a přinesu, že se budou těšit. Zamávali na pozdrav a pádlujou si to pryč. Během chvilky jsou v trapu.

No to si buďte jistí, vy malí mizerové, že zas přijdu a běda vám, jak tam nebudete, všechno sním sám!

Již od loňského října pro vás vybíráme novinky do letošního prodeje a právě jsme je začali ládovat na náš e-shop. Spolu se zbožím skladem jich bude více než 15.000 kusů. To už je pořádná hromada, ze které můžete vybírat a objednávat. Ať už jsou skladem, nebo teprve čekají na jarní dovoz od pěstitelů, všechny můžete rezervovat již nyní. Hledejte buď podle jména rostliny, nebo v sekci KATALOG, kde uvidíte i datum přidání.

Na vysvětlenou a tak trochu možná i pro ospravedlnění mého aktuálního počinu použiju slova klasika – začátek písničky Jana Wericha Stonožka, jen s maličkou úpravou: „Já vám nemám tuhle zimu rád, co se nechce a neumí smát …“ Ano, nemám rád zimu a dělám všechno pro to, aby byla snesitelnější a pocitově co nejkratší. Ve vtipu všem dotěrným lyžařům a bruslařům na jejich nabídku společných zimních radovánek odpovídám, že ze zimních sportů mám nejradši plavání.

Zima jako pocit je nepříjemná a užíváme si jí jen tehdy, pokud nám bylo dlouho horko a potřebujeme změnu. Zima jako období je pro nás Středoevropany nutná, protože je vegetačním mezníkem nejen pro přírodu ale i pro lidské biologické hodiny. Kdysi jsem si říkal, jaké by to asi bylo žít někde na ostrově, kde je celý rok krásně. Jenže asi proto, že nejsem ani Robinson, ani Pátek, mi připadlo, že kdyby nebyla zima jako konec jedné sezóny, ocitl bych se v nekonečné smyčce, jako jsou dnes lapeni závisláci na sociálních sítích, kteří stále jen scrollují dolů a dolů bez jakékoli zarážky a konce. Protože nabídka je nekonečná …

A abych čekání na jaro zpříjemnil sobě i vám – je mi jasné, že se mi budou naši stálí, co mě znají, smát – nakoupili jsme do prodeje macešky, violky a primulky! :-) :-) :-)

No nejsou nynaný a činaný? :-D

A co teprv ty velkokvětý!!

Čímž se dostávám k meritu a významu dnešního titulku - no neodolal jsem a sám jsem si udělal takovouhle parádu z velkokvětých macešek :-) Já vím, že je to taková obyčejná kytinka a že my prodáváme spíš dřeviny vzácné a výjimečné, ale není snad výjimečné i to, že v půlce zimy vám bohatě kvetou v truhlíkách na terase? Macešky jsou totiž tak odolné, že zvládnou až -5°C na květech. Za to si zaslouží Řád Otužilé Kytky! Když pak přijdou nižší teploty a silné mrazy, květy jednoduše zavadnou a sazeničky jdou do jara spát. Jenže do té doby je dlooouhá doba a při dnešních opožděných zimách to trvá, než přijde opravdová zima, tak proč se nepotěšit barvami a překypujícím životem i teď?

A i když kolem už nasněžilo a teploty jsou kolem nuly, květy jsou překrásné a statně vzdorují bez jediné poskvrnky. Je to vážně nádhera dívat se z tepla obýváku ven do usnuté zahrady přes tuhle pestrou paletu, člověk má hned lepší náladu :-) Zkuste to taky!

Drobnokvěté violky rohaté

Máme je buď ve pětilitrových květináčích už jako velké trsy, které umí udělat pořádnou parádu ...

... nebo v těchto roztomilých minitruhlíčkách z různých materiálů.

Velkokvěté macešky jsou v klasickém 6balení po 6 sazenicích stejné barvy, ale lze je kupovat i samostatně po 25 Kč za sazeničku, abyste si mohli namíchat barvy, jak chcete.

No a primulek máme taky pěknou partu, jedna barva hezčí než druhá! Tak co, uděláte si radost něčím barevným, živým a optimismus sálajícím?

Včera jsme seděli s přáteli a rozebírali dnešní dobu. Bylo zajímavé vidět, jak se kdo dívá na události a rytmus současného světa. A je naprosto v pořádku, že to každý vidí jinak, protože pro každého z nás je tu jiné poselství, které nás učí a posouvá vpřed. A o ten posun vpřed jde. Jogíni mají moc hezké rčení: „Kdo chce, je veden, kdo nechce, je vlečen“. Jinými slovy pro toho, kdo otevře oči a podá ruku té velké vesmírné síle, jež nás posouvá, půjde s úsměvem a radostným očekáváním vstříc novým světům a zároveň skrze podanou ruku ucítí pomoc, aby nespadl. Kdo se tomu vysmívá a otáčí zády, dělá škodu sám sobě, protože vpřed musí rovněž, ale proti vlastní vůli a s touto emocí bude prožívat všechna životní setkání. Je to tak trochu, jako když žádáte dítko, aby šlo vynést koš na odpadky a ono nechce. Zkuste říct „Ten koš je potřeba vynést a ty ho vyneseš a je jen na tobě, jestli rád nebo nerad.“

Neustále se zrychlující tempo doby nás možná nutí si myslet, že jej musíme následovat. Ztotožnit se s tou rychlostí, třebaže proti své vůli, protože jenom tehdy budeme ve světě vítaní a budeme mít úspěch. Jenže znáte to – všechno, co se zdá nějaké na první pohled a ten pohled má úsměv tak široký jako Američanka v reklamě na zubní pastu, má nějaký háček a pozdější poznání, co má vlastně za lubem, nebo za tím počítačem vyběleným chrupem.

Proto jako novoroční přání mám pro vás dnes jednu myšlenku – než se necháte vtáhnout do varu sociálních médií a celého guláše, jež se vaří v dnešním mediálním kotli, zkuste se zamyslet, jestli vám samotným to opravdu vyhovuje. Čím náročnější se zdá svět kolem nás, tím více prociťujeme protiklad našeho vnitřního já s okolním světem. Nechte v sobě rozkvést ten nádherný lotos individuální osobnosti a místo toho, abyste jej vyfotili a sdíleli, sdílejte s ostatními jen jeho odlesky = svoje dobré stránky, které ve vás probudil. Bez očekávání nutně kladných reakcí. Odhoďte strach být sami sebou, ignorujte potenciální nárůst nebo absenci „lajků“ a nechte rozzářit váš osobní poklad, i když tomu nebudou všichni kolem třeba hned rozumět. A nebojte se toho, že by mohlo být sobecké jít vlastní cestou. Právě naopak – sobecké je, když zůstáváte na cestě staré, která nevyhovuje nikomu kolem, a tak se trápíte všichni jen z mylného pocitu, že takhle se to přeci dělá.

Držím nám všem palce a těším se s vámi na viděnou v některé z našich prodejen! :-)
Milan Havlis

A jak jinak mohu JÁ oslavit příchod nového roku, než přehlídkou rostlin z mých nejoblíbenějších - stálezelených listnáčů :-) Já vím, jsem furt stejnej, co?

Pro všechny nováčky několik faktů:

1. stálezelené rostliny/dřeviny jsou takové, kterým v zimě neopadávají listy (nebo jehličí)

2. ty listy jsou živé - tedy plné vody a mízy na rozdíl od seschlých listů například dubů, buků nebo habrů, jimž také zůstávají listy, ale jsou již bez života, jen čekají na jaro, kdy opadají (že, pane Werichu?)

3. díky jejich svěžímu vzezření pro nás mají cennou vlastnost - v zimě vypadají vesele, ne jako holé větve ostatních stromů, které studí už od pohledu, jako když se díváte na socialistické zpracování Osady havranů

4. já je všecky miluju, tak si musíte zvyknout, budu je prosazovat do zblbnutí! :-)

Dnes nabízím docela obsáhlou galerii obrázků některých z nich, které mě zaujaly za poslední dva měsíce a stihl jsem udělat fotku. Další budou následovat ještě během zimy.

Ano, mám raději listnáče, ale jehličnany jsou také fajn, zejména některé zvláštní jako třeba tenhle kalifornský bílý cedr, jehož barva v zimě je nedostižná! Celé kompozici dělá solidní akcent zejména v zimě, když je žlutá nejsytější a naopak během sezóny je barva bledší a nechá vyniknout ostatním keřům kolem a kytičkám pod ním.

Aukuby donedávna byly a stále mnohými ještě jsou považovány za výhradně interiérové rostliny. Ale není tomu tak - s úspěchem se dají pěstovat i u nás. Proč se jimi zabývat? Nabízí velké a hlavně měkké listy, které nejsou tak kožovité a tuhé jako listy bobkovišní, cesmín nebo stálezelených magnólií. A nejsou ostré. Jednoduše radost nejenom pohledět ale i pohladit :-) Existují formy malé i větší, zelené i panašované.

Toto je Dentata (zoubkatá).

Miluju detaily ...

Sulphurea Marginata - ty listy jsou tak dokonalé, jako by byly z plastu.

Rozličné stupně zelené barvy i tvary listů a hlavně atraktivní kvetení na přelomu jara a léta nabídnou mamoty. A jsou natolik mrazuvzdorné, že je můžete pěstovat i ve venkovních nádobách. Klikněte si na odkaz s odrůdou, ať vidíte i květy - jestli je ještě neznáte, garantuji vám, že stojí za to! Tato se jmenuje Mitternacht (Půlnoc).

Nebo třeba zakrslá Elf.

Podobné listy má jedna zvláštní odrůda japonského ptačího zobu, kterou máme jako letošní novinku. Jmenuje se 'Korean Dwarf' ...

... které v červnu bohatě kvetou a náramně voní, skoro jako šeříky.

Naprosto odlišné a ve světě stálezelených dřevin i unikátní listy nabízí hybridní choísye. Loni jsme je představili v Receptáři prima nápadů (naše reportáž začíná v 19:07) a měly obrovský úspěch, za což jsme rádi, protože jsou velmi odolné a krásné, zejména když na celý květen vykvetou bílými, jako pomerančovník voňavými květy. Toto je dvakrát v sezóně kvetoucí odrůda White Dazzler.

A Aztec Pearl je historicky první mrazuvzdorný hybrid, o který se zasloužil anglický šlechtitel Peter Moore. Má nejsvěžejší zelenou barvu listů a největší listy.

A když už jsme u těch unikátů, mám pro vás další - čínský bambusový dub. Tenhle asijský stálezelený strom jsem poprvé objevil v jedná anglické školce specializující se na zvláštnosti a rarity a zamiloval jsem. Vůbec nevypadá jako dub, opravdu se jeho listy více podobají bambusu, odtud i jeho jméno. Jako každý dub i tento se v přírodě množí semeny, která jsou variabilní a nové semenáčky mohou mít mírně odlišné vlastnosti. Proto i každý pěstitel má stromy s trochu jinak velkými, jinak tvarovanými, nebo dokonce i zjara odlišně barevně rašícími listy.

Žaludy se objevují až na starších rostlinách a jsou docela mrňavé, spíš takové žaloudky :-) Na této i následující fotce je druh glauca, který patří do stejné skupiny bambusolistých dubů, i když někdy se uvádí jako samostatný druh.

A tou starší rostlinou myslím třeba něco takového ... Že je to starý obr? Ani ne, bambusový dub roste dost rychle, klidně půl metru i víc za rok!

Teprve před dvěma lety jsem objevil tuhle nádheru mezi duby. Jmenuje se dub španělský (quercus x hispanica) a přestože nemá se Španělskem historicky ani regionálně pranic společného, je překrásný, jen se moc nepěstuje. A je to škoda, protože jedna větev jeho původu pochází z nedalekého Slovenska, z Arboreta Mlyňany, kde se stálezeleným stromům věnoval sám Dr.Štefan Ambrózy, francouzsko-maďarský dendrolog a zakladatel tamního arboreta.

A duby ještě jednou. Další ze spolehlivě stálezelných a u nás poměrně odolných dubů je dub cesmínový. U něj je listová variabilita ještě větší. A jen několik málo sofistikovaných pěstitelů je třídí do podskupin nebo variet. Mou nejoblíbenější je olivolistá varieta oleifolia.

Loni v létě jsem byl v italských makchiích kvůli tamní flóře. A nafotil jsem celou plejádu různě tvarovaných cesmínových dubů, ale to si necháme na jindy. Za všechny jen tuhle podzimní fotku už pěkného stromu základního druhu.

Když jsem zmínil makchie, jedním z typických (i když v současnosti již poněkud vytlačovaných) druhů tohoto tzv. trvdolistého lesa je jamovec, který je překvapivě rovněž dost otužilý i u nás. Tato odrůda se jmenuje Les Barrés.

A do tvrdolistého lesa přirozeně patří i blýskavky. Tato má obzvlášť povedené listy, pilovitě zoubkaté po celé délce okrajů. Jmenuje se Crunchy.

Většina blýskavek se na jaře blýská novými, lesklými listy v barvách od měděně oranžové, přes červenou až do zářivě vínové. V poslední době asi nejúspěšnější odrůdou je italské Mandarino, které možná znáte spíše pod obchodním označením Carré Rouge. Často ještě na podzim dělá nové listy, jež zůstávají červené přes celou zimu.

A tahle blýskavka je takový mrňousek. Tak se tam jmenuje - Chico a zůstává maličká jen jako přízemní bochánek.

Je libo barvy? Co takhle stálezelená hlošiny Ebbingeovy. Těch pestrolistých je na trhu už dost, jedna hezčí než druhá!

Tato je nejnovější a jmenuje se Maryline. Barevná kombinace je ve světě panašovaných hlošin prozatím jedinečná.

Starší, mnohem rychleji rostoucí a stále velmi oblíbená je odrůda Limelight.

Neopadavé keře se často využívají hlavně do živých plotů a zelených stěn, protože zastíní pohledy z okolních pozemků, cest a domů trvale. Tradičně jednou z nejžádanějších je odrůda Novita. Úplně to chápu, je fakt krásná, jen každého zájemce upozorňuji, že je mohutná a roste rychle. Pokud mi opáčíte, že ji budete stříhat, věřím vám to, ale jakmile to jednou nestihnete, přeroste vás a udělá tak silné kmeny, že to už nezvládnete ostříhat tak, aby to nebylo vidět. U Novity počítejte s výškou aspoň 4-5 metrů a silným dřevem od země. Pokud je tohle, o co stojíte, máte ji mít :-)

Rotundifolia je menší, přirozeně tvoří krásně zaoblené keře, má světlejší zeleň listů, jen je trošínku choulostivá a při fakt tuhých mrazech (pod cca -22°C) seshora odmrzá a zjara musí regenerovat. Ale není debat o tom, že je nádherná.

ALE! Je tu jedna velice podobná odrůda, jmenuje se Etna, má tmavší, až smaragdově zelené listy i v zimě, roste pomaleji a rovněž tvoří ucelené, boubelaté keře. A je naprosto mrazuvzdorná, možná vedle Otto Luyken nejmrazuvzdornější ze všechn (-27°C).

Přesto mým nejoblíbenějším živým plotem zůstává elegantní a rovněž nadmíru mrazuodolný portugalský vavřín Angustifolia.

Má úzké, tenké listy, které se během nízkých teplot umí přivřít a tak lépe odolat. Navíc mu v zimě červenají větvičky pro ještě zajímavější vzezření.

I portugalský vavřín má svou panašovanou formu. Jmenuje se lapidárně Variegata a tvoří spíše rozkladité keře, kterým na zimu rovněž červenají větvičky. Není to paráda?

Portugalský vavřín tvoří silné kmeny a je ideální pro stálezelené stromy, které opravdu vypadají jako stromy, nikoli jako keře na cizí nožce. Toto je základní druh bez odrůdy na nízkém kmeni (polokmen). Ten je fajnovej, co? :-)

Stálezelené mohou být i některé trvalky, ale ty si necháme na jindy. Juka se často za trvalku pokládá, ale botanicky patří mezi nízké keře. Je ozdobná mečovitými listy, které v případě většiny odrůd a dvou hlavních druhů u nás pěstovaných jsou měkké (neostré), a noblesními květy na vysokých stoncích koncem jara a začátkem léta. Květy jsou vždy bílé, ale listy bývají hezky probarvené. Tato odrůda se jmenuje Colour Guard.

Základní druh má listy sivě zelené až modrozelené.

Za všechny stálezelené popínavky alespoň dvě odrůdy velkolistého břečťanu kavkazského.

Sulphur Heart

A kdo dává naopak přednost drobným listům, může se zakoukat na vonokvětku Burkwoodovu. Cože? Proč vonokvětku? No protože když kvete, tak voní, to dá přeci rozum, šmarjá, ne?

Téměř na závěr jsem si nechal jednu lahůdku, raritku velikou, co se zove kolostrom. Tady je zvláštní úplně všechno, přečtěte si o ní něco :-)

A abyste mi věřili, že jehličnany mám opravdu také rád, na čestné místo posledního hosta dnešní show jsem si pozval fešáka, kterému k nohám padají všechny zamilované obdivovatelky. Jeho temně smaragdově zelená barva už učarovala nejedné a on stojí nečinně dál, ani jí nesebere kapesníček. A vy se vztekáte, proč není galantnější. Inu proto, že je maličko tupý. Pardon, chci říct tupolistý, cypřišek tupolistý. To se tak někdy stane, že krása veliká s sebou nenese vždy stejně velkého ducha :-)

Tímhle bonmotem popírajícím římskou tezi o krásných a silných a zároveň neobyčejně chytrých mládencích ukončuji dnešní výstavu a prosím, abyste se odebrali k odchodu. Máte snad něco lepšího na práci, než furt civět do obrazovek monitorů a mobilů, ne? :-))

Mějte se krásně a brzy na viděnou!