Fotky

Když mi bylo dvacet a pár, bavilo mě skoro všechno, co jsem dělal. A užíval jsem si každé chvíle s přáteli nebo sám a nevěřil jsem na zachování momentu na fotografii či videu. Připadalo mi to směšné. "Proč bych to fotil?", říkal jsem si, "přeci si to pamatuju a z fotky ten pocit ze zážitku stejně nevydoluju." No jo, bejval jsem chytrej jak rádio. Člověk ale moudří a zjišťuje, že čím více let i zážitků má za sebou, o to více má tendenci na některé zapomínat. Začal jsem tedy fotit. Nejdřív krajinu kolem. Pak lidi. Pak i sebe :-) To to trvalo, co? Věřili byste, že kromě dětských let, kdy nás jako prcky fotili rodiče, nemám až do nějakého 25. roku věku žádnou fotku? Tedy krom maturitní, ta byla fakt jedlá :-)

Proč to všechno říkám? Protože vám všem chci popřát to nejlepší do nového roku a když vám nemůžu osobně potřást rukou, aspoň se pošlu na fotce z před pár lety, kde sám sebe vidím jako nejšťastnějšího za posledních několik let a budu věřit, že něco z té mé objektivem zvěčněné radosti přeskočí i k vám, protože radost je nakažlivá :-)

Mějte se moc dobře, vnímejte a chápejte, milujte a odpouštějte, jděte vždycky dopředu a smějte se, jak jen to nejvíc dovedete. A budou se dít zázraky, slibuju! :-)

Milan Havlis

Nenechte se ukonejšit velmi slunečným a teplým počasím posledních pár týdnů. Vypadá to sice moc pěkně, ale po krátké inspekci stálezelených rostlin je evidentní, že je sucho. A to dost. Nejvíce patrné to je na listech tohoto bambusového dubu. Tak jsem vyrazil pro konve a zaléval skoro 2 hodiny. A doporučuji vám udělat totéž - zejména stálezelené rostliny, ať už to jsou listnáče nebo jehličnany, mají svůj rybníček vypitý a pokud přijde silný mráz na sucho, trpěly by. Vyjma sukulentních rostlin (juky) a palem, pokud je pěstujete venku. Ty vyžadují v zimě sucho.

Letošní léto bylo velmi teplé a slunečné, není tudíž divu, že teplomilné albízii se dařilo a kvetla jako o závod. Po letošní sezóně se dostala do první pětky našich nejprodávanějšch rostlin.

Minulá zima nebyla tak silná, tak jsme zkusili nechat tomuto keři zjara delší větve, tedy neprovádět zpětný řez, jak se většinou doporučuje. Evidentně se mu to líbilo, byl větší, kvetl velmi bohatě a má poměrně silné větve, tak uvidíme, jak si s nimi poradí po zimě letošní.

Mnoho rodičů přemýšlí ztuha nad tím, jak svým ratolestem, které už dozrály do věku, kdy by se neměly „ztrapňovat před ostatními moderními dětmi“, vysvětlit, že Ježíšek je pro malé, ale v dospěláckém a rozumem řízeném světě že vlastně není. Protože nemají čas povědět jim víc. Protože možná právě jim, když byli malí, nikdo nepověděl víc. A možná zrovna oni – rodiče – nejvíc touží po tom, aby je někdo ujistil, že to je jinak, že Ježíšek je. Nemuseli by pak hledat kulantní důvody, proč svým dítkům dříve „lhali“ a proč teď už chtějí říkat „pravdu“ a uvést věci na „pravou míru“. Sami už dost dobře neví, proč to kdysi tak „naivně“ spustili a teď se z toho koukají nějak vykroutit bez ztráty tváře. Připadá vám to komické? Příliš mnoho uvozovek?

Manželé po třicítce s dětmi, kde jedno nedávno začalo chodit do školy a druhé je těsně před pubertou, svým dětem nelžou. Mají Ježíška. Všichni. Odjakživa. Slaví Vánoce stejně jako ostatní – stromeček, večeře, dárky, pár zvyků, na které se děti těší, někdy si zazpívají i koledu. A samozřejmě telka a pohádky. Děti ví, že dárky nepřinesl Ježíšek v alegorickém povozu. Ví, že jsou od rodičů, ale věří, že Ježíšek jim pomohl. Ježíšek je pro ně událost, na kterou se těší a nenechají si ji zkazit. Nejde o to, jestli na Ježíška věří. Ježíšek pro ně prostě je. Vědí to. Táta, máma, prcek i mladá slečna. Není to naše neviditelná verze toho červeno-bíle oděného vousatého pána z Ameriky. Je to někdo, kdo se podle legendy narodil ve Štědrý den a ať už jej náboženství zobrazuje a vykládá jakkoli, tito lidé vnímají jeho přítomnost a jsou za ni vděčni. Přitom nejsou věřící. Ale tohle cítí. Idyla? Proč hned silná slova. Realita. Tak jak si ji sami vytvořili.

Když se rozhlédnete kolem sebe před Vánoci, vidíte ten nános svátečních cingrlátek a světýlek, více či méně kýčovitých zbytečností, které nám mají navodit vánoční atmosféru. Novinoví sloupkaři a televizní komentátoři vrší své články a moudrá prohlášení o tom, jak lidé zapomínají na pravého ducha Vánoc a nahrazují jej povrchními cetkami a efektními výjevy. V televizi a v kině se na nás valí sladké filmy s předvídatelným dějem a ještě předvídatelnějším koncem, vše s množstvím sněhu a vánočním podkresem. Přitom venku je hodně nad nulou. Z reproduktorů se chrlí všemožná směs tradičních i zpitvořených koled a vánočních hitů všech dob. A kdo se dostane ke klávesnici a zná nějaký blog, kam může přispět, nebo má svůj vlastní, píše a píše, hlavně o tom, jak ho tohle všechno štve a je mu z toho špatně.

Pardon? Haló! Vánoce jsou tady, proč se trápíte tím, že je vám z něčeho zle? Proč to šíříte po (bez)drátech namísto toho, abyste lidem navrhli, jak to tedy provést jinak. Je vám smutno, protože jste sami? Protože média vás donutila věřit, že Vánoce jsou svátky rodiny a když ji nemáte, nebo jste bez partnera či družky, že jste méněcenní? Protože vám nikdo nepomohl s vaším osobním trápením a vy se na Štědrý den nedokážete tvářit vesele, protože máte problémů nad hlavu? To je přeci normální. Jsme lidé. Neumíme fungovat na povel a když máme něco v sobě, ovlivňuje nás to uvnitř i navenek. A proto jsou tu Vánoce, věřte nebo ne. Vánoce jsou kouzelné svátky a mnohému pomůžou. Nezbaví vás drahé hypotéky, ani samovolně nevyřeší domácí dusno a asi těžko vyléčí dlouho nemocné tělo. Přinesou vám něco jiného. To, co se nedá koupit a možná ani vymodlit. To něco se děje uvnitř nás. Vánoční čas přináší něco našim duším a když to dovolíme, stane se … musím to vyslovit?

Vzpomeňte si, o čem je většina filmů a pohádek na Vánoce. O kouzlech, o zázraku. Všichni se na to rádi díváme a hltáme ty dobré konce, ale už nejsme ochotní věřit, že se to může dít i v běžném životě. Zamyslete se. Nechci po vás duchovní rozjímání, jestli vám není vlastní. Zkusíme zůstat v materiální rovině našich běžných životů. I ten nejméně věřící člověk se rád podívá na vánočně laděný film, třebaže jej viděl už mockrát. Proč? Protože po jeho vykonstruovaném scénáři se k vám nese jemné předivo toho neviditelného vánočního poselství. Neřešte, jestli herci přehrávají, nebo jestli režisér ten hepáč na konci přehnal. V každém vánočním filmu, písničce, ozdobě je ukrytá trocha toho vánočního poselství. Stačí otevřít oči a pustit to k sobě. Nebo zvolím o dost těžší kalibr – nějaký hodně luxusně vánočně vyzdobený hypermarket. Z každého světýlka, řeknete si, viditelně ukapává touha přilákat zákazníka a přinést kšeft. To je jeden pohled. Ale ten druhý, přestože většinou nebyl záměrem těch, kdo výzdobu instalovali, se ukáže a promluví na vás, když přestanete vnímat povrchnost prvního plánu a necháte se unést krásou té výzdoby. Je to jako podvědomý spouštěč Vánoc, které jsou všude kolem. Když si to dovolíte, to pravé vánoční naladění se ve vás ozve a jste připraveni přijmout poselství, jež se k vám nese úplně zadarmo a neřeší, zda si jej zasloužíte. A nemusí to být světýlko, ať je to třeba melodie, vůně pečených kaštanů, zamrzlé okýnko starého domu. A tehdy se začínají dít zázraky.

Najednou začnete vnímat, že dost lidí kolem vás je na stejné vlně. Poznáte to na nich a oni na vás. Všimnete si, kolik z nich vám přeje „požehnané svátky“ a v jejich slovech je až posvátná upřímnost. A že je vlastně jenom vaše rozhodnutí, zda se přidáte a jak prožijete svátky. Může být dokola kolem úplné ticho, ale ve vás se rozezní ta nejkrásnější hudba. Ucítíte bezpodmínečnou radost a uvědomíte si, že takhle jste to vždycky chtěli. Takhle jste vždycky věděli, že je to správně. A přijdete na to, co ten nedefinovatelný pocit uvnitř je. Tohle je on(o). Ježíšek. Je symbolikou naší (dobré) vůle přijmout (to něco) a dávat (sebe). Cítit (a vcítit se) a odpustit (ostatním i sobě). Mít rád (kohokoli) a věřit. Bez frází, opravdově. Možná pak i uvěříte, že má svůj důvod, že se to děje právě teď. Že to nebyla jen legenda a biblický příběh, co se před více jak dvěma tisíci let stalo a že doteď to v nás zůstává jako důležitý milník, od kterého odvozujeme a se kterým srovnáváme svoje konání.

Přeji vám moc pěkné Vánoce a ať si je dlouho pamatujete.
Milan Havlis

Jedna z našich nejžádanějších růží. Naprosto zdravá, bujně kvetoucí a hlavně krásná. Stejně jako její patronka.

Ne, to není chyba. Ten předchozí byl žlutý, tenhle je červený a oba jsou stejný druh. Ale každý z nich si dělá, co chce.

A protože je tu zima a více času u počítače, dostane se i na fotky, které jsme nestihli ukázat v sezóně. Jen tak, bez ladu a skladu a žádné hlubší filozofie vám nabídnu ty nejhezčí záběry z celé sezóny 2013, o které by asi bylo škoda přijít :-)

Zatím ještě v testovací fázi. V prodeji bude až po ověření jeho vlastností, ale už teď je to fešák :-)

Ráno jsem telefonoval s několika přáteli a s nadšením v hlase jsem se jich ptal, jak si užívají nádherný, slunečný víkend. Moje nadšení ale nenašlo odezvu, protože téměř všichni opáčili, že co je pěkného na invezní čepici a městě plném mlhy. Chápu, bydlím přeci jenom o něco výše než jsou městské kotliny Českých Budějovic, Prahy nebo Brna a tady nízká oblačnost neměla šanci překazit skvostnou modř prosincové oblohy.

Venku už je téměř vše opadáno, vyjma stálezelených rostlin přirozeně, a tak mě napadlo, že vám nabídnu ještě několik fotek nejenom ze dneška ale i předchozích několika týdnů letošního podzimu, které jsem doposud neměl čas zpracovat. Snad vás alespoň tato obrázková nadílka rozveselí a přinese trochu sluníčka i do vašich zamlžených měst :-)

Takhle nádherná je naše lapina na příchodu do zahradnictví. Je už tak velká, že si jí paradoxně málokdo všimne - pouze vnímá něco velkého nad rododendrony. Vzhledem k tomu, jak dlouho a obtížně jsem jí kdysi sháněl, ji já přehlédnout nedokážu. O tenhle překrásný strom jsem moc stál a rok za rokem děkuju, že se mi podařilo sehnat právě tuto vícekmennou formu.

Takhle vypadá dnešní den, když už všechny listy opadaly a obnažila své silné kmeny. Zanedlouho z ní bude parádní monstrum :-)

Třeba jako tahle v zámeckém parku v Třeboni. To už není strom ale obydlí :-) Má tolik kmenů poměrně daleko od sebe, že byste si nad nimi mohli roztáhnout plachtu místo střechy a mít z ní letní chatu :-)))

Strašně rád ukazuji fotky ambroní. V jakékoli době ale přirozeně nejradši na podzim. Jejich barvy jsou nejenom dechberoucí ale i trvanlivé. Tato odrůda se jmenuje Rotundiloba (okrouhlolistá) a její listy vypadají jako listy fíkovníku. Barevné vydrží na rostlině skoro 2 měsíce.

Mimochodem, když už jsme u toho fíkovníku - v nějaké televizní soutěži jsem slyšel otázku "jakým listem měli Adam a Eva zakrytá ohanbí?" To je přeci jasné, říkal jsem si. A hele - nevěděli. Přeci listem z fíkovníku! A když už jsme mluvili o předchozí ambroni, že se její listy fíkovníku podobají, vzpomněl jsem si na jednu fotku, která bohužel nebyla nikdy předtím zveřejnitelná v celé šířce, neboť onen fotograf ve snaze zachytit to nejlepší světlo pro fotku těchle úžasně vykvetlých trubačů, vyběhl poněkud nalehko, zrovna jako ten Adam, a neuvědomil si, že se zrcadlí. Tak si od Adama necháme poradit a zkusíme to zamaskovat jako on - a hle - už je to v cajku :-)

Ale zpátky k podzimu. V letošní nabídce jsme měli poprvé tuto novinku mezi topoly - topol bavlníkový PURPLE TOWER. Nese velké listy tmavě vínově barvy v létě, které se na podzim mění do fantastické jantarově zlato-oranžové.

A zatímco topolům zlátly listy, kalině COMPACTUM se červenaly plody. Vypadají tak lákavě, že máte chuť si utrhnout. Zajímavé je, že některé zdroje uvádějí (www.pfaf.org), že její plody se zavařovaly i jako náhrada brusinek. Nejsou jedovaté, pouze větší množství může způsobit žaludeční potíže. Ale už se nepíše, kolik je větší množství, takže nedoporučujeme.

Kdybych měl nějaké studenty, asi bych si potrpěl na otázky se zřejmou odpovědí a pak se rozčiloval, když je ti tupí neznabozi nedokáží zodpovědět. Vypadalo by to asi takhle:

- Jakou půdu bude asi tak vyžadovat tento keř s názvem kysloun, Horáčku?
- .... (hrobové ticho)
- Pomůže mu někdo?
- Plha se hlásí!
- Plha ne, někdo jiný. Co třeby Vy, Čuřil?
- Ich habe gesagt.
- Prosím?
- Ja wohl!

Tady už to nezchrání ani Hliník. Ten je koneckonců stejně v Humpolci ...

Dnešní sadu fotek uzavřu překrásnou rostlinou, jež nás těší zjara záplavou květů a pak znovu na podzim zářivou barvou podzimního listí. Jmenuje se dřín květnatý, odrůda Rubra.

Vážení a milí, tak jsme se vrátili od našich nejdůležitějších dodavatelů v Evropě a máme plnou tašku objednávek s tím nejkrásnějším zbožím na novou sezónu. Den za dnem budeme doplňovat nové zboží na web, jak se nám bude dařit vše zpracovat. Ještě před tím ale musím ukázat jednu fotku z Itálie, fotku něčeho, z čeho jsem si s odpuštěním si sednul na zadek. Živý plot. Ale poznáte z čeho?? Fakt mě málem trefilo, když jsem to uviděl ...

Venku padají teplotní rekordy a co vy? Nespadli jste někam? Počasí jak vymalované a 24°C na konci října je opravdu neobvyklé. Ale užili jsme si to. A laskavost počasí nám i vám umožňuje pokračovat v zahradničení a zasadit něco pěkného nebo užitečného. V zahradnictví vrcholí měsíc podzimních slev, už jen 3 dny a je po nich, tak si přijďte také něco ulovit :-)

Tahle fotka je z Římovské přehrady. Věřili byste, že ještě před cca 35 lety to bylo údolí plné chatek a poněkud skromné říčky Malše?

Tady je docela dobře vidět stará cesta vedoucí do údolí - vpravo uprostřed. A ti drobouncí mravenečci u kraje vody jsou lidé na výletě venčící pejska.

Škumpa ocetná (Rhus typhina). Jeden z nejpůsobivějších listnáčů, když na něj přijde podzim. Převážně odstíny rude barvy. Její odrůdy umí I ohnivě oranžovou a zlatou. Třeba jako Tiger Eyes®.

Brslen plochý (Euonymus planipes). Objevil jsem ho úplně náhodou u mostku v jedné vsi za Třeboní. A to tamtudy jezdím asi už 20 let. Schovaný mezi ostatními listnáči podél vody je v létě docela přehlédnutelný, ale na podzim ... je to nádhera. proč? Koukněte na další fotku detail jeho plodů.

Ambroň "Burgundy" se pyšní nesytější červenou a vínovou mezi všemi ambroněmi.

Radost nám dělají i tak obyčejné, ale přesto pilně kvetoucí keříčky jako tyto zakrslé mochny. Žlutá se jmenuje "Sommerflor"

Tato se jmenuje "Red Ace", i když popravě je spíše do oranžova.

Jednou z novějších růží polyantek je "Bonica"®. Pochází z Holandska a kromě toho, že velmi dlouho a bohatě kvete, je také výborně odolná chorobám.

Díky pěknému počasí nám v zahradnictví kvete ještě mnoho růží. Samozřejmě že nijak mohutně, ale alespoň jeden dva květy mají. Tato se jmenuje "Fairest Cape" a pochází z německé školky Kordes Rosen.

A ještě na chvíli zpět k ambroním. Máme tu jeden unikát. Jedná se o jedinou rostlinu odrůdy "Stared", která má mít na podzim nejčervenější listy v odstínech šarlatové a karmínové. Před 2 lety jsme ji prodali zákazníkům, jež byli velmi překvapeni, když jim na podzim úplně zežloutla bez jediného náznaku červeně. Nechápavě jsme fakt potvrdili a vzali ji zpět a vyměnili za jinou a pro jistotu ji vysadili v naší vzorkové zahradě v Praze, abychom zjistili, jestli se v lepší půdě nevrátí ke své červené. Ne. Nevrátila. Přesto je to ta správná odrůda - podle listů, habitu i borky. A chce zůstat žlutá. Ale to vůbec neva, protože i tak je krásná, co myslíte? :-)

Dnešní poslední zastávkou je zase ambroň, tentokrát odrůda "Théa". Mám pro vás na konec dnešní podzimní procházky hádanku: dokážete odhadnout, proč se tak jmenuje? Nápověda - prohlédněte si dobře barvu podzimních listů ... :-) Tak pa a nenechte se podat!

To se to krásně vstává, když za oknem to vypadá takhle krásně :-) I když je venku pod mrakem ...

Nakonec se přeci jenom udělalo hezky a mně se podařilo udělat několik fotek podzimního vybarvení dubolistých hortenzií. Jedna hezčí než druhá!

Jak jste se dneska měli a jak jste si užili tu PŘEKRÁSNOU neděli? Takhle by mohlo být až do prosince, co vy na to? :-) Azurová obloha, příjemné sluníčko celý den a čerstvý vzduch, při kterém se tak dobře usíná ...

A když říkám azurové nebe, myslím takovéhle. Když jsem byl malý, říkali mi, že na těch oblacích, co plují po obloze, tančí a baví se ti, kteří už jsou v nebi. Věřil jsem tomu a upřeně a dlouho se díval nahoru a čekal, až někdo dotancuje až ke kraji jednoho z těch větších oblak a podívá se dolů na Zem. Nikdy se to samozřejmě nestalo a tak jsem si dál fantazíroval, jaké to tam asi je a čekal, že jednou se na mě dolů někdo opravdu podívá a usměje se, aby mi dal najevo, že se tam mají dobře a že se mám na co těšit :-)

A protože počasí bylo ideální, vyrazil jsem s foťákem ven. Už dlouho jsem nebyl v českobudějovickém parku Stromovka. Čekalo mě velké a příjemné překvapení, protože po povodních v roce 2002, kdy byla jeho velká část zatopena tak, že některé dřeviny nepřežily a musely být odstraněny, se celý zrekonstruoval a přibyly nové plochy, dokonce i část arboreta s popiskami. Vše čisté, upravené, trávník dokonale udržovaný, listí odklizené.

A všude kolem lidé. Na nedělní procházce se psy, na běžeckém tréninku, s partnerem na rande nebo s partnerkou na lavičce prožívajíc vyvrcholení celotýdenní hádky, rodiče s dětmi na hřišti, umělci na trávníku předvádějící svůj um, mladí na všem, co se točí - na kolech, koloběžkách, skateboardech, kolečkových bruslích, studenti řešící záhadný fyzikální problém, i dredista prožívající nirvánu z velmi špatně interpretované Nirvany. Prostě normálka. A bylo to fajn.

A těch krásných stromů v jejich nehezčím hávu podzimu.

Místy jsem si připadal jako v pohádce ...

... některé cesty byly světlé a vzdušné ...

... zatímco jiné byly temné a tak nějak stísněné. Už chyběla jenom ježibaba zrovna prolétající ve hmoždíři :-)

Ale všude kolem bylo tolik lidí, tak se nikdo čarodějnického sletu bál nemusel. Tedy zatím. Letošní halloween je teprve za dveřmi ... už máte dýni? :-) Prodáváme je v našem Bio stánku s ovocem a zeleninou v Praze. Jsou moc pěkné, jen je vyřezat!

Bráchové.

Byl to opravdu krásný den.

A ještě než skončil, stavil jsem se za kamarádem v Potrefené huse, kam jsme letos dodávali truhlíky s gaurami GAMBIT ROSE, aby to měli krásné po celé léto. Ještě teď kvetou a netknuté již proběhlými mrazy jsou stále úžasné. Takže spokojení jsme byli oba :-) Tak zase příště!

I když je dneska venku naprosto odporně, promiňte mi ten výraz, ale fakt je, tak jsem musel vytáhnout foťák na jednu nádheru. Tenhle zakrslý javor letos zvládl nejenom podzimní žlutou, ale i zlatavě oranžovou a trochu šarlatově červené. Je prostě úúúchvatný!

Na druhou stranu dlužno dodat, že ten celodenní déšť vše pěkně umyje a také zalije :-) A všechny podzimní barvy lépe vykouknou ...

A naše ambroně jsou fakt bez komentáře. Prodáváme poměrně mnoho odrůd, z nichž každá je na podzim trochu jiná a všechny jsou krásné.

V tento okamžik je tato odrůda asi nejatraktivnější.

A hele, konečně sluníčko!

No jo, to se hned jinak fotí, když do toho žhavá koule žhne :-) A navíc s tím tmavým pozadím, jedna báseň! :-)

No nejsou v tom zapadajícím sluníšku skvostné?

Díky letošní kratšímu vegetační době (vlivem chladu jsme přišli téměř o celý březen) i naše pozdní broskvičky dozrávají až nyní. Některé to vzdaly a přešlé lehkým ranním mrazem začaly místo dozrávání moučnatět, ale jiné jsou moc dobré.

Tato odrůda je červenolistá a nese malé, vínově načervenelaé plody a bílou, šťavnatou dužinu.

Tato broskev patří také mezi zakrslé, ale nese o něco větší a sladší plody s dobou zrání rovněž v září. Je žlutomasá.

Vzpomínka na srpnovou úrodu těchto vynikajících blum. Říká se jim 'renklódy' podle společného pojmenování na počest francouzské královny Klaudie (Reine Claude : 1499-1524). Jsou velice sladké, šťavnaté a chuťově vynikající. Nejdou vždycky od pecky, což jim ale snadno odpustíte, když vám za horkého letního dne teče sladká šťáva všude kolem pusy a vy nevíte, kdy přestat :-) Mají sivě zelenou barvu a teprve při úplném dozrání se mění na zlatavě žlutou, což už předznamenává sklizeň rovnou do pusy - v tomto stavu je nelze nikterak skladovat, pouze zpracovat do marmelády, nebo hned sníst. Pro krátkodobé uchování a další zpracování do kompotů nebo mražení se musí trhat ještě světle zelené, pevné.

Podobně jako šípek i plody černého jeřábu (arónie) mají nejvýraznější chuť, když přejdou prvním mrazíkem. Často se zpracovávají do domácích vín, ale my dáváme přednost o něco zdravějšímu způsobu konzumace :-) Šťávy za studena lisované obsahují velké množství vitamínu C, antioxidantů, tříslovin a pektinu, který se uvádí jako velmi účinná obrana proti radiaci. Takže po konzumaci dvou deci můžete bez obav do Springfieldu nebo Temelína :-))

Nedávno jsme vám představili náš nový stánek s ovocem a zeleninou v naší pražské prodejně a nyní vám ještě nadšeněji oznamujeme, že hlavní důvod, proč jsme se pro ovoce a zeleninu rozhodli, právě přišel - BIO kvalita. Stále si můžete u nás nakoupit skvělé ovoce a zeleninu v prvotřídní kvalitě od velkopěstitelů, ale pro ty z vás, kteří už prohlédli a zjistili, že žít zdravě znamená zbavit se všech aditiv, které konvenční zemědělství používá pro ochranu své úrody, tu máme dost bohatý sortiment ovoce a zeleniny od BIO pěstitelů z Evropy i zámoří. Takže u nás najdete nejenom jablka, hrušky, blumy a brambory, ale i hrozny, citrusy, melouny a dýně, rajčátka a okurky, dokonce i banány a datle v BIO kvalitě. Vše ochutnáno a odsouhlaseno :-) Je to fakt moc dobré a když člověk ví, že ten, kdo to vypěstoval, se navíc k přírodě choval maximálně šetrně a s láskou, o to větší požitek z toho máte.

Chcete se přidat na náš Facebook a sledovat podrobné dění nebo komentovat, co byste nám chtěli sdělit?

Září se přehouplo do října nádherným slunečným víkendem a je tu opravdový podzim. V noci je kosa jako z nosa a leckdo nad ránem už škrábe čelní sklo auta. A příroda se začíná barvit. Úchvatná směs odstínů červené, žluté a vínové barvy je tím sytější, čím teplejší léto jsme zažili a do právě se barvících listů nepřišel silný mráz.

No řekněte sami, není toto naprosto fascinující imitace plápolajícího ohně?

Naproti tomu nahovětvec je jak reklama na banány, které prodáváme o kousek dál v ovocném stánku :-)

Je zajímavé, že konec léta a podzim nejvíce přeje dřevinám s modrými či modrofialovými květy.

Opakované podzimní kvetení této zakrslé vistárie.

Tato magnólie také vystrkuje celé léto nová poupata. Sice se ve velkých vedrech neotevřou, ale i tak je to krásná barva.

Podzim začal a naštěstí s sebou přinesl lepší počasí. Když svítí sluníčko, hned je veseleji a foťák se plní snímky ... Fakt nevím, kdy to všechno stihnu zpracovat :-) Tak aspoň něco, co zvládnu - tady je kokarda, která od začátku léta dělá 2 věci: květy a parádu. Je naprosto dokonalá.

Kokardy rostou ve velkých, bohatě kvetoucích trsech, kde i vyšší odrůdy si dokáží tak fikaně poskládat své stonky, že nepadají a tvoří pěkný bochánek bez polehaných stonků.

V neděli jsem se byl podívat za naší kolegyní Monikou z pražské prodejny, kterou jste už nějaký čas neviděli stejně jako já. Má miminko, takže její největší starostí teď nejsou kytičky a stromečky, ale papání, bumbání a kakání. I tak má zahrádku pěknou - tenhle ořechoplodec vás uvítá hned za dřevěnými vraty ve dvorku, kde mu rustikální doplněk dělá staré kolo. Vypadá to fakt dobře :-)

Úplně mě nadchl nápad, jak si poradila s úzkým proužkem země mezi dřevěným plotem a silnicí. Půdy je tam málo, v zimě spousta sněhu a soli a v létě tam prší málo. Rozchodníky. Pěkně do řady na střídačku s hostami. Vypadají bezvadně. Jsou silné, bohaté a zdravé. A ta barva!

Tady můžu říct jediné: neznám krásnější růži ve zlaté barvě. Bravo Davide Austine!

Další trvalkou, která od začátku léta stále kvete, je gaura. Někdy se jí říká po česku i svíčkovec. Potřebuje hodně slunce a přiměřeně živnou zem a pokud je v půlce léta už moc vysoká, o polovinu trs zastřihněte a do 2 týdnů znovu naraší a pokvete dál v ještě bohatším trsu. Po takovém zásahu doporučujeme výrazně pohnojit.

Další odrůdou gaury, kterou pěstujeme, je Geyser Pink se světlejšími květy a neméně krásným trsem.

A teď si dáme trochu měděné. Tento dřezovec se během roku mění do několika barev. Pro kterou byste hlasovali jako svou nejoblíbenější? :-)

Tak jsme si splnili další sen - tento týden v naší pražské prodejně konečně vyrostl tak dlouho plánovaný stánek s čerstvým ovocem a zeleninou. Proč? protože jsme zahradníci, někteří z nás si pěstují svoje ovoce a zeleninu doma na zahradě a pokud děláte totéž, nabídka tohoto zboží v českých obchodech vás zřejmě urážela stejně jako nás. Jak je možné, že je českým prodejcům jedno, že mají na policích shnilé ovoce a vydávají jej za první jakost?

Ovoce a zelenina je náročný artikl, o který se musíte neustále starat, nejde jej jen vystavit na pult a čekat, než se prodá poslední kousek z bedny. Stejně tak, jak jsme nároční na kvalitu našich rostlin, jsme nároční i na kvalitu ovoce a zeleniny, kterou vám budeme prodávat. Máme to nejlepší ze sezónního zboží, ať už se jedná o české brambory, česnek, švestky a jablka, nebo zralé mango z Izraele a do sladka dozrálé hroznové víno ze slunné Itálie a ananas z horké Kostariky. Chystáme i prodej bio produktů, počkejte si :-) Nic se nesmí uspěchat.

Náš slib je neustálá kvalita. Taková, kterou si užijí nejenom místní obyvatelé naší čtvrti ve Stodůlkách. Taková, pro kterou vám bude stát za to si dojet i přes půl Prahy, nebo klidně přes celou, nebo možná i z větší dálky. Těšíme se na vás!

A kvete a kvete ... nepřipomíná vám tahle věta něco? :-)

Znáte čekanku? Takový všudybýlek s květy jako modrooké děvče. Roste ponějvíce na suchých loukách stejně jako při krajnicích cest, kde se dokáže uchytit i mezi asfaltem a obrubníkem. Považuje se za jednu z nejléčivějších rostlin u nás. Tuhle rostlinku na zahradě nepěstuju, ale je všude kolem, tak co bych vám jí nevyfotil :-)

Ale jestli máte rádi blankytně modrou barvu, nabídnu vám něco jiného ze zahrady. Tento olověnec a ještě k tomu mrazuvzdorný. Vykvétá v polovině léta a kvetení vrcholí koncem prázdnin, kdy je keř samý květ.

Je libo několik obdivných vzdechů? Tento ibišek se o ně zaručeně postará. Květy velikosti XXL, barva jako z pohlednice a růst jako v tropech. Prostě bezvadná rostlina pro exotická aranžmá. Jmenuje se Summer Storm a je to, překvapivě, trvalka.

Rudbékie missourská.

"A jakou zmrzku chceš ty, maličká?"
"Já bych chtěla limetkovou."
"Ale no tak, Petruško, neděkej si z pána legraci, taková přeci neexistuje ..."

Ale existuje. Koukněte.

Jeden z našich nejoblíbenějších jehličnanů - zlatý arizonský cypřiš.

Poslední prázdninový den s sebou přinesl vydatný ranní déšť, po kterém následovala spousta slunce a ta ozářila množství květů v zahradách i v naší prodejně. Máme pro vás velké, ale opravdu velké množství trvalek v pestrém sortimentu od půdopokryvných až po nejvyšší druhy ve všech možných barvách. Denivky, kokardy, řebříčky, zápleváky, stračky, kopretiny, lupiny ... raději přestanu, protože by to byl seznam příliš dlouhý a mohl bych nějaké vynechat. Vy si jej snadno najdete zde. Pěstujeme je pro vás ve větších kontejnerech o objemu nejméně 2 litry a pipláme se s nimi, abyste dostali rostlinu co nejsilnější, zdravou a krásnou, která bude bohatě nakvetlá a pokud už není její čas, znovu vás obdaří bohatými květy v další sezóně.

Je libo metalízu? Tahle kapradina to umí! A navrch ještě vínově červené nové listy.

A tahle krasavice je zase celá lososově nazlátlá, když několikrát do roka dělá nové listy.

Ale jestli máte rádi klasiku se zelenými listy, koukněte na jednu z našich nejběžnějších - pérovník pštrosí. Když je jich hodně a ve vhodné kompozici, vypadá to jako v pohádce.

S takovým množstvím tepla a slunečního svitu, kolik jsme si ho užili o letošních prázdninách, je jasné, že kvetoucí rostliny se snažily jako o závod a v zahradách je na co koukat. Protože jednou z našich hlavních specializací jsou právě dřeviny a trvalky kvetoucí v létě i na jeho sklonku, představujeme vám několik ochutnávek toho, čím se i vaše zahrada může zdobit právě teď.

Zakrslá rudbékie City Garden nese sytě zlatožluté květy na nízkých stoncích a velké listy.

XXL velkokvětý bahenní ibišek s vínovými listy.

Jedna z nejprodávanějších trvalek na e-shopu.

Věřili byste tomu, že až tato rostlina na podzim opadá, zbyde jen jeden trnitý kmen? Každý list má až metr na délku. Dospělé rostliny mohou mít listy ještě o něco větší.

Nové listy tohoto stromu jsou temně vínové a zralé jsou obrovské - 2-3x větší než lidská ruka.

Jako čerstvě natočené kopečky jahodové zmrzliny se šlehačkou.

Modrá je dobrá. A fialová taky :-)

Tato hortenzie je naší letošní novinkou a dlužno přiznat že veleúspěšnou. Je tak krásná, že až škoda mluvit.

Asi největší překvapení nám letos v srpnu přichystala tato magnólie, která se rozhodla, že za to, že jsme jí po odkvětu v červnu seřezali, znovu vykvete. Ne jedne nebo dva květy. Celý keř. Úžasná podívaná na konci prázdnin.

Právě jsme naskladnili nové a krásné zboží, ze kterého máme o to větší radost, protože je z české školky. Veškerý sortiment najdete v sekci KATALOG s datem 18.8.2013.

V tomto období jsou již v plném květu perovskie, které svou fialovou barvou poupat i květů nadělají spoustu parády až na 3 měsíce.

Jako našenci pro novinky máme velkou radost zejména z nových druhů rostlin, které byly představeny teprve vloni na veletrzích a už jsou dostupné i u nás, jako například tato naprosto senzační hortenzie drsná HOT CHOCOLATE.

Další senzací pro letošní rok je tento unikátní topol bavlníkový PURPLE TOWER, jehož lesklé a sytě vínově vybravené mladé listy jsou po dozrání až 3x větší než ruka dospělého chlapa.

A protože léto už je ve své druhé polovině, začíná čas vřesů, kterých máme několik základních odrůd, aby vaše zahrada kvetla sytě purpurově růžové, bíle, nebo ji zdobila ohnivě zlaté větvičky.

A je a je a je! No řekněte sami, není to nádhera?

Můj milášššek :-) Takhle zářivou fialovou na tak krásně strukturovaném keři jsem nikde jinde neviděl. A to není žádná tropická rostlina. Často si návštěvníci zahrady myslí, že to je komule (motýlí keř), ale je to drmek. Úplně jiná rodina.

Tak se prázdniny přehouply do druhé poloviny, což je nejvyšší čas, aby bahenním ibiškům vylezla poupata a podle odrůd začaly kvést. Letošní první květ nabídne ranější odrůda Baltimore Star. Další budou brzy pokračovat, protože poupat mají všechny dost.

Máme krásné, silné a zdravé rostliny, z nichž mnoho už má 2 stonky, Baltimore Star i 3, protože je kompaktnější a bohatěji se větví.

Další úžasnou a přitom naprosto bezproblémovou rostlinou je letní tamaryšek. Jeho růžové květy jsou sice droboučké, ale je jich tolik a v tak sytém odstínu, že jakmile v půlce léta vykvetou, zpoza jemňoučkého stříbřitě zeleného olistění jsou prostě nepřehlédnutelné.

Málokdo ví, že mezi květinami, které pěstujeme často jen pro parádu, je mnoho těch, které mají jedlé květy nebo i jiné části. Do této skupiny patří i denivky. Tyto nádherné kytičky mají jedlé čerstvé výhony listů zjara, které se zpracovávají podobně jako chřest, ale hlavně květy, jejichž barevná pestrost je jako udělaná pro dozdobení letních salátů a koktejlů.

(Pozn.: podle www.pfaf.org může větší množství listů denivek působit halucinogenně. My doporučujeme konzumaci pouze květů druhů hemerocallis fulva a hybridů on něj odvozených.)

Příprava je jednoduchá - natrhejte čerstvé květy i s kalíšky, ty odřízněte, ale nevyhazujte, protože díky obsahu nektaru jsou nejsladší a jsou příjemně křupavé. Tyčinky a pestík můžete vyhodit. Okvětní plátky můžete rozpůlit nebo nechat celé, jak se vám to bude líbit a přidejte navrch salátu. A buďte si jistí, že obdivné vzdechy stolovníků vás neminou.

Upozornění - pokud nejste zvyklí na konzumaci pestřejších druhů ovoce a zeleniny, doporučuji to nepřehánět ani s denivkami, mohly by vás pěkně prohnat :-)

A jestli chcete nějaký tip na dobrý salát, kde se denivky budou přímo vyjímat, tady je můj nejoblíbenější. Je velice snadný:

Základ je natrhaný listový salát (lollo biondo nebo rosso, hlávkový nebo ledový, je to jedno). Na něj nakrájejte kousky sladkého, měkkého, aromatického ovoce (cukrový meloun, mango, broskev), posypte nahrubo drcenými kešu oříšky, ozdobte okvětními lístky denivek a pokapejte dresinkem. Ten na fotce je směs zakysané smetany, kapky likéru nebo rumu a brusinkové marmelády. Vynikající, zkuste to :-)

Dobrou chuť!

Děkujeme za další fotky vašich nádher na zahradách. Tato magnólie je opravdu skvostná a fotky nám poslala paní Ivana.

Kolemjdoucí si údajně myslí, že to je fíkus. I to u nás v zahradnictví slýcháme :-)

Ještě tento portugalský vavřín jim všichni závidí. Není divu. Daří se mu výtečně!

Tato třezalka je úžasný nízký keřík. Začala květs před 2-3 týdny a neustále nakvétá a tvoří nová poupata, ze kterých budou svítit sytě žluté květy až do podzimu. Její úzké listy jsou velmi elegantní a díky nim vypadá keříček vzdušně a nadýchaně.

Tak si představte, že "navzdory" předpovědi počasí u nás na jihu nespadla z nebe ani kapka. Takže přestože Praha se nad ránem topila v lijáku a blesky tančily flamenco, v Chlumci jsme se probudili do dalšího skvostného letního rána s azurovým nebem. A hadicí v ruce, aby nám to neuschlo. Takhle krásné léto už dlouho nepamatuju ...

Moc děkujeme za vaše fotky, které nám posíláte. Máme velkou radost, když vidíme, že se vašim rostlinám od nás daří a že z nich jste po právu nadšení. Paní Simona z Mladoboleskavska nám poslala fotku své albízie - perské akácie, kterou si vysadili před 3 lety do nepříliš vyhovující půdy a přesto se stromu takto krásně daří.

Děkujeme!

Posíláme i fotku našeho stromu v pražské prodejně ve Stodůlkách, kde jej testujeme na těch nejhorších podmínkách - tuhá zem, takže vysazená "do kopečku", silně návětrná, nechráněná pozice v téměř nejvyšším bodě Prahy srovnatelným s letištěm v Ruzyni a navíc má ošklivě popraskaný kmen již ze školky, proto jsme ji nedávali do prodeje. Už je to 3 roky a je prostě nádherná.

Je po dešti. Příroda se trošku nadechla čerstvého, chladivého povětří a něco málo napila. Záměrně říkám "něco málo", protože déšť typu slejvák moc nezalije a za 2 dny jsou rostliny zase žízivé, tak své čerstvě vysázené krasavice radši zkontrolujte. Když jsem kontroloval zeleninovou zahrádku, tak pouze asi 10 cm půdy je zalitých, dole už je sucho.

Jakmile jsem odklonil oči od země, pohled výše mě potěšil mnoha nádherami, které právě kvetou. Chitalpy jsou letos nepřekonatelné. Na to, jak pozdě narašily a vypadalo to, že je po nich, se nyní odvděčily extra nášupem jemně růžových a voňavých květů. Firma Electronic Aromas prý pro Google vymyslela způsob, jak přenášet po internetu a mobilech i vůně, slyšeli jste to? To by bylo něco. To by tento sloupek nebyl jenom fotoblog ale i voňoblog. Na druhou stranu už vidím všechny ty mobilizující teenagery, jaké "vůně" asi budou posílat v nových smskách ...

Je čas denivek. Jedná krásnější než druhá. Vybíráme pro vás odrůdy s pevnými květy na nízkých či středně vysokých ale vždy pevných stoncích, které s tou všudypřítomnou venkovskou kytičkou nemohou srovnávat.

Sametová královská červeň. Tu barvu musíte vidět, abyste té sytosti uvěřili.

Velmi módní jsou denivky s řasenými kraji okvětních plátků.

Kam se hrabe exotika na naše denivky :-)

Někdy nám zákazníci nevěří, když vidí na rostlině v prodejním květináči květy světlejší barvy než na fotkách z webu nebo etikety, že ta rostlina bude doopravdy takto vybarvená. Že to je počítačová manipulace. Naprosto je chápu, protože jsem mnohokrát byl svědkem nehorázných přibarvení (snad by to mělo být trestné, ne?), jen aby to upoutalo a zákazník koupil. My fotky neupravujeme, aby květy byly sytější, barevnější nebo prostě atraktivnější. Jsou čistým dokladem reality. A je opravdu vidět, že třeba i tak obyčejná kytička, jako je denivka, se opravdu vybarví do sytého odstínu mnohdy až 2 roky po výsadbě, až si najde dostatek živin a uvelebí se na novém místě.

Když jsme poprvé měli tuto odrůdu Amadeus v prodeji, říkal jsem si "nic moc". Taková divně bledě červenorůžová. Ale dnes - 3 roky po výsadbě, jsem z ní nadšený. Všechno je jiné - barva je sytější, žilkování v květu je nápadnější, jemné nuance v barevných přechodech stejně jako velikost a stavba květu samotného.

Stojí to za trochu trpělivosti, věřte mi :-)

Asi každý z nás máme nějaké místo, kam utečeme, když potřebujeme klid. Nemusí to být vždycky útěk, někdy je to možná jen pocit potřeby tam být, tam, kde jsme se vždycky cítili dobře, ať už z jakéhokoli důvodu, pro jakoukoli vzpomínku, kterýkoli pocit, jež v nás toto místo vyvolává. To místo je pro nás krásná a vnitřně posvátné a ne vždy, když ho vyfotíme, se obrázek setká s obdivem ostatních. Je to naše místo, krásné našemu vnímání.

Moje místo je tady. Sem jsem šel načerpat klid a sílu po několika náročných dnech na českých silnicích. Vy, kteří jako já trávíte mnoho času v autech, jaký pocit ve vás zanechává jízda ve společnosti českých řidičů? Mně je stydno. Já vím, že tenhle blog je o rostlinách a kráse přírody, ale člověk do přírody patří a někdy mám pocit, že ti, které denně potkávám na silnicích, by se měli vrátit do jeskyní, mlátit se navzájem klacky do hlavy a lovit mamuty. Mám kamarádku cizinku. Odmítla u nás řídit. Není už jí 30 a nemá prostě nervy se pouštět do toho nerovného souboje s českými neomalenci. Čím to je, že jsou mnozí Češi tak bezohlední, nadutí a ješitní řidiči, kteří naprosto zbytečně ohrožují zbytek populace svojí jízdou? Už jsem sjezdil kus světa a něco jsem viděl. Ale na tohle si pořád zvyknout nemohu. Jsme snad ještě horší než Francouzi, jejichž jízda je známá svou agresivitou. Náš národ vždy vynikal svou vzdělaností, šikovností, umem i důvtipem. Co se s námi stalo, že se děje toto? Že by to mělo něco společného s pivem, když z měřitelných hodnot je spotřeba piva na osobu a rok snad to jediné, v čem celosvětově vynikáme dnes?

Už mnohokrát mě napadlo, jakým způsobem funguje dopravní policie a jejich kontroly na silnicích. Nejsem svatý a rovněž jsem už musel přispět do jejich nenasytné kasičky, ale za jakých okolností. A nebyl jsem sám, asi to také znáte, že? = změřený na rovném, přehledném, bezpečném úseku neoznačeným vozidlem, kde se schovávali jako malí kluci, kterým udělá neskutečně jízlivou radost, když na vás z civilní octávie začnou blikat policejními discolampami a pak se vynoří v mudnůrech, které jste fakt nečekali. Naopak tam, kde to je velice nebezpečné a všichni to ví, že tam Češi jezdí jako prasata, se nevydají. Protože by bylo příliš komplikované to zdokladovat a nebylo by za to tolik. Takže zůstáváme dál ohrožovaní piráty, jež se k nám ze souběžné vedlejší silnice vynoří těsně před naším autem, jako že to "stihli". Bez ohledu na cokoliv. D1 - práce na silnici - snížená rychlost - konec týdne = dopravní chaos. Byl jsem ten JEDINEJ blbec, co jel 70. Věřte mi. Jedinej. Kažododenní zácpa na příjezdu do Českých Budějovic, která je v polovině přetnutá kruhovým objezdem, jehož jedna větev vede z rezidenční zóny. Co udělá místní chytrálek? Samozřejmě nebude stát celou frontu, ale projede to rezidenční zónou, aby byl na kruháku dřív, protože odtud jezdí málo aut, čímž zpomalil celou kolonu. Ale byl tam dřív než všichni ti lůzři, kteří poctivě popojíždějí, hurá!

Paradoxní je, že od doby, co řídím v Praze, si velice dobře všímám, o kolik ohleduplnější a slušnější jsou řidiči tam. A nemyslím si, že je to jenom díky množství nastražených radarů. Ve velkém městě si lidé prostě uvědomují, že s provozem stejně nic nenadělají a že se z bodu A do bodu B stejně dostanou a že nic neznamená, jestli o 5 minut dřív nebo později. A když náhodou potkáte někoho, jak se zběsile snaží předjet kolonu trpělivě zpomalující před zúžením, není místní. Ještě to neví. Pak přijede auto s pražskou SPZkou na venkov, kde ještě dřív, než zaparkuje, je odsouzen za "pražáka", to jest synonymum pro silničního piráta a neomalence. Byl jsem dnes na Lipně, podívat se na několik zahrad a projel jsem se i kolem jezera. Cesta tak na jedno a půl auta a hlavně pro pěší, kteří tudy chodí rekreační zónou do restaurací a k vodě. Pouze auta s pražskými značkami jela pomalu a opatrně, aby nikomu neublížila. Věřte mi. Zatímco "C-čkaři" se mi lepili na zadek a nervózně vybočovali, abych se proboha hnul.

Proč to všechno dneska? Protože vím, že náš blog navštěvují lidé, kteří ví, co chtějí, přemýšlejí a váží si přírody a života. Třeba pomůže jenom jedna myšlenka s prosbou o více lidskosti a ohleduplnosti, kterou každý z nás, kdo souhlasí, vyšle na adresu těch, kteří nám na silnicích denně ztrpčují život. Naše stránky čte každý den kolem 3 tisíc lidí a já budu moc rád, když každý hlas najde svého příjemce. Mějte se hezky a přeju hodně trpělivosti, ono to nakonec půjde, uvidíte :-)

No není to léto úžasný?

Zavinutka (monarda) z dálky svítí svými sytě červenými střapatými hlavami květů.

Díky pozdnímu nástupu letošní sezóny = chladnému jaru se mnoho kvetoucích rostlin opozdili vůči svému běžnému termínu kvetení. Jsme už za polovinou července a katalpy teprve vykvetly. Sice pozdě, ale přeci :-) Je to nádhera dívat se na jejich velká květenství trubkovitých květů na pozadí ohromných listů.

Ještě o něco bohatěji kvetoudí odrůda Purpurea s tmavými novými listy.

Česká pole dokáží být opravdu nádherná. Nechci se chlubit, ale u nás v jižních Čechách snad nejkrásnější. Letos nemáme za vesnicí výjimečně řepku ale mák. A když jsem viděl tu nádheru a jak se výletníci jedoucí do Českého Krumlova, na Lipno či někam na jih zastavují, aby se v poli vyfotili, nedalo mi to a vytáhl jsem ho taky. Foťák.

"A když jsem se babičky zeptal, proč ty makovice sklízí ještě zelené, odvětila:
Aby lidem na celém světě bylo dobře ..." (Povídky Šimka a Grossmanna)

Svazenka (2012).

Jetel červený (2012).

Několik týdnů jsme se potili, přesouvali a budovali tak, abychom vylepšili naši prodejnu v jižních Čechách. Konečně je to hotové a máme z toho velikou radost. Přijeďte se podívat, jak jsme to pro Vás předělali a povězte nám, jestli se Vám u nás líbí :-)

Hlavním cílem bylo najít větší prostor pro stálezelené rostliny, které jsou pro náš sortiment typické a kterých máme rok od roku čím dál více, abyste měli co nejširší výběr rostlin pro celoroční podívanou. Přesunuli jsme je pod jehličnatou sekci, kde bývaly ovocné stromky. Ovoce a bobuloviny se tak přesunuli ke vchodové části, takže sotva přijdete, můžete si utrhnout malinu, třešně nebo i broskev :-)

Na bývalém místě pro stálezelené nyní máme letní keře, rarity a nad nimi řadu snad nejširšího výběru ambroní, které jsme kdy měli. Jedna hezčí než druhá :-)

A samozřejmě máme mraky kytiček!!! Trvalky se stávají naší velkou láskou a již několikátým rokem jich máme velké množství odrůd pro snad všechny sezóny.

Jehličnatá sekce je stále velmi populární, protože se zdá, že této skupině rostlin rozumíte nejvíce. Každoročně ji rozšiřujeme o nové a zajímavé přírůstky, které jsou dostupné ponejvíce v jarní sezóně, protože jich nebývá mnoho. Ale i během léta a podzimu u nás najdete perfektní kousky (a kusy) pro vaše krásné zahrady.

Tak se stavte, už se na vás těšíme! :-)

Naprosto neonová ...

Jedna z nejefektnějších stálezelených dřevin. Úžasná textura listů, pěkný tvar keře, svěží barva, výborná odolnost našim zimám.

Nějaký rozrazil? Ani sám nevím ...

Máme novou zídku na zahradě v Chlumci a nad ní vyvýšený záhon. Tam se zase vešlo nových kytiček :-) Přijedete se podívat? Nevím, jestli se mi sem všechny vejdou ...

Neuvěřitelně tmavý odstín sytě vínové barvy spojený se silnou, ovocnou vůní připomínající lesní plody.

Znáte liliochvostec? Podle je naprosto úžasný. Barva, stavba, výška - prostě všechno z této trvalky dělá výjimečný kousek. Odrůda Cleopatra má sytě meruňkově oranžové květy.

Od doby, kdy jsme tuto zakrslou odrůdu ostrožky s názvem Summer Blues měli poprvé, je na předních místech vašeho zájmu. Není divu - takto blankytně modré květy nenabídne mnoho rostlin. Navíc se jedná o malou rostlinu, kterou snadno zakomponujete do každé zahrady.

Mamoty - kalmie jsou dřeviny typické pro naše zahradnictví. Jedná se o velmi otužilé, stálezelené keře, které kvetou mezi jarem a létem. Nabízí škálu těchto barev a jejich kombinací: bílá, světle i tmavě růžová, červená, purpurová, vínová, cihlově hnědá a téměř vínově černá.

Ginkona má z nich zatím největší květy.

Nejenom proto, že se na magnólie specializujeme, rád upozorňuji na jejich různé druhy a odrůdy. Prostě a jednoduše proto, že jsou nádherné. Jako například tato magnólie tříplátečná. Řekl bych, že anglický název jí ale sedí víc: 'deštníková magnólie'. Každá větev je zakončená obrovskými listy vyrůstajícími z jednoho místa, takže vypadají jako deštník. Strom sám o sobě je velice impozantní, i když není kdovíjak vysoký.

Jsem čím dál více fascinován krásou a otužilostí této cesmíny kavkazské, která k nám přiletěla na zkoušku teprve před pár lety. Tvoří pěkné, pevný keř s tuhými, velkými listy, jejichž zoubky nejsou pichlavé jako u běžné cesmíny ostrolisté a kamkoli jí umístíte, vypadá prostě skvostně.

Pro milovníky rarit a specialit právě vykvetl tento kouzelný keř. Jeho květy se otevírají z růžových poupat do smetanově bile barvy s jemně žlutou korunkou uprostřed. K této nádheře jej zdobí velké listy svěže zelené barvy.

Je jen česká vlastnost, nebo se to najde i jinde na světě, že si stěžujeme, když je hnusně a sotva se udělá normální letní počasí, stěžujeme si opět, že je "hic k nevydržení"?? Už se musím těm notorickým stěžoválkům smát. Vlastně ne, vlastně je mi jich líto. Co z toho života mají, když jim NIC není dost dobré? Prd.

Faktem je, že dnes bylo opravdu horko. Ale co čekat v půlce června, není-liž pravda, milostivá paní? Já mám teplo i slunce rád, když je kde se zchladit. I naše rostliny volají "vodu! vodu!" jako hladové zobáčky mladých ptáčat, když bez ustání žadoní o potravu. Dostanou dost, aby jim sklaplo a zase byly hodné a pěkně se na nás i na zákazníky usmívaly a vychloubaly svými novými květy či přírůstky. A protože jim to jde ostošest, požádal jsem některé z nich, aby trochu zapózovaly před fotoaparátem, ať z jejich krásy mate něco i vy :-)

Spolehlivost.
Krása.
Výjimečnost.
Tyto atributy činí z portugalského vavřínu naši nejúspěšnější stálezelenou dřevinu.

Tak jsem se dočkal a možná i někteří další z vás, kteří jste se těšili na květ tohoto zvláštního křížence magnolie tripetala x obovata. Musím říci, že ač jsem tušil, že nebudu při své radosti příliš objektivní, je pravdou, že květ JE výjimečný a není totožný ani s jedním z rodičů. Takže výsledek tohoto křížení je odlišná rostlina. Líbí se vám?

Novinka pro letošní rok.

Písnička veselá, realita o dost smutnější. Podle ranních zpráv byl na mnoha místech republiky vyhlášen druhý stupeň povodňového nebezpečí, v Praze a na Hradecku dnes čekají, že bude třetí a na Plzeňsku již musí evakuovat.

Zdá se, že déšť již ustává a mění se na občasné přeháňky. Přesto budou hladiny řek stoupat ještě další dva dny, kdy se čeká jejich kulminace. Budeme držet palce všem, kdo jsou nejblíže povodňového nebezpečí, aby jim voda neublížila.

Chcete být u historického zrodu nové rostliny? Stačí sledovat náš fotoblog a tuto nádheru. Jedná se o asi 7 let starou rostlinu, křížence mezi magnolia tripetala a magnolia obovata, která ještě nekvetla. Listy jsou obrovské jako na tripetale, ale poupě je o dost baculatější. Už jsem netrpělivý, jak bude vypadat, až se otevře :-)

A toto nádherné poupě, jež si dává načas s otevřením, je magnólie Watsonova.

A tenhle hrozen patří dřevině s názvem křehovětvec. Je to vůbec poprvé od doby, co jej mám, že pokvete a asi vím proč. Na jaře před rašením jsem mu uřízl jednu větev, která vadila v průchodu. Asi 14 dní z té větve vytékala míza, což mě dost mrzelo, ale bohužel jsem do té doby nevěděl, že už od konce zimy má ve dřevě tolik šťávy. A když se podívám, která část stromu pokvete, tak spolehlivě jenom ta větev, kde jsem jednu uťal. Takhle se na něj musí ... Ale raději to nebudu doporučovat :-)

Celý strom.

Přitom odrůda "PERKIN'S PINK" kvete už jako malá, jen se podívejte na toho drobečka a květů má asi 15. A skoro neroste :-)

Dřevité pivoňky jsou keřové formy pivoněk a říká se jim japonské. Tvoří nádherné, nízké ale rozložité, pomalu rostoucí keříky s překrásnými květy. Jejich doba kvetení sice nepřesahuje dva týdny, ale každý den stojí za to. Jsou nedílnou součástí japonských zahrad stejně jako jakékoli jiné kompozice, kde stojíte o krásný, úhledný keř. Bonusem jsou hluboce vykrajované listy, které se na podzim mení do několika odstínů.

Věděli jste, že dřišťály poměrně atraktivně kvetou? A některé dost výrazně, jako tento kříženec. Zlatavě oranžová barva květů je i na malé rostlině nepřehlédnutelná.

Jednou mi někdo napsal e-mail se slovy "představuji si, do jakých pozic se asi musíte dostávat, když vidím fotografie vašich rostlin". No, měl pravdu :-) Někdy je potřeba leccos obětovat. A protože posledních pár dnů nebylo zrovna jak vymalovaných, velice špatně se fotilo proti šedému nebi. Takže nezbylo než vylézt na štafle a ani tak to nestálo za moc ... Ale co bych neudělal pro takový úlovek, kterým jsou první letošní květy pavlovnie, navíc takto krásně tmavé.

S velkým úspěchem se setkávají zakrslé stromečky broskvoní a nektarinek. V jedné skupině jsou odrůdy s chuťově vynikajícícmi plody a ve druhé rostliny s plody, jež je nutné nechat dlouho dozrát, aby sladká šťáva jejich dužiny zmírnila lehce nahořklou slupku. V obou případech se jedná o rostliny nesmírně atraktivní svým vzhledem, ať už bohatostí květů nebo olistěním a často se setkáváme s tím, že našim zákazníkům je většinou jedno, jaké budou plody, protože si ji pořizují jako vysoce dokorativní ministromeček.

Tento týden se České Budějovice, stejně jako většina dalších měst a městeček po celé republice, proměnily v jednu kvetoucí nádheru. Stromořadím a parkům dominují okrasné třešně či slivoně, přesto se čím dál více i na veřejných prostranstvích prosazují magnólie. Zatím jsou vidět jen ty nejběžnější Soulangeovy nebo hvězdokvěté, ale snad se brzy dočkáme i v našich ulicích žlutých nebo temně vínových, které dokáží kvést o něco déle.

Dlouho jsme se neviděli, co? A je to tady. Jaro konečně dorazilo a teploty se rázem změnily z mrazivé nuly na skoro dvacítky přes den. Vše, co doposud spalo, se nyní dere ven z pupenů a puků a snaží se dohnat, co příroda v březnu opozdila.

Magnólie jsou poslové teplého jara a vykvétají mezi prvními stromy. A letos to vypadá, že si jejich květů užijeme dosyta bez popálení nočními mrazíky.

A japonská meruňka Benishidore je také mezi prvními.

A vyhřátá místa v lesích a na jejich okrajích jsou fialová od jaterníků.

A jestli jste si mysleli, že zlatice je to jediné, co brzy zjara svítí svou žlutou barvou do dálky, asi jste ještě neviděli dřín obecný (cornus mas). Opravdová nádhera.

A pierisy hrají prim mezi nízkými keři. Jejich hroznovitá květenství plná jemně voňavých, konvalinkových květů upoutají již zdálky. Katsura patří k těm s nejtmavší barvou nových listů.

Kámoška :-)

Zdravíme vás všechny ze zapadných Jižních Čech. Ano, je to tak. Na velikonoční neděli se na nás sesypala peřina sněhu tak vysoká, že si to média nenechala ujít a nešetřila výrazy typu "kalamitní stav" apod. Popravdě, nebylo to nic příjemného, když už se všichni těšíme na opravdové jaro, ale mediální bulvarizace počasí nikomu k lepší náladě nepřispěje.

Prý je to tím, že tají velké ledovce a nemá nás co chránit ze severu. Tak se máme připravit na to, že v rámci globálního oteplování opravdu bude tepleji, ale zároveň se budou častěji dít znatelné výkyvy počasí podobné tomuto. Nyní nás jenom potrápila nějaka studená fronta, která za pár dní zmizí a protože sluníčko už má sílu, vždycky se přes den trochu ohřejeme, když vysvitne.

Mimochodem, když mluvíme o frontě, vzpomínám si na jednu televizní historku z dob před revolucí, kdy do Československa přijela nějaká paní z Ameriky a když jeli městem, všimla si dlouhé fronty před zeleninou.
"Proč tu ti lidé stojí?", zeptala se svého průvodce.
"To je fronta na banány", odvětil průvodce.
A Američanka naprosto logicky odvětila:
"To bych si je raději koupila ..."

To si tak v klidu sedím u počítače a mlátím něco do klávesnice, protože co jiného může zahradník na konci března v tomhle počasí dělat, že? Znělo to naštvaně? Hmmm, spíš nešťastně odevzdaně, protože je 24.března a ČT24 hlásí, že padl teplotní rekord v Karlově Studánce: necelých -20°C. No povězte, je tohle NORMÁLNÍ? Normální je v tuhle dobu dýchat čerstvé jarní povětří, kochat se pohledem na sněženky, bledule, krokusy a ne sedět za pecí a sledovat rtuť teploměru, která ukazuje ještě v 9 ráno -7°C.

Ale zpátky k tématu. Sedím si sedím a najednou slyším ťukání za oknem. No jasně. Parta sýkorek. Naučil jsem se dávat za okno vyloupané skořápky vlašských ořechů, protože sýkorky je dokonale dočistí a vyberou to, co se mi nepodařilo vyluštit. Zobákem odhazují prázdné a hledají hlouběji. Začátkem týdne byla tahle mísa skoro plná skořápek. A teď? Je jich tam po dně a všechny jsou vyházené kolem, na parapetu, pod oknem a různě poseté po zahradě, jak si zobákem chytnou větší kus a odnesou jej v klidu vyzobat někde jinde. Takže bordel. Všude. Má to jedinou výhodu - jsou tak zbavené jader, že mi po zahradě vlašáky rozhodně nevyrostou :-)

A samozřejmě přiznám, že mě baví na ně koukat. Sýkorek je tu asi 10 nebo 12 a slétají se vždy v páru jen na několik sekund a pak uvolní místo dalším v pořadí. Vedle okna roste stromová bobkovišeň, kde se šikují jak na autobusové zastávce, než na ně přijde řada. Když se napasou, odletí jinam a objeví se červenka, vrabčáci a výjimečně i kosi, ale ti se drží dál od oken.

Často slýchám od zákazníků zahrádkářů, jak se zlobí, že jim ptáci rozhrabávají kůru a dělají tak nepořádek na jejich upravených záhonech. Chápu, i u mně to dělají a někdy to zabere pěknou chvíli, než to po nich ráno zase uklidíme, ale pravda je, že jim za to máme být vděční, protože zahradu čistí od drobných škůdců, kteří ubližují rostlinám.

Víte, že kosi loví i menší slimáky? Ne ty obrovské, co vypadají jako zmenšenina tanku, ale ty malé, běžné, co škodí hlavně na lupení trvalek. Tak je vezměte na milost a dopřejte jim trochu jejich hrabivého nadšení, jsou to přeci jenom naši pomocníci :-)

Mám pro vás nápad - zahřejte se se mnou pohledem na prosluněnou krajinu italského ostrova Ischia, který jsem navštívil v roce 2007 a byl na prosto okouzlen tamní botanickou zahradou La Mortella. Na našem facebooku je kompletní galerie fotek :-)

Máme polovinu března a počasí s námi stále hraje na schovávanou. Aspoň že posledních pár dnů je celý den slunečno, že se člověk trochu ohřeje po těch nepříjemných nočních mrazech. Ale máme slíbeno, že tento víkend je poslední letošní záchvěv zimy a už bude jenom hezky! Těšíte se? My už od listopadu :-)

Zatím kvete málo rostlin, ale i za ně jsme rádi, protože to jsou opravdoví machři, že se jim chce, i když je v noci takovej samec! Sněženky, vilíny, mahónie, čemeřice a příští týden se to rozjede zas o trošku víc.

Jedna z nejúžasnějších a velmi mrazuvzdorných cesmín.

"Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba ... růže"

... Hana Hegerová, Potměšilý host, text Michal Horáček

Naši milí, stálí i noví, přátelé z příchylnosti i zahradní nadšenci, buďte všichni vítání v nové zahradnické sezóně 2013. Letošní zima byla velice vlídná a podle mého prostého soudu normální. Dobrý průběh, žádné extrémní skoky, nepříliš nízké dlouhotrvající teploty. A navíc nám v polovině zimy notně zapršelo, což byla pomoc veliká. A že nám ještě na mnoha místěch svítí bílá pokrývka sněhu, je také vcelku běžné na začátku března. I když nám to v zahradnictvích docela překáží ... :-))

Proto jako první disciplínu letošní sezóny vyhlašuji skok do sněhu. A kdo má místo nosu ledoborec, může se rochnit v zamrzlém bazénu :-)

I když někdy je sníh i pěkným pozadím pro časně kvetoucí rostliny, co říkáte? Tento vilín "Jelena" kvete už od ledna a nehledě na mrazy, jakmile se rozsvítí sluníčko, rozbalí své ohnivě oranžové pavoučí květy a odpoledne, když už je trochu teplo, nádherně voní.

Kromě několika výjimečných květů nás v tuto dobu těší nejvíce stálezelené rostliny, jejichž barva je den za dnem čím dál šťavnatější. V této disciplíně si nejlépe vede hebe vonné, které narozdíl od mnoha dlaších neopadavých rostlin nemění svou sytě zelenou barvou a zůstává takto svítivé po celý rok.

Ale i v opadané zahradě je na co koukat, pokud se dobře díváte. Třeba křidélka tohoto brselnu křídlatého jsou trhákem, díky kterému se tato rostlina řadí k nejoblíbenějším opadavým listánčům. Křidélka jsou dost velká, abyste si je mohli dobře prohlédnout, ale naštestí dost malá, aby vám celá rostlina ze zahrady neuletěla :-)

A je toho samozřejmě ještě mnohem více. Tak se přijďte podívat, těšíme se na vás!

Masopustní čas nazrál a tak jsme si včera v naší milé vesničce a dvou vedlejších spřátelených vískách užili letošní Masopust. Pěkný jako vždy, jen co je pravda. Jen se koukněte na ty pěkné čarodějnice - slušelo jim to tak, že jsem jim odpustil, že mi začarovali hrnec s čajem pro koledníky tak, že z něj byl cítit rum :-)

Každému hospodáři před jeho stavením zatancovali kolečko střapáči a pak jej požádali o koledu, aby se večer v místní hospůdce mohli veselit do němoty :-) Jako by to bylo potřeba - většina hospodářů místo kusu žvance nabídla panáka čehosi, takže v odpoledních hodinách už tanečníci nevěděli čísi, tedy čí jsou :-)

To víte, když je oslava takových rozměrů, je potřeba mít po ruce i zdravotní jednotku pro případ náhlé nevolnosti ...

... a uznávám, že zepředu vypadaly serióznější :-)))

A víte vůbec, jak to na takovém masopustu chodí? To vám nejdřív na dveře zabuší parta Židů, která chce, abyste se vykoupili a teprve pak vám dovolí jít k ostatním, aby vám koledníci zatancovali kolečko a popřáli dobrý další rok. A že z nich jde někdy strach, dokladuje i výraz v tváři toho chudáka vpravo, který asi moc zlobil a teď mu Židé zabaví chalupu ...

Ale já už je znám a vím, co jsou zač, tak jsem se na ně letos připravil - možná jste si na první fotce všimli, že jsem si na ně pořídil halapartnu, tak se mi podařilo je odehnat. Ale ejhle - sotva jsem se zabral do obsluhování koledníků, už mi vlezli do zahradnictví a ukořistili tuhle krásnou borovici. Chytli jsme je u vrat :-)

O co víc pak všechny překvapilo, když se Židé vytasili se svou politickou angažovaností - naprosto unikátním návrhem na nového prezidenta, který by uspokojil všechny strany. Velkou i malou. Tedy pardón, chci říci pravou i levou. Sice obráceně, ale to neva ...

Ale ani tenhle kombinovaný prezident nedokázal přimět místní držgrešle, aby trochu pustili žilou, takže cikánka marně loupala očima kolem, komu by za pár dukátů věštila z dlaně. Nikdo nechtěl zbytečně sahat do měšce.

A čím více se někdo nutí šetřit, o to víc si musí i mladý řezník Krkovička hlídat svoje klobásky. Normálně mu ukusovali rovnou z krku, to je ale nestydatost, co?

A malý klaun to všechno pozoruje ostřížím zakem.

Prej jestli poznám, za co jako jde, jako maska. "No jasně", řekl jsem, "jako Majka z Gurunu - spadla z oblakou, nee?" Prej jsem blbej a že je za paní zimu ... No jo, ale to mi měla ukázat zároveň i ostatní - jaro, podzim a léto, jenže ty, jakmile viděly foťák, se někam rozprchly ...

Po chvíli se mi sice podařilo ulolvit aspoň Paní Jaro, ale ostatní už ne - zřejmě se rozkřiklo to o tom rumu v čaji, tak se šly osvěžit ... půjdu se tam zkusmo juknout.

No jasně. Byli tam všichni. I Zadar! Tvářil se, že už na něj moc nezbylo ...

Musím přiznat, že jsme si každou chvíli sledovali záda, protože jsme v davu zahlédli i pár zvláštních pobudů, co tvrdili, že byli propuštění na amnestii ... já vím, že to bylo dost narychlo, ale měl jsem za to, že ti se všichni stihli převlíct, ne??

Ale co, dokud mám svou halapartnu a pobočníka, co je vždy připraven jeden za všechny a všichni za jednoho, není se čeho bát. Tak zase za rok! :-)

Vánoce jsme přežili i bez sněhu a tak je naprosto normální, že teď se sněhu nabažíme dosytosti. Kdo máte byť jen kousek chodníku před domem, přeju dobrý záda, až budete několikrát denně šornovat :-) Ale večer, když už nemusíte, je to krása se na to jenom koukat, co?

A tenhle libanonský cedr vypadá jako politý cukrovou polevou, hned bych si šel líznout :-) Jen mám strach, aby mi tam nepřimrznul jazyk jako v Obecné škole ...

Tak jsme se dočkali. Po včerejší nádherně slunečné, i když trochu mrazivé neděli, se v noci roztrhla peřina se sněhem a vypadá to, že bude pořádně bílo. Ale ještě předtím jsem stačil udělat pár snímků lednové jinovatky a prostě toho, co se mi zrovna líbilo :-)

Leukotoe "LOVITA" je nízký, stálezelený keř, jehož listy na zimu výrazně červenají. A s jinovatkou jsou snad ještě hezčí :-)

Vilín "JELENA" nám kvete už někdy od prvního týdne ledna, jen jsem ho nestihl dříve vyfotit. Je to jedna z ranějších odrůd - pokud je slunce dost silné a může to být leden nebo únor, vykvétá. Nevadí mu přiměřený mráz, květy se smrsknou a čekají na lepší počasí.

Kalina skořicová je stálezelený keř s listy podobnými skořicovníku. Jsou tmavě zelené a v zimě jim výrazně červenají řapíky.

Co se barevnosti v zimě týče, tak prvenství si jistě zaslouží kalocedr "AUREOVARIEGATA", jehož zářivě žluté větvičky jsou nepřehlédnutelné.

Při svých návštěvách zahrad zákazníků stejně jako z rozhovorů s vámi zjišťuji, že je velice obtížné určit, za jakých podmínek tato kryptomérie zůstává v zimě zelená. U mně určině ne :-) Je pravda, že zdejší půda je hodně jílovitá a bývá dost mokrá. V létě je rostlina spíše světle zelená a již od prosince se změní do této barvy, která v kombinaci s ostatními stálezelenými rostlinami v okolí vypadá stejně atraktivně. Je ta vaše krasavice ještě zelená? Pošlete fotku, rádi se podělíme :-)

Tak přejeme pěknou zimu a nezapomeňte, že v sekci Novinky se to dennodenně hemží novými přírůstky, které byste si neměli nechat ujít :-)